Kniha dvou cest
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511490/bmid_kniha-dvou-cest-s69-511490.jpeg
4
319
95
Dawn se stane účastnicí letecké katastrofy, avšak navzdory nepřízni osudu přežije a letecká společnost jí nabídne letenku tam, kam se potřebuje dostat – jenže odpověď na tuto otázku se najednou zdá být nejistá. Buď může odjet domů do Bostonu za manželem a dcerou, nebo se vydat do Egypta, kde jako studentka pracovala na vykopávkách, prožila první velkou lásku a studovala nápisy v hrobkách, zvané Kniha dvou cest. Mohla by se vrátit k životu, který musela před patnácti lety opustit a na který během pádu letadla myslela. Jak se cesta jejího života rozvětvuje dvěma velmi odlišnými směry, musí Dawn čelit otázkám, které si nikdy předtím nepokládala a na něž si teď zoufale potřebuje odpovědět: Co po sobě zanecháváme, když odcházíme? Jak vypadá dobře prožitý život? A je ta volba skutečně na nás?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2023
,
Ikar (ČR)
Originální název:
The Book of Two Ways , 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Ano, přiznávám, jsem skalní fanynka autorky.. Mám většinu jejích knih, kromě těch co jsem si půjčila v knihovně.. A ačkoliv se tu na tom zjevně neshodneme, tak já jsem nadšená. Jistě, možná některé další knihy měly jiný nádech, spojen s něčím tragickým (to je tu jen na pozadí stále v tom, že hlavní postava je dula smrti). Ale i tak kniha přinesla zamyšlení.. Co by se stalo, kdyby... Je teď moje jiné já v jiné časové linii šťastnější? Zemřela? Celkově pojetí a náhledy na smrt byly v knize strašně zajímavé. Je s tím kým jsem chtěla být? Cesty jsou nevyzpytatelné. To platí i o lásce. Může být před námi člověk pro nás perfektní, ale cesty nás rozdělí. A můžeme potkat někoho jiného. Ale ten červík pochybností, co by bylo kdyby.. tu být prostě může. Možná bylo skákání v časových liniích pro někoho matoucí, ale já se nechala unášet na vlnách příběhu a přiznám se.. ze závěru jsem nadšená. Jen proboha pod vlivem závěru nevolejte svým dávno ztraceným bývalým.. není to vždy dobrý nápad jako to dopadlo pro Olive.
Musím souhlasit, že předchozí knížky byly lepší. Ovšem úvahy a vysvetleni smrti jsou minimálně pro zamyšlení.
Ten kdo už má nějakou tu knihu od Jodi přečtenou, tak ví, že tohle je přesně její styl. Každé téma, které píše je neotřené a pokaždé si nastuduje materiál. Někdy je to zajímavé, ale zrovna u této knihy toho bylo až moc. Egypt je úchvatný a láska také. Je trochu škoda, že takto propracovaná kniha, má určité úseky, které jsou takové kýčovité. Jinak za mě hezká kniha, ale je spíše pro fanoušky Picoltové, nečetla bych jí jako její první knihu.
Tohle byla moje první kniha od autorky, asi jsem nevolila úplně šťastně. Obě linie příběhu jsou celkem zajímavé, v té egyptské části se člověk dozví hodně o egyptologii a práci archeologů. Celou knihou se prolíná téma smrti, ať už v současném povolání hlavní hrdinky nebo při práci na vykopávkách. Kniha mi prostě moc nesedla, postavy jsem si nijak neoblíbila, snad příště zvolím od této spisovatelky něco, co mě zaujme víc.
To je velmi těžké a náročné čtení. Jak skladbou příběhu, tak těžkými tématy, které Jodi tak bravurně zpracovává. A to nemluvím o kvantové fyzice, to jde úplně mimo mne :-). Egyptologie, to mě zase moc bavilo, tam jsem si vzpomněla na několik dílů Řeky bohů, které jsem četla před mnoha lety a byla nadšená...
Kniha dvou cest je o životě, je o smrti, o odcházení, také o různých pohledech na to, co bude ,,po". Ale je to hlavně milostný příběh lásky ženy ke dvěma mužům, životních volbách.
