Kniha posledního soudu

Kniha posledního soudu https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/117878/bmid_kniha-posledniho-soudu-h5z-117878.jpg 4 183 68

Román patří bez přehánění mezi nejvýznamnější žánrové práce dvacátého století. Studentka historie je na své cestě do minulosti omylem poslána do doby morových ran roku 1348. Zatímco se dívka snaží přežít, aniž by se sama mohla vrátit do budoucnosti, profesor Dunworthy musí bojovat s rychle se šířící smrtelnou epidemií chřipky i s tupou byrokracií, aby měl vůbec šanci svou žákyni zachránit. Obě časové linie i přes propast času prozrazují, jak je lidská povaha navzdory civilizačnímu pokroku v podstatě stále stejná. Kromě řady domácích cen v USA se knize dostalo rovněž národních ocenění pro nejlepší žánrový román Německa, Španělska a Itálie.... celý text

Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: , Triton
Originální název:

Doomsday Book , 1992


více info...

Přidat komentář

morava
21.02.2018 4 z 5

Me prvni setkani s autorkou a me prvni sci-fi. Trochu jsem se toho bala, protoze tento zanr nevyhledavam, ale chtela jsem to zkusit , protoze mne nalakala doba morove epidemie . A za mne spokojenost . Pribeh jsem si uzila a dokonce mne to nalakalo se poohlednout i po nejake dalsi sci-fi, ale take po nejake dalsi knize s tematem cerne smrti.

sgjoli
28.01.2018 4 z 5

Přiznám se, že i teď dlouho po dočtení jsem z knihy lehce rozpačitá.
Kniha posledního soudu má rozhodně zajímavý námět, autorka pojala děj velmi detailně a precizně. Celou zápletku měla skvěle propracovanou a i postavy mne moc bavily. Měla je skvěle popsané, ke všem jsem více či méně přilnula a žila jsem jejich osudy.
Přesto však nemohu hodnotit pěti hvězdami. Především z důvodu té linie v minulosti - ta se mi místy četla velmi špatně. Některé pasáže mi připadaly poněkud kostrbaté, nemohla jsem se občas začíst, občas se mi do toho ani nechtělo. Nevím, co přesně mi na tom dělalo problém, neumím to popsat. Dějově mě to zajímalo a chtěla jsem vědět, co se postavám z minulosti dělo, ale ten styl psaní mi v té minulosti moc nesedl. Děj v "budoucí" linii mne naopak moc bavil, vysloveně mi seděl, četlo se to samo. Celkově tak hodnotím kladně.


LaCucaracha
11.11.2017 3 z 5

Ve srovnání s "...o psu nemluvě", bylo toto o poznání horší. Byť ověnčeno cenami. Pravděpodobně proto, že to nebylo jako pes humorné a odlehčené, nýbrž kniha přinášela závažná společenská témata a nastavovala zrcadlo. Což většinou zavání průserem. Plus hnusárny, jež vděčně poskytuje mor, plus hraní na city, jež opět poskytl především mor. Ale abych byla spravedlivá, autorka umí opravdu dobře psát. Takže vás to prostě strhne, i když se v dost tlusté knize vlastně nic moc neděje.
Jenže negativ je víc. Hlavně je to hrozně natahované. Vůbec by mi nevadil menší dějový spád, působí to díky němu naopak reálněji (takřka jednota času). Horší je, že se tam všechno pořád dokola opakuje. Pořád ty stejné úvahy hrdinů, co se asi tak mohlo stát nebo co se má udělat. Skutečný "opruz" byl, že na str. 40 řekne postava: Něco je špatně. Pak omdlí a teprve na str. 380(!) dořekne, co je špatně. Tomu se říká retardace jak prase. Dále: jsme v budoucnosti a cestuje se časem, ovšem všichni jsou odkázáni na pevné (samozřejmě nefungující) telefonní linky. Část v minulosti postrádá jakoukoli autenticitu, teprve mor to trochu napravil. Neustále jsem si musela připomínat, že jde o středověk. Ve Výletu pana Broučka postihl S. Čech onu atmosféru mnohem lépe.
Problematické je i ukončení. Pominu, že na šťastném konci má lví zásluhu obyčejný kluk, který v podstatě vše zachrání, nebýt jeho, vědci by se mohli jít klouzat. Horší je, že všechno skončí najednou a vlastně bez ukončení. Hlavní padouch není po zásluze potrestán, protože stačí umřít dřív, než mu dojde, co napáchal. A jsou tu mnohé postavy, jejichž minipříběh by si zasloužil aspoň nějakou pointu. Za všechny: kde ksakru byl celou dobu děkan???
Pro mě průměrná kniha, ale čtivá. Jen bych upozornila, že není dobré něco takového číst, pokud jste nemocní, mohlo by se vám přitížit.
Doplňuji po třech letech: Za hodnocením si stojím. Nicméně zatímco z většiny knih si po třech letech skoro nic nepamatuju, tady tomu tak není, docela to zapustilo kořeny. A úplně nejvíc ta tíživá atmosféra nabitá chladem a chorobami. Takže nakonec ta knížka bude asi docela kvalitní.

