Jáma
C. J. Tudor
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414426/bmid_jama-KAk-414426.jpg
4
1474
1474
Kříďák, drásavý a děsivý psychothriller C. J. Tudor, se stal nejúspěšnější knižní prvotinou roku 2018. Nyní je tu Jáma, příběh, v němž autorka co do hrůznosti a napětí ještě přitvrdila... Joe se nikdy nechtěl vrátit do rodného Arnhillu. Ne potom, co zažil se svou partou: šikanu, zradu, sebevraždu. Ne potom, co zmizela jeho sestra Annie. Ne potom, co přišel o rodiče. Ale Joe nemá na vybranou. Protože to, co se kdysi stalo Annie, se děje zase. Protože minulost má ve zvyku se vracet. Protože nejhorší den Joeova života nebyl ten, kdy se jeho sestra ztratila, ale ten, kdy se vrátila.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2019 , KalibrOriginální název:
The Hiding Place (or The Taking of Annie Thorne) , 2019
více info...
Přidat komentář
Příběh zbytečně překombinovaný, v něčem nedotažený, jindy ulpívavý, jako celek inkonzistentní, až alogický. ALE: Je čtivý, scény jsou vykreslené tak, že je člověk takřka vidí před sebou. Vlastně na mě prokládání dějových linek, snové pasáže, charaktery osob i charakteristika mezilidských vztahů a nadměrné množství krve a hmyzu dělají dojem, že autorka usiluje o filmové zpracování knihy... proč ne, dost dobře by to mohlo být lepší než literární předloha.
Takhle nízké hodnocení jsem snad ještě nedala. Knihu jsem asi nepochopila. Přečetla jsem ji, ale nic...
Řbitov zvířátek je moje nej od Kinga. Jáma z ní určitě čerpá, i tak mě bavila, chvílemi jsem měla žaludek sevřený napětím, ale konec? Ten mě zklamal, proto je 4*
Autorka sama uvádí, že má oblíbeného spisovatele Kinga a tak bezostyšně vykrádá Řbitov zvířátek. Na rozdíl od něj je to ale ploché vyprávění bez pořádného nápadu, napětí, děj mě nezaujal, o pocitu strachu nemohla být ani řeč, prostě tomu chybí ta správná atmosféra. A závěr je katastrofa. Tentokrát jí to neprominu a dávám nízké hodnocení.
K Jámě jsem se dostala po autorčině prvotině "Kříďák", ze kterého jsem byla, i přes negativní komentáře zde, nadšená. Jáma - k samotné knize musím říci, že jsem jí přečetla rychleji a s větším zápalem, velmi se mi líbila a značně oceňuji vypravěčský styl autorky, volbu prostředí a charakteru postav a brilantně vykreslené děsivé snové pasáže, které působí až surrealistickým dojmem. Za mě dávám knize plný počet bodů a těším se na další počin autorky, kterou snad budu moci zařadit s touto kvalitou psaní mezi své oblíbené autory:)
Pohodové čtení, snadno a rychle se to čte. Příběh který neuchvátí, ale ani nenudí. Taková odpočinkovka
Kniha byla čtivá,napínavá, takže jsem čekala co z toho vzejde. Ale nakonec přišlo stejné zklamání jako u Kříďáka. Konec nuda.
Jáma mi zlehka připomněla Řbitov zvířátek, pro který mám slabost, neboť mě jako znuděnou puberťačku přivedl ke čtení. Navíc jakožto učitelka jsem ocenila prostředí, ve kterém se kniha odehrávala. Pomalý rozjezd mi nevadil, spíše naopak. Jediný důvod, proč nedávám všech 5 hvězd je vykreslení hlavních postav a opakující se situace a scény - když hlavního hrdinu už poněkolikáté někdo za jeho zády pozdravil, mírně jsem převracela oči vsloup. Jinak jsem spokojená, ještě více než u Kříďáka.
Tak oproti Kridakovi za me byla Jama zklamanim. Hodne depresivni, bez smysluplneho deje a konce. Nez se zacala dejova linie prolinat s minulosti, mela jsem co delat, abych knihu neodlozila.
Bála jsem se.
