Lovci mamutov
Eduard Štorch
Dnes už klasické dielo odohrávajúce sa na rôznych miestach Čiech a Moravy stále znovu uchvacuje živým opisom staršej doby kamennej a napínavými dobrodružstvami, ktorými prechádzajú odvážny Kopčem a veselý Veverčák so svojimi kamarátmi a celou pravekú loveckú tlupou. Prežívajú starosti o živobytie, násilné sťahovanie, boj s nepriateľmi, so šelmami i prírodou. Spolu s napätím však príbeh prináša tiež historické fakty a poučenie. Autor vychádza so skutočných archeologických nálezov.... celý text
Přidat komentář
Poutavé každou větou, zajímavé taktéž, fakt nedokážu dát míň než 5*. Nechápu, jak jsem v dětství a dospívání toto mohl vynechat. 24. 2. 2021.
Kniha mého dětství - četli jsme ji povinně ve 4. třídě a líbila se mi, líbila se i mým dětem, kterým jsem ji četla já a líbí se mi pořád....
Díky čtenářské výzvě jsem se vrátila o víc než čtvrtstoletí zpět, kdy mi maminka jako malé holce knížku předčítala a to mě motivovalo naučit se ve 4 letech číst. Teď jsem si čtení vychutnala, byť mi vadily neustálé krvavé scény, užila jsem si nádherné vyprávění o životě v krajině, kterou dnes tak ráda cestuji.
Nádhera. Otevřel jsem knížku, začetl jsem se a ... Najednou jsem byl v časech vzdálených 20 až 30 tisíc let. Prožíval jsem všechny strasti a život tlupy společně s Mamutíkem, Kopčemem, Vylomeným zubem, Veverčákem a všemi dalšími. Buďme pyšní na spisovatele, který nám umožnil prožít kousek naší historie.
Knížku jsem si přečetl opět po padesáti letech a ani tentokrát nezklamala.Děj má stále co říci.
Do této knihy jsem šla s tím, že ji nejspíš nedočtu, ale že to jdu prostě jen zkusit. To poslední, co jsem si o ní myslela, že se do ní začtu tak, že ji budu nosit všude s sebou, abych mohla využít každé volné chvilky ke čtení.
A teď když už jsem u konce a přišla jsem o své pravidelné chvilky v pravěku se svou tlupou, je mi nějak smutno, jako kdybych se vrátila z dovolené a věděla jsem, že už zase dlouho nic takového nezažiju a čeká mě zase taková ta domácí ,,samota".
Tak jdu aspoň pokračovat do Osady Havranů (i když Kopčem forever), třeba taky překvapí svou čtivostí.
Nejoblíbenější kniha moji maminky, už proto jsem si ji zařadila do čtenářské výzvy. Z počátku mne moc nebavila, ale po pár stranách jsem ji přišla na chuť a dost se mi líbila.
Při rovnání domácí knihovny si uvědomuji, jak moc se těším až budu vnukům číst. A Lovci mamutů budou na čelním místě hned, až dojde na podobné příběhy. Text umístěný do pravěku přece stárnou nemůže :o)
A ilustrace mého oblíbeného Zdeňka Buriana umocní napínavé dobrodružství s obracením stránek.
Občas se mi vynořují vzpomínky na dětské čtení. Na to nádherné dobrodružství, které mi poskytovaly knihy o jiném světě. Tato je jednou z nich. Vybavuji si i její vzhled, protože byla naše vlastní a s bráchou jsme ji často brali do rukou. Knihy z veřejné knihovny byly zabalené do hnusného nažloutlého tuhého papíru, ty zaujaly jen obsahem.
Povinná četba na základní škole. Štorch uměl poutavě vyprávět o dobách minulých, jeho příběhy byly zajímavé a poučné. Je dobře si je stále připomínat a dětem poutavě vyprávět.
Kdysi jsem začala a vzdala to, vrátila jsem se k ní po cca dvaceti letech a najednou mi ten příběh přišel zajímavý a čtivý. Je tam sice trochu té naivity a vše dopadne dobře, aby se nebál ani dětsky čtenář, ale je to takový odrazový můstek pri další pátrání v této oblasti knihovny.
Navzdory historickym nepresnostem jde o peknou knihu o dobach, kdy melo lidstvo k prirode jeste velmi blizko. Samozrejme, vznikla pro mlade ctenare a nelze v ni tedy hledat nic zvlaste komplikovaneho, presto vsak se k ni clovek i v dospelosti moc rad vrati.
