Jane Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421645/bmid_jana-eyrova-GfR-421645.jpg
5
4535
4535
Příběh osudové lásky je současně i historií citového a myšlenkového osvobození ženy viktoriánského období, zbavené malosti a předsudků. Chovanka ze sirotčince přichází na venkovské panství jako vychovatelka a v domě opředeném nevysvětlitelným tajemstvím, prožije velkou osudovou lásku. Než však prosadí svou svobodnou vůli a právo rozhodnout o vlastním osudu, zažije mnoho utrpení a odříkání. Hrdinčina morální síla, jasný rozum a upřímný cit překonají všechny překážky a dovedou ji po boku milovaného muže ke štěstí.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
četla jsem kdysi v dětství, snad v osmičce ?? a samozřejmě jsem si z toho nic moc nepamatovala... tak jsem si teď dala aurioverzi krásně načtenou jednou slečnou na youtube...
mno, jestli chcete vědět, z větší části jsem to vnímala podobně jako Metla :D
je to kniha extrémů, snad poplatná své době. Dnes ale některé fráze a hlavně obsahy sdělení vyznívají kýčovitě, úsměvně a naprosto nepravděpodobně.
V úvodu poznáváme sirotka Janu, bojující i místečko v rodině svého strýce. Úplně zbytečné konflikty, šikanována Jana. Malé dítě zavřené osamoě v pokoji, kde mě ale nejvíce ze všeho zajímalo, proč nikdo neřeší dehydrataci, případně WC ?? (o vylučování se ale v této době zřejmě vůbec nemluvilo, natož psalo !!! to je snad jasné, Zuzano !!!)
Janě je neustále předhazováno, jak má být tichá, mírná, slušná, upjatá...prostě nereálné věci.
Sadistická teta a bratranec a sestřenice jen o chlup lepší...pak tuto roztomilou rodinku vymění za Lowoodský ústav, což je další panoptikum - nahastrošit holky, trápit je zimou, hlady, učením...opět se zvrhlou snahou ulahodit snad jen "vedoucímu a majiteli" ústavu, který, jak jinak, žije v blahobytu... opět poslouchám a říkám si, že to snad ani není možné... samý úchylák v té Anglii. No, Jana se zocelí a vše přežije a vydává se vstříc Thornfieldu... romantické popisy mozejícího dne na blatech, takové panoramata bych si klidně nechala líbit... a V Thornfieldu potkává svého osudového muže - pana Rochestera (můj pán a velitel...uááááá.. a nekonečná vykačka a podřízené postavení..v dnešní době bizár, Charlotte Brönte ale opisovala zřejmě realitu jejich dní..).
Aby romantická linka nebyla tak jednoduchá, objeví se pár přízraků z minulosti (které Jana přehlíží, aby pak chudák byla úplně paf - natolik, že potají mizí bez groše...).
Po dalším bloudění blaty (opět poetické popisy přírody, realistické Janina utrpění, zejména duševního) Jana nalezne útočiště u hodných lidí, z kterých se nakonec vyklube rodina - modří už věděli mnohem dříve než Jana :) a tady autorka stvořila další postavu na zabití - Jana Křtitele...
a dialogy se následně točily drahnou a předlouhou dobu kolem "schopností"...kohokoliv, zejména ale schopností Jana Křtitele a samotné Jany...jsem si říkala že jestli ještě jednou uslyším slovo "schopnosti", tak už mě fakt trefí... Jan byl tak neskutečně sebestředný, narcistní, manipulativní, a vše schovával pod rouškem "obětavosti, víry a odříkání" - no nevěřila jsem mu z toho nic. Naštěstí Jana projeví dostatek zdravého rozumu (nebo možná více zafungoval romantický aspekt a srdce, než ten rozum) a z jeho osídel se vymaní...
a co pan Rochester ? neboj, čtenáři, konec bude patřičně dramatický, s napětím, i nějkým tím happy endem. Každopádně doporučuji si přečíst osobně, nebo poslechnout...
i když píšu trochu s nadsázkou, takovéto byly moje dojmy. Poslouchalo se to velmi dobře , slečna (jmenuje se Eva) měla příjemný hlas a příběh procítila, prožila spolu s autorkou. Ty "výlevy" a ty pro nás dnes až absurdní názory, přesvědčení a životní nasazení mi ale mnohokrát zvedali mandle... dále to pokrytectví, skrupule, tyranie...
