Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1953/bmid_kdo-chyta-v-zite-u8T-1953.jpg
4
4162
4162
Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caulfield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Kdo chytá v žitě určitě nemusí bavit každýho, je to jen příběh několika dnů v životě kluka, kterýmu se v poslední době tak nějak nevede a je docela znechucenej lidma kolem sebe a vůbec vším, na co narazí. Jestliže někdo čeká román, kde se bude pořád něco dít, asi bude zklamanej. Na druhou stranu jestli si chce někdo přečíst o dospívání kluka, kterýho sere, že za chvilku bude muset proniknout do zkaženýho světa dospělých a vůbec si s tím neví rady, pak je to pro něj ta správná kniha.
„Zkrátka a dobře, já si v jednom kuse představuju, jak si spousta malejch dětí na něco hraje na takovým velikánským žitným poli. Tisíce a tisíce malejch dětí a nikde nikdo - jako nikdo dospělej - kromě mě. A já stojím na okraji nějakýho šílenýho útesu. Mám na starosti to, že musím chytnout každýho, kdo by z toho útesu moh spadnout - já jen jako, že když utíká a nekouká kam, musím se odněkud vynořit a chytit ho. A to bych dělal pořád. Prostě bych chytal děti, co si hrajou v žitným poli a tak. Já vím, že to je šílenství, ale je to jediný, co bych dělal opravdu rád.“
Přestože se nezařadí mezi mé oblíbené knihy, je to zcela něco jiného a neobvyklého. Proto stojí za přečtení. Doporučuji.
Čte se to dobře a je to docela svižné. Ale je to vlastně o ničem. Upřímně, kdyby se mě někdo zeptal o čem ta kniha je, nevěděla bych, co říct. Holden je prostě jen hrozně moc ukecanej a upřímně mi byl i docela nesympatický. Hlavně mi vadilo, jak se pořád opakoval: to mě umrtvilo, ostopéro atd. Ale paradox je, že i když je to vlastně o ničem nenudíte se u toho a celkový dojem je neutrálně průměrný. :D
Po přečtení asi čtyřiceti stran mĕ nejvíce zaujal Robert Ackley.Je to takový přírodní typ a docela se snaží nenechávat človĕka o samotĕ.Prostĕ ideální postava jako společník na opuštĕný ostrov:-).
Bylo mi řečeno, že Kdo chytá v žitě je nejvíce ovlivňující kniha vůbec. S tímto předsudkem sem se pustila do čtení. A očekávala sem opravdu silný zážitek - proč by jinak měla někoho inspirovat k vraždě Johna Lennona, že?
Stalo se ale něco úplně jiného. Nezasáhla mě jak sem čekala, ale přeci se mi líbila.
Já vám to ani nedokážu pojmenovat, ale v té knížce je přeci jenom něco, s čím sem se ještě v žádné jiné knížce nesetkala. Chtěla bych Holdona Caulfielda potkat a popovídat si s ním.
Ke konci jako bych cítila, že musí přijít nějaký spád. Třeba že Holdon spáchá sebevraždu nebo že se (nedej Bože) stane něco Pheabulce. Jenže to by pak zase knížka přišla o to kouzlo prostoty a přirozenosti.
Dokážu si představit, že až se s ní za pár let opět setkám, najdu v ní zase něco jiného.
Kniha se čte moc dobře, zaujme ale že by ve vás zanechala nějaký strhující pocit? To ne.
Na téhle knize mám mimo jiné ráda i její přirozenost a spontánnost. Holden Caufield je mi sympatický svou mluvou a představivostí. Jediné, co mě na něm vytáčí, je jeho neustálá deprese. Pořád a neustále nacházím v knize fráze jako "....to mě rozbrečelo.." a "...najednou jsem se rozbrečel..." často..velice často to tam je. Na druhou stranu je ale úžasný a naprosto strhující jeho prvotní rozhovor s Ackleym...ten mě teda umrtvil!
