Jako zabít ptáčka

od:


KoupitKoupit eknihu

Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/14499/jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg 4.51618
Série:

Jako zabít ptáčka (1.)

Orig. název:

To Kill a Mockingbird (1960)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, XYZ
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (324)

Přidat komentář
veronikacerna
včera

Libila se mi... jde o klasiku a notoricky znamou... ale bylo to skvele cteni. Urcite keste zopakuji

Chajda69
12. října

Ne vždy v knize tak přilnu k nějaké postavě a jen zřídka se mi stane, že jí začnu téměř nekriticky obdivovat. Ale ano, Atticus Finch je pro mě ztělesněním morálky, kategorického imperativu, spravedlnosti a silných principů.

Ať už jde o Bubu Radleyho, slečnu Maudie, Toma Robinsona nebo třeba i Hecka, všichni dokázali, že se umí zachovat statečně a že morálka pro ně není jen pytel prázdné slámy. To se o většině ostatních obyvatel Maycombu příliš říct nedalo.
Dovolím si jen některé z Atticových zapamatování hodných výroků:

"Proč rozumní lidé začnou řádit jako zběsilí, když se zběhne něco, v čem je zapleten černoch, nad tím mi zůstává rozum stát."

"Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to do konce, ať se děje, co se děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to podaří."

"Pravda je taková: někteří černoši lžou, někteří černoši jsou zkažení, někteří černoši jsou nebezpečím pro ženy - černé jako bílé. Ale to se dá vpravdě říct o všem člověčenstvu, a nikoli výlučně o některé lidské rase. Není v této síni člověka, který by byl nikdy nezalhal, který se nikdy nedopustil něčeho nemorálního, a není takového člověka který by nikdy nebyl pohlédl na ženu se žádostí."

Příběh vyprávěný očima dítěte je rozhodně zajímavý, dokáže podat odpudivé lidské jednání jako vlastně jen trochu nesrozumitelný přešlap a fantazie dokáže vykouzlit z nijak zajímavé věci věc prvotřídního významu. Okolo dozvuků hospodářské krize či rasismu se našlapuje jen velmi zlehka, možná až nesnesitelně lehce, protože vědomí, co je opravdu za tím, že někdo nazývá někoho "negromilem" je teprve to hrůzné. Ne nepodobná je paralela s urážlivým nálepkováním a pohrdáním "vítači", "havlofily" nebo "sluníčkáři". Jako zabít ptáčka ukazuje, kam může právě tohle dospět. A věřím, že se najde dost takových, jako byl Atticus Finch. I já se snažím být takovým, jako byl on.

rusalka123
02. října

Tahle knížka se dotkla něčeho hluboko ve mně. Ale jen tak nenápadně, že jsem si toho sotva všimla. O to hůř se to popisuje... Příběh to nebyl žádný obzvlášť dramatický, a tak ani žádné velké emoce nepřišly. Ale "něco" v té knížce je. A to něco dává knížce místy nesmírně hluboké vyznění. Myslím, že to je hlavně díky Atikovi. Člověk tak nějak cítí, že takový by měl být... Tahle kniha prostě čtenáři tiše připomene ideály, za které by měl bojovat, vlastnosti, které by si měl osvojit, přístup ke druhým lidem, na kterém by měl pracovat. A to bez patosu, kterého se já osobně nedokážu vyvarovat ani v komentáři. Pardon. :-)

Vysky
25. září

Knihu jsem začal číst kvůli jedné, pro mě velmi důležité osobě. Postupem času už jsem knihu četl proto, ze mě prostě zaujala ona sama. Příběh je vyprávěn skrze mladou a nevinnou dívku Čiperu ,příběh vypovída o sociálních problémech v USA v první polovině dvacátého století. Zejména kniha poukazuje na rasismus a diskriminaci. Na knize se mi moc líbilo, že zde vystupovali osoby, s nadcasovymi názory a myšlenkami, které se z větší části shodovaly s těmi mými. Knihu bych spis doporučil pro mladší ročníky, ale i staršímu čtenáři tato kniha může hodne dát.