Když si to odmyslím, jedná se o parádní gotický román, s temnou, postupně budovanou atmosférou, trochou tajemna a duchařiny, s láskou, nenávistí a hlavně nespoutanou přírodou anglického venkova a blat. Je to silný příběh, a přiznejme si, každá z nás by ráda potkala svého pana Rochestera.
Děkuji, ráda se k ní vrátím i v budoucnu.
P.S. Větrná hůrka (či tiež slovensky nádherne poetické Búrlivé výšiny) od Emily ale zůstává mým top dílem sester B.
Co jen k tomuhle napsat nebo dodat.. Geniální sestry Brontëovy..
Tohle je přesně typ knížky, po které musíte sáhnout pokud milujete “hluboké čtení”, které ve vás nechá nějaký otisk.
Můj naprosto nesmazatelný otisk Jane Eyre a Na větrné hůrce.. Náhoda, že autorky byly sestry ? Nemyslím..
Jak moc smutné a nespravedlivé, že jsme nedostali víc…
Hlavní hrdinka je sirotek , nepoznala a nezažila teplo rodiny.
Je velmi cílevědomá a snaživá, velmi ráda se učí a je ochotna vždy pomoci druhým.
Hlavní hrdinka hledá místo které by se jí stalo domovem..
A co nakonec v tomto románu najde to se vše dozvíte když si ho přečtete..
Doháním klasiku. Jana Eyrová určitě za přečtení stojí, nicméně mě na knize chvílemi iritovala povaha hlavní hrdinky a občasná rozvláčnost se příběhu též nevyhnula. Jsem ráda, že jsem se s tímto románem seznámila, z klasické literatury nicméně mám jiné favority.
SPOILER
Příběh Jany Eyrové a pana Rochestera jsem četla několikrát a viděla jsem asi nejmíň dvě filmové verze. Co říct? Nesmrtelný příběh, v literatuře uplynulých staletí je jich naštěstí takových docela hodně.
Nebudu se vyjadřovat k obsahu knihy, snad jen, že celým románem se prolíná jakýsi mrak, skrytý smutek, závan tragédie, neboť jak Jana, tak pan Rochester prošli opravdu ledasčím, než konečně nalezli své štěstí.
A teď jedna informace
Dostala se mi do ruky e-kniha nazvaná Manžel Jany Eyrové. Život Edwarda Rochestera. Dávám 5*.
Podle mého je to soukromý překlad, bez uvedení překladatele ani vydavatele. Naštěstí aspoň jméno autorky je k dispozici. Na DK žádné informace nejsou, jedna zmínka je u konkurence a vyplývá z ní, že kniha u nás oficiálně asi nevyšla. Tudíž nevím, zda by byla (česky) vůbec k sehnání na netu, snad ano.
Kniha je poměrně rozsáhlá a mapuje z jiného pohledu Rochesterův život od dětství, přes četné peripetie až k seznámení s Janou, vyhoření rodinného sídla, zmrzačení Rochestera, šťastné vyústění, jejich dlouhý a šťastný společný život a nakonec... konec.
Není to psáno v úplně stejném duchu, jako původní román, ale je plný událostí a dějů, mnoha radostí, ale i několika rodinných tragédií, a velmi dobře se čte. Nemám tušení, jak by se k ní zainteresovaný čtenář - čtenářka mohli dostat, ale jednoznačně někde existuje.
Originál: Tara Bradley - Jane Eyre's Husband. The Life of Edward Rochester
Keď som sa ponorila do čítania „Jany Eyrovej“ od Charlotte Brontë, netušila som, že ma čaká niečo, čo zmení môj pohľad na literatúru. Toto dielo, ktoré je majstrovským výtvorom, okamžite ma uchvátilo a vtiahlo do svojho fascinujúceho sveta. Od prvej stránky som sa ocitla v Janinom srdci, kde sa prelínajú napätie, vášeň a hlboké emócie.
