Konec civilizace
Aldous Huxley
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3643/bmid_konec-civilizace-gjN-3643.png
4
1632
273
Snad nejznámější kniha anglického autora a filosofa. Jedna z nejpozoruhodnějších knih science fiction tohoto století, jejíž děj se ve větších či menších detailech realizoval. Neveselé podobenství o civilizaci, která se pokusila hrát si na Boha a přetvořit k obrazu svému nejen přírodu, ale i lidskou duši. Ač napsaná v roce 1932, je stále aktuální i v době, kdy se klonování živých tvorů stává skutečností.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2004 , MaťaOriginální název:
Brave New World , 1932
více info...
Přidat komentář
Prostě velmi aktuální antiutopistický román - po přečtení jsem si dalších několik let všímala, jak se jeho vize fakt naplňují, a to velkou rychlostí. Stojí za přečtení a zamyšlení. Z hlediska porozumění tomu, kam dnešní svět směřuje mi to přijde skoro jako povinnost tuto knihu znát. Dávám ji k různým příležitostem jako dárek přátelům. Není vůbec dlouhá ani náročná na čtení, stylem psaní může sednout celkem širším masám. Z hlediska myšlenek aktuálních pro dnešní dobu dávám 5 hvězdiček, ale přiznávám, že kdyby tam nebyla ta aktuálnost a měla bych to hodnotit jenom po literární stránce - bylo by to cca 3 a půl hvězdičky - dobré, čtivé, zajímavé, ale ne úplně nějaká bomba.
A čo je vlastne šťastie, pán Huxley...? Ani peyotl, ani ayahuasca vám ho nemohli dať, a tak ste sa rozhodol byť veľkým skeptikom a vizionársky napísať Orwellovmu 1984 dokonalé libreto. A učinil ste dobre... Útle dielo, ostatne ako mnoha iných dystopií, dnes skultovnelo a takpovediac - ožilo. Ešte síce nie sme tak blízko genetickému "šľachteniu", triedne rozdiely si však vieme odlíšiť hravo samy. A zbytok je už len smutné prikyvovanie - sebareflexia a hĺbanie nad spoločnosťou nás činí nešťastnými; xanax, valium a iné chemikálie raz odoznejú a my sme znovu nešťastní; socializovanie sa s partajou intelektuálne zakrnelých "súdruhov" nás od subjektívneho pocitu osamelosti nevylieči... Prekrásny nový svet akoby chvíľami pripomínal neskoršie Sartrove myšlienky, akurát nutne laicky. Sme odsúdení k slobode, - ale predsa tvrdohlavo lipneme na zastaralom modely Spoločnosti plnej zákazov a príkazov, ktoré pre nás vytvorili ľudia, ktorí už sú dávno mŕtvi a ktorý úzkostlivo presadzujú iní, ktorým je jedno, kto príde po nich. Návrat ku koreňom (Príroda) sa môže vzhľadom k neustálemu opakovaniu témy v dielach iných autorov javiť ako klišé, no s istotou sa dá povedať, že nič lepšie už nevymyslíme a čím skôr sa zmierime s nevyhnutným, tým lepšie pre nás. Homo homini lupus z roku 1932, akurát korektne a účelovo.
Očekávala jsem klasickou dystopii, se zkaženou společností a hrdinnými jednotlivci, kteří budou bojovat za změnu, a místo toho jsem dostala TOHLE. Neskutečně trefné a efektní zamyšlení se nad lidským charakterem, dokonalou společností a nad tím, co že to vlastně chceme. Ať už je to zdejší moderní civilizace, divošská rezervace nebo odloučené ostrovy s intelektuály, obyvatelé se na odlišné lidi dívají srz prsty (když už je považují za lidi) a tíhnou k podobně smýšlejícím.. a ke štěstí a pohodlnosti. Ať si John říká cochce, v důsledku je stejný jako ti hnusní blíženci. Známý citát, když John inspektorovi uraženě odpovídá "Tak tedy ano, požaduji právo být nešťastný.", považuji vůbec za geniální.. John, cizinec v obou společenstvech, do kterých se dostal, chce, aby lidé přijali jeho hodnoty, chce někam patřit. A nepatří, poprvé ho vyřadila společnost, podruhé on vyřadil ji - její principy a hodnoty jsou úplně odlišné od těch jeho, a tak ve svém Neštěstí prohlásí svou touhu.. a odejde pryč z té ohavné civilizace, přesněji - 15 min od nejbližšího obchoďáku. A tak žije ve své samotě, odříkání a neštěstí, což ho těší, ale když si tento pocit uvědomí, zbičuje se důtkami. Jaký to bludný kruh - i on je, svým hodnotám navzdory, naprogramován ke štěstí..
