Když ještě žili lidé

08.01.2014

Trochu jsem se bál zklamání, protože na databáziknih.cz se to často hemží plným hodnocením a já nejsem z těch, kteří by pět hvězdiček rozdávali na potkání. S určitou skepsí jsem tedy přistupoval i k prvním příběhům knihy a možná právě proto jsem si je moc neužil, ovšem po přečtení šestého příběhu přišlo příslovečné WOW (ale že mi to trvalo, vím), které vrhlo dostatečně dlouhý stín na kapitoly předchozí a naopak příběhy následující přišly se svými vlastními WOW.

Zpočátku jsem Simakovu vizi budoucnosti nepřijímal a vlastně nepřijímám do teď, protože si myslím, že je podmíněna jeho světonázorem a dobou, v níž byla sepsána. Určitou naivitu shledáme i kolem tzv. Juwainovy filozofie - dle mého ji Simak prostě nezvládl popsat dostatečně tajemně (jako třeba Herbert Zlatou stezku v Dětech duny) a mně zůstala na patře pachuť dětské literatury - či jiných vynálezů dnů zítřejších. Přesto přese všechno Simakův román chytne a nepustí, protože má neskutečně skutečnou lidskou duši a její nositel, robot Jenkins, provede čtenáře napříč tisíciletími této epopeje a na konci knihy jej navždy poznamenaného propustí do světa, který není od toho knižního až tolik vzdálen.

04.01.2014

Simak je prostě génius a tento román je nadčasový a nese sebou nejlepší myšlenku evoluce lidstva, která tu zatím byla. Návaznost jednotlivých příběhů je evidentní i přes velké časové skoky. Rodina Websterů, jejich dům a samozřejmě Jenkins tu fungují jako kotva, čili tu není možnost se v příběhu ztratit. Co se týče hlavních postav, myslím si, že si všichni zamilují robota Jenkinse pro jeho vytrvalost, loajalitu a pamět, která na mě v pozdější fázi působila nostalgicky a rád jsem s ním vzpomínal na zemi z prvních příběhů.
Co se týče lidsta, vidím tu ze Simakovi strany pesimismus, který přichází s inovací technologie a člověk je vystižen jako záporný tvor, s čímž do jisté míry souhlasím. Kniha je skvělá, doporučují si ji koupit, přečíst a následně schovat do Vaultu !

18.11.2013

Je zvláštní, jak se s lidskou potřebou sdružovat vytratily i projevy agrese, ale zároveň i vůle k žití. Přitom duch tohohle lidského egoismu zůstává jako pilíř, o který opírají a rozbíjejí své snažení i druhy, které člověka přežily. Přestože je kontstrukce románu hodně křehká, a v podstatě je i trochu rozporuplná, kniha se mi velmi líbila, málokde se autor rozletí tak, že si umí představit nějaký jiný vývoj civilizací než směrem k technice či magii...

20.06.2013

Příběh protínající několik tisíc let, plný hlubokých myšlenek a nápadů jak to všechno může dopadnout.
Zábavné, chytré a trochu Bradburyovsky poetické vyprávění.
Velmi doporučuji přečíst.

18.06.2013

Neobvykle podaná budoucnost, kdy se lidé mohli rozhodnout, jak a kde žít... Moc se mi líbil Simakův přístup. Žádné války, žádné vesmírné bitvy, a přece sci-fi.

04.06.2013

„Nemohu se vrátit,“ řekl Chlupáč.
„Já taky ne,“ řekl Fowler.
„Proměnili by mě zase v psa.“
„A mě v člověka.“ (str.126)

Clifford Donald Simak dává pocítit, jak a v čem lidská rasa selhává, jak nelidští vlastně jsme a to aniž by potřeboval prskat nějaké černé cynické soudy. Hlavním tahounem celého jeho 'Města' je bezesporu přímočarost a nejednou zdůrazněný humanismus. 'Dobývání Jupiteru' dlouho uvízne v paměti, stejně jako vize mravenců, robota Jenkinse, nebo zejména psů, kteří coby nejlepší přátelé lidí po jejich odchodu převezmou 'řízení' Země a pokouší se na ní vytvořit Ráj všech tvorů, nedokázaje přitom pochopit lidské pohnutky násilí a nenasytnosti - které ostatně nedokážou pochopit ani lidé sami. 'Město' je určitě jedním z předních klenotů sci-fi, a vlastně kniha, kterou by si měl přečíst úplně každý, možná by po ní spousta lidí změnila svůj žebříček hodnot - další ukázka perfektního žánrového přesahu a určitě věc, na kterou jen tak nezapomenu. Kniha se mě hluboce dotkla a přitom je skoro neznámá, oproti spoustě předních sci-fi, co jsou předhazovány davům a v podstatě o tom samém je to přinejmenším škoda. Za mě: Pravděpodobně nejlepší sci-fi kniha, kterou jsem doposud četl.

„Ale mravenci by přece nedokázali postavit něco takového,“ namítal Homér. „Jsou hloupí.“
„Už ne.“ (str.243)

„Jenkins se pokoušel říct sbohem všemu, ale nemohl. Kdyby aspoň mohl plakat, napadlo ho, jenže robot neumí plakat.“ (str.279)

14.10.2012

Postihuje opravdu dlouhé časové období, skoky v ději o několik generací, totální změny ve společnosti. Báječné.

07.02.2012

Ano souhlasím, nejlepší sci-fi román, který jsem kdy četla a číst budu! Tahle legenda, kterou si psi vyprávějí u večerních ohňů, když vane severák, je prostě skvost.