Jana, s jej nezlomným duchom a odhodlaním, prechádza skutočnými skúškami, ktoré by zlomili aj najtvrdšie srdce. Brontëová majstrovsky prenikla do jej psychológie a odhaľuje nám, ako sa jej vnútorné boje odrážajú v jej vonkajšom svete. Každé slovo, každá veta sú precízne tkané, aby vytvorili nezabudnuteľný zážitok, ktorý vás nielen zaujme, ale aj donúti zamyslieť sa nad hlbokými otázkami o láske, morálke a vlastnej identite.
Toto nie je len kniha – je to emocionálna jazda, ktorá vo mne zanechala nesmierne silné pocity. Jej príbeh je oslavou vytrvalosti a sebaúcty, a verím, že sa k „Jane Eyrovej“ s radosťou vrátim, aby som znova prežila túto fascinujúcu odyseu a hlboké posolstvo, ktoré so sebou nesie.
„Jana Eyrová“ je skvostný klenot literatúry, ktorý vás osloví, inšpiruje a zanechá vo vás nezmazateľnú stopu. Som nadšená, že som objavila dielo Charlotte Brontë a ďalšie diela jej sestier, a teším sa, že sa ponorím do ďalších ich jedinečných a hlbokých príbehov.
Miluji ten styl psaní, neustálou introspekci, bohatou slovní zásobu, miluji tu gotickou romanci. Trošku lituji, že je poslední třetině příběhu věnován tak velký prostor, protože tam dosavadní pnutí polevuje, příběh je nadnášen deus ex machinami a St. John Rivers je jednou z nejnesympatičtějších knižních postav, jaké držím v paměti. Ale chápu, že Jane se musela osamostatnit a získat nějaký nadhled. A nekonečné dilema je, jak se vyrovnat se šílenou ženou na půdě. (Anglicky.)
Já jsem byla spíše zklamaná. Příběh v zásadě krásny (a to jsem fanda dívčí romantické klasiky), ovšem špatně stravitelný.
Edvard byl pro mě maximálně nesympatický a celou knihu jsem si přála, aby od něj Jana dala ruce pryč.
Děj byl zdlouhavý a v knize se nacházelo více hluchých míst, které příběh dosti ničily.
Ne vždy logicky odpovídaly časové následnosti. Např. po 3 denním putování á la žebračka byla vychudnutá na kost, že na ní brutálně visely šaty... To za 3 dny nezvládne nikdo.
Tak nějak mi tyto nedostatky vadily více, než se mi líbil příběh. Škoda. :/
Román, který má svoje kouzlo a stále patří ke klasice. Hlavní hrdinka má svoje zásady a z nich nezlevní.
Není mnoho knih, které by ve mně zanechaly tak hluboký dojem a u kterých bych se tak strašně moc těšila na pokračování ve čtení, jako je právě Jana Eyrová. Četla jsem ji za svůj život mnohokrát a přesto má stále pro mě své kouzlo, možná dokonce ještě větší než když jsem byla mladá. Úžasný román!
Bola som este na ZŠ, ked vtedajsia socialisticka ceskoslovenska televizia uvadzala adaptaciu Jany Eyrovej z dielne BBC, kde Rochestera hral Timothy Dalton. Bola som ocarena, aj s polkou rodiny. A este stastnejsia, ked som asi o dva roky narazila na knihu v kniznici. Odvtedy som ju precitala niekolkokrat a radim ju medzi svoje najoblubenejsie. Akurat som nerozumela jednemu, ze autorka sice uvadzala v texte nazvy miest, ale grofstva, nikdy nie cele, iba "grofstvo". Tak neviem, ci to bol zamer, alebo, co, ale to uz sa nedozvieme).
Jana Eyrová jako taková je nesmírně sympatická hrdinka. Její postoje, tvrdohlavost a odhodlanost mě prostě bavila.
