Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/264561/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-IIY-264561.jpg
4
4118
1053
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství? V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání..... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2015
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
Jak vidí svět kolem sebe během války slepá dívka z Francie?
Jak jsou během války vychovávání chlapci v německých prestižních školách?
A co se stane, když se tyto dvě postavy nakonec setkají?
Na knížku jsem byla velmi zvědavá a za mě veliká spokojenost. Zajímavý příběh, který se liší od všeho co jsem dosud četla. Možná proto to bylo pro mě takové osvěžení.
Doporučuji.
Bohužel nejsem nijak nadšená a začínám mít pocit, že ať má kniha jakoukoli známku (hvězdu, ocenění) je to zárukou průměrného čtení. Krátké kapitoly já osobně určitě uvítám, většina děje je však rozvleklá a závěr na několika stránkách zbytečně rychlý a přitom by se z něj dalo vytěžit tolik.
Marie - Laura mi přišla trochu nevděčná (hlavně po válce, když jí vyhledá Wernerova sestra), ale o tom už je nejenom dnešní doba.
Celkově je čtení jednoduché, pár postav, stručný děj, ani historicky mi kniha nerozšířila obzory.
Poslouchala jsem audioverzi načtenou Davidem Matáskem a Terezou Vilišovou. Nejsem si tak docela jistá, zda se jedná o interpretaci kompletního textu (nějak se mi nechce věřit, že by bylo možné načíst téměř šest set stran během 10 hodin a 17 minut) - na rozdíl od mnohých hodnotitelů pode mnou mně přišel děj i popisy osekané na samou kost, nikde nic nepřebývá nikde nic neschází. Vyjměte větu a celek přestane dávat smysl. Pokud budeme knihu vnímat pouze jako příběh Marie-Laure a Wernera, budeme nevyhnutelně zklamáni, protože v této rovině dílo nepřináší nic nového. Navíc nám *spoiler* nepřinese polopatická vysvětlení a neuzavře všechny dějové linie, připraví nás o happyend, jenž potřebujeme v románech z neutěšené doby a prostředí o to víc, neboť naše touha po potrestání zla leží zasetá hluboko spolu s prvními pohádkami, které nám v životě vyprávěli. Chceme věřit, že dobro zvítězí a ti hodní, ti správní, ti bílí, budou odměněni a ti černí (anebo v tomto případě hnědí s páskou na paži) potrestáni. Místo toho se nám dostává sugestivního, lyrického a místy extrémně tíživého vyprávění dvou osudů, dvou životů zvídavých, inteligentních a na to, čím si budou muset projít, příliš mladých lidí. Je tu bolest, láska, síla, zrada. Vše zastřešuje motiv rádia, hlasu, který nevidíme a který v náš může zažehnout svým vyprávěním světlo, jež nikdy neuhasne - světlo touhy po poznání, po vědění - tohle však může zarezonovat jen u těch, pro něž není pouhým chrličem stokrát destilovaných popových hitů a reklam. Stejně tak platí, že Pulitzerova cena za fikci nerovná se kniha přístupná každému, obvykle ji nedostávají rychlokvašné příběhy, u nichž nemusíme přemýšlet (vzpomeňme třeba McCarthyho tísnivou Cestu). Pokud chce čtenář odpočinkový příběh, nejsou Světla úplně ideální volbou. To však nelze vyčítat knize.
K audioverzi: Při poslechu mě zhruba od poloviny rušil místy až hysterický projev M. Vilišové - i pasáže, kde to vůbec nebylo nutné, četla s takovou naléhavostí, až z toho bolel žaludek, D. Matásek naopak velice příjemně překvapil.
EDIT: Právě jsem si vzala k ruce papírovou verzi. Audioverze je naprosto vykleštěná, nechce se mi ani věřit, že se někdo něčeho takového dopustil a má stále ještě drzost vydávat to za stejné dílo!
Tato knížka je pro mě zklamáním, čekala jsem naprostou bombu, ale opak je pravdou, tato kniha byla pro mě nekonečná. Hodně mně vadili příliš krátké kapitoly a přebíhání z jedné časové roviny do druhé. Ale sám příběh nevidomé Mari –Laure je emoční a dojímavý, děj se odehrává za války.
Představte si, že dostanete velký talíř plný omáčky s jednou jedinou kostičkou masa, ta omáčka je sice výborná, ale její strašně moc a to maso je tak malé a ještě mi připadá sojové. :) Tak hodním knihu a příběh, pro mě zklamání.
Krátké kapitoly, střídání postav, rychlý spád knihy. Pohled na válku trošku jinak.
Doporučuji.
Ač je to kritikou velmi oceňovaná kniha, mně vadila délka kapitol . resp. to, jak byly kraťoučké, a tím rychlé "přebíhání" z jednoho osudu do druhého, z jedné časové roviny do jiné. Kdyby byl text kapitol delší a neprolínaly se tak rychle osudy a časové linky, asi bych se do toho více "zabrala". Takhle mi to připadalo jak rychlý střihový film.