Teď jsem dočetla a když jsem se znovu vrátila k začátku, tak všechny kousky složitě navrstveného příběhu zapadly na své místo. Musím říci poze jediné...geniální!
Na tuto knihu je potřeba si udělat čas, aby síla příběhu naplno vyzněla. Dovedu si představit, že se k ní jednou v klidu a v jiném čase vrátím...
Moje první knížka od autorky a zcela mimo můj záběr. K přečtení mě však nalákala anotace a moje nadšení pro starověký Egypt.
Děj je rozdělen na dvě linie, jedna se odehrává v USA, druhá v Egyptě. Za mě je jednoznačně lepší ta egyptská, ale jak píšu výše, jsem zaujatý:) Obrovské množství informací a popisů musí zaujmou nejednoho amatérského egyptologa.
Americká linie je hodně o smrti a umírání, na mě až moc depresivní.
Co obě linie spojuje je láska a těžké životní dilema hlavní hrdinky.
A konec? No ... nevím jak vy, ale já mám rád ve věcech jasno ...
"Se smrtí se to má tak, že se jí všichni děsíme a jsme zničení, když přijde, a tak děláme, co jen můžeme, abychom vydrželi předstírat, že nic z toho není pravda"
Upřímně musím říct, že tohle byla asi nejslabší knížka, kterou jsem od Jodi četla. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem se do příběhu dostala. Vadilo mi přeskakování v čase a ztrácela jsem se v dějové lince. Nemohla jsem si najít cestu k hlavní hrdince a dokonce jsem se v jednu chvíli přistihla, že přemýšlím, jestli knížku neodložím rozečtenou. Ale díky bohu se vše cca v polovině zlomilo a já se konečně dostala do děje. Nakonec jsem dostala vše, co mám u Jodi tak ráda, napětí, slzy i něco navíc, co si vždy z jejich knížek odnáším. Ale jak jsem řekla na začátku, za mě má mnohem hezčí díla.
(SPOILER)
Dlouho, vlastně možná nikdy mi nebyla stěžejní postava tak protivná jako Dawn. Nesnesitelná pokud šlo o Briana, úžasná pokud šlo o pracovní věci.
Tím, co předváděla kvůli Gitě, když vlastně k ničemu nedošlo mě opravdu vytáčela. Poslední madam spravedlivá která se pak rozhodne, odjede za Wyattem a hned s ním skočí do postele. Nemyslí na nikoho jiného než na sebe.
Tím,že nesplnila poslední přání Win, mě taky naštvala. To už jsem si řekla "kdo si sakra myslí že je?"
Ona je pro mě neskutečný sobec. Briana deptá kvůli malichernosti, sama skočí při první příležitosti jinému do postele. Neozve se ani vlastní dceři které pak jen tak mirnix tirnix představí "tátu". Po návratu z Egypta nulový zájem o to,zda Win ještě žije...
To,že se v mých očích Dawn chovala jako kráva nemění nic na tom,že vcelku se mi příběh líbil. Až na počáteční nudné pasáže o Egyptě.
Ani já jsem nebyla z knihy nadšená a moc mě nebavila. Dočetla jsem jen s obrovským sebezapřením, dvě dějové linky, ovšem zvláště ta z Egypta, mě nebavily, jsem ráda, že "to mám za sebou".
Nechápu nepříliš dobré recenze na tuto knihu, za mě má kniha wow. Od autorky už jsem přečetla většinu knih, všechny jsou psané čtivě, ale tahle mě naprosto vtáhla do děje. Kdo z nás někdy v životě nepřemýšlí "co by bylo kdyby...? " Jaký by byl náš život, kdybychom žili jenom tak, jak si přejeme bez ohledu na kohokoliv a jak bychom se cítili, kdybychom se v rozhodnou chvíli rozhodli nepomoct rodinnému příslušníkovi v nesnázích a šli si dal za svým snem, kariérou, láskou... A byli bychom opravdu šťastní, kdybychom upřednostnili své touhy přede vším a všemi.
Knihy od Picoultové bych zařadila do dvou kategorií. V první jsou ty, které mnou hluboce zarezonovaly a na které asi nikdy nezapomenu. V té druhé jsou ty, na které chci zapomenout co nejdřív.
