Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187754/zlodejka-pribehu-187754.jpg
4
1560
384
Josef Bergman série
< 2. díl >
Šéfka televizního scénáristického týmu Anna Valentová je výrazná osobnost - lidé ji buď milují, nebo nenávidí. Anna chce být ve všem nejlepší, jenže teď se jí pracně vybudovaná pověst hroutí pod rukama: její dcera je nezvěstná a navíc neznámý vyděrač odhalil všechna její tajemství. Co s tím vším mají společného její dvě kamarádky z dětství? Pak dojde k vraždě a zůstává na charizmatickém inspektoru Josefu Bergmanovi, aby rozpletl složitě zamotané klubko přátelských a mileneckých vztahů.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu čtu jako třetí, až po Domě na samotě a Ostrově šedých mnichů. Zápletka zajímavá, dějová linka slabší a tak dávám 4* z pěti. Je znát, že každý následující díl o Josefu Brgmanovi vybrušuje a vybrušuje a až bude poslední kniha, jistě to bude diamant mezi českými detektivkami. Už teď se těším, čím mě autorka překvapí v díle Zmizela v mlze
O proti Krokům vraha byl tento díl o dost lepší, protože tato kniha už se dá nazvat detektivkou. V příběhu bylo o dost víc vyšetřování což se mi líbilo.
Jediné s čím jsem měla problém byla arogance a nesympatičnost většiny postav.
Na rozdíl od knih, kde se autorka snaží napodobovat severské detektivky, se mi tahle líbila moc. Dobře popsané "přátelství" tří žen, vykreslené vztahy, uvěřitelný motiv, postav tak akorát, okořeněno netradičním prostředím nekonečného seriálu. Zasloužené 4*
Tato kniha, přestože je druhá v pořadí v sérii detektivek s Josefem Bergmanem, se mi dostala do rukou až nyní - když už mám za sebou i další díly. Ale vůbec to nevadilo, protože se jedná o uzavřený případ, u kterého není žádná logická návaznost na ten předchozí. Knihy jsou totiž propojené pouze osobou výše zmíněného vyšetřovatele ;-). Hned na začátku se čtenář seznámí s jednotlivými protagonisty - a hlavně protagonistkami, a může si tak vytvořit svůj názor na ně, který pravděpodobně nebude zrovna lichotivý ;-). A nejen to, jejich prostřednictvím se ocitne ve filmovém prostředí, kde se točí nekonečný seriál ze života... Anna a Ester jsou kamarádky od dětství, ovšem jen jedna z nich dosáhla (snad) toho, co si přála a vysnila. Je to ale všechno pravda, nebo je Annin život vystavěný z umně vybudovaných lží? Po určité době dojde k vraždě a na scéně se objeví Josef Bergman, který ji musí spolu se svou kolegyní vyšetřit. Pátrání po pachateli je obtížné, policie nemá totiž dlouho žádnou pořádnou stopu. Podezřelých sice není zase až tolik, ale většina z nich má alibi. A potom je zabita další osoba, která má úzkou souvislost s Annou...
A na závěr bych už jen chtěla podotknout, že se to v knize jen hemží světlovláskami a tmavovláskami, až je to nápadné ;-). To je ovšem to jediné, co bych autorce chtěla vytknout. Jinak se mi ale kniha líbila. No a krátce zde byl zmíněný také Bergmanův kocour, pojmenovaný po Diegu Maradonovi ;-), proto se mi kniha dokonale hodila do prvního bodu letošní Čtenářské výzvy. Dávám tedy hodnocení nejvyšší a brzy se budu těšit na další případ...
To byla sestava! Úplné panoptikum úchyláren. Tam bylo takových kandidátů na zamordování, že bylo potřeba lupou hledat nějakého rozdýchatelného.
Moje druhá kniha od paní Klevisove. Prvni byla nic moc, tato byla lepší. Naštěstí příběh nebyl moc dlouhý, jinak by mě to asi bavilo méně. Příběh Anny zajímavý, postavy trochu jednoduché, příběh Agaty mi vlastně přišel zbytečný. Celkově se mi příběh, ale docela líbil.
