Když se zvěrolékař ožení
James Herriot (p)
Zvěrolékař série
>
Román anglického veterináře, navazující na jeho knihu To by se veterináři stát nemělo, zavádí opět do světa drobných yorkshirských farmářů a zemědělců a v úsměvném nadhledu líčí vzrušující i dojemné příběhy venkovského zvěrolékaře v době, kdy se nad idylou anglického venkova stahovala mračna druhé světové války.
Literatura světová Humor Příroda, zvířata
Vydáno: 1991 , SvobodaOriginální název:
All Things Bright and Beautiful , 1973
více info...
Přidat komentář
Příjemná oddechová četba hodící se třeba na závěr dne, kdy se zrovna nedařilo a všechno šlo jaksi šejdrem.
Opět moc pěkná a milá knížka ze života anglického veterináře. Zde popisuje i život s manželkou Helenou. Prostě je to takové humorné i vážné, v každém případě pěkné čtení.
Pro mě je Herriot zárukou příjemného, klidného a hlavně lidského čtení. Něco jako Svěrák za ČR.
Třetí počin od pana Herriota co jsem četl. A leč se jedná o nejslabší kousek, rozhodně jej nemůžu nazvat špatným. Stále zde platí, že je tato kniha krásné odpočinkové čtivo, ze kterého cítíte, jak autor miloval svou ženu, práci i tamní krajinu
Další skvělé pokračování mého oblíbeného pana veterináře. Pohodové čtení, oddechovka.Vřele doporučuji, 100%.
Kvalitní humoristický román o anglickém, venkovském veterináři, plná lásky nejenom ke zvířatům. Někdy sice i se smutnými příběhy, některé zákroky jsem přeskočila, i když převažují samozřejmě odpočinkovější pasáže. Tentokrát se zvěrolékař stává otcem a je kolem něho a toho hlavně zase spousty legrace... Stejně jako kolem samorostlých farmářů.
Ať už čtete od Herriota cokoli, je to záruka dobrého čtení.
Na knihu jsem se moc těšila, ale nečekala jsem od ní nic mimořádného. A najednou když jsem jí otevřela, byla jsem překvapená, jak je tato sbírka povídek pestrá; kromě obvyklých příběhů, kde hlavními hrdiny jsou všichni možní tvorečkové od malých pejsků, jehňat až po velké koně a býky zde autor poodkryl zase něco málo ze svého života a mohli jsme tak opět lépe poznat osudy Tristana, Siegfrieda nebo Heleny. Jako vždy milé čtení, které však na mě udělalo hluboký dojem.
„Zdálo se mi, že něco navždycky ztrácím. Přál bych si, abych už tehdy věděl, že to není konec všeho. Přál bych si, abych už tehdy věděl, že to je teprve začátek.“
Velmi příjemná oddychovka od veterináře - sympaťáka. :-) Krásně dokázal vylíčit drsnou krásu Yorkshiru, včetně svérázných obyvatel, kteří tam žijí.
Co se stane, když se zvěrolékař ožení? V podstatě nic nového. Jen se usadí o dvě patra výše v novém bytě, tráví méně času se svými kolegy, ale stejně času na pochůzkách po svých zvířecích pacientech. Pečuje o ně se stejnou láskou a pečlivostí jako dříve. Opět se setkáme se svéráznými farmáři, jejich svěřenci a snahou mladého Herriota jim pomoci. Někdy se to podaří, jindy bohužel ne. Čtenář mu ale drží palce, protože nelze než mu fandit. Krásná kniha, kdy se opět smějete z plných plic, ale i zamyslíte nad osudy Angličanů, kteří dobrovolně nastoupili do války. O tom ale už třetí díl ságy.
Ke knize, která byla vydána v roce 1981 jsem se vrátila po mnoha letech. Takové příjemné a milé čtení opravdu čtenáře potěší. V příběhu o lásce ke zvířatům, přírodě, a navíc se spojením řady humorných příhod, je kniha ideální pro chvíle odpočinku.