Doufám, že na Knihu dvou cest zapomenu hoooodně rychle. Protože tohle se opravdu nepovedlo.
Střídají se části, které hlavní hrdinka prožívá v Egyptě a části, které prožívá v Bostonu.
Části z Egypta pro mě byly vyloženě utrpením. Já nejsem egyptolog a ani mě to nezajímá. Možná, kdyby to autorka nebrala tak do hloubky, bylo by to lepší.
Části z Bostonu byly mnohem zajímavější. Hlavně co se týká povolání hlavní hrdinky. Kniha, která by se týkala jenom tohoto by byla lepší.
Nevím, co bych na této knize mohla hodnotit pozitivně. Hlavní hrdinka mi byla z duše nesympatická. Namyšlená, sebestředná, sobecká ženská, která myslí jen na sebe.
Jestli se autorka snažila o nějaký velký milostný příběh, o lásce která vše překoná, tak se jí to hrubě nepovedlo. Láska mezi Wyatem a Dawn ve mě nerozechvěla absolutně nic. Spíš mi bylo moc líto Briana.
Poslední strany jsem už přeskakovala. Modlila jsem se, ať už to mám za sebou.
A ten konec? Děs běs, ten mě definitivně dorazil. Dávám jednu *. Jenom za to, že je to Picoultová.
Egypt mám ráda,ale dvě hvězdičky ubírám, kniha se mě nelíbila tolik,jako předešlé od této autorky.
(SPOILER) Dvě věci, ke kterým mám vztah, se spojily v této knize - čtení příběhů a Starověký Egypt. Autorka opět nezklamala a s precizností jí vlastní si nastudovala informace, které ke svému psaní použila. A tak v knize nechybí i dopodrobna vysvětlené archeologické a historické části včetně hieroglyfů. Což mě nadchlo. V knize se prolínají dvě časové osy a také dva životy jedné osoby. Tolik příběhů, tolik zápletek, ale kupodivu jsem se neztrácela, ačkoliv jsem knihu četla docela dlouho. Jen ten otevřený konec si Jodi mohla odpustit.
(SPOILER)
Spoustu odborných zajímavostí, mám ráda knihy, kde se člověk i něco naučí. Příběh zajímavý, sice na hlavu , že by svého skoro dokonalého manžela chtěla po 15 letech opustit, ale budiž.
Téma smrti jako takové velice vítám, málokdo o ní chce mluvit, slyšet nebo číst, děláme jakoby neexistovala, takže za mě velké plus.
Ale ten konec?? Takové konce nesnáším :))))
Zase různé vrstvy, zdařile propojené do jednoho celku. Egypt a jeho mytologie, umírání a smrt, kvantová fyzika. Egypt mám ráda, takže mě odborné výklady bavily a výlety do kvantové fyziky taky.
Plný počet ale nedám, ze tří důvodů. 1) bylo to dost depresivní, právě tím, že je skoro celé o umírání 2) klišé „mezi dvěma muži“ 3) hlavní hrdinka se chová hodně nelogicky.
P.S. Konečně mi někdo vysvětlil Schrödingerovu kočku.
Ještě, že jsem nedala na hodnocení knihy uváděné v % na DK. Asi bych si ji totiž kvůli nízkým procentům nevybrala a byla by to velká škoda.
Ztráta půl hvězdičky za skákání v čase (uvnitř kapitol, což znesnadňovalo orientaci v textu) a za příliš dlouhé kapitoly.
Zbytek byl ale skvělý. A to konkrétně v těchto bodech:
1) téma smrti, které bylo podáno z různých pohledů. Duly smrti, což je povolání hlavní hrdinky, jsem dosud neznala. Tuto část jsem hltala, stejně jako příběh Win, který vyvrcholil velkými emocemi (mými) slzy mi tekly proudem.
2) Egypt a egyptologie- od doby Řeky bohů, kterou jsem četla už dávno (min před 15 ti lety) jsem toto téma v románu nepotkala. Bavilo mě trochu méně, než bostonská část příběhu, oceňuji, že se autorka do takto složitého tématu pustila.