Mám z této knihy různé pocity. Začnu kladným: zajímavý příběh, časově roztroušené kapitoly do sebe krásně zapadají. Nejlepší je poslední kapitola, kdy jsem se sama zamýšlela nad tím, co si asi musí říkat pozůstalí z války o dnešním světě a našich "problémech". Je to asi trochu divné, ale hrozně se mi líbil styl, kdy autor přehnaně používá spojku "a" - je to takové milé. Hezký je také vedlejší (ale zároveň vlastně i hlavní) linie příběhu o Moři plamenů.
Ale! Vůbec mi nesedl styl vyprávění. Autor v každém odstavci odbíhá vzpomínkami někam do minulosti, pořád dokola, až to člověka štve. Každé podstatné jméno má milion přívlastků (mnohdy úplně zbytečných či nelogických), každá věta je jen snůška metafor, přirovnání a personifikací. Takže mi to úplně kazilo ten válečný dojem. Vůbec jsem se nedokázala vžít do slepé Marie-Laury, nenadchla mě ničím, nesoucítila jsem s ní, nic. Kapitoly s Wernerem mě bavily víc. Nechci však říct, že by kniha byla špatná. Naopak zase některé části byly úplně krásné, romantické, nečekané, kruté..Takže můj pocit je takový půl na půl. Za plus ještě i dodávám konec - žádná romanťárna, žádný konec á la "nakonec láska zvítězila, vzali se a žili spolu šťastni", nic takového nečekejte.
Kniha je velmi složitá, trvalo mi než jsem se zorientovala v postavách, kdo co vypráví a tak. Navíc kniha mě nijak zvlášť nezaujala, je zbytečně dlouhá, z 534 stránek mě bavilo posledních 87, tudíž by stačilo aby kniha měla 100 stránek, nebyla by zbytečně zdlouhavá a víc by mě upoutala.
Pro mě nádherný a neobvyklý román psaný krásným jazykem. Prožívala jsem emotivní příběhy Marie-Laure a Wernera. Bavilo mě jak se střídají časové i dějové linie. Zajímavé postavy,propracované charaktery.krásné popisy. Kniha si právem zaslouží Pulitzerovu cenu. Ráda si přečtu další autorovi knihy a věřím že budou taktéž skvělé.
Kniha, na kterou se nezapomíná. Válka i z druhé strany. Napětí udržované krátkými kapitolami se střídáním místa a času. Určitě doporučuji.
Kniha je luxusní, krásně se čte ....jen ten konec jsem si přála asi trochu jiný....ale nevadí i tak to byl velký zážitek na hodně dlouho. Takže za mě *****
Jelikož jsem očekávala něco úplně jiného, chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu plně ponořila. Nevěděla jsem, o čem kniha je, začala jsem ji číst jen proto, že se mi moc líbil její název, který mě trochu navnadil na něco "duchovnějšího" a "poetičtějšího". Nemůžu ale říct, že by kniha nakonec nebyla vůbec poetická nebo šlo o "obyčejný" příběh bez přesahu. Dobové zasazení mi velice sedlo a forma dvou (tří) kontinuálně se odvíjejících příběhů a skoky v čase dodaly knize to správné napětí. Na jednu stranu tedy menší zklamání, protože kniha byla úplně jiná, než jsem očekávala, ale na stranu druhou veliká radost, protože byla opravdu moc dobrá.
Kniha mne pohltila a bavila od začátku až do konce. Velice příjemně psáno, děj člověka skutečně osloví.
O knize jsem četla pozitivní i negativní hodnocení. Trošku jsem se bála, jaká doopravdy bude.
Ale za mě - moc se mi líbila. Těžké téma války je uchopeno s rozvahou. Kniha mě vtáhla. Nevyvolávala ve mě špatné pocity, jako třeba jiné knihy z této strašné válečné doby. Všechno zlé, co je zde popsáno, je jaksi zvláštně zjemněno, odlehčeno. Všeho je tak akorát - pro dobrý pocit z pěkné knihy.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha Jsou světla, která nevidíme je v
| Právě čtených | 154x |
| Přečtených | 5 786x |
| Čtenářské výzvě | 2 440x |
| Doporučených | 577x |
| Knihotéce | 1 192x |
| Chystám se číst | 3 307x |
| Chci si koupit | 736x |
| dalších seznamech | 36x |
Velice zajímavý příběh z období války, knížka se mi docela líbila, ale jsem zvyklá na více akční knížky, kde je nějaké napětí a podobně, což mi u téhle knížky docela chybělo. Ale jsem velice ráda, že jsem si knihu přečetla a vyzkoušela zase trochu jiný styl.