Kvítek karmínový a bílý

od:

Kvítek karmínový a bílý

„Jistěže můj syn chodí za děvkami – kdyby nechodil, měl bych strach o jeho zdraví,“ prohlásil kdysi Charles Dickens. A není se čemu divit, ve viktoriánském Londýně připadala jedna prostitutka na dvanáct dospělých mužů. Jak se asi takovým ženám žilo, vylíčil Michel Faber v románu Kvítek karmínový a bílý, a to mnohem otevřeněji a upřímněji, než by to mohl udělat zmíněný Dickens. Osou románu je vztah osmnáctileté prostitutky Sugar a dědice voňavkářského impéria Williama Rackhama. Oba chtějí uniknout: ona svému hnusnému prostředí, on své lehce šílené manželce. Sugar nechce být jen vydržovanou milenkou, chce se „napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepokládal za pouhý flirt, ale za přítelkyni stejně vzácnou, jako je sourozenec“. A pak se jí naskytne šance přece jen proniknout do Williamovy domácnosti… Zbytek děje prozrazovat nebudeme, ale potenciální čtenáře můžeme spolu s autorem ujistit, že se „v blízké budoucnosti stanou svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě“. Kvítek není sentimentální vyprávěnka o kurvě se srdcem ze zlata. Je to panoramatický portrét viktoriánského Londýna se všemi jeho společenskými vrstvami, bildungsroman s nečekaně katarzním vyzněním a hlavně silný příběh, u kterého budete hlavní hrdince fandit. Jestli tohle není literatura, tak už nevíme, co by jí tak mohlo být. První vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/19_/199540/kvitek-karminovy-a-bily-QX4-199540.png 4.3477
Originální název:

The Crimson Petal and the White (2002)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (181)

Přidat komentář
moudra
29. května

Skvělý a strhující příběh Sugar, kterou jsem si zamilovala.

Maanna
14. května

Nádherný román s barvitým popisem prostředí Londýna 19. století, ať už jeho bohatších nebo chudších částí. Výborně napsané postavy, které člověk chvíli lituje, chvíli jim fandí a chvílemi mu lezou na nervy. Příběh hledání štěstí, kterému brání společenské konvence, vlastní předsudky nebo vzájemné nepochopení. Snad to nakonec alespoň Sugar a Sofii vyjde. Bylo to pro mě krásné dobrodružství a i po 900 stranách mi bylo líto, že je konec.

Acamar
03. dubna

Opulentní realistický román, při jeho četbě mi velikonoční volno přišlo opravdu vhod, mohla jsem si přes polovinu vyprávění vychutnat takřka nepřetržitě...
Po počátečních rozpacích, způsobených nejspíše rozšafnou, lehce pouťově působící vypravěčkou, tato naštěstí román brzy a nadlouho opustila a už mi nic nebránilo nechat se příběhem pohltit, nechat jej neúprosně se šinout až k dlouho směřujícímu bezútěšnému přerušení (slovo otevřený konec mi přijde v tomto případě tak trochu neadekvátní).
V komentářích níže je zmiňováno snad všechno: čtivost, jak lehkou rukou je tento v podstatě pragmatický příběh psán, naturalistické detaily, které lze brát buď jako přísadu pro dodání určité pikantnosti nebo prostředek pro lepší vykreslení věrohodné atmosféry doby, působivě, ale ne polopatisticky popsané téměř nepřekročitelné rozdíly mezi mužskou a ženskou částí společnosti, spodinou a smetánkou...Na mne asi nejvíce zapůsobila schopnost vzbudit celou škálu silných, různorodých a proměnlivých emocí k postavám. Tou hlavní emocí byl soucit a lítost - nad Sugar a Williamem, kteří projdou asi největším vývojem, ale ne ke šťastnému konci, nemocnou zhýčkanou Agnes, nenaplněností touhy Henryho a Emelíny, vytěsněnou Sofií...
Výrazný a mistrně napsaný román. Vzbudil ve mně také chuť vyštrachat Zolovu Nanu, podobnou příběhem i realismem, která se mi v dobách povinné četby na SŠ rovněž líbila moc.

invocation11
02. dubna

Na začátku jsem se nemohla rozhodnout, zda mi daný styl sedí nebo ne. Dlouhé popisy připomínaly literaturu 19. století (pokud byl autorův záměr napsat knihu nejen o 19. stol., ale i v duchu 19. stol., všechna čest!), na druhou stranu se autor místy na čtenáře obrátil, a tím ho z těch popisů prostředí, uliček a špíny Londýna vytrhl (jako by sám škodolibě dodával: „Dáváš pozor, člověče?") Není právě toto dokonalá kombinace?