Jednoduché čtení, četlo se dobře, závěr zajímavý a překvapivý, ale do 5* tomu něco chybělo.
Skvělá knížka, autorka píše výborně. Nedivím se, že na její knihy se v knihovně čeká x měsíců. Za mě je M. Klevisová nejlepší autorka dnešních dnů.
Jelikož první díl byl opravdu slabý, zkouším dát šanci druhé knize. Zase slabota. Tyto lehké knihy, bez pořádného mordu, bez hloubky jsou pro určitý typ lidí. Pro lidi, co leží doma s chřipkou a moc jim mozky neberou. Čtou. Spí a čtou a vlastně jim nic neunikne, když usnou podruhé. :) Takto jsem to pojala a vlastně fajn. Lehký, mělký. Ale jelikož jsem se dala na boj, sérii dočtu.
Zajímavá detektivka ze současnosti, která vám zpříjemní dlouhé podzimní večery. Moc jsem si početla a ocenila dobrou znalost psychologie. Autorka umí velmi věrohodně popsat zákulisí televizních seriálů, kde jde často o udržení výhodné pozice scénáristů a kvalita příběhu je až na druhém místě. Proto tyto seriály tak málo sleduji. Díky tomuto napínavého příběhu jsem se ujistila, že opravdu o nic podstatného nepřicházím. Nicméně chápu, že je to pro mnoho diváků dobrý relax.
Perfektní! Celou dobu jsem měl dva podezřelé, bohužel pachatel byl úplně někdo jiný. Brilantní zamotání děje, dlouho se mís nepodařilo v nějaké detektivce neodhalit vraha před koncem.
Z mého pohledu výrazně lepší než Kroky vraha, po kterých jsem dost váhal, jestli vůbec ve čtení série pokračovat. Takové panoptikum podivínů s absurdními motivacemi jsem totiž v knize dlouho neviděl. Zlodějka příběhů mi v tomto ohledu přišla mnohem uvěřitelnější, jaksi lidštější. Bavilo mě vyprávění příběhu v rámci jednotlivých kapitol z pohledu konkrétních postav, resp. se zaměřením na konkrétní postavu, stejně jako to, že hodně postav dostalo v úvodu poměrně uvěřitelný motiv k vraždě. Pokud pak lze předvídat že - v "tradici" moderních detektivek/kriminálních románů - bude pachatel jen málo očekávatelný , bylo docela dobře možné vyselektovat podezřelé. Co se mi ale příliš nezdálo, bylo neustálé "naznačování", kterého se dopouštěla více než polovina postav, a které nejspíš mělo udržet tajemnou atmosféru nějakého velkého tajemství (váhám, jestli se takového srovnání dopustit, ale konkrétně tohle mi připomnělo Běsy, ale tam Dostojevskij to velké "tajemství" udržoval asi 600 stran). Při konfrontaci to pak u detektiva a stejné postavy probíhalo podle scénáře: "Jak to bylo?" "Tak a tak" "Aha, dobře, kývu, ale nevěřím", o tři kapitoly později "Jak to bylo?" "Dobře, řeknu to, už je to jedno" "Pořád nevěřím" "Dobře, tak to bylo ještě takhle".
Trochu mě pak iritují detektivky, kdy se pro nedostatek informací, byť by byly zmíněné jen tak mezi řečí (a rád se nechám poučit, pokud jsem zmínku přehlédl), nelze spolehlivě dobrat pachatele předtím, než je odhalen. V tomhle jsem zkrátka trochu konzervativní a Knoxovo desatero je pro mě základem detektivního příběhu (až na ty Číňany). Budu-li tedy na příběh nahlížet jako na kriminální román, dobře, přesto bych ale vodítka roztroušená po příběhu, umožňující čtenáři spojit si dvě a dvě, uvítal.
