Listopadový uragán

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Soubor krátkých textů napsaných v roce 1989. Texty jsou chronologicky řazeny, při přípravě byly použity původní strojopisy z archivu Společnosti Bohumila Hrabala, celek byl Hrabalem autorizován. Řada z nich vyšlo již v roce 1989 časopisecky. Převážná většina jsou dopisy Dubence (April Clifford). Autor sám texty charakterizoval jako literární žurnalistiku a byly vyvolány prudkými společenskými změnami v období po listopadu 1989 a bezprostřední reakcí na ně....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/22_/22995/listopadovy-uragan-22995.jpg 3.852
Žánr:
Literatura česká
Vydáno:, Delta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Listopadový uragán

Přidat komentář
gersie
08. července

Musím souhlasit s BabouJagou mluví mi z duše.

BabaJaga11
01. ledna

Po přečtení zhruba deseti stránek jsem myslela, že tuhle knihu nedočtu. Dostala jsem se k ní v jednom dobročinném bazaru a říkala jsem si, že ji raději odložím v nejbližší nádražní knihovně, než se s ní tahat dál. Vlastně jenom díky čtenářské výzvě jsem s tím odložením knihy ještě počkala a nakonec jsem byla ráda. Kniha stála za přečtení, byť jsem se musela trochu naladit na styl pana Hrabala (nějak jsem se k němu - alespoň v knižní podobě - dříve nedostala) a nečetla se mi úplně lehce. Tahle knížka je mimo jiné zkouškou umění nesoudit druhé. Já moc nemusím takové ty týpky, co vysedávají s cigárkem v hospodě, vedou tam hlubokomyslné úvahy, ale to je asi tak vše. Pan Hrabal si ale nehraje na celebritu, napíše, kdy, kde, jak a s kým se opil, přizná se i k tomu, co se stalo potom (třeba že pak na přednášce o svých knihách byl poněkud mimo, anebo že někomu lehce zdemoloval byt). Tahle až dětská upřímnost je na něm a na jeho knize sympatická. Stejně tak i to, že ve svém povídání nikoho neosočuje a neuráží. Přitom velká část knihy je o tom, jak se v listopadu roku 1989 "lámal" režim. Otevřeně přiznává, že on ani neemigroval, ani neprotestoval proti jeho režimu, protože mu záleželo na vydání jeho knihy. Popisuje věci tak, jak jsou (což je na celé knize snad nejcennější, je hodně zajímavé přečíst si, co koncem roku 1989 hlásali někteří politici), a nachází polehčující okolnosti pro každého. Můžete mít jasně vyhraněný názor a toho či onoho kritizovat, ale možná, že po přečtení této knihy se trochu zastydíte, že nedokážete být více shovívaví, velkorysí, schopní odpuštění. Alespoň já jsem se tak cítila a autorovi jsem odpustila i jeho okouzlení americkou společností.

novecento
02.10.2018

Faunovo pozdní odpoledne ve vzpomínkách na přátele a dobu listopadové revoluce, která měla své hrdiny, ale i bezejmenné davy. Autor: Kolikrát tak kráčím na červenou, kolikrát tak jdu skrz proud aut, ale ač zadumán, provází mne anděl strážný, protože chce ten můj anděl, abych ještě byl na světě, abych se dobral svého dna, abych sestoupil ještě o jedno patro níž,
tam, kde je poslední patro výčitek. Proto mne bolí celý můj svět a bolí mne i ten můj anděl, kolikrát jsem chtěl skočit z pátého patra, z toho mého bytu, kde mně bolí každá cimra, ale vždycky mne v poslední chvíli zachrání. Uvítězil jsem se, dosáhl jsem vrcholu prázdnoty...
Moje vzpomínka: Jednoho listopadového dopoledne roku 1986 jsem osamocen procházel mezi obrazy Josefa Jíry na jeho výstavě v patře pražské Staroměstské radnice. Tam jsme se potkali. Naši andělé se letmo pozdravili a my si vyměnili pár slov nad Jírovými ,,pijáky pražských a pařížských hospod,, (téma výstavy),, Mám rád Jírovy obrazy... Já taky, je to můj kamarád, měl tu dnes být, ale je nemocen,, Tiché rozjímání ve dvou po půl hodině skončilo. Na katalogu z této výstavy mám jeho věnování, pod které mi malíř Josef Jíra po létech ve svém ateliéru na Malé Skále nakreslil Krista nesoucí svůj kříž. Tento malý triptych doplňuje vytištěná báseň Josefa Kainara:
Takovou žízeň může mít jen bernardýn, nebo starý lom. A proto on děvče vyměnil za láhev brandy prastaré. Ke cti mu dlužno říct, že pil onu láhev s láskou, že srdce smutné měl, jak při polibcích, když za každým douškem zaslzel. Protože brandy onen snědý nádech má, jako její pleť. Já musím znát přece její pleť, já se jí učil nazpaměť. Vzpomínky na věky jdou s tebou v obzor daleký. V ní navěky jsi má, ta brandy byla výtečná...
Bohumil Hrabal je autor, kterého můžete na určité frekvenci vnímat a s hřejivým pocitem nostalgie číst jeho knihy. A nebo taky ne. Já patřím mezi ty první.

ladyfromskye
13.10.2017

Já k tomu Hrabalovi ne a ne dozrát. Ale dopis-reportáž Listopadový uragán, to bylo poutavé čtení. Ale zbytek? Smysl mi nějak unikl.

micha-ella
02.10.2017

Excelentní zapisovatel Hrabal!

Bonnet
23.06.2017

Já Hrabala moc nemusím, vlastně mi tak nějak "čtenářsky" nevoní, ale tohle... to byla jiná. Moc se mi líbil proud myšlení, různé odkazy na dobu, autory atd. I když na ten plný počet to (pro mne) pořád není.

zdenekhajek
31.07.2016

Hrabal ve své ne úplně vrcholové formě, i když místy lze najít hrabalovskou poetiku.

fleurmilk
15.05.2016

Můj nejoblíbenější Hrabal. Nebýt této knížky, nikdy bych se například nedostal k poezii Dylana Thomase, a vůbec. Unikátní próza již tak unikátního Hrabala.

Doporučujeme

Rázová vlna
Rázová vlna
Hovory s T.G.M.
Hovory s T.G.M.
Audience
Audience
Lovci mamutů
Lovci mamutů