Bála jsem se, protože jsem do knihy vkládala velká očekávání - bála jsem se zklamání.
Bála jsem se a v noci jsem se vehementně snažila na příběh nemyslet, protože jakmile jsem to dělala - a já to dělala - viděla jsem u skříně chlapce bez tváře a pod oknem holčičku s panenkou a...
Milovala jsem se do Arnhillu neustále vracet. Jáma je kniha, díky které máte chuť vykašlat se na povinnosti, na spánek. Oddalujete je, měníte kvůli ní plány. Dokonce i váš oblíbený seriál je najednou překážkou, kvůli které se musíte od čtení odpojit.
Baví vás to tak moc, že vás uchvacuje i pasáž, ve které si hlavní hrdina rozdělává plechovku piva. Normálně by to bylo nezáživné či dokonce na obtíž. Ale já jsem popis této nevýznamné činnosti hltala tak, jako kdyby se z té plechovky mělo vyrojit hejno černých brouků...
Je to prostě poctivé čtení. Sakra dobře napsané. Někdy až neskutečně vtipné. Pak zase mrazivé a strhující, odkrývající pravou tvář.
Atmosféra tohoto příběhu je dechberoucí, jedinečná. Postavy jsou brilantně vybroušené do udivujících detailů.
C. J. Tudor je spisovatelka, která předběhla svůj debut a vytvořila místo prosycené děsem, zkažeností a temnotou, které přesto chcete poznávat a rochnit se v jeho lepkavém bahně. A po dočtení nebudete mít dost a začne se vám hluboce stýskat.
Jáma patří mezi ty výjimečné knihy, které přijdou jednou za čas. Objeví se a sežerou vás. Zmocní se vás. Přinutí vás stát se na nich závislými. Donutí vás je číst pomalu, věnovat jim veškerý čas a ten si prodlužovat tak, jak jen to jde. Přinutí vás je milovat. A nikdy nezapomenout.
Určitě o něco lepší a hororovější než Kříďák, ale svoje mouchy to také má. Potěšilo mě, že název má jistou symboliku. V případě podobných, až moc konkrétně znějících, názvů mám vždy obavu, že půjde o jakousi metaforu, což naštěstí není případ Jámy.
Hlavní postava Joe byl naprosto úžasný, líbilo se mi jeho drzé vystupování bez jakýchkoli servítek, často jsem s ním i názorově souhlasil a od protagonisty Kříďáka by nemohl být odlišnější.
Vyprávění tohoto příběhu bylo mnohem čtivější a pochopitelnější a líbilo se mi, že autorka odkrývá určité věci velice pomalu. Chvílemi jsem měl pocit, jestli jsem něco nepřeskočil, ale na konci do sebe všechny díly skládačky perfektně zapadly a já jsem byl velmi spokojen.
Po Jámě se rozhodně těším, co C.J. Tudor vyplodí dalšího!
Oproti předchozímu Kříďákovi se Jáma v první polovině dost vleče a ani u mě nevyvovala pocit té pravé ponuré atmosféry. To přišlo až později, kdy jsme na stopě hrůzného zjištění. Co knize nemůžu upřít je, že se dobře četla. Autorka se zbytečně neodklání od tématu a i přes rozpačitý rozjezd je kniha svižně napsaná.
Ale jo, pěkně se to četlo:) Jen jsem stále čekala na nějaký dějový zvrat, prostě na NĚCO. Ale ten konec pro mě vyzněl jen tak do ztracena...
Štítky knihy
thrillery tajemství horory šikana hornictví maloměsto britská literatura
Tahle knížka se ke mě dostala až teď - někdy jsou totiž čekací lhůty v knihovně hrozně dlouhý!
Příběh Joea a jeho návratu do rodného Arnhilu se mi hodně líbil. Když jsem četla, jak po celé skupince lezou brouci, měla jsem pocit, že mě něco šimrá - popis téhle situace byl opravdu věrohodný, stejně jako začátek knihy. Děj byl napínavý téměř celou dobu, byl svižný a poutavý. Jámu hodnotím líp než Kříďáka a pokud jste ji náhodou ještě nečetli, tak určitě doporučuji.