Listy dvou básníků
Konstantin Biebl , Jiří Wolker , Zdena Wolkerová , Jan Kühndel
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59210/bmid_listy-dvou-basniku-zTB-59210.jpg
5
2
2
Jedná se o korespondenci mezi Konstantinem Bieblem a Jiřím Wolkrem. Vyšla až po smrti K. Biebla.
Přidat komentář
Kromě listů s kresbičkami (Wolker na Svatém kopečku) obsahuje i několik jinde neotištěných - a krásných - básní. Dočteme se, jak těžko se Kosťovi sedí nad učením, když je venku dusno a slunce ho láká na plovárnu. Nebo že si Jirkova maminka právě čte v anglickém slovníku. Vidíme, jak se mladý básník zamotal do souvětí a pak se nad tím ušklíbl, aniž by je škrtl. Momentky veliké ceny lidské i dějinné.
Modlitba na silnici (K. Biebl)
Pane,
na jedné silnici udýchané,
jež pozdě v noci si vyklepává
svůj zaprášený šat,
z modrého štěrku
jako na nebi nejmenší hvězda
pokorně rostu,
nejnižší tráva.
Pane,
ať jakákoliv vůle Tvá se stane,
jsem přece šťasten neskonale:
když už do nebe nemohu
jako odvážný pilot,
že tady,
na tvrdé silnici,
alespoň hájím nejtvrdší život.
***
PROČ? (Jiří Wolker)
Řeklas mi, že jsem jenom v tvých očích,
že pro mě není nic, co leží mimo ně.
V tvých očích kvetou bílé jabloně,
oblaka plují,
ptáci zpívají a poletují.
Já ti věřím
a nevěřím.
Se strašnou bolestí oči tvé na kusy rozlamuji,
aby mě znovu obrostly řetězem duhovým,
Pověz mi, má milá,
- když celý svět oko tvé objímá -,
proč jsi dopustila,
že dělník dnes v poledne s lešení spadl
a před mýma očima
se zabil?
***
Za večerním oknem (Konstantin Biebl)
Odněkud z ulice
když večer přijde do své světnice
a před spaním
usednu na chvíli na pelesti,
jako bych dosud byl někde na náměstí.
Pohovka, židle i na stole kalamář
mají svoji lidskou tvář
a ještě nyní
nějaká slova doznívají ve starém porceláně v zasklené skříni,
jak v růžové lastuře hukot dalekého moře.
Pro sebe má člověk málo místa ve svém těle,
a proto se vtěluje do mrtvého dřeva, kamene a do ocele
a naplňuje je svými myšlenkami
jak prázdnou vázu čerstvými květinami.
Nejen svou krví, svými svaly a kostmi na světě člověk žije,
ten nábytek, knihy a na stěně meč
jsou rovněž součástmi jeho anatomie,
a když jich potřebuje,
slouží mu věrně.
Po modrém okně světlo z ulice pluje
a já si připadám někde hluboko na dně krápníkové sluje,
kde po zdech jako široká řeka
lidský pot dlouhá staletí stéká
a kapka za kapkou
jak k zemi padala z horkých dlaní a čela
v zelenou lampu, sklenici vody a bílý polštář zkameněla,
kde všechny věci,
jež naplňují její smutné stěny,
jak zrající ovoce tím potem jsou ojíněny
a kde já sám
jednomu z těch mnoha kamenů se podobám,
jenž tiše jim zpívá.
Štítky knihy
přátelství dopisy korespondence čeští básníci Jiří Wolker, 1900-1924 Konstantin Biebl, 1898-1951 česká poezie
Kniha Listy dvou básníků je v
| Přečtených | 4x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 2x |
| Chci si koupit | 1x |
Cenná publikace o dvou spřízněných duších, které se našly, které si rozuměly a po nějaký čas se vzájemně podporovaly. Na dálku i zblízka, to se ví... Konečně ze Slavětína do Prostějova a z Prostějova do Slavětína to je na mapě jen kousek. // Najdete zde celkem 44 dopisů, z nichž posledních osm bylo napsáno po smrti Jiřího Wolkera a adresováno jeho mamince. // Dávám maximální počet hvězdiček, přidávám štítky a pár řádek opisuji. Jsou z Kosťova dopisu datovaného dnem 30.9.1921, kdy si ještě vykali.
Některé osoby, které jsou v knížce zmíněny:
- Arne Novák (1880-1939)
- Vítězslav Nezval (1900-1958)
- Arnošt Ráž (1884-1925)
-----------------------------------------------
ÚRYVEK:
(...) Napsal jsem v poslední době dvě básničky (jestli to totiž jsou) s trochou větší pozorností, ale nevím, jestli je to na nich znát; posílám Vám je, a když jste nezemřel po těch posledních, tak doufám, že tyto dvě také přežijete. Ono je to také zdravé otužovat nervy, viďte?
A až přijdete do Prahy, tak si jednou pro Vás přijdu a odvedu si Vás někam (do Stromovky sotva, protože už bude zima) do kavárny a dáme si něco teplého, třeba kávu (zmrzlina by také byla dobrá, ale to nesmíme), a budete mi něco hezkého povídat, třeba o Vašem dramatu, a pustím Vás domů až hodně pozdě, každý člověk je sobec. (...)