Táto kniha značne predstihla svoju dobu, ale to už všetci vieme... Nebyť toho konca, ktorý bol asi na knihe najlepší, dal by som len priemerné 3 *
Co k tomu dodat, stále aktuální. Každý si v románu najde své téma. Osobně mi přišla nejděsivější vize umírajících lidí, kterým systém nedovolil zestárnout. Nedá se samozřejmě nesrovnávat s Orwellem, jehož vize budoucnosti je ale mnohem drásavější...
Nosným tématem románu je instantní štěstí, jehož snadná dosažitelnost dovedla společnost až k branám pekelným. Huxley předběhl svou dobu a jako zkušený tripper správně vytušil skutečný potenciál halucinogenních látek v kombinaci se sociálním inženýrstvím. Tímto románem nám ukázal, kde už možná jako konzumní společnost vězíme až po uši. Je to už několikátá kniha poukazující na to, že instantní štěstí "sex, drogy a rock'n roll", chcete-li "chléb a hry" jsou hluboce integrovanou součástí sociálního systému naprosté kontroly našich životů. Svoboda vypadá jinak a pokud boj o ni vzdáme, probudíme se jednoho dne v totalitě.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Směle řadím tento román po boku děl Jacka Londona, Tulák po hvězdách a Démon alkohol. Je to skvěle napsané, čtivé, zábavné, poučné. Správně načasované citáty ze Shakespeara mě hluboce zasáhly. Člověk, který tohle dokázal napsat, musel o životě už jó něco vědět. Ty tuny poctivě přečtených a pochopených knih, ty tisíce procestovaných mil, ty naplno odžité roky... to nezvládne každý. Na ramenou takových titánů pak můžeme stát my, když studujeme jejich dílo a bereme si z něj ponaučení, abychom aspoň svými životy pohnuli o něco lepším směrem, než je nám úředníky matrixu predestinováno.
vlastně to možná ani tolik není utopie jako metafora pro reálný dnešní svět /já vím trošku odvážná myšlenka/
Tak čo si vyberiete ? Nikdy nekončiace (ikeď nepravé) šťastie s každodenným neviazaným sexom ? Opustený ostrov kde sa naplno môžete odovzdať svojim záujmom a depresiám (ale bez možnosti sa vrátiť) ? Alebo pustovnícky život ktorým naplno odsúdite modernú civilizáciu ? A máte vôbec na výber ? Keď ste schopní prečítať tieto riadky tak možno áno.
Huxleyho majstrovské dielo je nielen skvelou štúdiou, ako by mohol (musel?)fungovať "dokonalý" svet, ale aj o tom, ako ľahko dokážeme zanevrieť na všetky naše predsavzatia a morálne zásady, keď nám sláva stúpne do hlavy, čo je vlastne zásadný kameň úrazu našej (ne)slávnej civilizácie. Robí to krásne funkčným spôsobom. Keď je treba tak je jednoduchý a doslovný, dostatočne technický a detailný, v správnych momentoch nádherne poetický (a to nielen citátmi od Shakespeara).
Vo svojej podstate je to však hlavne veľmi pragmatické dielo a Huxley sa vo svojej utópii ani v najmenšom nesnažil hľadať nejaké lacné riešenie, ktoré by čitateľovi ponúklo útechu. V predslove však hovorí o tom, že jediným a najvýznamnejším pokrokom, ktoré musí ľudstvo dosiahnuť aby zmenilo svoje nepekné vyhliadky je "revolúcia ľudskej duše". Nuž, asi si budem musieť znova vziať dvojitú dávku somy. Alfy to veru nemajú ľahké milý čitateľský kolegovia !
Somu máme, spotřeba antidepresiv stoupá. A sex bez lásky je dnes u mnoha jedinců taky normální, zdá se. Pocitové kino nahradily aplikace.
I děti ze zkumavky máme. Zatím legálně jen do počtu tři. I geny upravit umíme. Huxley byl vizionář.
