Klub nenapraviteľných optimistov
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300041/bmid_klub-nenapravitelnych-optimistov-XXd-300041.jpg
5
890
218
Paríž 1959. V časoch alžírskej vojny a rokenrolu sa dvanásťročný Michel Marini dostáva do sveta dospelých. V bistre Balto ho viac než stolný futbal priťahuje zadná miestnosť, kde sa stretáva tajomný Klub nenapraviteľných optimistov – emigrantov z východnej Európy, ktorí opustili svoje domovy, rodiny aj staré ideály. Počúva rozprávania o ich milostnom živote, manželkách, deťoch, ambíciách a exile za železnou oponou. Ich dramatické príbehy sa v nasledujúcich rokoch prelínajú s podobne dramatickými udalosťami v Michelovej rodine. Lásky a drámy k nemu už neprichádzajú iba zo vzdialeného sveta, ale znenazdajky sa objavujú aj v jeho živote.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2016 , PremediaOriginální název:
Le Club des incorrigibles optimistes , 2009
více info...
Přidat komentář
Uf, dočteno, pěkně rychle ..čtivé, napínavé.. když jsem v noci dočetla, jako bych přišla o rodinu. Zajímavé téma a spoustu příběhů bez konce.. pořád na postavy musím myslet.. po dočtení, když už jsem věděla.. znovu jsem si přečetla úvodní kapitolu.. a ještě jednou si konec příběhu užila.. :o))) moc doporučuju!
Naprosto úchvatná kniha, až mi je líto, že jsem ji už dočetla. Téma uprchlíci z východního bloku je nevšední, podáno výborným příběhem. Nechybí láska, přátelství, dospívání, politika......Pro mne velká chyba, že neumím hrát šachy.
V porovnaní s knihami podobného rozsahu mi prečítanie tejto knihy trvalo dlhšie. Ale nebolo to preto, že by sa kniha čítala zle. To nie. Čítala sa fantasticky a dej krásne plynul. Dôvod bol ten, že som s postavami v tomto príbehu chcela zostať čo najdlhšie. Vždy som si na knihu vyhradila pokojný čas, keď som vedela, že ma nikto nebude vyrušovať. A potom som o všetkých tých ľudských osudoch veľa premýšľala.
Kniha psaná zvláštním, nikoli však špatným stylem. Děj mě nepohltil hned od začátku, spíše plynule plynul a čím dál více mě uchvacoval. Líbilo se mi prolínání světa dospívajícího kluka a světa za "železnou oponou". Netradiční styl psaní podtrhoval jedinečnost této knihy. Děj jsem nezhltla během jednoho večera, četla jsem knihu asi týden, ale hodně jsem o přečteném přemýšlela a rozmlouvala v duchu s osobami v knize.. Doporučuji.
Trvalo mi se začíst, trochu jsem se bála politiky...ale nakonec příběh tak krásně plynul a vyplynul, že jsem nakonec byla potěšena...dokonalé vygradování osudů, které vás ke knize doslova přibije..
Odpoledne jsem ji dočetla a stále ji mám v hlavě. Mám takové knížky hrozně ráda. Jsou vyjímečné, není jich mnoho.
Parádně mi sedla do "vláčné, letní, nepracovní" nálady.
Knížka je dlouhá, ale krásně jde, prolínají se tam životní příběhy jednotlivých členů klubu. A k tomu je hlavní příběh.Příjemně přechází jedno v druhé.
Kniha je plná přátelství, vzájemné pomoci, přesvědčení ale také pochyb o světonázoru, utrpení, odloučení od rodin. Je to těžké popsat ... určitě doporučuji přečíst.
S tlustými knihami je potíž. Pokud jsou aspoň trochu dobré, neumím je odložit nedočtené a trápím se s nimi i několik týdnů. U téhle jsem podobný problém neměla a kdybych měla čas, přečetla bych ji nejraději za jeden den. Vyprávění, které se nečte, ale plyne přirozeně, odkrývá další a další osudy. Pro nás určitě zajímavý pohled z druhé strany železné opony, soužití různých národností, které spojuje trápení jejich života. Lásky a přátelství mladého hrdiny podané bez velkého patosu, ale o to silnější.
Tato kniha a já, to je láska na první pohled (doslova, zaujalala mě už díky obalu v polici a to je vždy dobré znamení), která asi nikdy nevyhasne. Málokterou knihu jsem tak toužila mít v knihovně a jsem ráda, že tam má své místo, protože se k ní budu vždy ráda vracet a přemýšlet o lidech, o vztazích mezi nimi, o přátelství, o lásce, o lidstvu vůbec, o umění odpustit si.......
V tomhle nádherném, neskutečně silném a čtivě psaném díle lze nalézt spustu moudrosti, která je podávána nevtíravě, bez patosu, je vidět, že autor už má něco odžito a spoustu toho, co nám prostřednictvím úvah a promluv svých postav sděluje, pramení z běžné lidské zkušenosti. Dílo působí neuvěřitelně komplexně, každá z postav tu má své místo, nic nepřebývá ani nechybí, i příběh se Sašou tu podle mě má své pevné místo, bez něj by kniha nebyla úplná, nehledě na to, že na mě velice silně zapůsobil.
