Lolita
Vladimir Nabokov
Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi velmi líbila. Četla se mi dobře, i když jsem při její četbě musela dávat větší pozor, aby mi nějaká informace neunikla, jelikož toto dílo bylo psané v 50. letech minulého století, a tak je jeho jazyk trošku složitější. Ale o to krásnější. Když se řekne Lolita, většině lidí se vybaví mladá dívka svádějící staršího muže a automaticky se jim toto jméno spojí s pornografickou literaturou. Avšak jen ten, kdo tuto knihu četl, ví, že je to spíše psychologická sonda do hlubin duše. Humbert Humbert se zde otevřeně svěřuje a otevírá poměrně tabuizované téma. Tuto knihu jsem pojala jako úžasné pojednání o lásce, vášni a hříchu. Mohu jen doporučit.
Knížka se mi líbila, i když mě občas nudilo zamilované vrkání "Co má ta holubička dnes na sobě" a "Jak úžasný je její backhand ". Ze začátku se to četlo úžasně, ale potom to bylo méně stravitelnější. Trochu mi dělo problém vžít se do jeho zvláštního složitého projevu, ale když jsem se konečně začetla, dalo se to. Text je také hodně prošpikován francouzskými frázemi, kvůli čemu si u mě autor i vypravěč šplhl i když byl jinak hrozný hlupák.
Tato kniha je fascinujícím dílem skvělého spisovatele. Dílo je výjimečné už jen z pohledu toho, že se postavil společnosti a dokázal vytvořit tak něco úžasného. Je to prolnutí psychologického profilu nemocného muže se strhujícím dějem. Autor zde popisuje touhu a krásu velice zvláštním způsobem, který dokázal pobouřit nejednoho čtenáře, které si pomocí hlavní postavy přetáhne na svou stranu a získá jejich pochopení.
SPOILER – přátelé, pokud vám opravdu vadí sebemenší prozrazení děje a domníváte se, že jste ještě Lolitou nepolíbeni, nečtěte dále.
„Je pravda, že v celém díle se nevyskytuje jediný obscénní výraz; a nejen to, obrněného šosáka, jehož novodobé konvence zvalchovaly tak, že bez záchvatu nevolnosti přijímá marnotratné šiky oplzlostí v banálních románech, bude nepochybně velmi šokovat, že zde je nenajde.“
Tato věta, kterou Nabokov použije v úvodu knihy, román charakterizuje a vymezuje ho, jako kdyby autor tušil, že výraz Lolita za několik let převezme do svého slovníku pornografický průmysl.
Lolita je úžasný román zejména z hlediska způsobu, jakým Nabokov analyzuje Humbertovo myšlení, obecně své myšlení, ještě obecněji mužské myšlení. Ne, neobjevuje nic nového, jen to nahlas vysloví.
Silných momentů bylo v knize dost, ale mne zaujala scéna, která jako silná koncipována nebyla. Scénu, ve které Humbert napadne Quiltyho. Nabokov ji paradoxně nedramatizuje, právě naopak z ní postupně dělá frašku. Tím zdůrazní absurditu toho šťastného/nešťastného úseku života páně Humberta. Drama se mění na frašku, pohled na příběh se stává jiným, autor v jedné scéně předestře jiné pojetí celého textu.
SPOILER Nejsilnějším okamžikem knihy je pro mě beze sporu scéna, kdy se Doloresina matka dozvídá prostřednictvím deníku o Humbertových citech k malé Lolitě, naprosto konsternována tím šokujícím zjištěním vybíhá bezhlavě na ulici, kde ji vzápětí srazí auto. Nastává zlom. Humbert se dozvídá prostřednictvím telefonátu o nehodě, nevěřícně vychází z domu a stojící nad mrtvolou své manželky si začíná pomalu uvědomovat, jakou "laskavost" mu svou smrtí vlastně prokázala a jakou neskutečnou moc mu právě vložila do rukou... nemůžu jinak než hodnotit plným počtem.
No tak jako.. nebylo to špatné, ale nebylo to zas tak brilantní. Začalo to výborně, ale v polovině se to začlo lámat a konec mi připadal strašně nedovařený. Zajímave ale je, jak sii Humbert dokáže strhnout své čtenáře až si získá jejich pochpení.
Souhlasím s Tuffy, úžasně vylíčené scény.
Neumím si představit skandál, který nastal, když se tato kniha v roce 1955 objevila v knihkupectvích. I nyní je test poněkud úchylný a autor s tímto tématem musel být zřejmě alespoň trochu spjat. Řekla bych, že se mi více líbila první část knihy, ve druhé bylo už jen ono putování, kde se spisovatel, na můj vkus, až moc rozepsal.
Strhující příběh, úžasně vylíčené scény...Skvělá kniha, která pohladí po duši a nenudí...
..... váš názor.....je Humbert jen obyčejný pedofil nebo je to politováníhodný ubožák?.....anebo něco úplně jiného ---------------- přeskvělá kniha _200 %
Neuvěřitelně krásně napsáno. Klobouk dolů před odvahou Nabokova zveřejnit tohle ve své době určitě hodně pobuřující téma.
Lidských povah, chtíčů, psychických poruch a zločinů je tisíce.. Malá Dolores je jen jedna a tak to pro mě zůstane :-)
Výborná kniha, řekla bych, že to nejlepší co jsem v posledních letech četla. Film mě trochu zklamal.
Kniha ma nepobúrila ani nešokovala, podľa mňa Humbert a Lolita si nemali navzájom veľa čo vyčítať. Napísaná je však majstrovsky a okrem toho bola aj úžasne sfilmovaná - pre mňa budú už navždy synonymom týchto postáv Jeremy Irons a Dominique Swain.
Velmi zdařilé dílo.Věřím,že v tehdejší době dost pobuřující. Musím se přiznat,že mě i místy nadzvedávalo z křesla,nicméně kniha výborná
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna klasická literatura
Autorovy další knížky
2007 | Lolita |
1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
1993 | Smích ve tmě |
2008 | Čaroděj |
2001 | Pnin |
Po přečtení mi zůstala velmi nepříjemná pachuť, které jsem se dlouho zbavovala. Po vcelku zromantizované filmové adaptaci s Jeremy Ironsem bylo setkání s knihou jako ledová sprcha. "Chlapi jsou perverzní prasata", probíhalo mi každou chvíli hlavou. Jistě, je absurdní generalizovat charakteristiky fiktivní postavy na celé mužské pokolení, nicméně... Nicméně! Pánové, sáhněte si do svědomí, komu z vás občas necukne v koutku oka při pohledu na nějakou náctiletou (byť předčasně vyspělou) nymfu? Myslím si, že autor zde jen dotáhl do extrému naprostou lidskou přirozenost. Muži obecně mají slabost pro mladé dívky a ač to popírají, ač mají za partnerky i starší ženy, tak jim prostě diktát biologické determinace velí "Vem si tu mladší!" Samozřejmě jen nadsázka, vážení. :) Jistě, pokud nějaký obstarožní šedivějící seladon s dechem páchnoucím whisky oplzle slintá nad dvanáctiletým dítětem, tak je něco špatně. A Nabokovova psychologická sonda do duše jednoho takového individua je děsivá, chvílema zvrácená, nicméně naprosto strhující.