Cukrářova dcera
kniha od: Laura Madeleine
Paříž byla na počátku 20. století magickým místem. Nad Seinou se vznášel chladný opar, ulice voněly čerstvým pečivem a horkou čokoládou a v zapadlých uličkách se scházeli milenci. Tehdejší společnost však také měla svá pravidla – a Guillaume du Frère se je rozhodl porušit. Petra Stevensonová by měla psát disertační práci. Místo toho se ale pouští do pátrání po tajemství svého zesnulého dědečka Jima, které zůstalo ukryto hluboko v minulosti. Při procházení archivů postupně zjišťuje, že o dědečkovi nevěděla zdaleka všechno, a indicie ji zavedou až do Paříže okolo roku 1910.... celý text
Literatura světová , Romány , Pro ženy
Vydáno: 2017 , MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
The Confectioner's Tale , 2015
více info...
Komentáře (40)
Komentáře 40 Recenze 3


Trochu trvalo než jsem se začetla. Druhá půlka knihy už byla lepší. Závěr milý.


Pohodová kniha, nad kterou není nutné více přemýšlet. Střídání časových rovin mi vůbec nevadilo, ale přiznávám, že vyprávění z minulosti mě zaujalo mnohem více. Asi to bude částečně tím, že Petra si nezískala mé sympatie.


(SPOILER)
Vadí mi přeskakování v čase, kapitoly s nadpisem 1910, 1988, aby jako čtenář pochopil...jde to napsat i jinak.
Pátrání bylo trochu trapné, když si jde někdo vyhledat do slovníku Bordeaux...Petra si mé sympatie nezískala. A ty loupeže dokumentů, trapas. Obálka mě také neoslovila, věže jsem si všimla, až po přečtení zdejších komentářů. Cukrařiny tam také moc nebylo, spíš dosti hnusu, bídy, násilí a beznaděje. ´Tomu jedinému jsem uvěřila na 100%. Že ti kluci makali za minimální mzdu a žili v katastrofálních podmínkách.
Takový školní sloh, opakující se fráze. Bude trvat dlouho, než se takhle vykoupe, potrvá dlouho, než se takhle nají...
No, a ten konec? Napřed tragédie, zničený celý život na 300 str., a pak - "manžel ji v klidu nechá jít, ...když mě našla,... ani nevím, zda se vzali... ", poslední tři stránky to totálně zabily.
Vracím do knihovny, a je zapomenuta.


Kniha, která kdyby nevznikla, nic by se nestalo. Čtení je dřina, jednotlivé kapitoly se odlišují tolik, že se na začátku knihy musím stále vracet, abych se v nich vyznala. Chybí mi myšlenky, smysl, uvěřitelnost. Ke konci je sice děj svižnější, ale nedostatky to nepřehluší. Retrospektiva za každou cenu ve chvíli, kdy není o čem psát, je na nic.


Odlehčený románek odehrávající se před první světovou válkou; milostný příběh z cukrářství voňavé Paříže. Příběh má dvě dějové linky, současnou a historickou. Za mě nenadchne a neurazí. Nejhezčí byla představa vyráběných sladkosti, ta atmosféra mě tam vcucla.


Nedávno čtena Pekařova dcera/S.McCoy, jež byla skvělá. Neubráním se srovnání.
Tady jsou dva související příběhy díky jedné z postav – Paříž kolem roku 1910 a víceméně současnost, a jsou dost v nerovnováze. Atmosféra, postavy a jejich postoje, cukrářství v Paříži na počátku 20.století byly pečlivě popsané a poutavé. Oproti tomu současnost, zápletka a hlavní hrdinka Petra měly přitažlivost u bodu mrazu. Závěr na který čtenář čeká byl „nacpaný“ do pár stran, škoda, jakoby se autorce už nechtělo víc psát :o( Stručně - kniha patří k těm, co se čtou svižně, pohodově, nezklame a chcete se na chvíli ocitnout v minulosti.....


Přiznám se, že podle názvu a obálky jsem čekala trochu jiné čtení, ale i tak se mi kniha líbila. V komentářích čtu, že se víc líbila část odehrávající se na počátku 20. století. Jasně, byla barvitější, pro knihu zásadní a ta z 80. let jen taková doplňková. Nicméně byla jsem ráda za každou tuto druhou kapitolu. Bylo to takové odpočinutí si od toho zlého, co bylo popisováno v kapitolách ze začátku 20. století. Ano, život může být krutý a v dřívějších dobách byl často strašný, ale i tak mě při čtení děsilo, jak může být tolik lidí tak zlých na jednoho člověka, který nikomu neubližoval, snažil se všem pomáhat a dřel jak mezek. Naštěstí to bylo alespoň částečně vykompenzováno pár dobrými lidmi, zejména z té "horší" společnosti.