Román jednoznačně o šílenství - šílenství doby, šílenství ducha, šílenství lásky, šílenství chtíče, šílenství zrady i nenávisti. (Jak již uvedl Nietzsche - ve mstě a lásce je žena barbarštější než muž). Hodně mě bavila i vedlejší dějová linka s Henrym a paní Foxovou. Věřím, že konec může leckteré čtenáře trochu zklamat (alespoň po té parádní předlouhé jízdě), ale Faber je zkrátka takový - namáhej si, čtenáři, taky trochu hlavu. Jak myslíš, že bylo dál...?

Nomia
20. března

Opulentní vyprávění o rozdílnosti, hnusu, špíně, ale i lásce, to vše odehrávající se ve viktoriánském Londýně. Nečekejte žádnou romanci zalitou sluncem, Kvítek karmínový a bílý je spíš přehlídka všech neřestí, nectností a odporností, které vládli - ať už mezi lůzou a děvkami, tak i mez svrchovaností z vyšších pater společnosti.
Tenhle megalomansky pojatý román je neskutečně syrový a barvitý, jestli si chcete udělat krásnou představou o životě v Londýně dané doby, ale zároveň pokud se i chcete svým zvráceným způsobem pokochat krutým životem kurev, to vše vám kniha dokáže nabídnout, ale hlavně oplývá neuvěřitelnou atmosféru. Už kvůli ní a naturalistickým popisům kniha stojí za přečtení, délky se nebojte, dekadentní prostředí vás totiž úplně vtáhne.

Bibisova
19. března

Četla jsem jedním dechem, naturalistické vylíčení mi ani náhodou nevadí, spíše mi pomohlo přenést se v duchu do doby Viktoriánské Anglie...
Jen ten konec, ten mi, bohužel, zkazil celý dojem z čteného.

knižátko
11. března

Těším se na Jablko:)

micha-ella
08. března

Když je něco předem hodně vychválené, když se na to moc těším, bývám obvykle trochu zklamaná.

karamelka33
10. února

Kniha má zvláštní konec, docela jsem s toho byla zklamaná.

soukroma
22. ledna

Na základě ohlasů na tuto knihu a spousty pozitivních komentářů jsem ji okusila jako první od autora, kterého jsem měla spíš zařazeného zpovzdálí jako autora na okraji sci-fi. Tahle kniha tedy žádné sci-fi nebyla, byla až příliš realistická až naturalistická, a "nastavila zrcadlo" nám z 21. století obrazem toho, jak se žilo v druhé půli 19. století, a to především jak se žilo spodině v metropoli Londýně.
Ta přehlídka ošklivosti, špíny, nechutnosti, obscénnosti, vulgárnosti, především spojené s nejstarším řemeslem, byla vskutku ohromující, takže ještě za polovinou knihy jsem se občas sama sebe ptala, proč tohle vlastně čtu. Zejména když oba hlavní hrdinové mi byli svým naturelem velice vzdálení a jejich rozhodnutí jsem v žádném postupném kroku prostě nepochopila (hlavně jsem jim je neuvěřila). A vlastně jsem si neoblíbila ani jedinou postavu z toho mála, kterými 900 stran textu autor zalidnil.
Děj se pro mě začal odvíjet až tak v poslední čtvrtině knihy, a to dílem očekávaně, dílem méně.
Autor si v dnešní době mohl "dovolit" soustředit se mezi vší tou bídou především na všudypřítomný chtíč, ale dle mého jeho objem zde převážil nad ostatními neřestmi či smrtelnými hříchy, kterých v knize přitom také bylo - právem - plno: zášť, nenávist, závist, ale také pýcha, pohrdání... A na opačném konci spektra to zase autor přehnal v tom, že absolutně z děje a postav vyloučil vše pozitivní, především lásku (všeho druhu, nejen mileneckou, ale i mateřskou), přátelství (s jedinou podivnou krátkodobou výjimkou), sebeúctu, úctu, důstojnost, důvěru, empatii...
Pořád nevím, zda by se tak moc stalo, pokud bych knihu nečetla - ano, otázek bylo nahozeno mnoho a úvah k nim přičiněno také mnoho, ale je zřejmé, že výsledku se nedobral ani autor, ani čtenář, ani lidstvo během skoro 150 let uplynuvších od děje, který se odehrál jen v průběhu několika málo měsíců v letech 1875/6, vlastně od doby vyhnání z ráje. Ošklivost a pachuť zůstává.
Čtivost se nedá upřít, autor své řemeslo ovládá dobře (stejně jako "jeho" děvky znalé mj. psychologie a aritmetiky), jen mi občas při čtení vytanuly na mysli jiné tituly, odkud se autor více či méně mohl inspirovat - od Dickense až po Zlodějku knih (jeho neidentifikovaná vypravěčka versus jasně identifikovaná smrt; tady mi smysl té iluzorní bytosti na pozadí, vystupující do popředí jen v úvodu a samotném závěru unikal).
Délka knihy je přehnaná, naprosto zbytečná, únavná až úmorná, a to už na straně 58 autor sám použil vsuvku: (Dáváte ještě pozor?), naneštěstí víckrát se již neopakoval a neměl s ubohým čtenářem sebemenší soucit. Myšlenky bylo možné prostřednictvím tohoto příběhu zkrátit minimálně o polovic a bylo by to jen příjemné. (A to zřejmě ještě neřekl dost - Jablko má něco doplnit, dovysvětlit? - pro mě už ne).
Těžko hodnotit, asi si to nechám na později, pokud vůbec.
(Velmi mě zarazilo, že kniha vyšla "s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky.")