Huxley měl v této knize bezesporu geniální nápady, ale nemůžu si pomoct... přišlo mi, že velký potenciál svých nápadů nedotáhl do konce. Mám pocit, že na knize mohl zapracovat víc, dát si záležet a dotáhnout ji do dokonalosti. Konec civilizace má možná lepší nápady než 1984 od Orwella, ale Osmdesát čtyřka je právě dotažená do konce a proto je o tolik lepší. Škoda toho.
V prvé řadě bych chtěl uznat fakt, že Huxleymu se vize budoucnosti v mnoha ohledech velmi povedla. Do mnoha už současných věcí se strefil a mnoho dalšího možná ještě příjde. To jak je popisována např. hudba a nezávazný sex, to je už vpostatě v přirovnání s elektronickou hudbou a tanečními párty přítomnost. Další věci se možná jednou přiostří nebo se dokonce stanou skutečností - rozpad rodinných a tradičích hodnot, rozpad smysluplného vzdělání a umění, způsob cestování, jak je popisováno v knize apod...
V druhé řadě musím uznat, že kniha měla velmi slušný rozjezd (byť úvodní část a popisy umělého oplodňování byly možná trochu moc rozvláčné), postavy Bernarda Marxe, Leniny a Helmholtze mě zaujaly od samého počátku, vize futuristické civilizace byly skvělá, všechno bylo připraveno na strhující zápletku, ovšem čistě dle mého názoru, od příchodu Divocha šla kniha po dějové stránce absolutně do kytek. Druhá část knihy nejen jako z jiné knihy, ale jako od jiného autora.
Berte mě jako šílence kritizujícího klasiku, ale vážně - oproti ostatním postavám je Divoch charakterově prvoplánovitá, příliš romantická a idealistická postava, která nemá absolutně žádnou hloubku. Je jen prostředkem autora, jak dovršit svou skeptickou vizi nad budoucí civilizaci a zobrazit kontrast mezi "starou" a "novou" civilizací a není skutečně dýchající knižní bytostí a uvěřitelnou postavou. U ostatních postav máte pocit oné trojrozměrnosti, která jim dodává skutečnost. Máte pocit, že v této alternativní realitě budoucího světa skutečně můžou existovat lidé jako Bernard Marx, Lenina Crowfordová nebo Hemholtz Watson. Divoch, ale jako Shakespeara citující mašina trojího rozměru nikdy nedosáhl. Samotný závěr je pak cynickým dovršením tohohle podivného směru, který kniha nabrala. Postava Divocha sice také přinesla do knihy světlé momenty, jako emocionálně dojemná "noc strávená pod hvězdami" apod., nemůžu se však zbavit dojmu, že z Brave New World se v druhé polovině stala nabubřelá sentimentální břečka. Jakoby Huxley nevěřil, že čtenáři pochopí, co jim chtěl sdělit a tak v polovině přidal další postavu, která poselství zvýrazní, zakroužkuje a ještě třikrát podtrhne. I samotný fakt, že v první polovině knihy je hlavní postavou Bernard, který v druhé polovině z knihy skoro zmizí, aby hlavní pozornost dostala postava, která se poprvé objevila až v polovině je poněkud zvláštní, odporující jakýmkoliv vyprávěcím zvykům a poněkud kostrbaté.
Brave New World se často (k mému nepochopení) srovnává s 1984. Dle mého (čistě a svatě laického čtenářského názoru) však nedosahuje ani zdaleko velikosti a kvality Orwellova legendárního díla. Jakožto vizionář byl možná Huxley přesnější a trefnější, ovšem jakožto vypravěč se nedokázal ani z poloviny vyrovnat Orwellovi. Zatímco 1984 je po dějové stránce dechberoucí a plné zvratů, ba dokonce popisovaný svět je zde skutečnější (a to byť je o dost vzdálenější od skutečné reality, než Brave New World), Brave New World byť napsán dříve, vychází z tohoto srovnání jako jasně slabší. A byť vizionářsky je to dílo skvělé, na stránky se Huxleyho svět napodařilo přenést do tak skutečné podoby, jako Orwellovi.
Sečteno podtrženo: typ sdělění skvělý, způsob sdělení pokulhával.
EDIT: Vzhledem k až mrazivé přesnosti Huxleyho vize budoucnosti, které se rok od roku stává skoro skutečností a důležitosti sdělení, musím zvýšit ze 3/5 na 4/5.