Překrásná kniha o lásce, která neměla být naplněna, o vině, která nemohla být napravena ani odpuštěna...kniha s krásným závěrem, aniž by byla z laciné červené knihovny. Vím, že se k ní budu vracet. A sametová obálka s portrétem krásné dívky je milým bonusem.


Nádherná obálka, Paříž... Co víc si přát?
Jak já se těšila do Pařížské cukrárny a ono to o ní moc nebylo ...
Škoda, ale jako letní čtení fajn.


Pěkné to bylo, ale asi jsem se více namlsala u knihy Kde rostou divoké třešně. Ta se mi líbila mnohem více. Ale mám ráda střídání časových rovin, takže mě to bavilo. Určitě si přečtu další knihu autorky.


Přeskakování v čase nemám ráda a u této knihy jsem se těšila víc na vyprávění ze začátku 20 stol. Všechny postavy mě připadali poněkud ztřeštěné a nesoudné. Často někam padali, zakopávali, běhali. Jinak jako oddychové čtení to ušlo.


Ano, přesně takhle se to mohlo stát. Osoby v minulosti mi však připadají jako lidé hotovější, než ze současnosti. Petra je jako doktorantka trošinku podivná a její konec na univerzitě je poněkud neskutečný. Chodí to tam jinak a všechno jde odložit. A teď bych si měla lípnout pohlavek, vždyť to pro děj není důležité. Uchvátily mne popisy výroby cukrovinek. Poohlédnu se po Guieově knížce ... možná ji najdu v nějakém pařížském antikvariátu .... tedy to je výzva. Milé a často smutné čtení, až ani nečekáte, že to dobře dopadne.


Výborný příběh. Vlastně dva a moc se povedly. Pokud vás baví knihy s příběhy v různých časech, kdy se pátrá po tajemstvích minulosti, rozhodně se vám bude líbit.


Příběh z Paříže z počátku 20. století se mi moc líbil. Cukrárna mě zaujala svými výrobky, že bych nejraději ochutnala. Rozdíly mezi chudobou a bohatou společností jsou značné, ale naštěstí vše zde dobře dopadlo. Konec byl opravdu mile završen.

Krásné vyprávění o době dávno dávno minulé a také o době poměrně nedávné. Při čtení jsem si říkala, jak rychle se společnost a doba mění. Na začátku minulého století byly rozdíly mezi jednotlivými společenskými vrstvami velmi pevně dané a viditelné. To ale naprosto změnila nejprve 1. a potom definitivně 2.světová válka. Po nich už nic nebylo stejné. A pak je tu příběh z 90. let - zase úplně jiná doba. Třeba právě na životě hlavních hrdinek je to nejvíce patrné. A zároveň jsem si při čtení uvědomovala, oč jednodušší by studium a vyhledávání měla Petra dnes - v době internetu.
Kniha mě zaujala nejen obálkou, moc se mi líbily obě dějové linky. Střídání po kapitolách mě udržovalo v napětí - vždy jsem se těšila na další. Konec trochu překvapil.


Knihu jsem si už dlouho chtěla přečíst, konečně se na mne v knihovně dostalo.
Dvě časové roviny, jedna ze začátku 20.století v Paříži, druhá z roku 1988 v Anglii.
Moc se mi líbil příběh Guie a jeho tajné lásky. Krásně vykreslená doba před první válkou.
Příběh Petry mne moc nenachl, přišla mi strašně umanutá a zmatená.
Příjemné odpočinkové čtení.


Kniha mě zaujala svým názvem a dozvěděla jsem se něco o životě v předválečné Paříži. Prolínání současnosti s minulostí nemám moc ráda, ale autorka umí pěkně vylíčit právě tu dobovou atmosféru a popsat propastný rozdíl mezi chudými a bohatými.


Nějak jsem se nemohla začíst,ta historičtější část byla trochu lepší,ale celek za moc nestál.Obálka byla pěknější než kniha.


Nepovedený pokus o milostný román.Nebyl to zrovna můj šálek kávy.Knihu jsem si vybrala kvůli obálce a jsem celkem zklamaná


Krásný příběh, milý konec. Ten jsem teda ani nečekala, ale v skrytu duše jsem si ho tak nějak přála. Zajímavé nahlédnutí do cukrářské výroby a cukrárny jen pro bohaté. Na druhé straně dřina a špína. Pro nás nepochopitelné, jak byl vztah mezi dcerou z vyšší vrstvy a chudým učněm tabu a co mohlo jeho prozrazení zapříčinit. Úžasný byl komorník pana cukráře.