rybizka
16. ledna

Fascinující a otevřený příběh Sugar plus další osudy několika postav,které více či méně ovlivnily život jak Sugar tak i mě. Nadšeně jsem četla řádky,které začaly na samém společenském dně a postupně jsem putovala a seznamovala a sledovala rozsáhlé příběhy. Stala jsem se součástí, cítila jsem vůni levandule,ale i hnus a špínu. Sugar mi přirostla k srdci,malá Sofie též. Konec knihy je dokonalý. Souhlasím se spisovatelem,který prohlásil,že Sugar bylo celý život upíráno soukromí,tak má konečně právo dotáhnout to někam bez dohledu.

..."den,kdy člověk neučiní nic pro potěchu duše,je den ukradený,zohavený a odhozený do škarpy osudu."

lazarus
01. ledna

Protože příběh nejvýstižněji popsala Šárka_D v diskusi a nemá smysl nic dodávat, chtěl bych tímto jen ocenit skvostné zpracování knížky a nádherný překlad pana Janiše. Díky pane Fabere, pane Janiši a Argo za fantastický zážitek.

Izu
20.12.2017

Za me vyborna a poutava kniha .

tanuki
14.12.2017

Sugar. Ach. Nezní to jméno sladce? Přitom na první pohled Vás nijak nezaujme. Vysoká, kostnatá, prsa žádná, nezkrotné kadeře, šupinatá suchá kůže. Může po takové ženě vůbec někdo toužit? Překvapení. Tato žena dá svým mužským protějškům poznat takové slasti, jako žádná jiná. Dokáže jim splnit jakékoliv přání. JAKÉKOLIV. A že mezi muži není nouze o všemožné chlípné myšlenky, se kterými je každá jiná počestná prostitutka pošle ihned do háje. Nebo k Sugar. A tak se k ní jednou dostane i ctihodný William, floutek bez zodpovědnosti s finančním zázemím, které je mu odpíráno, protože odmítá převzít rodinný podnik. Když William potká Sugar, rozhodne se mít ji jen pro sebe. Na to ale potřebuje kapitál. Vzplanutím této touhy pro něj začíná nový život. A pro Sugar také.

Londýnský život na konci 19. století je plný špíny, smradu a chudoby. Většina obyvatel žije z ruky do úst a jsou schopní pro svou obživu udělat všelicos. Zloději, násilníci, podvodníci, prostitutky - ti všichni se slétají jak mouchy k lejnu, když se v jejich čtvrti objeví někdo s cinkající kapsou. Na druhou stranu je zde i společenská vrstva, která žije rozmařile a rozhazovačně. Stará se jen o plesy, bály, večírky a nejdůležitější pro ni je dodržovat složitá společenská pravidla a ukazovat se na veřejnosti v zářivých róbách a oblecích.

