Jatka č. 5

kniha od:

Jatka č. 5 obálka knihy
Mé hodnocení:

KoupitKoupit eknihu

Billy Pilgrim, válečný veterán, jenž jen náhodou přežil až neskutečně hrůzný nálet na Drážďany, není schopen na tuto zkušenost zapomenout. Stane se z něho psychicky labilní člověk. V ústavu pro duševně choré se setkává s Rosewaterem a oba společně rekapitulují své dosavadní životy, v nichž nejsou schopni nalézt žádný smysl. Rozhodují se tedy přetvořit sami sebe i svůj vesmír a tím se vymanit jak z tísnivé historie, tak ze současnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29304/jatka-c-5-NfO-29304.jpg 4.1844
Žánr
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno, Volvox Globator
Orig. název

Slaughterhouse-Five, or The Children's Crusade: A Duty-Dance with Death, 1969

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (104)

Kniha Jatka č. 5

Přidat komentář
101evca
05. dubna

Co je absurdnější? Lidé umírající rukou jiných lidských tvorů, nebo vystavovaní člověka jako cizokrajnou bytost v zoo na mimozemské planetě?

Vonnegut napsal pozoruhodé dílo. Má mnoho rovin, mnoho úhlů pohledu, skrytých poselství, ale jasnou hlavní myšlenku. Vraždění je nesmyslné a vzpomínka na něj vás nikdy neopustí.

Líbí se mi, že autor neodpovídá na žádné otázky, neptá se. Jednoduchou větou "tak to chodí" nechává čtenáře ať sám hledá, co mu kniha předá. V knize nejsou žádné dlouhé popisy; Billy Pilgrim nás provází po střípcích této krvavé etapy naší historie a svým velmi prostým pohledem na vše okolo dodává válce ještě větší absurditu.

Osobně jsem měla problémy s úvodem knihy, kdy sám autor popisuje, že píše knihu apod. což považuji za zbytečné a docela kýčovité. Přesto mi tato kniha hodně dala a vřele ji doporučuji.

"Lidské bytosti ve vagónech střídavě stály a ležely; Nohy těch, kteří stáli, byly jako kůly plotu, zapuštěné do teplé, kroutící se, vzdychající zamě. Podivnou zemí byla mozaika spáčů, kteří do sebe zapadali jako lžíce."

"V tomto příběhu se nevyskytují takřka žádné charaktery a takřka žádné dramatické konfrontace, neboť většina jeho postav je příliš zesláblých a příliš lhostejnými hračkami v rukách obrovských sil. Konec konců, jedním z hlavních účinků války je, že lidé se už neodvažují být charaktery. Ale starý Derby teď charakterem byl."

Pablo70
28. února

Tak, Jatka po 832.:

Kdo si to zazpívá s Plastiky?

Já Mike facháme v jámě
Do prdele to se máme
Jednou tejdně prachy berem
Na fachu pak dva dny serem!

Kilgore Trout (1907 – 1981) je fiktivní postava vytvořená spisovatelem Kurtem Vonnegutem. Do jisté míry je také Vonnegutovým literárním alter-egem. Vystupuje v mnoha Vonnegutových knihách, kde zastává různé role.

A ještě: mám vydání v Mladé frontě 1973. V tiráži: Přeloženo z anglického originálu.....??? Nic víc.

Překladatel Jaroslav Kořán v roce 1973 byl spolu s Ivanem Jirousem zatčen v hospodě při zpívání „bujarých písní o Rusech-vrazích“. Ve vězení strávil jeden rok. Po propuštění pracoval jako strojník Pražských kanalizací a vodních toků.

