Klub nenapraviteľných optimistov

15.01.2016

Pro mě nejlepší kniha, co jsem loni četla! Úžasné propletení příběhů...doporučení: až knížku dočtete, znovu si přečtěte první kapitolu. Ještě teď jsem dojatá.:)

13.01.2016

NÁDHERNÉ

30.12.2015

Mne sa to citalo od zaciatku velmi dobre...pacia sa mi romany podobneho typu..co viac napisat...tato kniha je bomba!!!

23.12.2015

Zdravím Vás přátelé písmenek a voňavého papíru,

dočetl jsem tuto knížku a musím napsat, že ze začátku než se rozeběhne příběh tak prvních 20 stránek se čte hodně špatně. Děj nějak neutíká. Potom následuje zvrat o několik otáček sem a zase tam. Děj se rozeběhne a knížka začne vyprávět svůj příběh. Příběh je to moc krásný. Jen mě popravdě naštvalo jak ten příběh končí. Upřímně byl jsem naštvaný, když jsem měl před sebou poslední tři kapitoly. Ale i přes to příběh je to neskutečně krásný. Spisovatel chtěl z Vás vytáhnout emoce a to se mu povedlo. Knížka není pro lidi co čtou strojově. U toho se musí přemýšlet, nadávat, ale i smát.
Nakladatelství Argo zvolilo pro mě i krásnou obálku knihy. Teď nemyslím jen fotografii, ale i materiál na obal a za vázání listů. Je to po dlouhé době jedna z poctivě vyrobených knížek. To už se bohužel moc nevidí. Ano korektura se snažila odhalit všechny hrubky, ale ne vše se našlo. Nakonec to vůbec nevadí. Když jsem schopen si toho všimnout je to pro mě důkaz, že se soustředím na příběh a na písmenka. Když jsme u těch písmenek tak tisk byl vytvořen v tiskárně Český Těšín. Poslední dobou mám od nich více knížek a vždy je to více jak 100% kvalita.
Za mě příběh 100%
kvalita knížky (výroba) 100%

Co potěší je i tkaná záložka do knížky :)

David

08.12.2015

Trochu náročnější čtení, ale rozhodně velmi vhodné, když to tak řeknu...pro člověka mé generace (1987) je tato kniha dalším otevřením mnoha hádanek kladených historií...je dobře psaná, ale vyžaduje pozornost, jinak je možnost ztráty přehledu mezi hrdiny...je jich mnoho :)

Podle mě úžasný román, zaslouží si 5 hvězdiček. Přes její rozsáhlost jsem zvládla přečíst za necelý týden.

18.08.2015

"Stále víc jsem přesvědčený, že demokracie je jen podvod, který vymyslela buržoazie, aby mohla neustále ovládat systém. Bude třeba vyhodit všechno do povětří. Bez ohledů a bez diskuzí. Individuální svobody jsou jen vějičky a chiméry."
Kniha dokazuje, že dobrá literatura tady bude stále a zajímavé náměty také. Příběh, mimo hlavní postavu, pojednává o emigrantech, kteří z různých důvodů opustili nebo museli opustit svou vlast (většinou ze zemí východního bloku) a žijí ve Francii. Je to pohled z trochu jiné stránky na komunismus, který v době, kdy se příběh odehrává, ve Francii nebyl tak úplně špatně chápán a emigranti byli většinou vnímání jako...zločinci či vyvrhelové.

31.07.2015

Knihu, kterou jsem si koupila díky obálce a zejména díky jejímu krásnému názvu. Něco s takovým názvem prostě nemůže být špatná kniha. A nemýlila jsem se. Kniha s krásnou atmosférou a příběhy, nad kterými mrazí. Kniha, ke které se ráda znovu vrátím.

03.05.2015

Už dlouho se mi nestalo, že bych se s některou knihou takto zásadně minul.Vysoké hodnocení a výborné reference slibovaly čtenářský zážitek, který se ale, v mém případě, nedostavil. Knihu jsem četl několik týdnů a celou tu dobu jsem čekal, kdy to konečně přijde, kdy i já okusím to nadšení z románu, tak jako mnozí přede mnou. Nedostavilo se nic.Zjistil jsem, že mě nezajímají jednotlivé osoby, jejich osudy, že mám problém se s kýmkoliv ztotožnit a knihu jsem dočítal tak nějak z „povinnosti“.