Uf, je to náročné se z toho všeho vypsat, po prvním čtení to nešlo (teď mám za sebou druhé a nejde to o nic líp, prostě přečtěte a uvidíte :-) Když tuto knihu dočtu, mám pocit nenadálé ztráty, na tolik se vžiju do postav, že mi pak neskutečně chybí.....musím rychle utíkat pro Ernesta G., ať trochu zmírním abstinenční příznaky :-)
"Dlouho jsem si vyčítal, že jsem nakonec na tom, abychom šli do kostela, netrval. Když člověk ví, co se stalo pak, jedna svíčka by nás nezabila. Jestli je na světě tolik lidí, kteří zapalují svíčky nebo věčná světélka, člověk musí věřit, že to k něčemu je a čas od času jeden z toho množství blikajících plamínků upoutá Boží pozornost, nebo možná ta světélka zapalujeme jen proto, abychom si v naší lidské temnotě dodali jistoty. Ale když člověk pomyslí na ty miliardy a miliardy světel, která byla od počátku lidstva, modliteb a klanění zažehnuta, může si taky říct, že Bůh, pokud existuje, od nás už nic nečeká." (citát z knihy)
Dlouhý, spletitý příběh, nekonečné množství stránek. Osudy lidí uprchlých zpoza železné opony, někdy až neuvěřitelné příběhy. Tahle tématika není úplně mým šálkem kávy, vypůjčila jsem si spíš ze zvědavosti kvůli tomu, že na knížku byly tak dlouhé seznamy rezervací (dostalo se na mě až po 8 měsících). Určitě se v knize dá najít spousta osudů, krásných myšlenek a životních moudrostí. Já osobně bych brala míň stránek, tohle jsem dočítala už spíš ze setrvačnosti.
Krásná kniha a silný příběh. Prvních snad 50 stran jsem měla problém se začíst, ale pak mě kniha naprosto pohltila a nemohla jsem se odtrhnout. Pořád po dočtení přemýšlím nad tím, jak odporně se k sobě lidé mohou chovat i jak silná dokážou být lidská přátelství. Každý kdo by se chtěl něco dozvědět o Rusku, ruské duši, o hrůzách, které se děly po revoluci ve 20. století v této zvláštní zemi a možná i dějí zase znovu dnes, by si tuhle knihu měl přečíst. Zvláštní je, že ten příběh vůbec není napsaný tak, že by to bylo děsivé, naopak kniha takovým zvláštním způsobem hladí a na konci je vlastně i jisté smíření. Výborně napsaný román. Za mě jasných 5 hvězd a pravděpodobně to bude aspirovat na nejlepší knihu letošního roku i jednu z těch, která ve mě zůstane tak nějak navždy.
Michal je dvanáctiletý zvídavý chlapec, ne vždy nachází odpovědi na své problémy doma, a tak mnohdy hledá pomoc a radu jinde. Hodně jej ovlivňují životní osudy a zkušenosti emigrantů, kteří žijí v Paříži a se kterými se jako s členy Klubu nenapravitelných optimistů setkává.
Mne ta kniha bavila a Michalovi jsem ze srdce přála, aby všechno to, co se dozvěděl, co zažil a prožil správně zúročil.
Co se obálky týká byla by hezká, ale podle mne neodpovídá tomu, co je v knize. Michal nehrál fotbal, ale stolní fotbal, ten se hraje jinak než kopacím míčem. A matka, ta pro něj určitě nebyla tou správnou oporou. A ještě jedna věc , ale tou si nejsem jistá, zda tohle je Lucemburská zahrada kam tak rád chodil.
Ale to jen tak na okraj, je to velmi často, že mám pocit, že ten, kdo dělá obálku knihu nečetl a ještě horší mi přijde, když neznalost obsahu je problémem anotace. Což?
pro mě dobrá kniha znamená když mám nutkání očima přeskakovat odstavce někdy celé stránky a netrpělivě vyhlížet jak bude příběh pokračovat, tohle byla pro mě dobrá kniha!!
Tahle bichle pro mne byla velmi příjemným překvapením.... Kniha rozhodně nemá strhující děj, nicméně ten příběh si vás postupně a nenápadně tak získá a podmaní, že prostě musíte číst dál, musíte vědět, co bude s Michelem, kdo je vlastně Saša, co udělá Leonid a Igor.... je to nádherný román zachycující jedno časové údobí a dospívání jednoho kluka, který se víceméně náhodou stane členem Klubu nenapravitelných optimistů, sestávajících z východních emigrantů..
Ze začátku jsem příběhy hltala, ale pak jsem knihu na čas odložila a docela se v té spoustě postav ztratila. Bylo to zbytečně dlouhé, mnoho postav, jejichž osudy byli většinou zajímavé, ale pro vývoj příběhu nebyly všechny postavy důležité. Nicméně dobře napsané, líbilo se mi, jak se to na konci zajímavě propojilo.
Moc hezké. Takové milé. Jako pohlazení. Občas smutné, ale pořád milé. Některé pasáže skvostné.
Trochu mi to atmosférou připomínalo Remarqua, asi to bylo těmi uprchlíky, kteří nikam nepatřili, stejně jako někteří Remarqovi hrdinové.
Stejně je hrozné, když člověk kvůli svým odlišným názorům musí opustit vlastní zemi.
Naprosto neuvěřitelná kniha. Krásně napsaná, s tolika zajímavými postavami, náměty k zamyšlení, strhujícími příběhy a silným koncem.
Relativně dlouho už jsem nečetl tak komplexní román, který by se četl prakticky sám.
Čtivé knihy nebývají vždycky dobré. Tohle je jedinečný, velký román, který odráží hodně ze špatného 20. století. Určitě stojí za přečtení.
Štítky knihy
20. století Francie šachy francouzská literatura psychologické romány studená válka uprchlíci emigrace optimismus oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
Úžasný literární počin z hlediska politické a lidské sondy jedné generace - zamyšlení nad politickými i lidskými situacemi, láskami i svobodou samotnou. Spisovatel opravdu směle otevírá všechny dveře tehdejších třináctých komnat a nechává na čtenáři, aby chápal, soucítil nebo dokázal snést.