Jatka č. 5

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Billy Pilgrim, válečný veterán, jenž jen náhodou přežil až neskutečně hrůzný nálet na Drážďany, není schopen na tuto zkušenost zapomenout. Stane se z něho psychicky labilní člověk. V ústavu pro duševně choré se setkává s Rosewaterem a oba společně rekapitulují své dosavadní životy, v nichž nejsou schopni nalézt žádný smysl. Rozhodují se tedy přetvořit sami sebe i svůj vesmír a tím se vymanit jak z tísnivé historie, tak ze současnosti. Vydání 2....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29304/jatka-c-29304.jpg 4.2677
Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, Volvox Globator
Orig. název:

Slaughterhouse - Five (1969)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (74)

Kniha Jatka č. 5

Přidat komentář
Nifredil
16. května

Úžasná protiválečná kniha. Fantastická v té fragmentární roztříštěnost, v přeskakování. Násherně ukázána děsivost války, jatek, krveprolití, které s sebou nese. A nádherně ukázaná lidská mysl, která se z toho traumatizující nemůže vzpamatovat. Výborné, mistrovské dílko, které se lehce čte, což je v případě tak těžkého tématu docela šílené.

Ivan F
09. května

Veľmi zvláštna kniha, ako obsahom tak aj štýlom písania. Jednoducho autor skáče hore-dole z témy na tému, cestuje z miesta na miesto, alebo planétu ako sa mu zachce, ale má to šťavu. Z počiatočného chaosu sa postupne poskladá príbeh a čitateľ zistí, že v knihe nič nie je náhodné, ani samoúčelné. Každý detail skladačky zapadne na svoje miesto a dostaneme krásny obraz. A viem, že ak si knihu prečítam druhýkrát, tak si ju určite ešte viac vychutnám - možno aj zdvihnem hodnotenie. Len jedna vec ma neskutočne rozčuľovala a to je opakovanie jednej vety XY krát. No čo už, tak to chodí.

Vidlička
09. dubna

Strašně miluju ten jeho styl vyprávění, kdy ze začátku jakoby skáče od jednoho k druhýmu a vy si řikáte - co to zase mele? Ale postupně se začnou nitky pospojovávat a na konci vydechnete - jo takhle!

O Vonnegutově silné humanitě v jakékoliv jeho knize snad ani nemusím mluvit.

No a samozřejmě úžasný hlášky a příměry - aspoň jeden za všechny: "Rosewater byl statný muž, ale nijak zvlášť silný. Vypadal, jako by byl uhněten z holubů z nosu."

Chtěli byste vidět čas jako Tralfamadořani? Určitě to musí být míň smutný než to naše. Nebo víc?

Výzva: Kousek příběhu se odehrává v zoo a to podle mě JE vězení! A pro rejpaly, děj se odehrává i v zajateckém táboře...

klaramal
14. března

Jatka č.5 je mou první knihou od Vonneguta, ke které sem se dostala a pro začátek jen řeknu, že u ní nekončím. Autor mistrně kombinuje v několika rovinách vyprávění hrůzu, grotesku, fantazii, nechutnosti války - to a mnohém více tak surově, jak jen to jde, aby to lidé četli. Dostal se podle mě na hranici obsahové únosnosti (z hlediska zbůsobu a míry zobrazování války), kterou „normální” čtenář zvládne, ale i tak je na to potřeba silný žaludek. Zároveň má tato kniha skvělou informační hodnotu, protože sem vkládá mnoho historických faktů, které společně se subjektivně vyprávěným příběhem pomáhají nám, kteří jsme válku nezažili, složit si o ní obrázek. K tomu je text zajímavě dělený, člověk nečeká, kam a do jakého času se v další větě dostane - no a nakonec do toho ještě Vonnegut vkládá svůj černý humor. Stručnost této knihy je děsivá.

Tím vším se podle mě vymyká „tuctovým” knihám o válce. Doporučuji.

Boboking
28. ledna

Literární klasika, kterou už jsem četl x-krát. Kdo přistoupí na autorovu "hru", skvěle se pobaví. A ta jeho klasická kombinace mainstreamu a science fiction... Spolu s jeho Snídaní šampionů patří k mým nejoblíbenějším od Vonneguta.

VesmirnaOndatra
09. ledna

Vonnegut je pre mňa taký Bukowski sci-fi literatúry.

Jatka som čítala kedysi na strednej a veľa som si z toho nepamätala, len som na sto percent vedela, že je to o nejakom chlapíkovi, ktorého uniesli mimozemšťania. Takže ma teraz dosť zarazilo, že jak čítam tak čítam, je to o nejakom chlapíkovi, ktorému preskočilo. Holt, stratené ilúzie. Tak to chodí.

Čo sa nezmenilo ani za tých skoro 15 rokov je, že mi kniha ale že dosť liezla na nervy. Bola psychadelická, roztrieštená a rezignovaná. Napriek tomu dávam 4 hviezdičky, pretože mám slabosť pre Vonnegutov štýl a smutný humor, pretože (de)kadencia jeho viet ma vždy dostane, a pretože v tom jeho "tak to chodí" sa mu podarilo pomerne presne vystihnúť nezmysel života.

Veta, čo by sa krásne vynímala ako epitaf:
Já, Billy Pilgrim zemřu, zemřel jsem a stále budu umírat třináctého února roku 1976

Lenka.Vílka
12.12.2018

Koukám, že tady nemám komentář, tak napravuji. Poprvé jsem četla vydání z roku 2002, ale doma mám to z roku 2008, které svou nádhernou obálkou mate (protože jsou v ní fakt děsivě nádherný sr@#&y), poprvé čteno v roce 2010.

Vonnegut byl pro mě něco jako fata morgána a nechápala jsem, co na něm všichni mají. Dokud jsem si to taky nepřečetla. Protože v ten moment se mi to zdálo jako něco snového a nevěděla jsem, zda to je realita nebo ne. Papír v mojich rukách říká, že to bylo skutečné...

Janadvorackova
09.11.2018

Dala jsem autorovi druhou šanci, ale ještě jsem se u žádné knihy tolik nenudila. A napsat to o sci-fi, to je co říct.
Bohužel styl je příšerný. Rušilo mě neustálé omílání autorovy mantry. "Tak to chodí" - jako reakce na všechno, až jsem si v určité chvíli říkala, že kdyby mi z tohoto literárního zážitku povolily svěrače, dalo by se to tou větičkou prostě omluvit. Ani utírat bych se nemusela.
V každé x té větě jméno hlavního hrdiny. "Billy udělal tohle, pak zase tamto."
Též na povolení svěračů, ano.
Nedoposlouchala jsem, bohužel. Říkám si, že existuje spousta jiných příběhů, které si můj čas zaslouží. Tenhle to není.
Tak to chodí.