27.04.2015

Ťažko povedať niečo, čo by túto knihu vystihovalo......veľa nešťastných ľudských osudov, hľadanie osudu hlavného hrdinu, politický systém Európy...veľa príbehov na veľa stranách. Naivne som čakala niečo, čo by zodpovedalo názvu Klub nenapravidtelných optimistov, no v knihe išlo skôr úsmev cez slzy. Koniec knihy bol pre mňa najkrajší a osud Sašu naj...smutnejší, naj...dojímavejší, naj...nešťastnejší....naj....

21.03.2015

Tak tahle kniha mě dostala. Tenhle příběh neslupnete jako malinu. Postupně dozrává, jako víno. Michel Marini a členové Klubu nenapravitelných optimistů mi byli společníky skoro tři týdny - opravdu milými společníky. Pravdou je, že v paměti je budu mít hodně dlouho. Ne-li napořád. Vynikající román. Doporučuji.

04.03.2015

Příběh působí na první pohled poměrně nenápadně, ale o to víc člověka zasáhne na duši a nutí na něj pořád myslet, jak je silný. Přidávám se ke všem obdivným komentářům a taky mě potěšilo, že jsem se v knize "potkala" s několika postavami z autorovy druhé knihy a budu jen doufat, že si od něj ještě někdy nějakou přečtu.

"Když se ti líbí román nějakého darebáka, neznamená to, že mu dáváš rozhřešení, že souhlasíš s jeho názory nebo že se stáváš jeho komplicem. Jen uznáváš jeho nadání, ne jeho morálku nebo ideály. A kromě toho, jsi snad ty sám úplně bez chyby?"

27.01.2015

Nevím, jak takové dílo popsat, aby to neznělo moc klišovitě. Je to neskutečný opus, ale počet stran (500+) je tak akorát, není tam nic navíc. Paříž v 60. letech je popisována očima kluka, který v těch zlatých časech zrovna dospívá. Možná moc brzo, možná tak akorát. Rusové, Češi, Rumuni, Poláci a jiní vyděděnci svých rodných zemí, jejich příběhy. Knihy! Šachy. I láska. Pro mě neuvěřitelně čtivé, kdybych měla víc času, netrvalo by mi přečtení celé tři týdny. Opsala jsem si mému srdci blízkou část, ale jsou jich tam stovky...:

"Měl jsem hrůzu z mrhání časem. Jediná věc, kterou jsem považoval za užitečnou, bylo čtení. U nás nikdo doopravdy nečetl. Matce trvalo rok, než přečetla Knihu roku, aby o ní pak mohla mluvit a okolí ji považovalo za velikou čtenářku. Můj otec nečetl vůbec a byl na to pyšný. Franck měl v pokoji politické knihy. Dědeček Philippe si cenil jedině Paula Bourgeta, v mládí miloval jeho romány. "Říkejte si co chcete, před válkou byla literatura něco úplně jiného." Kupoval si luxusní vydání knih v obchodech v ulici Odéon. Nečetl je, jen si je vystavoval do knihovny.
Pro mě bylo čtení nutkavou potřebou. Vynahrazoval jsem to za celou rodinu. Když jsem ráno rozsvítil, popadl jsem knihu a už ji nepustil z ruky. Matku rozčilovalo, když mě viděla s nosem zabořeným do knížky. "To nemáš nic jiného na práci?"
Nesnášela, když na mě mluvila a já ji neodpovídal. Několikrát mi knihu vytrhla z ruky, aby mě donutila k hovoru. Volat mě k večeři, to už vzdala, místo toho našla účinnější metodu. Z kuchyně mi v pokoji vypnula proud. Nezbylo mi než se k nim připojit. Četl jsem i u stolu, což dráždilo zase otce. Četl jsem při čištění zubů i na záchodě. Tloukli mi na dveře, abych je tam už pustil. Četl jsem v chůzi. Cesta do školy mi trvala čtvrt hodiny. Znamenalo to čtvrthodinku četby, která se protáhla na půlhodinku nebo i víc. Prodloužení jsem započítával do cesty a vyrážel o to dřív. Často jsem však přišel pozdě a mnohokrát byl za tři bezdůvodné pozdní příchody po škole. Vzdal jsem vysvětlování tupcům, kteří nás měli vzdělávat, že moje zpoždění důvod mělo, a to nevyhnutelný. Můj anděl strážný nade mnou bděl a vedl mé kroky. Nikdy jsem nenarazil do sloupu ani mě při přecházení s nosem v knize nic nepřejelo. Vyhýbal jsem se psím výkalům špinícím pařížské chodníky. Nic jsem neslyšel. Nic jsem neviděl. Chodil jsem jako podle radaru a do cíle dorazil vždy živ a zdráv. Při většině hodin ve škole jsem dál četl s knihou na klíně. Žádný profesor mě nikdy nepřistihl. Když mě pár napínavých stránek na blíže neurčitou dobu přibilo někde na chodníku na místě, dorazil jsem pak do školy pozdě. Nejhorší byly přechody. Několikrát jsem zmeškal zelenou a častokrát mě do reality přivedlo až zatroubení auta."