So it goes!


puczmeloun
02. února

Chtěl jsem si doplnit vzdělání četbou klasické literatury a byl velmi v očekávání z dostupných recenzí. Bohužel v tomto krátkém čase jde o další knihu, kde můžu z čistého srdce říct, že není pro mě. Opravdu nemám rád texty, které jsou zbytečně zmatené a vypadají, jako by byly psány čistě improvizací a asociacemi, bez ladu a skladu, s použitím jakýchkoli dostupných nápadů a myšlenek. I hluboké téma války na mě jako fikce nemá takový vliv, když je psáno doslova tak, jak přišlo na mysl. A už od dob slohových prací na gymnáziu preventivně odmítám texty, které začínají stylem "dostal jsem zadání napsat toto, resp. dlouho jsem přemýšlel nad tímto tématem, tak to píšu". Je to strašlivý a nepěkný kýč.

Jediné, co mi tak při čtení této knihy přicházelo na mysl, byla Hlava XXII, kterou opravdu, z velmi podobných důvodu, nemám rád.

JankoStirbey
11. ledna

Som jeden z tých nešťastníkov, ktorý po knihe siahol kvôli Drážďanom, ktoré sa v nej spomenú asi trikrát a je im venovaná jedna, možno dve strany... Autor mi možno chcel odovzdať nejakú ušľachtilú myšlienku no štýl ktorým na to išiel mi nesedí.

smazenaryba
08.12.2020

Bitúnok číslo 5 je v podstate jednoduchý príbeh, ktorý by sa dal zhustiť do pár strán. Niečo ako poviedka Vojak od Dahla. Alebo Vojakov domov od Hemingwaya. Zážitky, ktoré s vami zostanú aj po návrate domov, prenasledujú vás počas dní aj nocí, aj v kľude a teple domova, kde je najhlasnejším zvukom tikot nástenných hodín. Tragédia, ktorá spôsobí rozklad osobnosti.

Jasné, nebol by to Vonnegut, hračička, keby to nespravil inak, po svojom. Pridáva lietajúce taniere, rozpravu o povahe času a vôbec, tých otázok, ktoré z knihy vyvstávajú, je oveľa viac než odpovedí. Nie sú to len Drážďany, zabíjanie, fakt, že neslávne bombardovanie bolo ničivejšie ako zhodenie bomby na Hirošimu (vedeli ste to?). Je to skôr autorova úvaha, prečo sa tak stalo, prečo sa to opakuje, čo zmôže človek vo víre udalostí zmietajúcich svetom. Vojna nieje nič, lež osúdeniahodná, áno, ale čo s tým?

Aj po prečítaní je pre mňa Bitúnok zahalený rúškom tajomstva. Myslím, že je to tým, že ani sám Vonnegut, nepoznal odpovede. A znova sa dostavil ten čudný pocit, ktorý ma prepadá len pri tomto autorovi. Prečítal som knihu plnú vtipu, ale vôbec, vôbec sa mi nechce smiať.

Danickaz
05.11.2020

"Ak je pravda to, čo sa Billy Pilgrim naučil od Tralfamadorčanov, totiž že všetci budeme žiť naveky, i keď sa dakedy javíme mŕtvi, nemám z toho veľkú radosť. A jednako - ak mám celú večnosť navštevovať tú či onú chvíľu, som vďačný za to, že tak veľa týchto chvíľ je pekných."

Aj keby si čitateľ z tejto knihy neodniesol nič iné, ako toto, bol by to dobre strávený čas.

Saj Mon
13.10.2020

Tak to chodí.

000nugatovej
22.09.2020

"Řekl, že všechno, co se bylo kdysi možno dozvědět o životě, bylo v Bratrech Karamazových Fjodora Dostojevského. "Ale dneska už to nestačí," řekl Rosewater." (str. 106) A Vonnegut, jako by hledal, jak to vyřešit... Není to jednoduché, zejména když "zprávy o masakrech nepřátel nikdy nesmí naplnit uspokojením nebo radostí." (str. 24) Tolik mrtvých!!! "Tak to chodí."
O šíleném bombardování Drážďan, kde byli hlavně civilisté (mezi nimi uprchlíci), napsal jen o trošku více než to příznačné ptačí ""Ptí-píí-ptíp." I tak se mu úžasně povedlo zachytit obludnou absurditu války.

1