Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1953/bmid_kdo-chyta-v-zite-u8T-1953.jpg
4
4166
4166
Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caulfield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Po poměrně vysokých očekáváních jsem byl hodně zklamán. Mnoho lidí mi tuto knihu doporučovalo, nicméně jsem očekával něco jiného, než příběh sedmnáctiletého floutka, který na všechno kašle, všichni jsou na něj zlí a jen mu křivdí. Tak nevím, kde se stala chyba :). Dvě hvězdičky za symboliku a Phoebulku. Holdena bych chytl pod krkem a zatřepal s ním, ať se probere :).
Vpodstatě to nemá příběh, téměř nic se tam neděje, má to jen 150 stran, ale stejně se tam dozvíte víc životních mouder než v mnohých rozsáhlých epopejích. Navíc vše dostáváte zabaleno mezi řádky žargonu mírumilovného intelektuálního rošťáka, jehož touhu po užitečnosti nedokáže prospěchářská společnost ukojit. Salinger psal knihu 10 let a jde to vidět. 90%
Začínám mít dojem, že jsem asi četla něco jiného. Musím přiznat, že tato kniha mě moc nenadchla a neoslovila. Možná jsem ji nečetla ve správném věku či době, nevím. Ale s Holdenem jsem si vážně nesedla. Jen těžko se mi chápe, proč ji mnozí mají tak rádi, můj kamarád o ní básní kde může, ale to já nejspíš nikdy nepochopím...
Ohledně důvodu knížky, který donutil Marka Chapmana k vraždě J. Lennona - můj názor je asi takový, že je to pouhá historka k lepšímu prodeji, jelikož nic nenapovídá vražednýmu důvodu, ale ke knížce.
Dokonalá, zábavná, obzorující a jeden z nejskvělejších literárních zážitků, který vás nepřestane bavit.
Holden, který používá stále dokola vtipné hlášky u kterých se člověk vážně nasměje a který vám taky ukazuje myšlenky a chování klasického puberťáka, pročež je kniha ideálně dělaná pro kluky toho věku.
Jak by řekl Holden - Tohle mě umrtvilo. Vážně hlína a to na beton.
Prvú polku tejto knihy som viac rodila ako čítala, pretože som si za každou stránkou musela dať aspoň dňový oddych, inak by som asi knihu roztrhala v zuboch, zdalo sa mi, že Holden je asi taký múdry ako ja som odborník na pestovanie paradajok a predovšetkým rebel bez motívu, bez nejakých vnútorných pohnútok, dilem a plný predsudkov a jak mi liezlo na nervy to jeho ako je každý hlúpy ( asi len on je nejaká Anežka Svatá alebo čo) na čo som si začala vnútorne argumentovať, že má ešte len °16 a každý máva sem-tam elitárske myšlienky, lenže na druhej strane nepotrebujem čítať o povýšeneckom sopliakovi a ak by som si chcela čítať neustály pičing na všetko naokolo, stačí si začať viesť denník, že ano...naah ale druhá polka začala aspoň trošku zabŕdať do hlbších vôd a ja som ho nejak odobrila toho Holdena ... na konci už som ho mala aj rada ... lenže to nič nemení na tom, že ma zo začiatku kniha určitým spôsobom urazila, hlavne v predstave rebela, ktorú vykresľuje
a po nejakom čase už viem pomenovať, čo ma urazilo...príbeh na mňa pôsobí akoby rebélia bola niečo zlé , čo treba odstrániť a rebeli sú vlastne len citovo nezrelí jedinci, ktorým treba kúsok lásky, pohladenia a oni sa postupne vplyvom dobrej spoločnosti unormalizujú a zaradia ako plnohodnotní občania...paráda
Tohle mě bralo. Neříkám, že to je nějaký fascinující příběh, ale způsob jaký Holden vnímá svět je docela podobný tomu mému. A nemyslím, že je to jenom stejným věkem. Chápu však, že Salingerův styl psaní může někoho rozčilovat, mně ale připadal nejvhodnější možný k tomu příběhu. Vůbec mi celá knížka přijde hrozně dobře napsaná, zároveň způsobem, který je zcela výjimečný. Nezapomenutelný zážitek.
Na to, jak je to proklamovaná kniha, je to hrozná slátanina. Jak to napsal William Saroyan: Synáček bohatých rodičů, který měl bratra spisovatele a myslel si, že umí psát taky, ale vůbec mu to nešlo.
Jestli chcete co vědět, tak mě to prostě nadchlo. Fakticky. Ty myšlenky a úsměvné dedukce (Co se stane s kachnami, když zamrzne rybník?) jsou prostě skvělý (i když tohle slovo fakt nesnášim). Čet jsem to jen tak z recese, prostě jestli chcete co vědět, tak mě zajímalo proč ksakru někdo kvůli tomuhle střílel na Johna Lennona. A musím říct, že kromě zjištění, že tahle kniha přetéká myšlenkami a hloubavými postřehy puberťáka, jsem z toho chuť zabíjet teda neměl. Ten příběh mě nadchnul. Bez psiny.