Sedlmajerka
14. září

Nedivím se, že vyznavačům Childa, Larssona, Nesba a spol. připadá tato kniha nudná a zdlouhavá. Tato kniha spadá do kategorie krásné literatury a přesně taková je - KRÁSNÁ!

haracky
13. září

Kéž by byli všichni lidé jako Atticus Finch

March
11. září

Kniha mi byla doporučená, nevěděla jsem co mě čeká...musím uznat, že styl psaní mne překvapivě bavil na to, jak je kniha stará. Krásné vykreslení chování dětí, částečná naivita a úcta k rodičům, ale zároveň i dřívější postoj k jiné rase. Žádnou pecku jsem neočekávala a vlastně ani žádné WAU nezískala. Chvilkami zdlouhavé vyprávění.... Dle mého, nic moc.... Ale po těch severských krimi odlehčené čtení

Andi
06. září

Nedokázala jsem se začíst. Začala jsem přeskakovat, a pak se na to vybodla. Netvrdím, že to není dobré dílko, ale asi jsem čekala něco víc a taky něco jiného. Napsáno z pohledu malé holčičky, no jasně, tohle autorce tak žeru, páč takhle 6tileté mrně neuvažuje. To se nepovedlo. Hodně nepovedlo. Atikus je fajn postava, asi jediná, která mi nevadila. Ta děcka dělala skopičiny, je to takové Bylo nás pět po americku, až na to, že dost nudné. Možná někdy příště tomu dám druhou šanci, no teď to prdím.

Katuska88
29. srpna

Do knihy jsem šla hlavně ze zvědavosti.
Chtěla jsem si přečíst ten literární skvost, o kterém jsem toho tolik slyšela, a na který je tolik odkazů v ostatních knihách. Nechtěla jsem být "neznaboh". No, nechci být velký kritik, ale do prvních cca 250 stran jsem se absolutně nemohla začíst. Měla jsem pocit, že se děj většinou "plácá" od ničeho k ničemu, a tak by se vůbec nic nestalo, kdybych těch prvních 250 stran vůbec nečetla. Nevím, jestli je to tím, že je to psáno z pohledu Jany Luisy (která se podle mne určitě nechová jako klasické osmileté dítě, a co víc, ani nemá slovní zásobu, a ani názory osmiletého dítěte)...nebo čím přesně, ale čtení mne nebavilo. V této době jsem knihu odložila na tři čtvrtě roku. Čekala jsem na proces jak na smilování boží a doufala jsem, že "to" konečně přijde. Přišlo, až ve druhé polovině.
Dětský - naivní pohled na tehdejší společnost a čistota, která z toho vyzařuje, je věc, která vás zaujme, ale jinak to asi není můj šálek kávy. Kdyby byl vypravěčem Atikus, bylo by to asi poutavější. Až na konci jsem pochopila, proč je vypravěčem právě malá Jana Luisa.
Pro všechny, kdo o četbě uvažuje, myslím, že by bylo zajímavé si to přečíst v originále, vzhledem k tomu, že se kniha používá jako mluvnický vzor pro anglicky mluvící mládež. Celkově, nebýt až úplného konce, tak mne kniha moc nenadchla. Ve finále jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale určitě nebude patřit mezi moje oblíbené klasiky.

Miška.Miška
28. srpna

Kniha kteoru by si měl každý alespoň jednou v životě přečíst.

elenai
24. srpna

Jak je možné, že někdo, kdo nenávidí Hitlera za perzekuci Židů, nenávidí černochy? To nepochopím ani já, Čipero. Příběh se zpočátku jeví velmi nevinně až idylicky. To se ale změní v okamžiku, kdy začne soudní proces. Na něm je krásně vidět, jak fungovala americká společnost 30. let, jak jsou některé skupiny lidí omezené a zároveň velmi nebezpečné. V závěru mi běhal mráz po zádech. Stát se něco podobného mým dětem, tak se rozhodně nezachovám jako Atikus Finch. Ten je pro mě, jen tak mimochodem, mužem, kterého bych chtěla mít doma po svém boku, kdybych už jednoho podobného neměla.

Red_Fox
19. srpna

Aneb o vážném tématu z pohledu dítěte...
Do knihy jsem šla s otevřenou myslí, netušila jsem, o čem bude a tak jsem ani neměla konkrétní očekávání. Přesto z ní mám neutrální pocity. Nebyla moc náročná na čtení, ale velká část mi přišla jako vatová výplň o ničem. Přibližně v polovině došlo ke zlepšení. Scéna se vzteklým psem byla bezvadná, měla jsem pocit, jako bych byla osobně přítomna. Dále mě zaujal soudní proces s Tomem Robinsonem, přestože to celé už od začátku smrdělo průšvihem.
Možná by bylo zajímavé mít příběh odvyprávěn z pohledu Atika.

