Kytice
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482257/bmid_kytice-Hgv-482257.jpeg
4
9202
9202
Kytice, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních, je stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena. Je to jediná původní kniha, kterou kdy vydal. Jedná se o sbírku 13 skladeb inspirovaných lidovou slovesností poukazující na hodnotu mezilidských vztahů. Kytice obsahuje 13 básní: Kytice / Poklad / Svatební košile / Polednice / Zlatý kolovrat / Štědrý den / Holoubek / Záhořovo lože / Vodník / Vrba / Lilie / Dceřina kletba / Věštkyně... celý text
Přidat komentář
Klasika! Díky CV a eknihy zdarma jsem se vrátila do doby na střední škole, kdy kniha byla povinnou četbou. Kdo by neznal "U lednice dítě stálo..." nebo "Na topole nad jezerem seděl vodník ...".
Kytice těch nejkrásnějších baladických květů, které se Karlovi Jaromírovi Erbenovi podařilo svázat do jedné sbírky pro nás čtenáře. Je to další z knih, do které čtenář dozraje časem, alespoň dle mého názoru. V době, kdy jsme se museli spoustu z těchto balad učit nazpaměť a vůbec je číst, se nám do toho nechtělo. Určitě rozhodujícím prvkem je v tomto jazyk, kterému děti nerozumí a sama tématika vesměs pochmurných balad. Ale o tom právě balady jsou... Příběhy, které si lidé vyprávěli, aby byly pro mnohé varováním před zlem a nebo již jako ohlas cizích neštěstí, vždyť to klevetivé jazyky láká vždy více, než když bude někdo šťastný a spokojený. Hodně je zapojeno i téma víry v Boha, který může mnohá nebezpečí a tresty odvrátit.
Pamatuji si, když jsem poprvé uslyšela slovo umrlec, tak jsem měla husí kůži a dnes když si přečtu Svatební košili, tak vlastně seznávám, že ta, jako jedna z mála balad vlastně dobře dopadne. Naopak Vodníka jsem v dětství vnímala jako tu normální pohádkovou postavu, která přece nic tak zlého nedělá, jen si šije při měsíčku a tleská si radostí. Teď je tomu už více než 10 let, kdy jsem Kytici četla naposledy a některé balady doteď přednesu zpaměti, jiné jako třeba Poklad, Lilii nebo Záhořovo lože si skoro vůbec nepamatuji. Takže neškodilo si znovu oživit.
Snad není školák, student, dospělák, jež by neznal verš z Polednice či Vodníka. Není to jen „povinná“ četba, protože Erben jako Pan spisovatel umí být děsivý, ponurý, ale i citlivý, soucitný. Označení klasika, základní kulturní dědictví, národní poklad – nelze u této knihy vynechat, ale proč se takovou stala? Je součástí lidského života….
Verše „Zemřela matka a do hrobu dána“ mne máma trpělivě učila jako dítě do školy, aby ten můj přednes nebyl odříkán stroze bez citů a když se verše změnily v reálný život bylo těch citů tolik, že by stačily na další baladu, ne jednu…..
Tohle je prostě klasika. Četla jsem jako malá, soutěžila s jeho básněmi na recitaci (i vyhrála). Četla jsem na střední a jako dospělá už několikrát. Nesmrtelné básně, strašidelné, ale něco v nich prostě je a nutí k zamyšlení. Zapadnou do každé doby, když se nad tím zamyslíme..
Kytici jsem si zamilovala už jako malé dítě. Celou jsem jí přečetla na prvním stupni ZŠ. Vždy se k ní ráda vracím a části básní znám nazpaměť. Ta tajemná a děsuplná atmosféra, která vám nedá spát.
Málem jsem zapomněla, jak jsou básně v Kytici brutální. Naneštěstí tu jsou Míliny ilustrace.
Básnická sbírka Kytice z pověstí národních K. J. Erbena je jedním z pokladů naší národní kultury, která nás vedle Máchova Máje a Babičky od Boženy Němcové provází životem od školních let.
Erben uchvacuje vypravováním o zašlém světě pověr (Štědrý den), o nadpřirozených bytostech (Polednice, Vodník), o kouzelných předmětech (Zlatý kolovrat) a o harmonickém či problematickém soužití člověka s přírodou.
