Jane Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421645/bmid_jana-eyrova-GfR-421645.jpg
5
4279
650
Příběh osudové lásky je současně i historií citového a myšlenkového osvobození ženy viktoriánského období, zbavené malosti a předsudků. Chovanka ze sirotčince přichází na venkovské panství jako vychovatelka a v domě opředeném nevysvětlitelným tajemstvím, prožije velkou osudovou lásku. Než však prosadí svou svobodnou vůli a právo rozhodnout o vlastním osudu, zažije mnoho utrpení a odříkání. Hrdinčina morální síla, jasný rozum a upřímný cit překonají všechny překážky a dovedou ji po boku milovaného muže ke štěstí.... celý text
Přidat komentář
Klasika vsech klasik, ke ktere se budu vzdycky rada vracet a na jejiz postavy nikdy nezapomenu. Kdyz mi bylo asi 9 rodice mi povolili divat se na britskou adaptaci teto knihy. Uz vubec nevim, kteri herci tam hrali, ale dej si pamatuji dokonale a pan Rochester se stal moji velkou tajnou detskou laskou:) Kazdy tyden jsem od rana nedockave cekala na dalsi dil serie a po jejim skonceni jsem z maminciny knihovny sebrala knihu a celou ji precetla. Pochopitelne jsem v tomto veku hlavne soucitila s malou sirotou a pri cteni pozdejsich kapitol snila o tom, jak jednou budu velka a nejaka laska me take potka. Od te doby se k Jane Eyrove pravidelne vracim, namatkove nalistuji nejakou kapitolu a ponorim se do cteni. Neni to tak davno co jsem tu u jine knihy napsala, ze u ni citim, jak zub casu zahlodal. U Jany Eyrove toto urcite nenapisu, tato romance se bude cist krasne i za 100 let.
Nádherné. Od prvních stránek, až do konce knihy, jsem byla pohlcena krásným čtením. Klasika, která mě dostala.
Kniha je jednou z mých oblíbených, četla jsem ji několikrát. Líbil se mi i film, ale knihu mám raději.
Konečně! Prokousat se originálem Jany Eyrové mi trvalo překvapivě dlouho. Stará angličtina není nic snadného, navíc kolikrát v dialektu nebo slangu. Každopádně jsem to zvládla a jsem na to hrdá!
Příběh je klasickou romancí se střípky tajemna, dobrodružství a napětí. Jane jsem si zamilovala, její povaha mi přišla sympatická. Všechny postavy jsou v příběhu krásně vykreslené, stejně jako prostředí, doba, zvyky, příroda, stavby... všechno :) Snad bych jen vynechala některé dlouhé pasáže o Bohu, jeho vůli a prosbám k němu, na druhou stranu to jaksi dokresluje atmosféru celé knihy.
pokud zrovna nevím, jakou knihu otevřít, Jane Eyre patří k těm, které beru do ruky bez váhání
Kdyby Jana Eyrová o trochu méně mluvila a byla trošku živější, neváhala bych dát i tu poslední hvězdu! :)
Krásný příběh s překvapivým koncem. Knížka se četla rychle a dobře. Pokud o ní někdo přemýšlíte, stojí podle mě za to. :-)
Jana bola jedna z mojich dvoch prvých kníh, ktoré som v živote prečítala, zaľúbila som sa do nej hneď od prvých stránok a táto láska trvá doteraz. Veľmi rada po nej stále znova a znova sahám do poličky a veľmi rada sa stále znova a znova začítam do jej riadkov :-)
Veľmi pekne podaný príbeh, postavy realistické, vykreslené síce do detailov, ale tak, že čitateľ má stále priestor na ich dotvorenie svojou fantáziou. Postavy sa v priebehu deja vyvíjajú, čitateľ môže sledovať ich premenu - z Jany sa stáva sebaistá, sebavedomá a hrdá žena, ktorá si je vedomá svojej hodnoty, má svoj morálny rebríček a drží sa ho, aj keď to prináša veľa bolesti. Niekedy mám ale chuť jej vynadať práve preto, že sa tej svojej morálky tak drží :-D
Moc pěkně jsem si početla. Téma knihy přesahuje dobu, ve které vznikla. Postavy byly krásně vykresleny, Jana mi byla nesmírně sympatická, i ve své době se neustále rozvíjela. Láska, kterou Jana poznala byla obrovská, krásná a hned mi vyvstal obraz mého muže a jaké štěstí mám, že ho vedle sebe mám a přeji každému, aby poznal takovou lásku jako Jana a já.
Jana Eyrová je jedna z mých oblíbenějších knížek a přečíst si ji znova mi nedělalo žádný problém. Velmi čtivá a zajímavá kniha, která si rozhodně zaslouží titul klasiky.