Chvílemi to samozřejmě bylo trochu zdlouhavé, ale ani jednou se nestalo, že bych začala přeskakovat.
Super počtení.
Povinná četba, anglická literatura, klasika.... a mnoho dalších popisů by se dalo o této knize říci. Zaskočilo mne kolik lidí tady srovnává tuto s knihou Pýcha a předsudek a netuším proč. Proč ne s Rozum a cit, tedy pokud chcete zůstat u Austenové.... Tyto autorky se možná věnovaly podobnému tématu, co také v 18.století chcete vymýšlet za scifi. Ale nejen, že je dělí generace ale minimálně styl. Austen vložila ironii, humor, optimismus do příběhu, ale CHB do postav.
Možná v této knize na člověka padne deprese, na mne hlavně z dětství Jane, ale v té ponuré době, která měla svá měřítka a jimi bezcitně měřila každého a neviděla jednotlivce a charakter člověka se CHB hodně dobře orientuje a my s ní. A myslím, že generacím čtenářů předala díky příběhu jedné postavy Jane a jejímu ryzímu charakteru jak se poprat jak s dobou, měřítky, lidmi co měří, bezcitností okolností, tak sebou sama. Nacházet odvahu v sobě a svých hodnotách, mít přání a zkoušet je svým přičiněním plnit.
Ne jako dnes házet vše na ostatní, když se mi nedaří, nemít odpovědnost, měnit hodnoty dle situace a výhod, nechávat si cestičku umést rodiči a spoléhat na to, že ostatní něco udělají, vymlouvat se, chtít jen brát, pokud dávat pak jen s vypočítavostí, ... Copak je dnes méně závisti, odsuzování, zloby, šikany, ... Možná jsme o 300 let dál v technologiích, ale kam jsme došli jako společnost? jako národ? Jako jednotlivci? To myslím CHB vložila do Jane, abychom se zamysleli nad svým životem, nejen co nesmíme , ale co máme, co můžeme. Otázkou je co chceme....
Krásná klasika 19. století psaná libozvučným jazykem. Byť čtení moc neodsýpalo, protože dialogy a popisy jsou pro naší dobu a náš zrychlený způsob života poněkud dlouhé, rozhodně to nesnižuje kvalitu díla, krásný jazyk, jeho hloubku a poselství.
Je pár knih, ke kterým se vracím celý život a Jana Eyrová je jednou z nich.. po letech jsem ji vzala do ruky a opět ve mně zanechala hluboký dojem. Nesmrtelná klasika v geniálním překladu Jarmily Fastrové.
(SPOILER)
„Krása spočívá v očích toho, kdo se dívá.“
Jana vyrůstá jako sirotek u své tety, která ji ale nemá ráda a pošle ji do internátní školy. Z Jany se stane vzdělaná, ale chudá dáma, která ve svých 18 letech ústav opustí a začne působit jako učitelka malé svěřenkyně na panství velmi bohatého pana Rochestera. Ačkoliv jsou věkem i společenským postavením velmi nesourodí, najdou v sobě vzájemně zalíbení a vzniká mezi nimi silné pouto.
Jana Eyrová je právem řazena mezi klenoty romantické literatury. Na svoji dobu si myslím, že to muselo být velmi průlomové dílo.
Celý život jsem si myslela, že Jana Eyrová je kniha podobného ražení jako knihy Jane Austenové, ale je mnohem více dramatická a vážná. Kniha se mi četla překvapivě dobře, ale rozhodně to není čtení na dva dny.
První polovina knihy se mi líbila moc, nejdříve Janino velmi smutné dětství až po dobu, kdy našla domov na Thornfieldu a lásku u pana Rochestera. Chování pana Rochestera se mi ne vždycky zamlouvalo – když pominu, že ji lhal (zápletka, chápu), tak mi vadilo, jak se snažil ji přimět, že se jí některé věci pouze zdály, špatně si je vyložila a nakonec po tom všem po ní ještě chtěl, aby odložila své veškeré morální zásady a žila po jeho boku jako milenka. V té době samozřejmě nemyslitelné a Jana zvolí život v chudobě a samotě, ale věrná svým zásadám a přesvědčení.
