Macbeth

Příběh určitě zajímavý, ale styl psaní mi vůbec nesedl. Jako divadelní hra to bude určitě super, zkusím na to někdy zajít, ale jako kniha - děkuji, raději ne.

Bylo to trochu utrpení, neorientovala jsem se v postavách. Věty byly někdy tak divně napsané, že jsem vůbec nevěděla o čem čtu, co se tam děje.

Mekka tebe. Pozvolna chorobného, zlovolného moku zlomu, kabátce morového sboru. Kre(m)ace ega. Erbenova bohatce, v ebenové.

Shakespearův styl mi bohužel příliš nesedne.

Tak jsem si přečetl druhé dílo od Shakespeara (první to byl samozřejmě Romeo a Julie, což mě překvapivě dost bavilo). Druhé dílo Makbeth mě tolik nezaujalo. Začnu příběhem, který je dost zajímavý a stále aktuální. Atmosféra knihy je taky hodně zajímavá a dost dobrá, i když se jedná o drama, tak jsem z toho to prostředí cítil. Některé pasáže, třeba s čarodějnicemi jsou dobré, ale většina ne...
Docela často mi přišlo, že tento překlad není úplně nejlepší. Někdy mi skladba vět přišla dost kostrbatá a nesmyslná. Někde bych použil úplně jiná slova (nevím, kdy vznikl překlad, ale moje vydání je z roku 2018 a přišlo mi, že by ten překlad mohl být mnohem "přirozenější" a jednoduší). Právě text mi tak na knize vadil nejvíce a já si knihu prostě neužil natolik, jak bych mohl.
Samozřejmě s herci by to bylo lepší, tak asi jako jakékoliv drama...
Jo a taky je tam dost postav, takže tuhle knihu bych k maturitě nebral.

Ačkoli je to velmi krátké drama, je tam dokonale vše.
Velice ponuré dílo, ale velmi zajímavě řešeno.
Doporučuji všem, kdo rádi čtou Shakespeara.

Shakespeara jsem začala číst až poté, co jsem poprvé naživo slyšela přednášku překladatele profesora Hilského. To, jak dokáže o jeho díle srozumitelně a vášnivě hovořit, je zážitek. Pohled na divadlo, Anglii a WS už nikdy nebude jako dřív. I když ne nutně je Martin Hilský vždy historicky zcela přesný, je to mág.

Rychle přečteno. Někdy člověk nechápe,co
jsou lidé schopní udělat pro moc. Ale tak to bohužel chodilo a dnes to je obdobné,ale
zase se králové nevraždí

Shakespearovský zážitek, už vím, co tolik inspirovalo Nietzscheho. "Štěstěna se na něj jenom culí. " Vzhůru za dalším Shakespearovským dobrodružstvím.

Macbeth a lady Macbethová - manželský pár spriaznený v skazenosti.

Neuvěřitelné dílo!

Nevim.. neskutečný masakr na všech frontách, jak stylem, projevem, celkovou náloží o level výš než už tak skorem dokonalý Hamlet. Naprostý obřad myšlenky a pera.

Nadčasové dílo, aneb co dokáže z některých lidí udělat touha po moci, takový člověk nikdy nemá dost.

Vyslechla jsem audio jako divadelní hru. Díky tomu, že jsem hru viděla v divadle, jsem se dobře orientovala v postavách. Chamtivost po moci-stále aktuální!

Konečně jsem se dokopal k tomu, abych si přečetl něco od největšího dramatika, který kdy žil. Do děl Willa Shakespeara se mi nikdy moc nechtělo, kvůli tomu jak jsou vystavěné a napsané. Ale zkusit se má všechno, zvláště když to obstálo zkouškou času a má to nepopiratelné kvality. Příběh Macbetha jsem viděl několikrát zfilmovaný, takže jsem věděl do čeho jdu po příběhové stránce. Samotný text byl zpočátku pro mě docela složitý, ale jakmile jsem si na něj zvykl, tak se to četlo dobře. Příběh je dobrý, text zajímavý a působivý, a rozhodně nelituji, že jsem to četl. Macbeth je klasika a já se těším až zkusím další díla od pana Shakespeara.

Slabé, velmi slabé.

Nevím, jak moc ocenila chudáka Macbetha alžbětínská společnost, ale pokud jde o mou maličkost, starý (neříkám že dobrý) Will by měl být uložen do učebnic literatury a zmíněn jen okrajově, jako prvek, který ovlivnil světovou literaturu, aniž by kdo pořádně věděl proč.

Možná že fantastický výkon herců a nevídané divadelná efekty mohou zachránit Makbetha, stejně jako moderní americký film zachraňuje hvězdné obsazení a počítačová grafika, ale pokud máte tu smůlu jako já a čtete surový text, pak musí jít slušný stupeň indoktrinace, abyste byli spokojeni a uspokojeni.

A propos, v té souvislosti mne napadá kapitola z Jak jsem vyhrál válku Patricka Ryana, ve které snaživý poručík Goodbody servíruje nejhorší jablečňák v originálních sudech ušlechtilého italského vína.

Člověk by skoro věřil, že i zdejší hodnocení je následkem projímadla podávaného pod světoznámou značkou.

Hle, Shakespeare a hra, kterou nesmíme jmenovat! Záruka kvality! Když dám pět hvězd, vstoupím do zdejšího Klubu intelektuálů.

Maně mne napadá, zda moderní čtenářka, která lajkuje Padesát odstínů šedi a Stmívání, nemá nakonec pravdu. Alespoň nepředstírá něco, čím není.

Abych vám vysvětlil zdejší hodnocení, představuji vám ideálního kandidáta:

Padesát odstínů šedi miluje proto, že se mu líbí.

Deníky Alana Rickmana proto, že na obálce stojí jméno celebrity.

Makbetha proto, že Shakespeare je zkrátka Shakespeare.

Příběh, který platí v každé době...

Jako by tu Macbethův život byl vzorem zlovůle a chtíče. Každým bodením si myslí, že již konečně dobyl, po čem toužil, ale každá kapka krva ho nutila prolít desaterokrát více. Je to onen ďábel obojetný a dvojsmyslný, jehož smlouvání není konce, jehož nabídky jsou jhem jeho obětí.

Nadčasová hra.. touha po moci je silná, jde si za svým i přes mrtvoly. Drama o dobru a zlu, zločinu a trestu a svědomí, které člověka žere a tíží.
Doporučuji i pro ty, kteří si chtějí od Shakespeara něco přečíst a neví kde začít. Je to jeho nejkratší dílo.

Tragický příběh na téma ctižádosti, člověk vždy může rozhodnout o svém osudu. A co dokáže svědomí...
Rozhlasová dramatizace.