Lars láme kosti
Daniel Gris
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421197/bmid_lars-lame-kosti-PDA-421197.jpg
4
258
88
LARSŮV NEJPODIVNĚJŠÍ PŘÍPAD: JAKO BODYGUARD POPOVÉ HVĚZDY… Lars, neortodoxní soukromé očko, milovník bourbonu a řízné muziky, dostane tu nejpodivnější zakázku, jakou si kdy uměl představit. Z pozice insidera má dohlédnout na bezpečí popové hvězdičky Laury B.Itch, která se stala adresátem nevybíravých anonymních dopisů. Kdosi jí vyhrožuje způsobem, který nejen že není v souladu s bontonem, ale dokonce ani se životem. Je anonym opravdu schopný činu a Laura skutečně v nebezpečí? Právě to má Lars za úkol zjistit a následně diskrétně vyřešit. Situaci ovšem komplikuje fakt, že pisatel možná pochází z opravdu vysokých kruhů… Lars tuší, že tentokrát se bude muset vypořádat nejen s nebezpečným protivníkem, ale také s prostředím, v němž se cítí jako rockový slon v porcelánu. Nemluvě o ženských zbraních, kterými vládne samotná Laura…... celý text
Přidat komentář
Příběh knížky skončil a já jsem si jistý jednou věcí- série o Larsovi je zábavná, drží si laťku vysoko i po prvním díle "Říkají mi Lars" a těším se na další pokračování, která si určitě nenechám ujít. První kniha byla pro mě příjemné zjevení, tohle pokračování zas potvrzením toho, že si Daniel Gris umí zachovat nejen styl vyprávění, ale i zábavnost. Lars je sympaťák na svém místě a jeho dobrodružství mě baví.
Ctivy a dobře napsaný příběh bez nějaké větší zajímavější zápletky, spis než detektivka co kriminalka je to akční thriller, který mi stylem psaní připomínal některé příběhy od Fryborta. Rozhodne ale dobre pocteni stejně jako první díl, takže další díly si nenechám ujít.
Lars to opět rozjíždí na plné pecky, hláška stíhá hlášku, je radost otáčet další stránku a vychutnávat si příběh. Ke konci už ale bohužel pražskému soukromému očku začíná docházet dech, ubývá vtipných výroků, napětí se pomalu vytrácí jako vzduch z píchlé pneumatiky. Samotný závěr mi už pak jen připadá nemastný, neslaný jako by byl ušitý horkou jehlou a po zavření knihy zůstává i pár nezodpovězených otázek. Pořád je to ale slušný nadprůměr a určitě sáhnu po dalším pokračování které je na obzoru.
Pri cteni jsem si uzivala tu atmosferu. Sice to neni buhvijak hlubokomyslna kniha (ani muj oblibeny zanr), ale Lars mi prirostl k srdci. Navic autor aktivne uziva slovo "vorezprut", za coz davam o hvezdicku navic. Supr odpocinkovy cteni pro lidi, co nesnasi sladaky a z "poirotovskych" detektivek je boli hlava. Tesim se na dalsi Larsuv pripad.
Lars sviští jak po ledu, žádné zaškobrtnutí, mastí si to jak rychlobruslař v nejlepší kondici. Svižná krimi prošpikovaná hláškami jak svíčková špekem. Lars/Gris má koule, s ničím se nemaže, předkládá čtenáři knihu/případ na řádně vyleštěném podnose. Ani na něm nic nedrhne. Valí se jak bowlingová koule s jasným cílem - porazit všechny kuželky. A daří se mu to s přehledem. Žánrovka, jako když vyšije. Bavila jsem se moc a těším se na další díl. 4 a půl.
Potetovanej sarkastickej týpek, co poslouchá metal. Slyším svatební zvony. :D Lars mi tak dokonale sedl, že doufám, že to bude mít opravdu spoustu dalších dílů.
Překvapivě mi sedla i postava Laury, což jsem popravdě moc nečekala. Larsovy hlášky opět stály za to. Autorův medailonek na zadní straně knihy byl třešničkou na dortu.