thedifferentJ
19. srpna

Tato kniha je něco , na co se nezapomíná. Není to jen poutavý příběh, který se lehce čte, ale taky ukazuje na to , jací lidé byli, jsou a budou. A taky na to, že tu jsou takoví hodní a nesobečtí jedinci , jako je Atticus Finch , který zřejmě navždy bude jednou z mých oblíbených knižních postav. Rasismus je stále něco , co je hodně aktuální a ikdyž se názory trochu lepší, pořád je tu spousta těch, kdo názor na lidi jiné pleti měnit nechce. Všichni jsme lidé,všichni děláme chyby a všichni se radujeme, tak proč řešit věc jako je tahle ? Chtěla bych někdy říct , ale to co je v někom nezměním, zvlášť když je to už po staletí . Kniha ale není jen o tomto tématu , je to více příběh ,který je o... to už zjistěte sami :)

RHorse
12. srpna

Zpočátku jsem si skoro myslela, že knížku odložím a nedočtu, sice to bylo hezky napsané ,styl vyprávění mi seděl, ale nějak mi připadalo, že je knížka o ničem. Přesto mi něco nedovolilo přestat číst. Postupně jsem se začítala víc a víc až tak, že jsem se nebyla schopna odtrhnout. Skvělá gradace, výborný vyprávěcí styl, všem doporučuji! Rovněž doporučuji si nakonec znovu přečíst první kapitolu.

pepa4081
08. srpna

Velmi pěkná knížka, která pojednává o rasových předsudcích, ale hlavně o tom, jací jsme. Ať máme kůži jakékoli barvy duhy, jsou mezi námi dobří i špatní...a hlavně asi ti průměrní.
Díky tomu, že je psaná z pohledu malého děvčete, se neuvěřitelně lehce čte a přes vážný obsah je i humorná. Pulitzerovu cenu si jistě zasloužila. Vřele doporučuji.
Velmi uspokojivé.

angloumene
06. srpna

Jako zabít ptáčka je další z řady příběhů, který nahlíží na velice kontroverzní téma z dětského pohledu a snaží se tak vdechnout čtenářům krapet lidskosti a vzájemného pochopení. Leejino poselství je i podle názvu knihy jasné - je jedno zda jste černoch, žid nebo jakákoliv jiná menšina, všichni jsme lidé a měli bychom se podle toho chovat.

Celková myšlenka je samozřejmě krásná a zcela s ní souhlasím, jen toho moralizování bylo chvílemi trochu moc. Naštěstí jsou jednotlivé příběhy psány tak poutavě, že kniha se i přes mé výhrady četla skoro sama.

kofina
06. srpna

Tenhle příběh krásně poukazuje na "čistotu" dětského uvažování bez sortování lidí dle životních poměrů nebo barvy pleti. Chování člověka je to, na čem záleží.

nicolettkaa
04. srpna

Po prvním pokusu jsem knihu na hodně dlouho dobu odložila. Pročetla jsem jen pár stránek a nemohla jsem se začíst. Po letech jsem se rozhodla jí dát druhou šanci a rozhodně jsem toho nelitovala.
Kniha je plná hodnotných myšlenek. Postavy plné předsudků, některé soucitu a empatie, některé vzteku a nenávisti.
Za mě určitě palec nahoru a doporučuji všem, kterým problematika života černochů na jihu Ameriky v období po občanské válce není cizí.

prestiggio
29. července

Dojmy z tejto knihy nešlo napísať hneď. Ak čakáte akciu a napätie, budete sklamaní. Poslaním tejto knihy je niečo celkom iné. Má nám ukázať akí by sme mali byť a ako sa správať k druhým. Že nezáleží akej farby pleti ste. Sami máte na výber či budete dobrý, čestný a slušný alebo bezcitný, sebecký a zlý, bez ohľadu na svetlosť či tmavosť pokožky. Knihu som začala čítať druhý krát. Najskôr som si musela privyknúť na štýl a rôzne, nie často používané, slová. Každopádne neľutujem a nad príbehom budem ešte premýšľať.

