Kdo chytá v žitě

08.04.2011

Mě bavila jen ta pasáž, kdy se Holden baví s tím svým učitelem (asi 2 stránky). Zbytek jsem četla se zatnutými zuby (a to jsem taky v jehom věku).

29.03.2011

Abych řekl pravdu, tak mám podobný názor jako kluci ze South Parku. I díky tomuto seriálu jsem si knihu přečetl a musím říci, že opravdu nic moc. Prakticky celá kniha je o tom, jak si teenager stěžuje, jak je ten svět krutej a hroznej.

28.03.2011

Ráda jsem o si o Holdenovi četla, jeho mluva dodávala příběhu značnou dávku věrohodnosti, všechno plynulo tak přirozeně...
Líbil se mi jako charakter, kterým mě nejednou pobavil.
A občas se mi po letech zdálo, že začínám caulfieldovatět... :o)
Zkrátka knížka, co asi nijak zásadně nenadchne (ačkoliv myslím, že dostatečně zabaví), ale rozhodně neurazí.

20.03.2011

nightlybird: jsem přesně v tom věku a naprosto mě to uchvátilo ;)

Opravdu jsem se ze všech sil snažila přečíst tuto knihu do konce, ale nešlo to. Nebavilo mě to čím dál víc.

03.02.2011

S touhle Salingerovou knihou mám problém. Po prve jsem ji četl tuším v roce 1961 (mám dojem, že to bylo 1.české vydání v Klubu čtenářů). Fantasticky jsem si ji vychutnal a protože už byla nedosažitelná, zařadil jsem si ji na seznam knih, bez vlastnictví kterých by byl můj život značně ochuzen. Pokládám za důležité podotknout, že jsem v té době bydlel v Brně v místech zvaných Mount Bú - z toho mohou zasvěcení odhadnout můj tehdejší věk. Na seznamu bylo Chytání... hezkých pár let, až v roce 1979 se mi zadařilo a získal jsem vydání v edici Kamarád.
Jaké bylo ale mé takřka zděšení, když jsem po přečtení zhruba 50 stránek zjistil, že mne kniha, na kterou jsem se těšil jak děcko na Ježíška, nijak neoslovuje, ba takřka nudí, hrdina mi připadá jako notné pako, se kterým úděsně mlátí zastydlá puberta a knihu jsem odložil do knihovny a přiznám se, že jsem ji do té doby do ruky nevzal (až teď, když jsem doplňoval pár údajů k ní do DK).
Proč o tom tedy vlastně mluvím - z nostalgie, ze vzpomínek. S odstupem času jsem si uvědomil, že je to výborná kniha, že chyba není v ní a ani ve mně, že se jen projevil časový efekt a s ním související objem prožitků a životních zkušeností.
Proto - pokud ji chce čtenář plnohodnotně prožít a vychutnat, měl by ji číst v čase "malin nezralých" - tedy zhruba od puberty do dvacítky - jinak jej asi příliš neosloví. A že má i po zhruba půl století od vyjití schopnost upoutat pozornost čtenářů, svědčí skutečnost, že se jí i teď vydá po světě okolo 250.000 výtisků a není tedy mrtvá, ale žije.

25.12.2010

Kniha mě zaujala dříve a holduji jí i nyní.

Je o putování, hledání jak žít, jak se vyrovnávat v dospívajícím věku se světem dospělých pravidel...

Jediný román autora, vyšla prvně v roce 1951, takže mě zaráželo, že je tak aktuální i koncem osmdesátých letech, že vůbec nepůsobí dojmem, že by se dala rázem zařadit do některého období, desetiletí, ale autor ji napsal ve svých 32 letech, takže měl zhruba odstup 15 let od věku hlavní postavy.

U J.Salingera mě ale zaráželo co dělá dál, když přestal psát!
Čím tráví čas o samotě, když nepíše, straní se veřejnosti a stále mu na konto přibývají peníze z této knížky.
Čím se asi tak zabýval další roky, kdy už údajně nepsal.

Každý člověk, ať bez penězi či s velkým množstvím peněz se musí něčím zabývat, jinak to nejde.

Takže co dělal člověk, co se několik let intenzivně věnoval literatuře?
Tu otázku si kladu i nyní.

Čím uspokojoval základní lidské sekundární potřeby?

Mark Chapman - až letos jsem se dozvěděl o tom, že je spojován s touto knihou a to po shlédnutí filmu, který neúplný i vlastním - "Zabil jsem J. Lennona". Ten film mě facinoval, jako jeden z mála v letošních roce.

Že je spojován s touhle knihou je spíše náhoda než aby se v tom dalo hledal něco hlubšího. Ale film "Zabil jsem J.Lennona" je mistrovskou sondou do myšlení, psychiky tohoto chlapce, tedy Marka Chapmana, žádná vata, žádný vyumělkovanost - až jde z toho mráz po zádech... A to se mi už dávno nestalo.

Film občas vysílal filmový kanál Film+. A ten své balíčky filmů často opakuje, takže bych ho rád měl celý.
Dopředu mě nenapadlo, že film "Zabil jsem J.Lennona" je tak umělecký, očekával jsem běžný tedy nudný film otrocky opisující pouze realitu z faktů...

24.12.2010

Myslím, že jsem to četl v tom nejvhodnějším věku. Přesto mě ta kniha nebavila. Připadalo mi, že se ten chlapec jen plahočí od nikud nikam. A co já s tím?

29.11.2010

Holden Caulfield je jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav.

"Don't ever tell anybody anything. If you do, you'll start missing everybody".

30.11.-0001

taky nemám moc ráda tyhle příběhy stylizovaný do jaksi kdysi současný mluvy (myslim takovy tý frajerský řeči viz třeba mechanickej pomeranč nebo můj strýček osvald) a ze začátku jsem se na to chtěla vykašlat, ale pak se to v nějakym bodě přelilo a úplně mě to dostalo-)) přes všechnu tu hrubost a tupost je to citlivej, až svym zpusobem moudrej a dojemnej příběch malýho kluka, kterej musí vyrůst. navíc je to pár stránek:P doporučuju

30.11.-0001

Zo začiatku to vyzeralo len na výlevy nejakého pubertiaka. Ale ako som to čítal ďalej, zistil som, že to má hĺbku. Fakt hĺbku.

30.11.-0001

Naprosto odzbrojující knížka, která mě dostala svou citlivostí. Často se mi stalo, že jsem se s Holdenovo pocitama ztotožnil a naprosto jsem mu rozuměl. A navíc Phoebulka... Knížku jsem četl ještě z jednoho důvodu, a to, proč vedla Marka Chapmana k vraždě Lennona. A musím říct, že nevím.

30.11.-0001

Tato knížka mě vůbec neoslovila. Problémy pubertálního hocha. Opravdu mě to nebavilo.

Vím, že jsem tuto knihu četla na střední coby povinnou četbu. Ale vůbec si nevzpomínám na obsah. I to je osud knih ...

30.11.-0001

Tahle knížka mi moc nesedla. Je sice plná symboliky a jakéhosi poselství, ale pokud autor toto poselství opakuje téměř na každé stránce od začátku do konce, tak mě to časem docela nudí. Hlavního hrdinu jsem navíc nemohla vystát. Na několikastránkovou esej dobrý, ale na celou knihu nee.