Je to božan!!! Od první chvíle, kdy se mi představil, že se jmenuje Lars, vím, že je to láska na první pohled, která se mění s tímto dílem v něco trvalejšího! Jestli bude další díl tak skvělý, jdu kupovat prstýnky.
„Skoro jsem se nepoznával. Najednou jsem byl právě takovej správňák, nad kterejma se vždycky ušklíbám. Mahatma Gandhí, Brandon Walsh a Lars v jedný řadě, všichni svatý až na půdu.“
Je to tak, Lars je prostě správňák, co naplat. Ale to je právě to, co je na něm sympatické. Že to není jenom potetovaná vypatlaná mlátička bez vlastního názoru, ale chytrý chlap, který sice řeší věci často ne úplně v rukavičkách, zato však stojí vždycky na správné straně. Zkrátka přesně ten přitažlivý prototyp drsňáka s romantickou duší, který však narozdíl třeba od Wolverina (jo, ten mi přijde jako stejná sorta) navíc ještě trousí téměř na každé stránce fakt vtipné hlášky, kvůli kterým to v důsledku vlastně čtu. Protože právě vtip je to, co mě na téhle sérii (doufám tedy, že to tímto dílem nekončí a bude z toho série) tak baví a kvůli čemu z té řady běžných (tím rozhodně nemyslím špatných) detektivek tak vyčnívá. A navíc je to hodně dobře napsané. Čímž mám na mysli, že jsem vůbec neměla potřebu přeskakovat řádky a užívala si každou větu.
„...kostky ledu uvnitř zachrastily a několikrát se přes ně přelil jantarovej příboj. Jeho vůně mi nejkratší cestou vrazila do nosu a já zavřel oči. Tu chvíli před tím, než poprvý usrknu, mám vždycky nejraděj. Skoro bych řekl, že slibuje víc, než člověku nakonec dá. A pak že chlast a ženský nemaj nic společnýho.“
Nad posledními stránkami jsem však měla neodbytný dojem, že si autor dělá ze čtenářů srandu. I když vlastně proč ne? Já se bavila celou knížku, tak proč ho nenechat, ať se na těch posledních dvou stránkách pobaví zase on.
„Ta hudba vykouzlená hmyzí armádou dodávala oné chvíli atmosféru smíření člověka s přírodou. Vzduch, na němž melodie plula, byl prosycen mořskou solí, mírný vánek si pohrával s jejími atomy a mísil je s vůní pomerančů a oliv. Ta směs byla tím nejopojnějším parfémem, který pomalu, ovšem s jistotou vedl dva mladé lidi až na okraj jejich skrývané touhy.“
A když to vezmu kolem a kolem, tak mě ten telenovelový závěr konec konců pobavil taky. Úplně jsem viděla Boba Saint-Clara v Muži z Acapulca. :o)
V rámci žánru vysoce nadprůměrná záležitost! Bavil jsem se jako už dlouho ne, protože všechno je přesně takové, jak čekáte: Lars (muž z oceli a žuly, zato s velkým srdcem), přitahující problémy jako neodymový magnet, hafo trefných a neotřelých hlášek, prsaté krásky, jimž drží knoflíčky na blůzkách na poslední niti, nagelovaní padouši, kteří snad ani víc padouštější být nemohou – a jako třešínka na dortu hrdinův hudební playlist, který si rozhodně dám líbit… Přesto musím s lítostí jednu hvězdičku ubrat a to za (podle mne) nevydařené finále. Protože zvláště u takovéto literatury, kde děj po celou dobu šlape na pětku, musí autor v závěru trochu podřadit, aby se motor vyburcoval ještě do větších otáček a aby vejfuky před VIP tribunami dostaly pořádně zabrat. Na místo toho Danielu Grisovi v cílové rovince došel dech a my na závěrečnou pointu čekáme jako na dlouho a klopotně připravovaný vtip druhořadého komika (kterému se nakonec už nikdo nezasměje). Místo vygradovaného závěru se dočkáme obšírného vysvětlení a pro jistotu ještě dovysvětlení už vysvětleného, Larsem vymyšlená kulišárna je avizována dlouho dopředu, takže následný popis rádobynapínavého děje nás už nechává chladným (protože je nám přece jasné, že vše probíhá podle jakéhosi plánu, se kterým se nám autor ovšem nesvěřil) – a místo, aby vyvrcholení bylo přesvědčivé, úderné, nekompromisní a především nečekané, je ctěnému čtenáři předložena přednáška, jak že to všechno ten chytrý Lars vlastně vymyslel, jak to všechno probíhalo, jak bylo třeba navštívit Tučňáka, co že to je ten červ atd. V tomhle dvojka rozhodně pokulhává za jedničkou.