P.S.:Myslím, že Marka Chapmana inspirovala tato kniha k vraždě jenom Holdenovou rozpolceností a labilností. Vemte si, jednu chvíli směje a chlastá a pak chodí po ulicích, mluví se svým mrtvým bratrem a nakonec se zhroutí u rybníka a přemýšlí, kam se v zimě poděly kachny.Není na tom nic špatného a knize to rozhodně body neubírá, ale to byl myslím ten důvod , proč se Chapman rozhodl vystřelit.
Ale ať už inspirovala kohokoliv k čemukoliv, pro mne je to navždy jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Mám takový svůj oblíbený úryvek, díky němuž mám tuhle knížku tak ráda. Vždycky se musím usmát, když si na něj vzpomenu.
"...Nasadil jsem si loveckou čepičku, otočil jsem ji štítkem dozadu, jak jsem to měl rád, načež jsem zařval, co mi plíce stačily: "Spěte sladce, vy inbecilové!"
Vsadím se, že jsem vzbudil všechny na celým poschodí do jednoho. Načež jsem vypad. Nějakej tupec rozházel po schodech šlupky od buráků a já si málem zlomil ten svůj slabomyslnej vaz."
Tahle knížka byla jasná volba k maturitě, protože je tenká. Ale jakmile jsem se začetla, tak jsem si ji zamilovala a musela jsem si ji přečíst ještě jednou. A určitě se k ní někdy ještě vrátím.
To mě umrtvilo (ta kniha), jinak pro ty kdo to nečetli, tato věta je v této knize snad stokrát :-). Když to shrnu, přečíst se to dalo, ale je to hrozná slátanina o ničem.
Na mě kniha působila zvláštně. Přečetla jsem ji bez váhání, ale měla jsem trochu problém s hlavním hrdinou. Mírná nesympatie, i když jsem se s ním v mnohém ztotožnila:) Ale zanechala mnoho pocitů a to je u kniho nejdůležitější.
Slyšela jsem o téhle knize, že je skvělá. Pak zase, že nenadchla. Nedokážu popsat, čím to je, ale mě nadchla naprosto a to už mám pubertu dávno za sebou. Nevěděla jsem, co od ní čekat, ale překonala očekávání. Že nemá děj? To bych tedy netvrdila, ale je plná zamyšlení z pohledu Holdenovy duše, to určitě. Často vážně vtipné komentáře, to by mě umrtvilo. Myslím, že Holden není rozhodně nějaký ubožák jak může působit na začátku. Prostě není ovce, chce od života něco jinýho než mu všichni předhazujou, super čtení...ale ne pro každýho.
Je šílené, jak rozporuplné komentáře na tuhle knihu se tu objevují :D Nicméně to chápu.. kniha nemá nijak strhující děj (má-li vůbec nějaký) a je psána jazykem přímočarého, trochu jednoduššího puberťáka. Zkrátka nic převratného. Ale způsob, jakým Holden uvažuje, jak se dívá na svět kolem sebe, jak přemýšlí o lidech, se kterými se setkává, jak je analyzuje, jak se k nim staví se svou otevřeností a upřímností... Mně to prostě fascinovalo od začátku až do konce a je to bezesporu jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Knihu jsem četl už podruhé a k jejímu opětovnému přečtení mně inspirovala kniha "Ten, kdo stojí v koutě", jež je této velice podobna, ba dokonce myslím, že Salinger byl Chboskému inspirací. Už jenom ty podobné názvy a zájmeno KDO.
Toť ovšem jen můj nicneříkající a možná mylný postřeh. Už dlouho jsem neměl takový problém dokopat se k tomu, abych napsal komentář ke knize. Nejraději bych napsal komentář zde na DK asi nejfrekventovanější - kniha se mi líbila, doporučuji přečíst. Takže si tohoto komentáře velice važte, protože ho provázely nesnesitelné porodní bolesti a autora to stálo dosti přemáhání a nechuti se o svůj názor na knihu podělit. Tedy proč nejvyšší hodnocení? Ono je to prosté, ta kniha je hezká.