Asi to mel byt pokus o milostny roman. Ale moc se to nepovedlo. A jako celek uz vubec ne. Skoda.


Knížka není žádný trhák, ale čte se dobře. Zajímá mě, jaký byl život na počátku minulého století a jak moc se toho změnilo. Romantika tehdejší doby, kdy dívky byly vychovávány cudně je dneska už úsměvná, ale občas se i ráda zasním. Mám ráda Paříž a tu dobu si ráda představuji, ale žít bych v ní nechtěla ÷)


Milá knížka, kterou jsem si půjčila náhodou a vůbec toho nelituji. Dvě dějové linie jedna v Paříži v roce 1910 a druhá v Anglii 1988. Velice mě to bavilo.


Nejlepší knížky se vám dostanou do ruky náhodou. Tuhle jsem zahlédla v knihovně a zaujala mě spíš obálka, tak jsem si řekla, že by to mohlo být takové fajn oddychové čtení. Ale bylo to více než to. Takhle knížka byla naprostá bomba a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Příběh se odehrává ve dvou časových linkách. V Paříži 1910 a v Londýně 1988. Mladá studentka Petra se místo psaní své disertační práce snaží vypátrat tajemství z mládí svého zesnulého dědečka. Touhu po pravdě ruku v ruce doprovází i strach z toho, co objeví a čeho starý pán až do své smrti litoval. Při pátrání v archivech a knihovnách se pomalu dozvídá o "zakázané" lásce cukrářského učně Guillauma a dcery majitele cukrárny Jeanne. Ale jak to souviselo s jejím dědečkem Jimmem?
Tohle byl přesně můj šálek kávy. Kniha tlustá tak akorát, skvělé popisy prostředí Paříže, cukrárny ale i chudších čtvrtí a do toho skvělý a neotřelý příběh mladých lidí. Za mě určitě ano, ano, ANO!


Je fakt, že ta modernější linka byla dost nudná, ale v té historické je zase hodně chyb – no nevím, které vznikly již u spisovatelky a které překladem. Takže celek působí dost plytce (Nečekala jsem zárak, ale slušnou zábavu – podloženou nastudovanými reáliemi.).


Příběh se mi hodně líbil. Oceňuji, že byl psán ze dvou rovin - příběh z roku 1910 je psán v er formě a části z roku 1988 jsou psány v ich formě. Pomáhá to tou, abyste se mohli v příběhu lépe zorientovat.
Krátké kapitoly podporují čtivost knihy.
Velmi mě zaujaly popisy cukrářských postupů a výroby.
jediný, kdo mě v knize štval je životopisem Hall se svou namyšleností.


Zvažovala jsem, zda dát 3 či 4 hvězdičky, ale nechtěla jsem knize ublížit jen kvůli tomu, že dějová linka ze současnosti byla velmi slaboučká. Děj odehrávající se v Paříži roku 1910 byl velmi pěkný. Stoprocentně vyvážil slabou současnost. Příběh, dá se říci, zakázané lásky mezi dcerou bohatého cukráře a chudého mladíka z okraje společnosti je dost častým námětem knih podobného ražení a záleží jen na autorovi, jak jej pojme. Toto zpracování mělo rozhodně své kouzlo, s knihou jsem strávila pěkných pár chvilek a moc jsem Jeanne a Guiovi fandila. Kdo chce pěkný odpočinkový románek s cukrovou příchutí a zajímá ho, zda může láska zvítězit nad rozdílností prostředí, nechť bez obav sáhne po této knize.


Souhlasim s whiolet........"Dějová linka z roku 1910 byla příjemná, na chvíli mě přenesla do Paříže a já se zamilovala do cukrářského umění". Tam jsem se zacetla. Chvilku jsem koketovala s myslenkou, ze si prectu jen tyto kapitoly. Nakonec jsem to precetla cele.
Štítky knihy
Paříž tajemství železnice cukrárna rodinná tajemství
Autorovy další knížky
2020 | ![]() |
2017 | ![]() |
2021 | ![]() |
2023 | ![]() |
Kniha Cukrářova dcera je v
Právě čtených | 4x |
Přečtených | 148x |
Čtenářské výzvě | 15x |
Doporučených | 5x |
Knihotéce | 175x |
Chystám se číst | 97x |
Chci si koupit | 15x |
dalších seznamech | 2x |