evilunicorn
04.11.2017 5 z 5

Skvělá kniha! Obě dějové linky si jsou co do emocí a zvratů naprosto rovny,navíc autorka zaplnila knihu spoustou zajímavých vedlejších postav a to velmi oceňuji.Zkrátka,abych to shrnul slovy jedné z postav: "Je to nekrotický a apokaliptický" :)

Cari
02.11.2017 5 z 5

Výborná kniha! Začátek trochu zmatený, ale potom... skvělé čtení! Nejvíc se mi líbila ta časová linie, která se odehrávala ve středověku. Doba morových ran byla tak autenticky vylíčená, až jsem se skoro bála, aby ta epidemie nepropukla znova i v této době. :D Je vidět, že autorka se v historii vyzná, protože ten život ve středověku a na vesnici byl opravdu věrohodně popsán. Posledních 200 stránek to byla dechberoucí a napínavá jízda! Příběh poněkud smutný, ale Kniha posledního soudu je jedna z těch, která mi ještě dlouho zůstanou v hlavě...

nycol
27.09.2017 5 z 5

Skvele!

sadlo
20.09.2017

Moc se mi líbila. Nebudu vyprávět obsah. To nemá cenu.
Doporučuji čtenářům knih spisovatelky Gabaldon, která napsala cizinku. Kniha posledního soudu ji připomíná. Je to velice čtivé čteníčko. Nedivím se, že dostala cenu.

hedvikasylar
17.09.2017 4 z 5

pettulko.t ta kráva mohla symbolizovat i to, že je jediný tvor, který to přežil... všichni lidi zemřeli a nakonec zůstane pouze nešťastná kráva, která nic nechápe a hledá svoje lidi.... ale je fakt, že člověk čekal, že z toho něco bude... nějaký smysl viditelný.... no nic. :)

hedvikasylar
17.09.2017 4 z 5

Začátek poněkud zbytečně rozvláčný a hodně mi připomínal jinou knihu od této autorky(I když budu kráčet vstříc šeré smrti...), neustále někdo někoho scháněl a nemohl najít, ale od třetí části se příběh tak rozběhl, že se nedalo odtrhnout, jsem ráda, že jsem dočetla do konce. Pobyt ve středověku byl popsán podle mých názorů velice autenticky a věrohodně. Doporučuji k přečtění a na začátku hlavně vydržet, vyplatí se to.