Ano, přečetl jsem to jedním dechem, ale že bych si odnesl něco víc, než ukrácenou cestu z Itálie do Čech? Upřímně řečeno, čekal jsem něco víc.
Pro mě osobně kniha knih. Přečteno zhruba desetkrát, srdcová záležitost. "Kdo chytá v žitě" buď milujete nebo nenávidíte. Tuto knihu je nejlepší přečíst v pubertě, postupem času už se s Holdenem asi těžko sžijete... Je to velmi silná knížka, kde lze číst mezi řádky, což ne každý dokáže. Každopádně doporučuji všemi deseti.
Asi můj názor bude extremistický, ale tak strašnou knihu jako Kdo chytá v žitě jsem snad nikdy nepřečetl. Když to shrnu, tak se mi v ní nelíbilo vyjma cca prvních 30 stran (díky tomu taky jedna hvězdička)... NIC. Tak trochu chápu, že se tato kniha může někomu líbit, jako že pochopím, že se někomu může líbit film Mamma Mia!, který já osobně nesnáším. "Cool" výrazům jako: "To mě umrtvilo", "Fakticky" a dalším jsem též nepřišel na chuť, spíše mě při čtení knihy vytáčely, hlavně tedy mě umrtvilo "To mě umrtvilo", které se vyskytuje vždy a všude. A tak nakonec můžu s klidným svědomím napsat, že jediné, co mi přišlo pozitivní, je to, že Jerome David Salinger, budiž mu země lehká, od roku 1965 nevydal žádnou další knihu.
Kdo chytá v žitě je dnes už docela známý pojem, ať už „to je o tom klukovi, co hází hustý hlášky a utekl ze školy“ nebo „kniha, kterou měl u sebe v době vraždy Johna Lennona vrah Mark David Chapman“. Pro mě to je ale unikátní dílo, které vás dokáže vyprostit ze špatné nálady, nebo právě naopak, dostat vás do té největší melancholie vůbec. Dílo napsané černým humorem, emočním výlevem citů a jednou takovou cestou z Pencey do New Yorku na kterou nikdy nezapomenete. Stylově napsaná Salingerovka a opravdový literární klenot, který nikdy nebude chybět v mé knihovně.
V této knize jsem se prostě našla.. je tam kus každého z nás i když si to neumíme přiznat...je to vážně vynikajcí kniha a je pozoruhodné, že jí Salinger napsal když mu byl 45 a přitom kniha dnes osloví hlavně teenagery
Souhlasím s názorem, že ti co knihu četli se dělí na ty, co jí milujou a ty, co jí nesnáší... Já jsem ten první případ, mně se moc líbila, ačkoliv jsem nebyla už nějakou dobu na střední škole, když jsem jí četla. Líbila se mi tak moc, že jsem jí dala kamarádovi k Vánocům. On bohužel patří k těm, kdo jí nesnáší. Říkal, že ji přečetl jenom s vypětím všech sil. Nadával, co to je za hlavního hrdinu, kterýho všechno a každý jenom štve...No a pak mi to došlo. Hlavní hrdina je on. Taky v jeho věku (a možná i později) všechno a všechny nesnášel. Jenomže teď mu táhne na 30 a jakoby zapomněl, jaké to je, když je člověk na střední. Čtením té knihy se vrátil o pár let zpátky a v duchu klasické projekce ho na hlavním hrdinovi nejvíc štvalo to, co ho štve (či štvalo) nejvíc na sobě samém. Já na tu knihu nedám dopustit. Salinger ji napsal skvěle!
Konečně jsem se k této knížce dokopal a lituju, že jsem to neudělal už dávno. Svižnost sama. Koukám, že pro někoho je to jen kniha o tom, že se ten chlapec jen plahočí od nikud nikam. Mě přijde, že život je jen plahočí od nikud nikam. A chtěl bych vidět vaše knihy o vašem životě :D chrápat-škola/práce-počítač-televize-hospoda-chrápat-škola/práce-počítač-televize-hospoda-chrápat a podobný legrace :D
Mě bavila jen ta pasáž, kdy se Holden baví s tím svým učitelem (asi 2 stránky). Zbytek jsem četla se zatnutými zuby (a to jsem taky v jehom věku).
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Podle mě se jedná o kniha, které buď vůbec nerozumím nebo je naprosto bez děje. Nebo možná obojí? Tak či tak jsem ji četla jen jednou a vůbec mě nezaujala.