Jáma
C. J. Tudor
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414426/bmid_jama-KAk-414426.jpg
4
1469
1469
Kříďák, drásavý a děsivý psychothriller C. J. Tudor, se stal nejúspěšnější knižní prvotinou roku 2018. Nyní je tu Jáma, příběh, v němž autorka co do hrůznosti a napětí ještě přitvrdila... Joe se nikdy nechtěl vrátit do rodného Arnhillu. Ne potom, co zažil se svou partou: šikanu, zradu, sebevraždu. Ne potom, co zmizela jeho sestra Annie. Ne potom, co přišel o rodiče. Ale Joe nemá na vybranou. Protože to, co se kdysi stalo Annie, se děje zase. Protože minulost má ve zvyku se vracet. Protože nejhorší den Joeova života nebyl ten, kdy se jeho sestra ztratila, ale ten, kdy se vrátila.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2019 , KalibrOriginální název:
The Hiding Place (or The Taking of Annie Thorne) , 2019
více info...
Přidat komentář
Něco tomu chybělo, hodně tomu chybělo. Hodně předvídatelné počtení, konec není takový boom, osobně mi přišel zbytečně v podstatě o ničem. Člověk má pocit, že už už se dozví co se stalo a nic. Nebo jsem to snad přehlédla? Čte se dobře o tom žádná, ale Kříďák byl lepší.
Bylo to dost zvláštní. Na to, že je to bestseller.... Pořád jsem čekala v nějaké velké překvapení, jistou záhadu. Pak se ukázalo, že to sice bylo trošku děsivé ale rozhodně nereálné, takže těžko si celý příběh představovat. Dala jsem tři hvězdičky za to, že se mi kniha dobře četla a dočetla jsem ji do konce. Ale zbytek mě hodně zklamal.
Co ke knize napsat? Jak jsem tady četla v komentářích, že čekáte až to přijde, když jste na konci zjistíte, že to nepřišlo. Přesně tenhle pocit jsem měla po přečtení knihy.
Kříďák se mi také nelíbil. Jámu hodnotili tak, že je lepší, tak jsem ji zkusila. Musím tedy uznat, že lepší je, ale nic skvělého se po přečtení knihy u mě neodehrálo. Učitel, který před svými dluhy uteče zpět do rodného města. Uteče tam záměrně. Přijde mu e-mail, že někdo ví co se stalo jeho sestře. Před několika lety se totiž ztratila, byla pryč dva dny. Když se vrátila, tak to nebyla ta samá Annie.
Musím uznat, že se kniha dobře čte, začtete se, ale pak se nic zajímavého ani závratného nestane. Připomíná mi to takový ten duchařský příběh, který si děti vyprávějí u táboráků.
Jáma byla rozhodně lepší než Kříďák. Děj více promyšlený, styl mnohem lepší, jde vidět, že už ví, jak psát. Celkem pomalý rozjezd, ale čtivý, od poloviny napínavé a i když knihu mnozí kritizují, mě bavila. Autorčin styl je jiný, zajímavý, rozhodně v sobě něco má. 4* si zaslouží.
Autorka mě nezaujala první knihou a bohužel ani druhou knihou se jí to nepovedlo. Kniha je čtivá, ale i tak jsem se ke čtení musela vyloženě nutit a bylo mi úplně jedno, jak to bude pokračovat dál. Škoda, protože díky tomu humbuku, co byl kolem Kříďáka i kolem Jámy, bych očekávala od knih něco jiného.
Druhá kniha této autorky a vypadá to opět na hodně rozdílné názory. Ty knihy nejsou dokonalé, ale něco na nich je..., něco zvláštního, přitažlivého...
Thriller Jáma má působivou atmosféru - tajemnou a temnou. Hororový děj v současnosti se střídá s tragickou a hororovou linkou z minulosti z dětství hlavního hrdiny, který mě bavil svým suchým a ironickým humorem.