Přesto velmi solidních 80%.
Lars (Gris) asi trochu vypekl ty, kteří čekali díky názvu a oficiální anotaci „lámání kostí, nejpodivnější zakázku, nebezpečného protivníka, z vysokých kruhů, vyhrožování, ženské zbraně,…“, protože vše dostali ve zjemnělé, ještě humornější podobě, snad i (neurazte se!) s malinečko vyměklým Larsem, tak nějak citlivějším a míň chlapáckým – a já se smála, Larse milovala, bavila se, naprosto nic mi nechybělo (fakt ne, ani napětí) a o pěti hvězdách tentokrát nepochybovala ani v nejmenším.
Kdo by to byl řekl, že mně, která louskám jednu historickou romanci za druhou, se bude líbit něco takovýho???
Já rozhodně ne.
Autor má prostě skvělej styl, super hlášky a celkově se to čte úplně samo. Tenhle díl se mi líbil ještě víc než první. Přišlo mi to takový promakanější.
Ta zápletka sice nebyla tak dokonalá, jako v předchozím díle, ale! i i tak je to jedna z nejlepších knih, co jsem četla.
Kdy knihu Lars láme kosti rozhodně číst
- Baví vás drsné hlášky ve stylu noir
- Potřebujete krapet vypnout a pročistit hlavu
- Berou vás pokérovaní plešatí rokeři
Kdy knihu Lars láme kosti rozhodně nečíst
- Očekáváte, že dojde na sex
- Očekáváte, že dojde na potoky krve
- Jste skalní fanoušek folku a country
Je sice pravda, že zápletka u dvojky není v podstatě jednosměrnou jízdenkou s několika zvraty, jako u předchozího dílu, ale nemůžu si pomoct, Larse jak láme kosti jsem si užil o trošku víc. Nevím, jestli je to díky krásné dívce, nebo podle mě větší koncentraci hlášek, ale Larsův vnitřní hlas mi tady byl ještě o kousek blíž. Nejvíc kvituju to, jak je to ořezaný na kost a že s Larse ještě stále není zabiják, který by stál hodinu pod sprchou a litoval se, co to právě udělal. Ten jeho striktní pohled na svět je fajn.
Štítky knihy
Praha detektivní a krimi romány thrillery pulp fiction populární hudba krimi anonymní dopisy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Říkají mi Lars |
| 2019 | Lars láme kosti |
| 2020 | Lars útočí |
| 2021 | Lars pod palbou |
| 2022 | Lars mele maso |
Kniha Lars láme kosti je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 316x |
| Čtenářské výzvě | 25x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 161x |
| Chystám se číst | 74x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 1x |
Lars podruhé a opět skvěle. Sice mi příjde o něco málo slabší než první díl, ale to nic nemění na tom, že jsem se výborně bavil. Děj skvěle odsejpá a některé scény byly prostě výborné (Lars u výslechu na policii) a u některých jsem se musel fakt smát (huhlající umělec Cedric ve studiu a jeho "xanax style" Úplně jsem to viděl) Nemluvě o pekelné chuti na bourbon, kterou jsem při čtení dostal :)
Těžké rozhodování mezi 4 a plným kotlem...Ale jak kdysi někde v komentu utrousil zdejší uživatel pan marlowe:" Na premianty musí být větší přísnost" Takže tentokrát za 4 a nedočkavě otvírám třetí pokračování.