Jany Eyrové jsem se popravdě trochu bála, nejsem totiž žádný příznivce červené knihovny. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená čtivostí, lehkostí a nenuceností celého příběhu. Jasně, pořád je to jednoduchý příběh o lásce, ale i přesto (nebo právě proto) bych ho určitě nezatracovala.
Inspirována 200 letým výročím autorky jsem se vrátila k jedné z největších romancí nejenom své doby. A protože jsem ji četla skutečně již několikrát, rozhodla jsem se tentokrát se na ní podívat jinýma očima. A uvědomila jsem si, že je to především příběh o jinakosti a o tom, jak jí umí svět trestat, jak se jí bojí a proto jí vytlačuje na okraj. Týkalo se Jany a její tety i Heleny v Loowoodu. Postava Heleny Burnsové vůbec vnáší do knihy až spirituální tón a nesouvisí to jen s hlubokou vírou. Helena je v pojetí víry totiž zcela novátorská, moderní i v dnešní době. Podivuhodné a své době zcela se vymykající.
Jana Eyrová je také vpravdě feministická kniha, bez negativních konotací, které to slovo vzbuzuje. Vždyť jak odvážná, rozhodná a samostatná Jana je, jak si uvědomuje svoji cenu, jak si cení důležitosti vzdělání a práce. A kolik silných a nezávislých ženských postav příběh nabízí.
Samozřejmě se nevyhne některým dobovým předsudkům, nejspíš jsou to ty, které si autorka ani neuvědomovala: dítě si musí zasloužit, aby bylo milováno, Francouzi jsou lehkovážní a chlípní, venkovani tupí a nevzdělatelní (byť právě s tímto klišé se autorka "popere").
Ústřední konflikt, tedy to, že Jana s Rochesterem nezůstane, protože je nezrušitelně ženatý, by se v dnešní době mohl zdát překonaný a možná z pohledu dnešní morálky až úsměvný. V čem je tedy je hluboká působivost? Samozřejmě v tom, že tím skutečným tématem nejsou vnější okolnosti, ale vnitřní integrita člověka, jeho osobní morální imperativ.
Z mého pohledu je silnou devizou příběhu také osobnost Jany. Stále obdivuji její sílu, vůli, kázeň, ale i vášeň a odboj. Cením si jí i proto, že je daleka toho lhát, byť jen sama sobě, kolika lidem okolo tato schopnost chybí! Schopnost definovat a poté také sama sebe unést je obdivuhodná. A funguje to nejenom, když jí Rochester vede k hříchu, ale i tehdy, když jí Jan vede ke svatosti.
A po této vskutku hlubokomyslné úvaze je nutné dodat, že nás to baví hlavně proto, že je to excelentní milostný příběh.
Páni. Právě jsem dočetla a - nemám slov. Je neuvěřitelné, jak napínavá a poutavá může být kniha, která byla napsaná někdy před sto padesáti lety. Rozhodně předčila všechna má očekávání a i když mi díky své tloušťce zabrala skutečně dlouhou chvilku určitě moc doporučuji, pokud jste ještě nečetli. Za mě nejlepší klasika, co jsem zatím četla.
Charlotte i Emily Bronte, sestry spisovatelky, před kterými se skláním! Díky románu Jana Eyrová jsem byla schopna nahlédnout do dob, kdy se konvenční společenská dogmata začínala pomalu ale jistě otřásat v základech, do časů, kdy ženy pokradmu získávaly důvěru ve svůj úsudek a schopnosti, kdy přestávaly být loutkami v rukou jiných, kdy samy začínaly rozhodovat o svých osudech. Se všemi následky. Nečetla jsem ani tak příběh Jany, čisté, neposkvrněné duše, která toužila po stejně tak čisté lásce a životním naplnění, jako jsem se snažila vnímat nadčasové myšlenky a názory, jež Charlotte Bronte již v polovině 19.století dokázala vyjádřit, a to v dokonalém kontrastu se strnulostí, zkostnatělostí a chvílemi až krutostí oné doby.
S Janou Eyrovou jsem měla tu čest již před dávným časem, když jsem ji ve formě audioknihy nadělila pod vánoční stromek babičce a pravidelně s ní nahrávky poslouchala tak často, až jsem je uměla skoro sama odrecitovat.
Nyní, když se objevila v seznamu povinné četby, jsem neváhala ani vteřinu a půjčila si opravdickou knihu!