23.01.2015

"Ze zvědavosti jsem odhrnul závěs. Na dveřích stálo napsáno necvičenou rukou: Klub nenapravitelných optimistu. S bušícim srdcem jsem opatrně vešel. Čekalo mě největší překvapení mého života."

Tak nejak som dúfala, že toto bude kniha, ktorá sa ma dotkne. A nielenže sa ma dotkla, ona ma priam zasiahla. Niekde tam hlboko vo mne s myšlienkou na to, že takto by mala vypadať dokonalá kniha. Aj keď dokonalá je silné slovo, ale určite by sa zaradila medzi to najlepšie čo som kedy čítala.

Všetky postavy bez rozdielu boli svojim spôsobom fascinujúce. Nech uvažujem nad ktoroukoľvek, každá je nejaká. Každá nesie príbeh a zamyslenie. A ich vzájomne prepojenie a náväznosť dávajú dokonalý celok príbehu o nenapraviteľných optimistoch. Bolo mi cťou nazrieť do ich klubu, v tichosti a zatajeným dychom sledovať osud, ktorý im Guenassia predurčil.....škoda, že niektoré postavy sa vytratili bez jasnejšieho vysvetlenia. Ale ani to nenarušilo zážitok z knihy ako celku.

"Nikdo by si neměl stěžovat, když je na tom dobře, to je urážka těch, co nic nemají"

5/5

23.01.2015

Tuhle knížku jsem dlouho obcházela obloukem, přišla mi nezáživně tlustá, ale nakonec jsem ji přečetla za chvilku. Prostý, hladký styl vyprávění každodenních zážitků dospívajícího Pařížana Michela a jeho rodiny a přátel a osudy uprchlíků zpoza železné opony vytvářejí zajímavou kroniku dvacátého století. Za jednoduchým svižným vyprávěním se špetkou humoru se skrývají hluboké myšlenky a obtížná osobní dilemata.

"Na gulagu, genocidách, vyhlazovacích táborech nebo atomové bombě není nic nepředstavitelného. Jsou to lidské výtvory, vycházejí z našeho nitra, a nás drtí jedině jejich nehoráznost. Přesahují naše chápání, ničí naši důvěru v člověka a ukazují nás coby monstra. Ve skutečnosti jsou to nejdokonalejší formy naší neschopnosti přesvědčit druhé. Nejzazší bod naší tvořivosti."

"Olověný příklop dostával trhliny. Nečekané skulinky, neznámá místa, odkud přicházely závany svobody. Uděláte krok. Čekáte hvizd policejní píšťalky. Žádný četník tam není. Uděláte druhý krok, třetí a další. V jednu chvíli už jste tak daleko, že nemůžete couvnout. Musíte jít dál. Ať se děje, co se děje. Tomu se říká revoluce."

17.01.2015

Moc se mi líbilo spojení francouzské a ruské intelektuální tradice. Určitě patří mezi náročnější, dalo by se říct "školní" četbu, o to víc oceňuju čtivý styl.

10.01.2015

Podle mě poněkud přeceňovaný román. Předlouhý, únavný, tam se mělo škrtat a škrtat. Spousta nedotažených motivů, kvalitativně nevyvážená věc - na 10 opravdu silných a skvěle napsaných stránek vždy připadá aspoň 50 stran zbytečné vaty.

09.01.2015

Aby to pro mě bylo mistrovské dílo, musel by autor vynechat poměrně značné množství pro děj samotný nic neříkajících a nudných pasáží, které má člověk chuť přeskakovat, ale jinak knihu celkově hodnotím velmi kladně.

28.12.2014

Pro mě osobně čtenářský bonbónek. Možná to vypadá, že je kniha zbytečně obsáhlá a jsou v ní nudné pasáže, ale mi tam nic "nenadbývalo". Poutavě napsané, výborně vykreslené postavy (a je jich v knize opravdu požehnaně), skvělá atmosféra. Navíc se většina knihy odehrává v Paříži, kterou jsem osobně na "pár dní" viděl, o to více na mě vyprávění působilo. Knihu jsem na své průměrné tempo četl docela dlouho. Nelituji, vychutnával jsem si prosincové večery tímto nádherným literárním dílem...., které určitě doporučuji k přečtení těm, co se nezaleknou "tloušťky" knihy..:-)