Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4118
1053
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See , 2014
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Pro mě velká kniha se silným příběhem. Werner a Marie-Laure měli moje sympatie od začátku, líbilo se mi, jak se jejich cesty k sobě pomalu přibližují. A pak na straně 488 jsem nevěřícně hleděla na to, co čtu, a jak je to jako možné?!?
Ale ve čtení jsem pokračovala a dočítala s dojetím. Jaká je válka svinstvo, co ovlivňuje generace lidí, kolik lidí se nechá svést na špatnou cestu, jak je život křehký.
A moc se mi na konci v poděkování líbilo poděkování autorovým dvojčatům a manželce, o kterých jsem četla v knize Čtvero ročních období v Římě.
Byl to pro mě zážitek, doporučuju a řadím mezi mých top10.
Ke knížce mě přivedl seriál, který mě docela bavil a tak mě zajímala knižní verze. Kniha měla trošku pomalý rozjezd, seriál si lecos upravil a začal jinak. Ale bavilo mě to tak srovnatelně. Trošičku mi vadily časové skoky a taky přepínání mezi postavami, kolikrát po pouhých dvou třech stranách. A i co se týká nějaké akce nebo konfrontace, tak byl v tomhle seriál lehce akčnější. Ale jinak mě čtení bavilo a i když není kniha nejtenčí, zabralo mi její čtení opravdu jen chvilku. Jen konec mě lehce překvapil, čekala jsem jiný závěr.
Chytla mě za srdce. Přes prvních 20 stran jsem se pokoušela dostat asi 3 roky. Potom to už jelo samo.
Knihu jsem četla před shlédnutím seriálu a musím říct, že se mi líbila mnohem více než seriál.
Po zhlédnutí minisérie jsem neodolala a musela jsem si přečíst i knihu. Krásná kniha.
Jedinečný román z období 2. světové války. Není plný násilí a vyhlazovacích technik, a přesto umí zasáhnout. Vyprávěno z pohledu Marie-Laure, slepé mladé dívky žijící v okupované Francii, a mladého německého sirotka Wernera. Velmi krátké kapitoly a střídání časových linek (počátek války/osvobození Francie). Většinou skákání z přítomnosti do minulosti v knihách moc nemusím, ale tady mě to nerušilo a orientaci jsem neztrácela.
Plusové body za úryvky z Verneovek, na těch jsem totiž také vyrostla a hltala je jako Marie-Laure.
Rovněž jsem zvědavá na Netflixové zpracování, ukázky nevypadaly vůbec špatně.
"Mozek je uzamčen v naprosté tmě, děti. Plave uvnitř lebky v průzračné tekutině a nikdy se na světlo nedostane. Přesto je svět, který nám zobrazuje, světla plný. Přetéká barvami a pohybem. Jak je tedy možné, děti, že mozek, který nikdy nespatří jedinou jiskřičku, zobrazuje náš svět prozářený světlem?"
Knihu mám v seznamu již delší dobu a nějak na ni pořád nepřišel správný čas. Přiznám se, že až se seriálem na Netflixu, konečně nadešla chvíle k přečtení knihy.
A kdyby se mi seriál nelíbil, jedno vím jistě. Kniha je velmi zdařilé dílo, moc se mi líbila. Příběh vyprávěný vícero postavami dává prostor k tomu, aby jsem je lépe poznali. Četlo se to dobře, krátké kapitoly k tomu také přispěly.
Příběh má od začátku do konce ponurou, smutnou atmosféru. Neřekla bych, že jsem si knihu užila, to by ani nebylo vhodné. Prostě a jednoduše mě dokázala dojmout tak krásným a citlivým příběhem.
Přestože mi trošičku vadilo prolínání dějových linek v čase, četla jsem knihu jedním dechem a vždy se těšila na další večer - moje nejoblíbenější doba pro četbu - "za odměnu". Určitě bych tento titul zařadila ke skvostům protiválečné literatury, i když - na "Slavíka" žádná jiná kniha nemá. Ale to je jen můj názor, nemusí s ním každý souhlasit...
