Kafka na pobřeží

miluju Murakamiho :-)

08.05.2016

Podle me nejlepsi Harukiho kniha. Kapitola 31 je zaruceny recept na to, jak si pobrecet. Pana Nakatu mam rada.

24.04.2016

Začátek mi dal trochu zabrat,asi než jsem se zorientovala,trochu pochopila.Ale pak měla pro mě kniha spád,nemohla se odtrhnout.Myslím,že na takové čtení musí člověk trochu dozrát.
A teď nějakou oddechovku.:D

01.04.2016

První kniha, kterou jsem od pana Murakami četla a určitě ne poslední. Jeho styl psaní je pro mě něčím novým, ze začátku jsem si říkala, že to asi nebude nic pro mně, ale s každou přečtenou stránkou jsem byla stále více lapena do příběhu. Příběhu zcela nevšedního, popisovaného tak čtivě, že jsem se musela nutit odložit knihu a jít spát. Stále jsem četla a četla, ale bohužel to největší tajemství(pro mě největší) nebylo odhaleno. Za mě 5 hvězd a těším se na další knihu. I když doporučit paušálně nelze. Tohle se nebude líbit všem, ale to určitě není spisovatelův záměr.
Ale doporučuji velmi.

15.03.2016

Další skvělá Murakamiho kniha. Svou jakousi mystikou mi trochu připomínala jinou Murakamiho knihu, kterou jsem četla, 1Q84. Oproti ní mi ale přišla jakási přirozenější, střídání postav nebylo tak krkolomné jako u 1Q84. Jediné, co mi na knize vadilo, bylo příliš sexuálních scén, které mi místy přišly až samoúčelné.

06.03.2016

Má první zkušenost s tímto autorem a asi na delší dobu zatím i poslední. Tento typ příběhu jsem četla prvně a zřejmě to nebude můj oblíbený styl. Kniha se mi velice těžko louskala a nějak mne nedokázala vtáhnout do příběhu. Na druhou stranu jsem ovšem ráda za tuto zkušenost a úplně jiný styl psaní než jsem doposavad byla zvyklá. Jak již bylo zmíněno níže v komentářích nejspíš nebyl můj správný čas na tuto knihu :).

28.02.2016

Murakami jako již tradičně za 5. I když mi ten hloupej Nakata i s těma jeho kočkama lezl zpočátku na nervy, tak postupem času se tato dějová linie pro mne stala stejně oblíbenou jako ta Kafkova. Mám prostě rád tenhle typ v zásadě realistických příběhů s příměsí mystických prvků. Takže magický realismus? Tak asi jo.

20.02.2016

Kafka na pobřeží je druhou knihou, kterou jsem od pana Murakamiho přečetla. Tohoto spisovatele mi doporučilo už mnoho přátel. Nezklamala.
Nejprve jsem se trochu nemohla srovnat s příběhem pana Nakaty a malinko jsem přeskakovala, jen abych byla rychle zase u příběhu patnáctiletého mladíka jménem Tamura. Ten je tak napínavý, chtěla jsem zjistit, kdo je Kluk, zvaný vrána a jak se dva zdánlivě úplně odlišné příběhy propojí. Mluvení s kočičkami, jejich masakrování atd. to nebylo nic pro mě. Když jsem ale knihu dočetla, vrátila jsem se pěkně pečlivě ke všem kapitolám, které jsem četla ob řádek. Najednou pro mě měly úplně jiný význam a i tento příběh se pro mě stal nesmírně zajímavý. Ale i když se vrátíte a čtete znovu, nenajdete na spousty otázek odpovědi a jasné rozuzlení. Kdo je vlastně Kafka, kdo je pan Óšima a má slečna Saeky děti? Je jen na Vás, jak si tyhle otázky zodpovíte.

29.01.2016

Kolegyně z práce mi půjčila knížku s tím, že z ní je úplně nadšená. Prý magický realismus v té nejlepší podobě a tak jsem byl zvědavý. Nic podobného jsem předtím nečetl a tohle mělo hodně zajímavý námět. Zároveň se jednalo i o mé první setkání s Haruku Murakamim. A výsledek? Není to úplně nadšení, ale nemohl jsem se od toho odtrhnout. Příběh je neuvěřitelně zvláštní, což bylo patrně účelem. Každopádně věřím, že jsem na první přečtení prvních skrytých myšlenek nerozkryl. Po druhé by to možná bylo ještě zajímavější. Nicméně uznávám, že Murakami je výborný autor. Popis a atmosféra jak japonského města, tak hor, je naprosto úžasný.

22.01.2016

Pan Nakata se zařadil mezi mé oblíbené knižní postavy...

20.01.2016

Někdo zde psal, že na knihu musíte mít správný čas. Řekla bych, že můj čas byl přesně takový. Byla to má první kniha od pana Murakami a vůbec mi nevadilo, že je až tak hluboko do fantasy. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem něco takového četla a nechalo to na mě opravdu veliký dojem. Nedokážu říct, jestli ještě někdy budu něco takového číst, protože kniha je opravdu jedinečnost sama. Nejůžasnější na ní je, že každý zde najde něco jiného a vezme si z ní, co potřebuje. Není to zrovna kniha, kterou bych někdy někomu doporučila. Proč? Protože by mi pak bylo líto, že by ji dotyčný nepochopil. Lidé hledají samé reálné příběhy opřené o fakta a neumí být kreativní. Nekreativní lidé jsou mrtví.