Druhá polovina knihy se mi četla už hůře. Jana nalezne svoji ztracenou rodinu. Její bratranec St.John mi byl velmi nesympatický a jasně dával najevo převahu mužů nad ženami, Janu nepěkně ovlivňoval a snažil se to skrýt za náboženské poslání.
Kniha má v sobě poměrně velkou duchovní stopu, hodně rozjímání o Bohu a pekle. To mě místy nudilo a nebavilo.
Pýchu a předsudek Jana Eyrová v mých očích nepředčí, ale musím říct, že se mi kniha velmi líbila a rozhodně doporučuji, pokud jste tuhle povinnou četbu stejně jako já ve školních letech vynechali.
4*/5*
IG: @cotaholkacte
Proslulý román JANE EYROVÁ (1847) anglické spisovatelky CHARLOTTE BRONTËOVÉ (1816–1855) znám z několika filmových a televizních adaptací, což mi dlouho stačilo. Ale protože klasiku 19. století čtu rád a tento román patří mezi nejvýznamnější díla této doby, konečně jsem si ho přečetl; přispělo k tomu i to, že v novém skvělém překladu Petry Diestlerové vyšel v mé oblíbené edici CooBoo Classics (a Jane tu konečně není Jana). Jane Eyrová vyšla ve stejném roce jako jediný román Charlottiny mladší sestry Emily Na Větrné hůrce a měla velký úspěch, takže ještě v tomtéž roce následovalo druhé vydání.
Román přináší pozoruhodnou směs romantiky, dívčího bildungsromanu, milostného příběhu velké osudové lásky, která musí překonat mnohé strázně stejně jako titulní hrdinka, gotického románu, v němž nestraší duchové, ale tajemná šílená žena, reálných společenských vztahů a realisticky podané individuální psychologie, přičemž autorka slovy své hrdinky vyslovuje na svou dobu odvážné feministické názory na postavení žen a jejich rovnosti s muži a navíc své vyprávění obohacuje literárními narážkami na Jonathana Swifta, Johna Miltona, Williama Shakespeara, Waltera Scotta či S. T. Coleridge a řadou odkazů k Bibli. Nádherný román je vyprávěn v ich-formě, což v té době také nebylo úplně obvyklé, a obsahuje i četné autobiografické prvky. Autorka stvořila dvě úžasné, nezapomenutelné postavy, Jane a Rochestera.
Jane jako sirotek vyrůstá v nelaskavém prostředí u své tety a pak v lowoodské dívčí škole, kde panují zpočátku hrozné poměry, k jejichž zlepšení přispěje i Jane, která se zde stane učitelkou. Nehezká, drobná, vášnivá, učenlivá a pilná Jane, nekonvenční ve své nezávislosti, v osmnácti letech odchází jako guvernantka do domu pana Rochestera, do něhož se osudově zamiluje; ale než je jejich vztah naplněn happyendem, čeká je oba ještě trnitá cesta (k čemuž odkazuje i název Rochesterova domu Thornfield).
„Milionům lidských bytostí je souzeno ještě topornější živoření než to moje a miliony se jich tiše bouří proti svému údělu. Nikdo netuší, kolik vzpour kromě politických rebelií kvasí v lidských masách, které zalidňují zemi. Obecně se předpokládá, že ženy by měly být velmi klidné a vyrovnané; jenže ženy cítí stejně jako muži; potřebují uplatnění pro své schopnosti a prostor pro své usilování stejně jako jejich bratři; příliš přísným omezováním a naprostou stagnací trpí přesně tak, jako by jimi trpěli muži; a od jejich druhů, kteří se těší větším výsadám, je úzkoprsé prohlašovat, že by se měly omezit na pečení nákypů a pletení punčoch, na hru na klavír a vyšívání taštiček. Je bezohledné odsuzovat je či se jim vysmívat, když se snaží dělat či naučit se něco víc, než je podle zvyklostí pro jejich pohlaví nutné.“