Kde rostou divoké třešně
Laura Madeleine
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442287/mid_kde-rostou-divoke-tresne-95d-442287.jpeg
4
83
32
Uvědomila jsem si, že mi předložil všechny chutě světa: slanou, hořkou, kyselou, sladkou a ještě něco, něco nedefinovatelného, co se mi kromě jazyka usídlilo i v hlavě a srdci, nějaké konkrétní koření, které nedokážu pojmenovat, které tam však každopádně bylo a čekalo, až jej ochutnám. První světová válka je u konce, ale devatenáctiletá Emeline Vaneová klid stále nenachází. Její život se ocitne v temné uličce, a tak odjede do přímořského městečka na jihu Francie, do kraje barev a vůní, slunce a lahodného jídla plného divokých chutí. Nechává se pohltit tajemstvím jižanské kuchyně i vášně. Postupně však vyplavou na povrch tajemství, která Emeline toužila nechat v dalekém domově. O padesát let později najde mladý advokát Emelinin deník a vydá se po stopách příběhu plného zrady, lásky a sladkobolných tajemství, aby objevil pravdu…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2020
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Where The Wild Cherries Grow , 2017
více info...
Přidat komentář
Milý příběh setkávajíc se ve dvou období. Škoda, že autorka příběh více nerozvinula. Najednou byl konec. U přípravy jídel jsem měla na ně chuť a musela jsem si dohledávat recepty pro vyzkoušení.
Laskavý příběh,
četlo se to lehce,
líbil se mi jazyk autorky. připadala jsem si trochu jako šmírák, když rozvíjela příběh lásky, tolik hezkých slov a popisů, ale upřímně jsem nepochopila, že došli až tak daleko, přišlo mi to jako skotačení dvou štěňat.... Advokát byl sympatický, příběh měl slabší místa, trochu krkolomná a méně uvěřitelná, ale to ničemu nevadilo. Nebaví mě zdlouhavé popisy přípravy jídla, ale život se točí jen kolem obživy- ulovit, připravit, sníst - takže do příběhu zapadlo i to vaření. Rádoby pozvednuto na vyšší úroveň, něco jako tmelící článek celého společenství.
Obálka by byla hezčí bez té osoby.
Dobře napsaná oddechovka. A ono dobře napsat lehčí žánr je velmi obtížné. Hezky jsem si početla!
V příběhu se prolínají dvě časové linie - rok 1919 a 1969. Díky té starší lince (za mne zajímavější i uvěřitelnější), jsem navštívila místa, která jsem si zamilovala. Kromě lehce romantického příběhu s vážným podtextem jsem zažívala symfonii vůní a chutí, když se do vůně mořského vzduchu, čerstvých ryb a mořských plodů mísila chuť pikantních papriček, svěžích citrusů, šťavnatého ovoce, exotického koření, bylinek a česneku. Měla jsem intenzivní pocit, že i na papíře jsem si lahodné pokrmy vychutnávala. Pasáže o jídle a jeho přípravě byly opravdu dokonalé, po letech strávených v tropech miluji tento typ kuchyně a katalánské sofregito bylo zcela jistě “odvezené” Španěly i na Kubu, kde je dodnes základem tradičních receptů jako sofrito.
Přesto mám ke knize dvě výtky. Zaprvé - konec byl značně uspěchaný, skoro amputovaný. Zadruhé, jak již zmínila přede mnou pip11, na obálce je modrooká blondýna, ale hlavní hrdinka je hnědooká a tmavovlasá. Přitom obálka je povedená, ale s obsahem knihy moc nekoresponduje.
Celkově je kniha čtivá a 4 hvězdičky si zaslouží.
Kniha se četla s takovou lehkostí. Příběh krásný, dějová linka s Emeline se mi líbila o dost vice. Konec bych brala trochu delší. Ale úplně jsem si vše živě představovala. Za mě super.
Tak už vím, kde rostou divoké třešně ....
Je to v malé vesničce v jižní Francii - až na hranici se Španělskem ....
A tam se také rozvíjí příběh Emeline - dívky na útěku .... a ona zde nalézá klid, zázemí i lásku ....
I já zde cítila vůni moře, bylinek a všech těch dobrot, které tu autorka uvádí ....
A i když v závěru dochází k objasnění trochu smutnému, celý příběh na mě působil láskyplně .... vždyť Emeline po sobě zanechala stopy....
Jen nevím, jak se po těch pěkných příbězích zase budu vracet k četbě jiné ....
Proč pět hvězdiček? Protože první část knihy, kde je popsán stav člověka na hranici bolesti a smutku beroucího schopnost žít, je neobyčejný.
