Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
Láska je jen slovo je prvním do češtiny přeloženým Simmelovým dílem, s nímž se naši čtenáři mohou znovu seznámit a posoudit jeho mimořádné hodnoty. Pro svůj příběh si Johannes Mario Simmel zvolil prostředí soukromého školního internátu, kam většinou přicházejí děti z „lepších" rodin z celého světa, na které neměl nikdo čas a které vždycky cítily svou osamělost. Špatná výchova některé pokřivila a zkazila. Páteří celého příběhu je něžná a hluboká láska mladého Olivera ke krásné Vereně, manželce úspěšného bankéře. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání. Stále víc se zatahuje smyčka kolem nešťastné dvojice, pro kterou není v daných podmínkách východisko. Román se čte jedním dechem jako strhující drama. Autor dokáže udržet čtenáře v napětí od první do poslední stránky, takže se nedivme ohromným nákladům jeho díla a popularitě, kterou získal v Německu i v mnoha dalších zemích.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1976 , PráceOriginální název:
Liebe ist nur ein Wort , 1962
více info...
Přidat komentář
Kniha mne neoslovila a nerozumím nadšení, které ji provází. Rozčilovalo mne, jak mohou být hlavní hrdinové tak naivní a nechat se zaplétat do intrik a pastí ostatních.
Je zde ale spoustamyšlenek mimo dějovou linii, nad kterými stojí za to se zastavit.
Četl jsem ji na SPŠ v době kdy vyšla 1976-77. Je to kniha, která nastartovala moji zálibu k literatuře. Ten příběh je ve mně stále živý již 40 let. Dovedl jsem o této knize hovořit v hodině ČJ s profesorem, který byl tenkrát viditelně mile překvapen. Čtenář této knihy by měl být alespoň trochu zamilovaný, nebo toužit po lásce. Věřím, že stále nasraného a nespokojeného člověka, málo která kniha uspokojí. Knihu doporučuji, stejně jako Všichni lidé bratry jsou a Nemusí být vždy kaviár.
J. M. Simmel je dobrý autor.
Kniha mě neoslovila, do čtění jsem se nutila. Přečetla jsem 150 stránek, pak epilog a stačilo. Podle tak vysokého hodnocení jsem čekala mnohem víc...
Četla jsem již 3x... Kniha se mi líbí, jen hlavní postavy mi připadají hodně naivní. Asi je to tím zamilováním, takže mi to vlastně ani nevadí. Zkoušela jsem číst i jiné knihy o Simmela, ale žádná mě tak nebavila a nezaujala.
Souhlasím s tímto komentářem od Dámy s hranostajem:
Pokud chcete číst romatický příběh, který vás zmačká jako kus papíru a třískne s vámi o zeď, jste tu správně...
Kniha mých studentských let - v období totality. Četla jsem dlouho do noci - uchvácena. Mám ráda Simmelův antinacismus. A co říct k lásce postav? Tam kde jsou peníze má asi láska jiný obsah. Ale romantika tam není, to je tvrdá realita. Takový je život.
asi by to chtělo 10 hvězd. Souhlasím s komentářem níže - zmačká Vás jak kus papíru a třískne s Vámi o zeď
Romantiku v četbě nevyhledávám, lákalo mě prostředí internátu, víc jsem o příběhu nevěděla. Kniha mě překvapila už na prvních stránkách: takhle silný úvod jsem snad ještě nečetla! Tím odstartovala jistá detektivní zápletka, kterou jsem vůbec nečekala. Další a velmi významná přidaná hodnota: reflexe nacismu očima mládeže 15 let po skončení 2. světové války - to bylo hodně zajímavé! Třetím překvapením byl věkový rozdíl milenců... dostalo mě, jak se vztahem se starší ženou změní mladému klukovi priority, kolik starostí a zodpovědnosti za druhé si tím (dobrovolně) nakládá na bedra...
Děj má neobvyklou kompozici, která způsobuje neodložitelnost knihy! V komentářích se tu často objevuje náklonnost k postavám Hanziho a Geraldiny - tito dva mě ale naprosto děsili a s napětím jsem čekala, jakou roli budou hrát při závěrečném rozuzlení - nedivila bych se totiž ničemu!
Edit: Knihu jsem si přečetla znovu po sedmi letech jako čtenářka v jiné životní situaci, doufejme, že i trochu vyzrálejší. Dialogy hodnotím jako patetické a obě hlavní postavy mluví dost často jako kolovrátek... ale jinak pro mě příběh neztrácí nic ze svého mrazivého kouzla. Mnohem víc mě fascinuje Oliver, muž činu, samozvaný zbabělec, idealista, realista.