Příběh je velmi dobře vystavěný, postupné odkrývání všech tajemství je poutavé. Jediným mínusem pro mě byly místa, kde měla autorka šlápnout na plyn. Děj thrilleru je jako jízda po dálnici - obojí má být svižné, rychlé, žádné zdržování. Tady to občas připomínalo venkovskou silničku plnou výmolů ;-). Ovšem uznávám, že tyhle silničky mají většinou malebné okolí, takže dávám 4* :-).
Škoda. V okamžiku, kdy čtenáři dojde, který Kingův román je tady varírován (a pozor, rozhodně neupírám autorce právo na inspiraci), přestane mít pro něj děj tah. Je to zručně napsáno, má to atmosféru - ale zatímco jsem si u Kříďáka užívala jak vědomé kingovské variace, tak schopnost autorky bavit totálně nesympatickou hlavní postavou, tady jsem se chvílemi trápila, že mi věci docházejí příliš rychle a že některé pasáže jdou tím pádem mimo mě.
C.J. Tudor se mojí oblíbenou spisovatelkou nestane. Ani na podruhé mě její kniha neokouzlila.
Takže. Rozhodně je Jáma čtivá. Prvních sto stran uteklo ani nevím jak. I s chvilkovou menší krizí v polovině knihy, kdy jsem se do čtení spíše nutila. Rozuzlení děje mě příliš neuspokojilo. Čekala jsem větší "wow efekt". U obou knih se dostavilo spíše zklamání. A přitom ty anotace jsou tak lákavé. Skoro při nich tajím dech. Dokonalé obálky. A na konci si říkám: Tohle je všechno?
Mnozí čtenáři přirovnávají autorku k S. Kingovi. Já od něho četla jen Zelenou míly, která se mi líbila, ale přesto netoužím po dalších autorových knihách. A možná tím to bude. Jestli je její styl tak moc podobný Kingovi, tak už vím, proč mě její knihy tolik neoslňují.
Přesto ale po další knize autorky určitě sáhnu, protože co kdyby to tentokrát neskončilo jen mrazením při čtení anotace a z příběhu by se vyklubal dechberoucí zážitek? Možné to určitě je.
Nezklamala! U některých autorů a knih s velikou reklamou mám občas problém. Ale tato knížka byla opravdu velice čtivá. Doporučuji.
Bylo to čtivé, napínavé a trochu strašidelné, ale... Proč mám pocit, že autorka si vzala Strach Jozefa Kariky a prakticky ho obšlehla?
Za mě teda docela zklamání. Sice jsem to dočetl do konce, ale připadal jsem si jak v textu jedné staropražské písničky - "Von porád čekal, že něco příde, von porád čekal, nepřišlo vůbec nic"
Nemohla jsem přečíst Kříďáka a Jámu taky ne. Fakt jsem se snažila. Táhne se to jako tejden bez peněz, hlavní hrdinové jsou nesympatický, nemá to žádný spád. Přečetla jsem do půlky a pak jsem se na to s úlevou vykašlala.
Dvě a půl hvězdy. Kříďák se mi moc líbil a inspirace Kingem, byť nepřehlédnutelná, mi naopak sedla. Proto jsem se na Jámu dost těšil... a byl jsem poměrně zklamán.
Co se mi opět líbilo i tady byl samotný styl psaní. Tam nemám co vytknout a i díky tomu jsem knihu vlastně dočetl. Tenhle styl mi vyhovuje a mám ho moc rád.
Na druhou stranu zápletka byla v hlavních bodech průhledná, ve vedlejších mi dějové zvraty - ač třeba překvapivé - připadaly naopak na sílu, zbytečné, neorganické. Protagonista mi byl celou dobu nesympatický, nenašel jsem na něm nic, kvůli čemu bych mu měl držet palce. Ani v ději z minulosti, protože ten už proběhl a člověk to mohl jenom bezmocně sledovat, a už vůbec ne v tom ze současnosti, kde mi na něm zkrátka nepřišlo skoro noc kladného a neměl jsem potřebu mu v ničem fandit. A asi už to byl až moc velký "odraz" Kinga, takže na rozdíl od Kříďáka mi to tentokrát spíš vadilo jako neoriginální a průhledné.