panPatejl
13.07.2017 2 z 5

Na rozdíl od trudoše nemám problém mluvit o "knize, která získala tolik cen" naprosto otevřeně. A po zásluze ji pohanit.
Pokud máte rádi "sci-fi", které je z půlky složeno ze shánění lidí pomocí pevné linky (pozor! s videopřenosem, to je sajfaj!) a z druhé půlky uondaným fňukáním hloupé nány, které nejspíš při přesunu do minulosti odumřela alespoň polovina všech mozkových buněk, je tohle knížka přesně pro vás!
Pokud ne, zřejmě neoceníte ani tempo, které je srovnatelné s ochrnutým obézním hlemýžděm, který táhne velrybu. Do kopce. Po přečtení jsem naprosto žasnul, jak je možné, že tak jednoduchá zápletka nabobtnala do tak obřích rozměrů.
Abych autorku pouze nehanil, musím přiznat, že se to nečte špatně. Historická část se navíc zdá být podložena velice kvalitním průzkumem, takže autentičnost středověku ze stránek jen pryští jako hnis z dýmějí.
Bohužel tuto snahu podkopává dějová linka z "budoucnosti", která má nastat za cca 30 let. Kamenem úrazu je, že v této "budoucnosti" nebyl vynalezen mobilní telefon, ani nic vzdáleně podobného. Dalo by se to pochopit u velice staré knihy, ale v devadesátých letech se již přeci mobilní telefony používaly (od 50.let v autech, od 70. i přenosné), takže mi je záhadou, proč se autorka "sci-fi" rozhodla je ignorovat. Možná proto, že by pak kniha byla poloviční.
Pro mě tedy byla kniha celkem zklamáním a poučením, že mnoho cen, může znamenat taky mnoho nudy. Raději si příště přečtu kvalitní béčko, které mě neunudí k smrti, než další podobně oceňovanou "kvalitu".

trudoš
17.06.2017 5 z 5

Je těžké nezaujatě mluvit o knize, která získala tolik cena jako tato. Člověk má až strach, aby nebyl buď za blbce nebo za inťoše. Ale když vás příběh strhne natolik, že nepřestáváte s četbou ani ve tři ráno, kašlete na nějaké literární předsudky. Protože Kniha posledního soudu je kromě všeho především neskutečně napínavou záležitostí. Přitom zápletka neoplývá převratným nápadem či zádumčivou myšlenkou. Je prostě jen dobrá. A to bohatě stačí.
Connie Willisová v sobě nezapře skvělou vypravěčku, díky čemuž má šanci zaujmout jak skalní fanoušky sci-fi, tak klasický mainstream. Nezabývá se sáhodlouhými úvody, stejně jako funkčností kdejakých vynálezů. Pouze s přesností metronomu graduje dvě dějové linie, v nichž nejde ani tak o záchranu světa, jako spíš o život jedné ztracené cestovatelky časem. Do toho autorka občas přijde s vtípky na pokračování, které jsou tak nečekané, že vás často nachytají nepřipraveného. A to, že má román na krku už dvacet let, si při všem tom shonu ani neuvědomíte.

margotkla19111
03.04.2017 5 z 5

Absolutně nekroticky apokalyptický!!!!

Iva B.
17.03.2017 4 z 5

Žánr, který vůbec nečtu, ale všechno je jednou poprvé, že? Kniha byla výborná, ale docela těžká na přečtení, docela to trvalo, konec jsem pak jen hltala... Ale myslím, že se zase vrátím, ke svým detektivkám :-D :-D

gumkacik
15.03.2017 5 z 5

Je pravda, že začátek je rozvleklý, postavy řeší stejné věci dokola, čtenář čeká na slíbené morové rány a nic se neděje. Vyplatí se ale vydržet. To co chybí v prvních 2/3 knihy se pak naplno rozjede a čtenář si uvědomí, že si mezitím stihl vytvořit k postavám citovou vazbu, což je, myslím, autorkou požadovaný efekt. Z původního rozhořčeného "tohle není vůbec žádný masakr", které vás napadne zhruba v polovině knihy, se postupně dostáváte k "doufám, že to až takový masakr nebude".