Možná se to může zdát poněkud zvláštní, ale čím víc se v knize Jana Eyrová motala kolem hlavní zápletky - pana Rochestera - tím víc mě děj nudil a unavoval. Když se ale dělo cokoliv jiného, začínala jsem v sobě opět probouzet pocit určité spokojenosti a už jsem se ke čtení nevracela s takovou nechutí.
Janu Eyrovou jsem si rozdělila na čtyři části:
1. část - dětství a Lowoodský ústav: Jana měla dramatické dětství a jeho popisování bylo vskutku zabávné, respektive zajímavé. Zde není nic k vytknutí.
2. část - Thornfield: Jana se dostala k panu Rochesterovi a začíná slaďounké holubičkování, rozsáhlé, zcela nudné a znavující moralistické monology samotného Edvarda Rochestera, které jsem často po kousíncích přeskakovala. Jeho osobnost mi byla protivná a nechápala jsem Janiny sympatie, které v ní tento o dvacet let starší muž probouzel.
3. část - dům Na blatech: no a teď se posouváme pryč od Thornfieldu směrem ke šlechetným dobrodějcům, s nimiž je Jana Eyrová (dlouhou dobu zcela nevědomky) spřízněna. Tato část je podle mé nejzajímavější, děj utíkal velice rychle a osoba Jana Křtitele aka pana Riverse mi pŕijde precizně propracovaná, skvěle komplikovaná a úžasně realistická. Kdyby nebyl takový pedant, byla bych mu možná i fandila.
4. část - dům ve Fredeanu: na scéně je opět pan Rochester, tentokrát ještě trošku ošklivější a skeptičtější než jindy, zato stále tak bezhlavě zamilován. Naštěstí je poslední část nejkratší a končí slaďounkým happyendem!
Kniha se mi kromě Rochesterových částí četla dobře, prot srsti mi bylo však časté opakování slova 'být' v případech, kdy se toto stylisticky nevítané slovíčko dalo obejít jiným, příhodnějším slovesem.
Mějte se hezky a čtěte Jane Eyrovou, ale pouze ty části bez pana Rochestera, jinak vás to zabije.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika sirotci zranění romány pro ženy klasická literatura
Kniha Jane Eyrová je v
| Právě čtených | 104x |
| Přečtených | 6 804x |
| Čtenářské výzvě | 1 033x |
| Doporučených | 634x |
| Knihotéce | 1 691x |
| Chystám se číst | 1 379x |
| Chci si koupit | 210x |
| dalších seznamech | 82x |
Mě to nebavilo. Je to stará knížka, ale ani mi nevadila stará čeština, vlastně nebyla tak zastaralá, ale ty dialogy byly naprosto nudné! Pan Rochester se zeptá, není-li příliš přísný a odpověď Jany je, co je to vlastně být přísný a on je všechno jen ne přísný, rozepsaná na dvě strany! Taky mi dost vadily náboženské myšlenky, hlavně když se objevil Jan Křtitel. On je ale skvěle propracovaná postava, trochu v mých očích klesl tou žádostí do manželství, jak ctižádostivý je (ten film mi ho zkazil taky, nemůže vypadat jako 17 letý kluk, což ten herec vypadá, no), postavy jsou vážně dobré skoro všechny.
Některé části mě i bavily. Bavily mě rozhovory mezi Janou a panem R, i když jsem občas těm tématům nerozuměla..nikdo se tímhle stylem nebaví, snad ani v té době. Taky mě mučilo neustále otáčet na konec knihy pro vysvětlivky francouzštiny, ale co už, to je taková maličkost.
I když musím říct, že Jana mi moc sympatická není, mám ji ráda, ale nepřirostla mi k srdci. Pak mám ráda pana R, Jana Křtitele-to je asi nejlepší postava, paní Fairfaxovou a dokonce je tam moje jmenovkyně v domě Na blatech.
Tuhle knížku jsem přečetla hlavně, že jsem chtěla vidět film a přišlo mi dobré znát ten příběh předem, protože ve filmu vždy leccos chybí..a taky to můžu zařadit na maturitní seznam četby.
No tak abych to shrnula, knihu jsem louskala snad měsíc, ne v kuse, ale celkově z ní mám dobrý pocit, je to krásný příběh, ale styl psaní mi prostě nevyhovuje. Všechno je zdlouhavé a některé úsudky mi připadají směšné z hlediska dnešní doby (Miluji vás, ale musím si tu lásku zakázat a opustit vás... a potom každý pláče, div se neutrápí)
Mám v poličce i Na větrné hůrce, ale asi ji hned odnesu zpátky, protože se obávám, že by to dopadlo podobně.
Knížku jsem dočetla, nic jsem nepřeskakovala, jsem spokojená a můžu si zaslouženě vychutnat Michaela Fassbendera coby pana Rochestera :)