Knížka dětství, ke které jsem se teď pro radost vrátila a opět mě nezklamala. Čte se jedním dechem, je skvěle napsaná a doporučuji jí všem věkovým kategoriím.
Člověk si při čtení představuje, že takhle nějak to opravdu bylo. Střídání období hojnosti a období hladu. Je fajn, že se příběh prolíná se skutečnými nálezy, které byly učiněny především v okolí Dolních Věstonic a Pavlova. V této souvislosti doporučuji navštívit Archeopark Pavlov, pokud máte knihu v živé paměti, dodáte Vaší představivosti další impuls, se kterým pracovat.
Knihu jako kluk jsem četl několikrát, stále dokola, zvláště některé pasáže. Neskutečně krásná kniha. Objednal jsem si ji ve škole v KMČ. Dnes jsem ji měl rukách, prolistoval a znovu připomněl, jak jsem si knihu nesl ze školy domů a začetl se do ní. Ale jak?
Toho podzimního odpoledne šla máma na rodičovské sdružení, zkontrolovat moje školní výsledky s tím, že se staví na nákup a přijde o něco později. Nakázala, abych byl doma a udržoval oheň v kuchyňském sporáku.
Sám doma, v kuchyni. Kolikrát se to ještě opakovalo, kolik knih jsem zde přečetl. Bylo a je to moje oblíbené místo ke čtení dodnes. Vzal jsem novotou vonící knihu a začetl se. Od stránek mě odtrhla až tma, přestával jsem vidět písmena. Kouknu z okna, tma. Podívám se do kamen, tam také tma tmoucí. Vyhasly, zapomněl jsem přikládat. Propadl jsem panice.
Máma už tu vlastně měla být, ve škole se určitě dozví něco, co ji nepotěší a k tomu navíc ještě vyhaslý sporák. To bude mazec. To bude výčitek, kárání, zákazů, … . Maminka byla moc hodná, nikdy mě neuhodila, ale dovedla neskutečně vyjmenovat a pojmenovat všechny moje nectnosti a s patřičným důrazem připomenout staré prohřešky. Vždycky jsem ji prosil, aby mě radši seřezala, třeba vařečkou, ale nehubovala. A co když mně sebere knížku!
Napadla mě spásná myšlenka. V komoře máme denaturák, líh do starého vařiče! Přiložil jsem do kamen polínka a horním víkem nalil do sporáku líh z lahve. To byl nápad! Líh okamžitě vzplanul a já lahev leknutím upustil nebo spíš odhodil. Přitom se líh vylil na čalouněnou židli, na které jsem při čtení seděl a také koberec na podlaze. V mžiku byla kuchyň v plamenech. Vletěl jsem do obýváku, tam strhl přehoz z gauče a přikryl plameny. Uhašeno! Nic neshořelo ani neohořelo, ale ten smrad!! Chtěl jsem otevřít okno a vyvětrat. V tom se však otevřely dveře a maminka vešla do kuchyně. Nenadávala, přivinula mě k sobě. Byla šťastná, že se mi nic nestalo a nevyhořeli jsme. Větralo se však několik dní. No, řekněte, dá se zapomenout, jak se rozdělává oheň?
Musím uznat, že ačkoliv jsem ke čtení této knihy byla přinucena na střední škole, rozhodně nelituji. Je poutavě psaná a je až s podivem, jak příběh z pravěku může být silný.
Štítky knihy
pravěk boj o přežití Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno pro mládež pravěké osídlení pravěké umění pro děti od 9 let lovci mamutů
Autorovy další knížky
1976 | Volání rodu |
1962 | Lovci mamutů |
1965 | Osada Havranů |
1962 | U Veliké řeky |
1997 | Čarodějův učedník |
Kniha Lovci mamutov je v
Právě čtených | 21x |
Přečtených | 3 416x |
Čtenářské výzvě | 195x |
Doporučených | 123x |
Knihotéce | 1 000x |
Chystám se číst | 140x |
Chci si koupit | 35x |
dalších seznamech | 23x |
Nádherná knížka, podobně jako předchozí pisatel komentáře, ani já nechápu, jak je možné, že jsem tu knížku nikdy nečetla. Nad některými řádky jsem váhala, zda číst či nečíst, skoro jako nějaký thriller, jenže takový byl jejich život.... Ale vše napraveno a ostatním mohu jen doporučit ....