Jsou knížky ke kterým se vracíte i několikrát. Pro mne jsou to všechny knihy od pana Herriota. Tak třeba tuto jsem četla několikrát a nikdy mne neomrzí a vždy najdu něco "nového",čeho jsem si při předešlých přečtení tak detailně nevšimla. Zde mne zaujala jedna věta
" Je důležité vědět, že toto je náš jediný a neopakovatelný život a že je na nás, abychom ho přijímali statečně a úsměvně." Tak to dělám a proto se vracím k těmto knihám.
Přímočaré a laskavě jednoduché vyprávění je prostě balzámem na duši.
Tohle byla moje první knížka od Herriota. Jsou v ní milé lidské příběhy z veterinárního prostředí drsné části Anglie. Za mne výborné pohodové čtení. Můžu jen doporučit. Veterinář vede nevšední život, nenechá se ničím vyvést z míry. Nejvíc mě ale dostávaly části, kdy toho dost vypije a pak nekompromisně sedne za volant. V té době a v té části země to asi bylo naprosto normální. Jinak odborník a pomáhal všem zvířatům, jak jen mohl, opravdu úžasný lidský příběh.
Další díl vyprávění o slastech a strastech života venkovského zvěrolékaře minulého století. Je zajímavé uvědomit si rozdíly, ať už v možnostech péče o zvířata tehdy a dnes, tak to, že po návštěvě hospody a několika pivech bylo normální usednout za volant.
... zdálo se mi, že něco navždycky ztrácím. Přál bych si, abych už tehdy věděl, že to není konec všeho. Přál bych si, abych už tehdy věděl, že to je teprve začátek.
Vyprávění vesnického veterináře z první poloviny dvacátého století neomrzí a dokáže pobavit i v jiné době. Problémy čtyřnohých pacientů i jejich majitelů jsou stále stejné nebo velmi podobné a pohlazení po duši v podobě dobrých konců je potřeba stále. A když to dobře neskončí... Važme si každého dne s našimi chlupatými i nechlupatými trapiteli a nejen s nimi. Nadčasové čtení.
Na knihách Jamese Herriota jsem vyrůstala a dodnes se k nim ráda vracím. Herriot dokázal popsat těžký život zvěrolékaře s takovým humorem, že si při čtení jeho knih jeden vždycky krásně odpočine, pobaví se.
Pro holčičku, která chtěla být kdysi veterinářkou asi není lepší knížka ♥♥♥. Tuhle knihu jsem četla na doporučení a jsem za to fakt ráda. Normálně bych se k takové četbě asi nedostala, ale byla jsem z ní unešená. Některé příběhy mi vehnaly slzy do očí, některé pro změnu vyčarovaly úsměv na rtech. Stávalo se mi, že sem se nad stránkami smála tak moc až sem brečela, naprosto geniálně napsaný. Opravdu krásná knížka plná lásky ke zvířatům, přírodě a k životu. Nikdy se mi nestalo, že bych nějakou kapitolu četla víckrát, ale tady ano. Třeba tu o tom jak chlapík zmastil každý název, jak hlásil že jeho zvíře má semolínu a Harriot: "Aha vy myslíte salmonelózu“ :D nebo tu jak šel značně ovíněný odrodit telátko :D:D. Opakovaně knížky nečtu, ale u téhle bych řekla, že se to stane.
Štítky knihy
zvířata, fauna zvěrolékaři Yorkshire
Autorovy další knížky
1981 | Když se zvěrolékař ožení |
1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
1995 | Zvěrolékař a psí historky |
1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Kniha Když se zvěrolékař ožení je v
Právě čtených | 11x |
Přečtených | 1 205x |
Čtenářské výzvě | 90x |
Doporučených | 91x |
Knihotéce | 462x |
Chystám se číst | 98x |
Chci si koupit | 27x |
dalších seznamech | 8x |
Velice příjemné vyprávění o životě mladého veterináře a jeho pacientech. Většina příběhů dopadne dobře, někdy i v případech, kdy by to člověk ani neočekával. A při některých historkách jsem řvala smíchy. Ráda se ke knize vrátím.