Oba tyto světy v knize navštívíte a detailně poznáte. Postav je na těch 900 stran vlastně jen pár, ale jsou vykresleny velmi živě a uvěřitelně. Stáváte se součástí příběhu a když otáčíte hlavou, můžete sledovat všechno do nejmenších detailů. Hnusné, smradlavé a nevětrané pokoje v bordelech, ulice plné splašků a koňských koblih, pochybná divadelní vystoupení i luxusní obydlí zaplněná koberci, barevnými tapetami a třpytivými lustry. Ten svět vás obklopí a pohltí. Přitom příběh samotný plyne snadno a zároveň nevyznívá nijak plytce. Nesetkáte se tu s žádnými vypravěčskými výstřelky ani experimenty. Není to potřeba. Stačí jen vyprávět. A poslouchat.

PS: jsem rád, že Viktor Janiš po mnohaletém úsilí tuto knihu přeložil. Díky. :o)

Agnesita
16.11.2017

Fantasticka kniha se vsim, co je od romanu z viktirianskeho Londyna treba: dojeti, zdeseni, vzruseni, humor, zamysleni. S koncem, ktery presne zapada do konceptu. (Ma oblibena postava - Emmelina.)

piquillio
05.11.2017

Knihu může nazvat rozvleklou snad jen sváteční čtenář. Tady nepřekáží ani jedna věta. Skvostné dílo, které mám v srdci vedle klasiků doby, ve které se tato odehrává.

aktak1203
02.11.2017

Je umění napsat tolik stránek a v těsnat do jednoho příběhu tolik popisů, pro mě ale byla kniha zahlcená zbytečnými detaily, které vlastně ani nebyly podstatné. Zkrátit knihu o polovinu, možná by dosáhla na 4 hvězdy. Takto dávám tři a všm co plánují knihu přečíst přeji trpělivost.

Len2očka
29.10.2017

Téma knihy mě zaujmulo,styl psaní se mi líbil,ale roztáhlost toho všeho mi to vše pokazila.

allyce
06.10.2017

Kdyby měla kniha tak o 300 stránek méně, bylo by to 5 hvězd. Nemohu si pomoci, ale některé pasáže byly tak rozvleklé, že mě uspávaly.

zdencaaa
05.10.2017

Asi jsem od ní podle nadšených komentářů čekala víc...nebyla špatná, ale dost ji kazí pomalejší rozjezd, což je škoda, protože závěr byl skvělý. Určitě si přečtu Jablko.

arthera
16.09.2017

Moc krásně napsaná a čtivá kniha. Skvělá pro fanoušky reálií viktoriánské éry a trochu připomíná mého oblíbeného Zolu. Ráda si od pana Fabera přečtu ještě něco! Objemnosti knihy se nelekejte, četla se mi rychleji než její útlejší kolegyně.

snimcibdim
09.09.2017

Stručně řečeno: VELKÝ román. Prosíííííím o další takový!

Linh
09.09.2017

Pozor kam šlapete. Já bych spíše řekla - pozor co čtete. I po relativně dlouhé době od přečtení knihy mám příběh stále v hlavě. Mám pocit, že hlavní postavy jsou stále se mnou. A co se dělo v průběhu čtení knihy, to bylo teprve něco! Pravidelně jsem se v noci ocitala ve viktoriánské Anglii. Knihu jsem přečetla asi za týden a hned poté následovalo Jablko. Skvěle zpracované rozdíly mezi společenskými vrstvami i vykreslení jednotlivých postav. Konec mně osobně nepřišel otevřený a jediná moje výtka je, že by kniha mohla být delší. Ani Jablko či seriál totiž neukojili moji potřebu zůstat s postavami déle a vědět o nich ještě víc.

Hedik1608
29.08.2017

Premyslela jsem nad pribehem hrdinu. Ja nejsem priznivec techto koncu knih, jistym zpusobem me to irituje! Premyslim, proc Sugar udelala to co udelala? Chtela, aby mu nezustalo nic? Byla to pomsta nebo laska kterou v sobe objevila? Koho W. vlastne miloval? Ta rozpolcenost hrdinu mi dala zabrat...