Tohle na mě bylo asi moc zmatený a nedomyšlený. Za mě velké zklamání a opravdu pouhý průměr.
Miluju v knížkách atmosféru malých měst, která mají velká tajemství. Taky hlavní hrdiny s nelehkým až trochu pos*aným životem a zapletence táhnoucí se od školních let. K tomu si přidejte jednu záhadu, které nepřijdete na kloub vy ani hlavní hrdinové a máte čtení na zimní večery jak dělané!
Kniha napinava byla, to ne ze ne ale asi jsem od zaveru (rozuzleni) cekala neco jineho, vice sokujiciho? Tezko rict. Asi to nebyl primo zanr pro me, ale verim, ze jini se v tom treba najdou.
Kniha nic mene byla dobre psana ale jako psycho (dle recenzi) mi to neprislo, mozna jsem zvykla na horsi? :D tezko rict. Radim spise k oddychovym.
Prvních pár kapitol jsem byla trochu nejistá, zda mě to skutečně zaujalo. Pak se překvapivě rychle můj názor změnil. Zaujalo mne, že v příběhu jsou i prvky magie, byť černé. Kniha se mi ve výsledku líbila a přečtenou jsem ji měla rychle.
Doporučuji
Asi takhle...Autorka asi nebude nikdy v mých top oblíbených spisovatelích, ale oproti Kříďákovi se její styl vyprávění, popis postav i rozuzlení příběhu hooodně vylepšilo. Kříďák byl fantasmagorie, rádoby horor s detektivkou dohromady a nedával moc smysl. Tento příběh, ačkoliv měl taky své mouchy byl více uvěřitelný, lépe se mi četl a jsem ráda, že jsem autorku nezavrhla a dala jí ještě šanci. Možná tím, že jsem čekala další slátaninu, mě mile překvapilo, že to vůbec nebylo špatné.
Tak tohle bylo opravdu velké, VELKÉ šlápnutí vedle. Jak jsem nedávno vychvalovala nakladatelství Kalibr za skvělý výběr knih, tak tady se jim to vůbec nepovedlo. Jasně, když už vydali jednu knihu od autorky, která sklidila - dá se říct - úspěch, proč by nevydali i druhou knihu? A proč zrovna takovou slátaninu, která má ke kvalitnímu příběhu stejně daleko je Země ke Slunci. Tak to vážně nechápu.
Anotace slibuje hororovou atmosféru, ale tu jsem - ať jsem hledala, jak jsem hledala - bohužel nenašla. Nic ve mě neevokovalo strach či jen neblahou předtuchu. Že to připomíná Stephena Kinga? To nemusím být odborník, ale jeho stylu se to ani zdaleka nepodobá.
Celý příběh byl vlastně o ničem, takové přišel jsem, viděl jsem, prohrál jsem. Hlavní hrdina mi byl nesympatický a tak trochu hloupoučký.
Konec už byl pomyslná tečka na konci celé této mizérie. Snažila jsem se číst pomalu, abych v tom všem našla nějaké pozitivum, ale čím víc jsem četla, tím dřív jsem to chtěla mít za sebou.
Rozhodně nedoporučuji! Mozková lobotomie mě nemine.
Štítky knihy
thrillery tajemství horory šikana hornictví maloměsto britská literatura
Pro mě je kniha velice čtiva. Překvapila mě originálním tématem,ktery jsem ještě nikde nečetla. Osobně jsem četla horší kraviny. Tohle se opravdu číst dá a má to nějaký děj, zápletku, rozuzlení. Konec knihy... Pro mě osobně a mou fantazii se meze nekladou. Kniha by mohla mít pokračování. Ale možná spisovatelka chtěla nechat konec knihy otevřený.