(SPOILER)
To bylo tak... nečekané. Nejdřív jsem se nemohla začíst, ale a zajímavý děj mě nakonec vtáhl, a já se nemohla odtrhnout. Moc se mi líbily postavy, každá měla své chyby i klady, bylo zajímavé sledovat např. Wernera a jeho vývoj a postoj vůči nacismu. Přesto mě ale překvapilo, že tři čtvrtiny knížky směřovaly k jednomu momentu, kdy se Werner a Marie-Laure setkají - a pak nic. Ano, bylo to realistické - na to jako čtenářka nejsem tolik zvyklá, takže jsem se díky tomu dál posunula.
Vynechala bych části z roku 1974 a 2014, nějak mi neseděl vývoj Marie-Laure... a to, že o Wernerovi mluvila jako o: "tom německém klukovi Wernerovi Pfennigovi" mě naprosto šokovalo, když jí zachránil život... její čistota a láska k druhým lidem jako by zmizela. :(
Ale kniha byla opravdu moc krásná, bylo tam mnoho nádherných myšlenek a zajímavý historický kontext. Pulitzerova cena jí právem náleží. :)
Velmi krásný příběh, nádherně a čtivě napsaný. Síla Marie-Laure je obdivuhodná.
Doporučuji
Jedna z nejlepších knih odehrávající se ve válce a neskutečně empatický popis citů a pocitů slepé dívky, její vnímání světa a to, jak ji vnímají druzí.
(SPOILER)
Děkuji za doporučení, Jasmíno. Kniha mě oslovila zejména velmi zdařilým překladem, krátké kapitoly naprosto vyhovovaly (e-kniha). Sice jsem trochu tápala v kompozici a časových skoků na mě bylo přespříliš, jinak jsem si četbu upřímně užila. Jsem ráda, že jsem po mapě a současných fotografiích města sáhla až po poslední stránce, město vypadalo v mé hlavě trochu jinak. Popisy domů, muzea a měst byly v celé knize velmi podnětné a díky Marii-Laure originální. Potěšil mě pohled obou válčících stran. Třicet let poté? Proč ne. Současnost už ne.
"Občas se přistihnu, že na něj zírám a zapomínám na svoje povinnosti. Zdá se, že je dost velké, aby se do něj vešly pocity všech lidí."
"Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy."
Můžete mi prosím napsat, co se stalo s diamantem? Nějak mi to nedocvaklo. Děkuji :)
Nebyl to úplně typický válečný příběh. Nebyly tu žádné velké bitvy, alespoň ne ty fyzické. Přesto si myslím, že mi toho předal hodně. Neukázal mi dějiny států a vojsk, nýbrž normálních lidí. A taky mi ukázal, jaké to bylo na německé straně. Že i přes vše, co udělali, někteří z nich neměli na výběr. Museli se přizpůsobit tomu, jaký byl svět. Jinak by nepřežili.
Styl psaní byl krásný, děj se plynule odvíjel, ale to mi ani nijak moc nevadilo. K té knize to prostě sedělo. Postavy byli zajímavě vykresleny a obzvlášť jsem si užívala myšlenky Marie-Laure.
Konec byl zvláštní. Překvapil mě. Ale uvěřila jsem mu.
Na mě to je moc popisné, vleče se to a mám problém se začíst. Několikrát jsem se přistihla, že mi myšlenky od čtení utekli někam jinam. A po té co jsem zde v komentářích zjistila, že to tak mělo více čtenářů i po dočtení celé knížky, jsem se přestala trápit a knížku odložila.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha Jsou světla, která nevidíme je v
| Právě čtených | 151x |
| Přečtených | 5 791x |
| Čtenářské výzvě | 2 443x |
| Doporučených | 577x |
| Knihotéce | 1 192x |
| Chystám se číst | 3 307x |
| Chci si koupit | 736x |
| dalších seznamech | 36x |
Já patřím k těm kterým se kniha nelíbila. Do půlky jsem se nutila číst a pak jsem to vzdala. To bylo ještě horší než Zlodějka knih tu jsem dočetla s velkým přemáháním.