Kniha psána ve stejném duchu jako první díl, napínavé, ponuré, však oproti prvnímu dílu mi zde postavy nebyly tolik sympatické, ale při čtení mi to nevadilo. Příběh se mi líbil, vesměs jsem byla s knihou spokojená, leč první díl se mi líbil víc. Těším se na další díly.
První detektivka, která mě naladila na čtení těch dalších. Fajn. Jistoty pro chvíle volna. To není málo.
Kniha mě zaujala trochu víc než první díl. Rozjezd byl sice dost pomalý, ale jak se člověk dostal někam za padesátou stranu, už ho příběh chytil a nepustil. I druhá kniha M. Klevisové, kterou jsem četl, mi potvrdila, že kromě linky vyšetřování vraždy (kde je hlavní postavou inspektor Bergman, na něhož bych osobně rád viděl mnohem větší zaměření) tvoří významnou část příběhu dílčí děje týkající se jednotlivých postav. Bavila mě opět neobyčejná schopnost autorky barvitě popisovat prostředí a atmosféru. A ve druhé části bylo i dost napětí, které mě udržovalo v pozornosti. A nakonec nečekaný pachatel. V knize převažují ženské postavy, muži jim tvoří jen jakýsi nezbytný doplněk. Kniha se mi četla dobře, doporučuji.
Protože jsem se rozhodla, že chci vlastnit a mít přečtené všechny knížky paní Klevisové, tak čtu i starší kousky. Zlodějka příběhů mi ale zatím přišla jako nejslabší a nebo mi možná nesedla. Postavy nezajímavé, dost se mi i pletly a bavit mě knížka začla až třeba 4 kapitoly před koncem. Ale když jsem ji dočetla, tak jsem vlastně nadšená a to, že mě z počátku nebavila už jsem zapomněla...
Líbilo se mi to více jak první díl. Autorka rozhodně vymyslí zajímavou zápletku, líbí se mi i její vyjadřování a styl. Ale asi jednou za čas. Nebylo to takové, že bych neodložila napětím knihu, jak to dopadne. Sice se zde vraždí, ale pořád to nepovažuji za detektivku. Na to je moc popisované očima účastníků než vyšetřovatelů. Autorka má pro každou postavu nezaměnitelný charakter, s tím si opravdu vyhraje a je to uvěřitelné. U Anny se mi sice občas otevírala kudla v kapse, až mi Agáty bylo líto. Ale všechno mi přišlo takové moc chladné, rozumné. Pořád hledám výstižné slovo. Chybí mi tu postava, které bych fandila a měla ji vysloveně ráda, abych kvůli ní rychle otevřela další díl.
Druhá kniha se mi líbila víc, než ta první. Opět je příběh pěkně napsaný, detektivní zápletka je rozumnější a je tam víc detektivní práce. Bohužel, žádná postava, kterou by si člověk mohl oblíbit a to mě na obou knihách opravdu vadilo. No, první díl jsem četla kvůli tomu, že druhý mám v čtenářské výzvě a protože jsem na autorku slyšela samou chválu. Jsem ráda, že jsem si je přečetla, ale pokračovat v sérii už asi nebudu.
Líbil se mi psychologický rozměr knihy a množství poměrně dobře propracovaných charakterů. Klevisová umí čtenáře příběhem hezky vést, navádět do slepých uliček a nakonec překvapit. Celé je to takové svižné a čtivé. Od autorky jsem zatím četla náhodně dva nebo tři romány, ale teď mám chuť vrhnout se soustavněji i na ostatní.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány tajemství kamarádky české detektivky
Autorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Kniha Zlodějka příběhů je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 2 219x |
| Čtenářské výzvě | 318x |
| Doporučených | 76x |
| Knihotéce | 446x |
| Chystám se číst | 390x |
| Chci si koupit | 84x |
| dalších seznamech | 11x |
Velmi zdařilá detektivka a milé zpestření mezi všemi těmi severskými detektivkami a thrillery. Tady jsem si dokázala víc představit prostředí, ve kterém se děj odehrával a i česká jména mi byla tak nějak bližší.