Hodně zdlouhavé, málo napínavých pasáží, konec jsem předvídala. Ale docela dobře se mi četlo o životě v internátě. Nelíbily se mi ale hlavní postavy, Oliver a Verena byli hloupí a ona byla navíc nesympatická mrcha.
Ráda se k této knize vracím vždy po pár letech. Zamilovala jsem si ty anglické poznámky hlavního hrdiny, ale hlavně mnoho citátů a myšlenek, které kniha obsahuje.
Právě knihu čtu. Vždy jednou za pár let tuto knihu otevřu a nechám zas Simmela dotknout se mého srdce. Patří k mým nejoblíbenějším knihám. Stojí za čas nad ní strávený. Silný příběh, který se může stát komukoliv z nás. A možná právě proto, že je příběh tak drsně reálný, mám autora a obzvlášť tuto knihu moc moc ráda.
Politická situace po válce vykreslena velmi zajimavě, nicméně jednotlivé dějové linky jsou v dněšní době neuveřitelně naivní a nereálne.
„Láska je jen slovo, neznamená nic. Je to oblíbený způsob, jak říci : Dva lidé se chtějí odvázat. Láska je jen slovo, a když ta legrace začne, tím slovem přikrýváme hory hříchů. Láska je jen slovo, roztroušené po městě. Citlivé slovíčko, a teď naprosto nevhodné. Láska je jen slovo. Ale,aby bylo jasno, i když vím,že víme, že je neupřímné. Láska je jen slovo, slovo, které hrozně rádi slyšíme.“
"...Ale kam člověk přijde, když pro každou sprostotu najde omluvu, když si všechno omluví? Může se, smí se všechno omlouvat? Není láska přece jen pouhé slovo?"
Přečetla jsem po mnoha letech znovu a tentokrát se mi ta kniha zdála velmi krutá. Zvláště díky retrospektivě a také černobílému rozdělení postav. I prostředí ústavu na mne působilo hodně ponuře. Přesto mě to bavilo a znovu se asi vrátím i k jeho další knize, která mě před lety zaujala - Všichni lidé bratry jsou.
Velice mě zaujala problematika života v Německu 15 let po válce - to jak se ke zvěrstvům, která nacisté napáchali, stavěli jejich potomci. To bylo zajímavější, než příběh "lásky" Vereny a Olivera. Láska to byla opravdu v uvozovkách, alespoň pro Verenu, která by nikdy neopustila svou zlatou klec. Ostatně to vystihuje název knihy - Láska je jen slovo....
Hodnotím vysoko, i když mám vlastně ke knize spoustu výhrad.... přečetla jsem ji se zájmem, je psaná čtivě a poutavě, příběh vcelku dokáže zaujmout, je v něm vícero dějových linek :). ALE proč jsem od začátku věděla jak kniha skončí? Simmel mne tím obral o možnost doufat v happyend, o prostor pro tvorbu hypotéz jak by to celé mohlo dopadnout, kdo bude vítěz, kdo poražený.
P.S. Až když jsem ji začala číst jsem si uvědomila, že toto byl v mém raném mládí důvod, proč jsem tehdy knihu odložila a nepřečetla... a se stejnými pocity jsem se potýkala i nyní, ale už nejsem tak radikální jak v -nácti a dala jsem jí šanci :).
Vlastně si nejsem jistá, jak knihu hodnotit. Rozhodně jsem se při čtení ani chvíli nenudila, hlavní postavu jsem si hned oblíbila a moc se mi líbily všechny ty vedlejší zápletky (Hansi, Geraldina, ostatní žáci, učitelé...), které byly uvěřitelné a silné. Ovšem ústřední příběh mi vlastně přišel tak trochu přehnaný. Dialogy Vereny a Olivera byly pro mě občas umělé, což je ale dost možná zapříčiněno překladem. A mým osobním problémem byla jména hlavních postav-Verena Lordová? Oliver Mansfeld? Víc vymyšleně už znít snad ani nemohla.
Štítky knihy
láska zfilmováno Německo 60. léta 20. století internát zakázaná láska
Autorovy další knížky
1976 | Láska je jen slovo |
1998 | Všichni lidé bratry jsou |
1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
2001 | Svůj kalich hořkosti |
2007 | A s klauny přišly slzy |
Kniha Láska je jen slovo je v
Právě čtených | 25x |
Přečtených | 2 368x |
Čtenářské výzvě | 190x |
Doporučených | 213x |
Knihotéce | 610x |
Chystám se číst | 767x |
Chci si koupit | 92x |
dalších seznamech | 13x |
Láska je jen slovo...tak tohle je kniha, po které ráda sáhnu kdykoliv, protože v sobě nese mnohem větší náboj, než se může zdát.