01.01.2016

Naprosto uzasna kniha. Dlouho jsem se nesetkala s knihou, ktera by me bavila od zacatku do konce! Budu na ni dlouho vzpominat :)

05.12.2015

Skvělá kniha, která má spoustu záhad, které dávají smysl v každém směru. Murakami nezklamal.

21.11.2015

Tak, jak bych měl začít...
toto je moje čtvrtá kniha od Murakamiho... Momentálně nečtu nic jiného jen jednu knihu za druhou... Právě od pana Murakamiho.
Tato kniha je trošku odlišná od těch, které jsem měl zatím čest číst. Je v ní hodně záhad. Ve vzduch, nebo bych měl spíše říct na stránkách je hodně hádanek, a záhad. A jak zde již mnozí psali. Na mnoho z nich nedostanete odpověď. Zkrátka si musíte domyslet. Jak to asi bylo myšleno...
Ze začátku se mi nelíbil příběh, kde vystupoval pan Nakata. Možná právě proto jsem se s prvníma 150 stránkama nemohl spoutat a četl jsme je asi dva týdny. Ale hned po 100-150 stránce jsem začal hltat jednu stránku za druhou a na mysli prakticky nic jiného, než-li to, kdy budu moci pokračovat ve čtení.

Murakami je opravdu umělec a jeho popisy a záhady musí ocenit každý čtenář. I když ne každy ho bude číst dál. Každy musí ocenit Murakamiho styl. Alespoň já si to myslím.
Příběh je psán velice hezky a tempo je přívětivé. To že jsem se nedokázal začíst od začátku do jednoho příběhu nemůže v žádným případě ovlivnit mé hodnocení. Příběh je psán tak jak jsem očekával. Murakami mě opět mile překvapil.
Pane Murakami, mohu jen a jen děkovat, že jsem na vás před půl rokem narazil. Nikdy bych neřekl, že budu hltat jednu knihu za druhou a ke všemu od jednoho autora.

Takže, kdo se chystáte číst Kafku na pobřeží. Přeji vám hezký zážitek.
Zatím se mějte :)

15.10.2015

Já si myslím, že Harukiho romány musí přijít ke svému čtenáři ve správný čas. Pokud čas není správný, ani porozumění knize správné nebude. A pro někoho správný čas nenastane nikdy. Můžete je číst znovu a znovu a podle toho, v jaké životní etapě se právě nacházíte, najdete tam vždy něco jiného a nového. To nejsou obyčejné příběhy, jsou zkrátka neobyčejné a nabízejí především otázky. Jste-li naladěn na stejnou vlnu jako autor, nebudete chtít, aby písmenka či slova byla nějak jinak uspořádána, abyste se mohli pobavit nebo snáze chápat. Prostě láska bez podmínek... Když se dívám na výčet knih autora, zjišťuji, že jsem jich četla docela dost. Splývají mi dohromady a zůstává mi jen takové to buddhistické přesvědčení, že život je strast, avšak touha po poznání pravdy a po svobodě je věčná...

22.09.2015

O hvězdičku méně kvůli kočičí hororové kapitole. Trošku těžší čtení, ale jsem z ní nadšená.

03.09.2015

Uf, celkem zvláštní. Začátek se mi moc líbil, jelikož byl ještě relativně normální. Problém nastává zhruba v druhé polovině, kdy se hlavně Kavka dává do svých úvah, což mě celkem nudilo. Pak pro mě byl problém spousta otevřených situací, kdy nevíte, proč se to stalo, jakou to má souvislost apod. a interpretace takových událostí je čistě na vás. Tak jako tak, je to ale po jazykové stránce bohatá kniha a autor zřejmě umí, ale na můj vkus je to příliš jiné a otevřené.
Váhám, zda jít do další knihy od tohoto tvůrce.

21.08.2015

Tato kniha byla první, kterou jsem od Murakamiho četl, a svou první stránkou mě ihned vtáhla do děje a už nepustila. Román je rozdělen na dvě zdánlivě na sobě nezávislé dějové linie. Dva příběhy. Dva hlavní hrdinové. Každý je úplně jiný, i jejich příběhy jsou naprosto rozdílné. Postupně se však začíná vynořovat jejich vzájemná souvislost. Oba příběhy v sobě mají svá tajemství, k jejichž odhalení se čtenář více či méně přibližuje, tak aby nakonec zjistil, že to největší tajemství si nechal autor pro sebe. Murakami ve čtenáři otevírá Pandořinu skříňku jeho vlastních myšlenek a jejich působení na okolní svět, a předkládá mu k úvaze otázku odpovědnosti za to, co si myslíme.

Murakami, Murakami. Pohltil mě neskutečně a touhle knihou si mě získal. Úvahy k zamyšlení a pěkně prolínající se příběh. Rozhodně není pro každého konzumního čtenáře.