józi.odkudkam
03.10.2016 4 z 5

Hleď, škodník! Pozor, spoiler!
Kniha Posledního Soudu slibuje svým názvem, hřejivou náručí morových ran staré dobré Evropy a po obálce rozlitým olejem mého suverénně nejoblíbenějšího holandského psychotika řádně rozfofrovaný větrník svatopeterského turniketu, aby vám po nějakých čtyřech stovkách stran z celkových pěti set zdráhavě nabídla pár nebožtíků, co před Bránou s prstem na zvonku šoupou nohama a přemítají, jestli budit Klíčníka už teď, nebo raději vyčkat na posily. Čemuž nasazuje korunu ta nejúděsnější forma laskavého humoru, jaké jsem byl dosud kdy nucen jít za svědka.
Posledních cca sto stran je ovšem řezem brutálním. A to řezem takovým, že částečně ospravedlňuje, i dává smyslu předchozímu martýriu vleklé předehry.
Nakonec 4 překvapivě slušné****
PS: Mít stroj času, okamžitě letím do Jurského parku.

Kexina
23.09.2016 4 z 5

Cestování časem je součást sci-fi příběhů, které vás buď nadchnou, nebo znechutí. Přiznávám se, že patřím k první skupině a tahle knížka mě dostala. Příjemné čtení, které rychle ubíhalo i díky řazení jednotlivých kapitol. Sympatičtí hrdinové a ve správné míře i nesympatičtí "padouši" (přesně ten typ lidí, kteří vás dokáží v normálním životě dostat do stavu nepříčetnosti).
Hvězdičku dolů snad jen za příliš přetaženou linku "napětí", kdy čtenář už dávno ví, oč jde, zatímco postavy stále dokolečka opakují "NĚCO se stalo".

cora
11.06.2016 4 z 5

Dost jsem váhala s počtem hvězdiček. První část téměř nejde číst. U knihy jsem se zpočátku držela silou vůle, neuvěřitelně mě iritovalo, jak postavy neustále pobíhají kolem a opakují stejné informace stále dokola, i když je naprosto jasné, co se stalo. Pokud bylo cílem čtenáře napnout, tak to nefunguje. Druhá část je ovšem skutečně výborná a rozhodně stojí za přečtení.
Autorka také poměrně dobře vybalancovala poměr mezi adekvátním popisem moru a zbytečnou nechutností, což někdy bývá problém.

Rodaw
10.05.2016 4 z 5

Miluju cestování časem!!!
Každopádně musím uznat, že s touto knížkou jsem měla napřed trošku problém. Vlastně ani nevím proč. Přišlo mi, že mi styl autorky nevyhovuje- moc popisný a zdlouhavý.. Knížku jsem však četla v období přijímaček,tak je možné, že i to na čtení mělo vliv :))
Každopádně posledních cca 150 stran naprosto strhující- fakt morová rána, která zasáhne asi každého čtenáře. Pokud máte rádi středověk a cestování časem, tohle je kniha, která by se Vám mohla líbit. Já osobně jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla :)

Alma-Nacida
11.02.2016 5 z 5

Nebýt toho, že jsem měla o "černé smrti" a jejích důsledcích v Evropě celkem dost informací, byla bych jistě šokovaná mnohem víc. I takhle je to celkem drsná kniha. Bylo pro mne těžké mít na paměti, že obě prostředí, která se zvláštně a pokrouceně podobají jako odrazy, jsou vlastně jen katalyzátory sloužící k odhalení lidství. Co a kdo je vlastně člověk; ten, kdo zůstává, ošetřuje a riskuje svůj život pro zcela cizí lidi? Ten, kdo ještě rychle užívá, co se dá, a zavléká nemoc bezohledně dál a dál? Kniha klade dávné a velké otázky a navíc je napsaná velmi čtivě a s velkou erudicí.

dalia1769
14.06.2015 5 z 5

Kdyby šlo dát ještě více hvězdiček, tato skvělá kniha by si je zasloužila. Výborně vymyšlený, velice čtivě napsaný příběh, který se čte skutečně jedním dechem. Věrohodné postavy i vylíčení středověkého života a mentality, velmi silný příběh, který skýtá spoustu námětů k zamyšlení o lidské povaze a hodnotách. Nechybí ani trocha humoru a odlehčení, který však nepůsobí rušivě ani nevkusně. Určitě silná motivace k vyhledání dalších autorčiných knih a jednoznačné doporučení!