3) Milostný příběh - spletitý, složitý, protkaný hlubokými myšlenkami. Takový, jaký život opravdu je. Oceňuji i závěr. (Nebudu spoilerovat)
4) Příběh Dawn jako matky - opět spousta myšlenek, které mě přiměly vždy na chvíli přestat číst a přemýšlet.
Od Jodi Picoultové jsem nedávno četla Vypravěčku. Stejně jako román Kniha dvou cest je to dílo, na které nelze zapomenout. Smekám před autorkou, protože její díla jsou propracovanou směskou faktických znalostí a fiktivních, přesto hlubokých a silných lidských příběhů.
Je lehké zatratit tuhle knihu - podle mě na její přečtení musíte už mít něco za sebou. Pokud by se ke mně v jiném časoprostoru dostala v mých dvaceti letech, zcela jistě bych jí hodila na hlavu toho, kdo by mi jí tenkrát doporučil. Jelikož už mi ale táhne dvacítka už třetí, musím uznat, že jsem byla velice mile překvapená - jak šíří témat (dula smrti - existuje to u nás vůbec?, Egypt a celkově přiblížení práce archeologů, kvantová fyzika), tak zpracováním (ale to je u Jodi Picoult vždycky skvělé - ostatně zkuste si spojit vyjmenovaná témata do smysluplného příběhu, kde budete hltat každou další stránku...). Hvězdičku dolů dávám za to, že nesnáším příběhy, kdy si hrdinka zaboha nemůže vybrat mezi dvěma supermany (aneb znáte to, každý z nich je jiný, ale každý má svoje kouzlo či magnetismus) - ke konci tak pro mě byl příběh lepkavě překombinovaný.
Tahle knížka je jedna velká horská dráha, ale ne ta vzrušující a zábavná, ale ta, ze které se vám udělá šoufl a chcete z ní být už konečně pryč znovu na pevné zemi. Mrzí mě, že k poslední knize oblíbené autorky, která je jinak špičkou ve svém oboru, musím napsat takové hodnocení, ale je to bohužel tak. Po přečtení autorčina doslovu vše zapadlo na své místo a dokázala jsem i pochopit, proč napsala zrovna tenhle příběh, ale pojala ho sakra nešťastně. Často jsem byla zmatená v jaké době se děj odehrává, hrdinka pořád fňukala, že neví co má dělat, přitom už od začátku věděla, jak se rozhodne, autorka se snažila navodit uměle napětí, které ale celý dojem spíš kazilo, protože si čtenář připadá jako když ho jen vodí za nos a dělá z něj hlupáka. Jakoukoliv knihu od Jodi doporučuji, ale tuhle, prosím, nechte na pultu ležet. Věřte mi.
Za mě teda velmi slabé... Kdyby to byla moje první kniha od Jodi, tak už si od ní nic nepřečtu. Přitom vše, co jsem od ní zatím četla, byla naprostá pecka! Ale toto mi přišlo vlastně úplně o ničem :(.
Štítky knihy
Egypt archeologie americká literatura USA (Spojené státy americké) starověký Egypt nový začátek
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Předchozí knížky J. Picoultové, které jsem četla, mě bavily moc. Avšak zde jsme se minuly.
J.P. umí pěkně vyprávět, témata jsou přitažlivá, ač je toho v této knize smícháno trochu moc, jako v dortu pejska a kočičky. Navíc jsou pro mě zajímavá témata jako egyptologie či kvantová fyzika dost upozaděna různě se proplétajícími vztahy postav. Co mi však vadilo nejvíc, bylo chování postav.
(možná spoiler): Sebestředná, arogantní a nezodpovědná Dawn, obětavý a hodný až patetický Brian, a "Pan Božský" a též patetický Wyatt. Dawn dokázala opakovaně zraňovat oba z nich, a ještě, přímo či nepřímo, další účastníky příběhu. Poslední třetina knížky je vlastně jen rozjímání Dawn, v jaké situaci se vlastním přičiněním ocitla a co s tím. A autorka jí díky své "básnické licenci" poskytla málo uvěřitelné "rozhřešení". Anebo že bych, vzhledem ke zmínce paralelních vesmírů, něco nepochopila?