Je hlína k snědku?

Ať se snažím jak se snažím, nemůžu tuhle knížku hodnotit hvězdičkami. Jsem zmatená, ale uhranutá.

20.03.2021

(SPOILER) Velmi zvláštní poetické obrazy. Asi to potřebuji ještě zpracovat. Co bych zdůraznil (a v jiných komentářích zatím myslím nezaznělo) je všudypřítomné téma smrti - včetně zatvrzelosti proti početí. Místy mi vypravěčka připomínala až personifikovanou smrt (scéna s umírajícím Romem, závěrečná scéna, zpřítomnňování mrtvých, neustálá konzumace jídla). Za druhé: barvy: u spousty postav hraje roli, jak s nimi zacházejí, kolik jich dokážou vnímat atd. Pro vyznění knihy velmi důležité - velmi mě např. zaujaly čtyři stránky, kde jsou jen seznamy názvů malířských barev v angličtině a němčině. Doporučuji pečlivě přečíst a vychutnávat :) A třetí věc: Nejsem si jistý, jak přesně uchopit první kapitolu. Jako protiklad? Život ženy na přelomu 19. a 20. století, plochý a krátký, ovládaný jinými / zbytek knihy, život rozprostřený do palety chutí, možností, zážitků, vzpomínek a pocitů..., život ženy, která má umělecké cítění, ale nemá a nechce děti ani žádné pevné závazky a která nemusí pracovat a mít strach o základní životní potřeby...

12.03.2021

je to jako když otevřete oči. Po dlouhé době tmy vidíte. Záblesky paměti, vylovené odněkud , kde jste už dlouho nebyli. Nebo nebyli vůbec, nestalo se to , je to pamět někoho jiného , cizí vzpomínky.
Tvrdost a chutě sexuality . Nebát se napsat o člověčině . Hmátnout do prázdna a něco konkrétního vytáhnout. Cítit všechno , tam hluboko ve svém nitru
Dnes má moje známá pohřeb. Dívám se na mraky na modré obloze jak rychle plynou a mění tvary a nové připlouvají a hrají pořád tu stejnou hru svého života. Jako my všichni.
Kniha ve mě zanechala něco živočišně vonícího.

26.02.2021

Dočteno. A líbilo se. A to i přesto,že některé pasáže jsou takové syrové,ostré,až vulgární,psané břitkým jazykem....jakoby sekané myšlenky

07.10.2020

Podle mne je autorka nezralá, snaží se být 100% otevřená, ale je to nečtivé, málo uvěřitelné, místo vzrušení převažuje výsledný dojem - nuda.

Nezvyklá próza. Hledání divokosti v uhlazeném světě.
Mimořádně silný výraz. Nekompromisní otevřenost.
Letmá historie Nininy rodiny a podrobná přítomnost-manžel, milenec,milenka.
(2009)

Mělo mne varovat už to jméno!! Možná je Tereza Jandová pro někoho originální, ale osobně to vůbec neoceňuji. Je svá za každou cenu. O co se touhle knihou snažila nevím, ale dle mého je to naprostá ztráta stromů na tenhle brak. Ještě horší je fakt, že byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. Další potvrzení pochybností o těch kdo udělují podobné ceny....

02.09.2019

Po knize Němci a Doupě jsem byla omámená blahem. Těšila jsem se na další knihu této autorky. Zkoušela jsem Hořké moře a teď i tento příběh. Bohužel jsem u obou knih našla jen zklamání a zmatek sama v sobě, protože jsem ani jednomu dílu neporozuměla. Říkala jsem si, co se mnou je, že nechápu to, co chtěla autorka světu říct? Nakonec jsem došla k závěru, že tomu může rozumět jen ona sama...

18.07.2019

Novela pocitů,sexuality a vnitřního myšlení.

30.01.2019

Zvláštní, těžko uchopitelné, blíže poezii než próze. Klipovité sekvence, minimum děje, plno popsaných prožitků jídla, barev, chutí, vůní, těl...smyslové čtení, které mne místy svou náladou vůbec nebavilo až odpuzovalo a místy svou myšlenkou i obrazností nadchlo.

22.11.2018

Po autorčiných Němcích a Doupěti - obě knihy jsou mimochodem skvělé - jsem měla chuť přečíst si něco z autorčiny rané tvorby. Je hlína k snědku? je příběh o sexualitě, o hledání sebe sama. Příběh plný melancholie, který jako by byl stvořený pro deštivý podzimní podvečer. Jinak mi to ale oproti zmiňovaným knihám Němci a Doupě přišlo slabé. Faktem ale zůstává, že autorka to se slovy umí a spousta vět je skvostem sama o sobě.

19.07.2018

Jediné, co si odnáším, je takový prazvláštní pocitová směs melancholie, nepochopení a úžasu. Motivace dočíst tenhle kousek slábla stránku po stránce, ale nakonec jsem to (jen a jen kvůli čtenářské výzvě) dotáhla do konce. K autorce se už nevrátím.

04.06.2017

První na ráně je samozřejmě nezvyklá otevřenost , co se týče sexuality. Ale ve stínu téhle, pro někoho kontroverzní, stránky věci by nemělo zůstat, že autorka má mimořádný cit pro jazyk a originální obrazy. Někdy je to skoro báseň v próze (pravda, hodně syrová) a možná právě ta útržkovitost a nedějovost leckoho odrazuje. Stejně tak kniha není pro prudérnější typy, ale rozhodně bych ji neoznačil za vulgární. Hrdinka tady podniká cestu ke kořenům svých instinktů, své tělesnosti, své vnitřní divočiny. A divočina jako protipól civilizovanosti nemůže být korektní ani noblesní. Takže předsudky ztlumit, smysly a fantazii naopak rozdráždit, jinak čtenář vůči této knize snadno nabere kolizní kurs.

31.12.2016

Po Němcích jsem se těšila, ale tohle bylo docela hrozné. Nějak mi uniká, proč tahle knížka vůbec vznikla.

27.05.2016

Moc jsem se těšila, až si některou z knížek této autorky přečtu, mám spadeno především na Němce, ale jsem zklamaná....
Nevadí mi "pasáže týkající se tělesnosti", v knížce je spousta jednotlivých myšlenek, které stojí za zamyšlení, zaznamenání, případně za několikanásobné čtení, ale celkové vyznění je nijaké....Dělalo mi velké problémy knížku dočíst a jen málo scházelo k tomu, abych ji odložila...