Příjemné oddechové čtení. Ta Billova část byla slabší, povrchní, události nasilu a bez podstaty naskládané tak, aby se dostal, kam měl - ta jeho cesta měla asi představovat paralelu k příběhu Emeline, ale bylo to takové neuvěřitelné. Ale nevadí - Emelinin příběh to bohatě vynahrazuje. Moc krásné opisy přírody, lidí a života. Propracované vyprávění s pěkným koncem (pro Emeline). Škoda, že konec celé knihy je takový nemastný neslaný.
Příběh je takový lehký, plyne, nic po sobě nezanechává. Řekla bych, že autorka není ještě vypsaná, děj je dost povrchní, místy překombinovaný, i k neuvěření. Dalo se z něj dostat daleko víc. Závěr byl trapný, úžeh měla spíš autorka, než Bill. Ujde to, ale četla jsem lepší.
Nikdy jsem nebyla u moře. Ani ve Francii.
Vlastně byla. Ano díky této knize jsem navštívila mista, o kterých ani nevím jestli existují, jestli jsou na mapách. Z této knihy jsou cítit vůně , už vím jak voní moře, neznámé koření , katalánské jídla, čerstvé ryby s citrusem a bylinkami , všechno tu voní a láká. Děj knihy je tak napínavý , že ani nedokážu říct , který příběh mě zaujal víc, jestli 1919 nebo 1969 a ke konci jsem nedokázala si dát pauzu a přečetla příběh Emeline jedním dechem. Nádherný příběh , nádherná obálka i lákavý titul, knihu jsem doporučovala čtenářkám a doporučuju i dále.
Příběh Emeline z roku 1919 se prolíná s příběhem Billa v roce 1969. Takto psané knihy nejsou úplně mé obvyklé čtení, přesto jsem v podstatě spokojená. Bylo to milé, místy dojemné i napínavé. Trochu mi vadilo kolísavé tempo vyprávění, chvílemi se děj hnal vpřed, aby se za pár stránek nic nedělo.
Čtenářkám, které mají rády střídání časových rovin a trochu melancholický děj, bude určitě kniha dobře vyhovovat.
Knihu se četla velmi dobře. Příběh se mi moc líbil, ale ten konec by mohl být o něco lepší.
Krásné čtení pro letní dny úplně ideální. Vůně jižní Francie, okořeněno za mě trošku nekonečným vařením, ale i láskou, tajemstvím, exotikou…a hlavně zařazuji do letošní ČV
Pěkný romantický román. Přála jsem hlavní hrdince šťastný konec a jsem ráda, že jsem se ho dočkala. Pasáže o jídle byly fantastické, vždycky se mi sbíhaly sliny.
Poklidně a pomalu plynoucí příběhy ve dvou časových rovinách. Obě linky jsou pěkné, příjemně čtivé a bez výkyvů. Bylo to hezké čtení, i když to tempo na mě bylo trochu moc pomalé. Jen jsem nepochopila, proč je na obálce modrooká blondýna, když Emeline byla hnědooká a tmavovlasá.
Tato kniha mě velmi mile překvapila. Zpočátku jsem měla obavu, že mi nesednou dvě časové linie, ale naopak - kniha se četla dobře a rychle, střídání časů jen přidalo na tempu. Silný příběh, zajímavé postavy, nádech války, kontrast smrti a života, trocha tajemství a hlavně láska a naděje. Kniha mě opravdu pohltila, závěr byl pro mě nečekaný a dojemný. Rozhodně doporučuji.
Krásné, romantické čtení. Knih, ve kterých jsou dvě časové linie, jsem v poslední době četla několik. Tato je trochu jiná kontrastem mezi vypravěčkou z roku 1919 Emeline a vypravěčem Billem z roku 1969. Nejsou příbuzní. Bill má za úkol vypátrat důkaz, že Emeline nežije. Co zjistí si musíte přečíst sami.
Knížka mě zaujala hlavně krásnou obálkou. Příběh Emeline, která utekla, když jí rodina chtěla umístit do psychiatrické léčebny se četla moc hezky. Jedna linie byla její život na jihu Francie a druhá jak po ní pátrá advokát, který si přečetl její deník. Knihu doporučuji
Upoutala mně krásná obálka, obsah už tolik nezaujal. Válečná léta byla popsána jen okrajově a děj samotný o vzpouře dívky z dobré rodiny a finanční "nenažranosti" dalších rodinných členů už popsán v tolika jiných knihách. Zajímavé byly provizorní postupy při vaření toho, co příroda dala.
Štítky knihy
pro ženy Francie romantika nový začátek jižní Francie
Autorovy další knížky
| 2020 |  Kde rostou divoké třešně |
| 2017 | Cukrářova dcera |
| 2021 |  Tajemství mezi námi |
| 2023 | Ozvěna skandálu |
Kniha Kde rostou divoké třešně je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 102x |
| Čtenářské výzvě | 19x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 123x |
| Chystám se číst | 85x |
| Chci si koupit | 20x |
| dalších seznamech | 2x |
Celkem nenáročné čtení, jen ten konec byl hodně uspěchaný...