Milé děti a dnes si povíme pohádku o tom co bylo/bude/je (zašktrněte dle názoru :) ) když z Henryho Forda uděláme boha a z jeho výrobní linky náboženství.
Kniha podle mne nic extra ani po filozofické stránce, resp. obrazu moderní společnosti ani po po stránce příběhové. Bernard je neskutečný červ, Divoch hmm... proč to neříci rovnou solidní idiot (Bohužel musím připustit že mi připomíná mě samotného více než by se mi líbilo a nejspíše dopadnu stejně. :P).
Za mě tedy hodně slabý průměr, nevěřím že bych si ji někdy přečetl znovu....i když teď mě napadá že bych ji mohl prodat tady na bazaru, pokud na to nebudu líný :) takže zapomeňte co jsem psal...JE TO SKVĚLÉ A NADČASOVÉ DÍLO
P.S.: Trochu mi vrtá hlavou označení pneumatický/á,...pneumatická dívka ( předpokládám: pevná a pružná? černá se vzorkem asi ne :D )
Rozhodně velmi zajímavá kniha co dunutí k zamyšlení, zvlášť když vezmeme v potaz kdy byla napsána. Ukazuje střetnutí dvou světů. Na jedné straně civilizace, kde jsou lidé pěstováni ve zkumavkách a od mala je jim jasně určeno čím budou díky vymytí mozku a kde lidé buď pracují nebo se baví drogami a prostoduchou zábavou a všichni MUSÍ být neustále šťastní a družní. Na straně druhé divoši kteří stále ještě uznávají něco jako rodinu, kulturu, lásku a lidskou individualitu ale žijí v bídě, spíš jako jakási atrakce pro ty "civilizované".
Je to velmi dobrá alternativa k Orwellovo 1984. Orwell zničil lidstvo strachem - strachem z přemýšlení, strachem z druhých a jedinou emoci kterou dovolil je nenávist. Huxley zničil lidstvo tak, že je každý od narození šťastný, kozumní a nepřemýšlí. Obojí je stejně děsivé.
Kdybych měla vystihnou tuto knihu jedním slovem, bylo by to: ZNEKLIDŇUJÍCÍ. Stále vás nutí přemýšlet nad morálkou. Je možné sebrat lidem možnost volby? "Vyrobit" je přesně pro jejich budoucí povolání? Na druhou stranu - všichni jsou přece v tom novém světě tak šťastní.
Solidně depresivní počin. Zmáknul jsem to za dva dny. Nedivím se, že to má v rámci žánru takovou autoritu. Rozhodně to nechá člověka zamyslet.
Nádherná knížka o povaze člověka, jak uvažuje a jak myslí, hlavně sám na sebe! V dnešní době se lidé neumí radovat z maličkostí a pořád jsou z něčeho nešťastní.
Nenasytnost, drogy, alkohol, peníze nám štěstí a klid v duši nepřinese, jenom zalepí naši schopnost normálně žít!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie alternativní historie zfilmováno 20. století anglická literatura konzumní společnost rozhlasové zpracování přelidnění kritika
Autorovy další knížky
| 2011 |  Konec civilizace |
| 1996 | Brány vnímání |
| 2001 |  Ostrov |
| 1970 | Raněný slepotou |
| 1998 | Šedá eminence |
Kniha Konec civilizace je v
| Právě čtených | 42x |
| Přečtených | 2 355x |
| Čtenářské výzvě | 229x |
| Doporučených | 185x |
| Knihotéce | 551x |
| Chystám se číst | 1 267x |
| Chci si koupit | 312x |
| dalších seznamech | 45x |
Mno, tuhle knihu rozhodně nemůžu nesrovnávat s 1984... Obě jsou to ikonické scifi knihy 20.století a jsou si v lecčems podobné, avšak právě Konec civilizace mi přišel trochu víc (mnohem víc) přátelštější, jelikož nepůsobí tak depresivně, ba naopak, jak děj postupuje, tak si začnete říkat, že svět, který Huxley vytvořil, není až tak strašný jako v Orwellovi ( v '84 je je pouhá představa onoho světa naprosto děsivá).
Kniha je poutavá a příběh dost zajímavý, ihned mě to vtáhlo do děje a knihu jsem měla rychle přečtenou. Takže palec nahoru, tenhle kousek stojí za přečtení!