Stoklaska
23.08.2017

Nádherná kniha, skvělý překlad. Román čtenáře vtáhne do děje a nepustí. Věrohodně vykreslené reálie, propracované charaktery postav. Překvapil mě konec, kdy jsem si říkala " a co bylo dál?". Na druhé straně jsem ráda, že autor nechává čtenáři prostor pro fantazii.

ziriant
21.08.2017

Hned na úvod rada: najděte si čas, dostatek času, víkend, možná radši menší dovolenou, a přečtete si Kvítek pěkně v klidu a bez prodlev. Já jsem se o tuto možnost bohužel ochudila, ale příště si určitě dopřeju umocnění zážitku z této skvělé knihy tím, že se jí budu věnovat naplno. Na popisované téma je styl vyprávění až překvapivě slušný, takže neublíží ani jemnocitným čtenářům. Ale ten konec... Ty nezbedný autore, tohle se dělá?!

ZÓNA
02.08.2017

Jak jinak nazvat tuto knihu, nežli krásnou literaturou??
Nečekejte napětí, nesnažte se o rychlý spád děje. Vnímejte krásu literatury jako celku se všemi jeho nuancemi.
Tento Holanďan vytvořil z banální zápletky velkolepý román. Pohrává si s city jednotlivých postav, dává nahlédnout do soukromí takového rázu, které se až rdousí z toho, že je někdo třetí přítomen. Někdo bude znechucen, někdo vzrušením ani dýchat nebude. Je na každém z nás, abychom si podmanili některou z postav příběhu. Není jich mnoho a na každou z nich budete ještě dlouho vzpomínat... To vám garantuji... :-)
Já sám jsem si zamiloval Agnes, doktora Curlewa a paní Foxovou...
Myslím, že téma KVÍTKU je dobře obeznámené všem čtenářům a není třeba ho ani v nejmenším připomínat. Četba byla velice příjemná. Nakolik je to překladem pana Janiše, to nemohu posoudit. V každém případě je skvělý. Pan Faber používá ve svém příběhu obhroublá slova, nicméně jsou zřejmě na místě, protože lidé jsou takoví jací jsou, bohaté lidi nevyjímaje. Oblíbil jsem si jeho styl psaní, protože i při popisných scénách se nenudíte. Čtete a čtete... Závěr vás možná vyděsí, zklame, nebo rozechvěje... Na každou povahu může působit jinak...
Tato geniální sonda do hlubin města Londýna, do nitra prostitutek a zámožných lidí mě ohromila. Kdyby pokračovala třeba i dvoutisící stranou, nenudila by. Děj není složitý. Je nabitý láskou, chtíčem, touhou, odporem a vírou. V jakém pořadí pro vás-to již musíte ohodnotit sami. Já vyzdvihuji ODPOR !!
Musíte si KVÍTEK přečíst... Má tolik kouzla kolik unesete a ještě mnohem, mnohem víc...

yerisley
01.08.2017

Ze začátku to trošku trvalo, než to nabralo nějaký spád, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Doporučuji.

SlamLenka
31.07.2017

Líbil se mi způsob vyprávění, opět trochu něco nového, když kniha hovoří ke čtenáři. Výborně je zachycen gender té doby, stejně jako povýšenectví jedné vrstvy nad druhou.
Tak, jako píše panjan a určitě to tak vnímají i jiní, kniha je skutečně zbytečně moc rozměrná (na zachycení příběhu by stačil asi tak poloviční počet listů), na druhou stranu byly jednotlivé postavy na tom množství stránek skutečně velmi dobře vykreslené, takže budiž... Je však pravdou, že posledních cca 150 stran bylo asi nejpoutavějších, protože kdo by to čekal, že se stane právě toto? Otevřený konec pak hodnotím spíše pozitivně.
Dala bych nejraději 3,5 hvězdičky, ale protože to není možné, zaokrouhluji nahoru.

panjan
14.07.2017

Kvítek je zásadní svým rozměrem, je to rozměrná kniha. Především fyzicky. Napsaná je výborně, hloubku příběhu ani popisu nepostrádá, ale existují knihy, které jsou také rozměrné avšak s menším počtem stran.