Mezi mé oblíbené balady patří Věštkyně, která předpovídá katastrofy, ale i znovu obnovenou slávu, která postihne český národ. Poučuje budoucí generace, jak se zachovat, aby byl český národ opět obnoven v plné původní kráse.
(...) Viděla jsem kostel nad Orlicí řekou,
slyšela jsem jeho zlatý zvon,
prv než upřímnost českou starověkou
rozerval lítých vášní shon.
Když pak utuchly v Čechách boží cnosti:
víra i láska s nadějí,
ukryl se kostel v země hlubokosti
a vody místo stápějí. (...)
A Svatební košile, ve které zoufalá dívka se modlí a žádá o svého milého a přitom se rouhá. Ten se jí sice vrátí, ale již nežije. Dívka je donucena zahodit věci, které jsou jí nejmilejší. Modlitební knížku, růženec i křížek po matičce. Nyní pochopí, že je mrtev a schová se do umrlčí komory. Dívku nakonec zachraňuje modlitba k Panně Marii.
(...) A byla cesta nížinou,
přes vody, luka, bažinou;
a po bažině, po sluji
modrá světélka laškují:
dvě řady, devět za sebou,
jako když s tělem k hrobu jdou;
a žabí havěď v potoce
pohřební píseň skřehoce. (...)
Neuvěřitelné vydání nakladatelství BVD.
Sběratelský kousek, na který jsem náležitě pyšná.
Karel Jaromír Erben patří k významným českým autorům naší minulosti. Toto je opravdu nádherné a bezesporu také velmi luxusní vydání české klasiky o jejíž kresby se postarala Míla Fürstová. Důležitou úlohu v Kytici mají právě ženy, které sehrávají svou úlohu matky a milenky. A jejich protivníkem jsou lidské vlastnosti, jako je pýcha, chamtivost, strach nebo láska. Zároveň podstatou každé z básní je vina a trest a vše dokresluje strašidelná atmosféra. Každá z jednotlivých básní na mě působí jinak. Některé, jako například Polednice, Vodník nebo Svatební košile mě děsí. Zlatý kolovrat mi připomíná pohádku, ze které se také inspiroval. Před lety jsem se ve škole učila úvodní část Vodníka, Kytice nebo Svatební košile a ony verše si dodnes pamatuji. Erbenovo pojetí a užití jednotlivých slov je snadno zapamatovatelné. A na to, že jednotlivé příběhy mají opravdu krátký rozsah tak vás zasáhnou obrovsky. Národní poklad, co víc dodat.
Erbenovy balady miluji, i když jinak moc poezii nemusím. Usekané ruce a nohy, siroty, zardoušené děti a zabitá nemluvňata - toť opravdu krásné náměty na řeč vázanou. Knihu jsem četla mockrát, některé balady umím zpaměti dodnes, u mě vede Polednice, Svatební košile a Vodník. Ale ty ostatní jsou také skvělé.
Kytici jsem samozřejmě četla už dávno a je to pro mě spíše horor než básně, ale má to své kouzlo minulosti. Sáhla jsem po ní znovu díky čtenářské výzvě a aby to nebylo jen opakování přečteného, zvolila jsem nové vydání s naprosto úžasnými ilustracemi Míly Furstové. To se opravdu povedlo.
Opět mi neseděla forma. Kdyby to nebylo psáno jako poezie, tak by to bylo přijatelnější. Nicméně některé básně jsou legendární, např. Svatební košile ve mě zanechala hluboký dojem. Filmové zpracování je pro mne lepší.
Líbila se mi Svatební košile, Polednice a Vodník se mi líbily méně a zbytek mě teda nijak nenadchl.
Jazykově naprosto úchvatné. Nenapadlo by mě, jak mohou být básně napínavé. Příběhově už trochu horší - ty básně byly docela děsivé. Ale to bylo možná tou dobou.
Tohle vydání Kytice s ilustracemi M.Fürstové jsem musela mít, nádhera, krásné!
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Část díla
- Dceřina kletba 1857
- Holoubek 1860
- Kytice 1855
- Lilie 1855
- Poklad 1854
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
| 2016 | Komiksová Kytice |
Na základní škole to pro mě bylo nutné zlo. Některé, až téměř hororové balady mi i dnes nahánějí husí kůži. Možná je to také díky vzpomínkám na zfilmovaný výběr balad. Opravdu skvělé nesmrtelné příběhy od pana Erbena.