GaleW
11. července

Skvělý nápad vyprávět ryze dospělácké téma jazykem malé dívenky. Velmi povedená knížka, která vám jasně ukáže, jakým člověkem byste chtěli být a jakým rozhodně ne

DJANKA
09. července

Čekala jsem příběh s rasistickou tematikou. I přesto , že se v knížce toto téma objevilo, tak si nemyslím, že je to knížka o rasismu. Jako zabít ptáčka je moc krásná knížka, ale ne snad ani svým příběhem ( přiznám se, že mi chvíli trvalo, než jsem se začetla), ale spíš tím co nám chce říct. Nevím jestli to dokážu správně shrnout, ale tak nějak .... jak být dobrým člověkem. Atikus je pro mě snad nejsilnější knižní postavou. Lidí jako on by na světě mělo být co nejvíce. Nevím jestli bych já tuto knížku dokázala tak ocenit i v mladším věku, ale teď když sama mám dvě děti, mě knížka zasáhla hodně hluboko. I malinkou slzičku jsem uronila. Moc krásná knížka.

tyna4828
18. června

Nádherná kniha! Pohled na svět očima osmileté Čipery se mi ani nechtělo opouštět. Téma rasismu a maloměšťáctví je velmi citlivě podané, a přesto vás přinutí se zamyslet.

t.adm
15. června

Dobře napsaný příběh zabývající se rasovou diskriminací, hlavně z perspektivy dítěte. „Nezkažené“ názory a všetečné otázky Čipery dodávaly knize punc nevinnosti, nejvíce ovšem bodovala postava Atika – takovéhoto člověka potkat doopravdy, tak se hluboce ukloním (o této postavě jsem ještě dlouho přemýšlela, krása). Ovšem až tak úplně mě kniha nedostala - co se této problematiky týče, daleko více se mi líbil Černobílý svět.

Květ
03. června

Ráda sáhnu i po klasice, a tento román k ní patří. Příběh se odehrává v první třetině 20. století v Americe, kde sledujeme dětství hlavní vypravěčky, osmileté Čipery a jejího staršího bratra Jema, které ovlivní případ nevinného černocha obviněného ze znásilnění bělošky. Obviněného obhajuje otec dětí, který je advokátem. Knížka je hezky napsaná, čte se dobře, i když vylíčení dospělého světa očima dětí není úplně můj šálek čaje.

Abia
01. června

Čekala jsem něco jiného, nějakou poučnou knihu, dramatickou, zaměřenou proti rasismu a potkala jsem krásnou knihu o dětství v 30. letech v Americe, která mě nadchla. Je tak hezky napsaná, krásné dialogy mezi dětmi a jejich otcem, které vás jen tam mimochodem navedou na zásadní otázky života. Jsou všichni lidé stejní, mají stejná práva nebo ne? Mohou děvčata nosit kalhoty a ženy být v porotě u soudu? Stále aktuální a nedivím se, že je kniha tak slavná. Já jí určitě přečtu někdy ještě jednou, je o zásadních věcech a přitom má takové milé, rodinné kouzlo dětství. Na Čiperu a jejího Atika budu často myslet.

Vejtluc
29. května

Nemohla jsem se odtrhnout. Zajímavý vhled do minulosti.

Pralev
26. května

Opravdu strašně pěkná kniha, která dokáže čtenáře dokonale vtáhnout a velmi zdařile vytvořit atmosféru amerického Jihu třicátých let dvacátého století. Ta bezmoc, která z celého soudního procesu na čtenáře dýchá, je hrozně opravdová. Asi jediné, co ptáčkovi mohu vytknout, je autorčina berlička, kdy pointu některých částí obžaloby a obhajoby vysvětlují malé děti, které něco takového ve svém věku absolutně nemohou chápat (a to beru v potaz, že jejich táta je právník).

Mimochodem, když čtu v poslední době některé věty Evropanů o uprchlících z Afriky či Blízkého východu, přemýšlím nad tím, zda jsme se jako lidstvo od té doby, ve které se odehrává Jako zabít ptáčka, někam opravdu posunuli... Neproběhl by takový soud (a i to, co mu předcházelo a co jej doprovázelo) dnes úplně stejně?

kní
17. května

tohle je ten drozd mnohohlásek ze strany 93 (kterého je hřích zabít):
https://www.youtube.com/watch?v=PbImHA61P1o
... i když ... - možná to bude spíš tenhle:
https://www.youtube.com/watch?v=oBY7XYM4gi0

thefreakinside
04. května

Po přečtení "Černobílého světu", jsem byl naladěn na vlnu černošského bezpráví a tak jsem sáhl po Ptáčkovi, který už nějakou dobu poletoval na mém seznamu. Alabama ve 30. letech 20. století, kdy hospodářská krize dává Spojeným státům americkým pěkně zabrat z pohledu malého děvčátka. Byl jsem překvapen, že hlavním tématem není rasismus, ten se nenápadně táhne na pozadí příběhu dvou sourozenců, pak na chvíli vzplane, aby opět rychle zhasl. Osmiletá Jana Luis, která se rozhodně nechová jako dámička (nic pro oči její tetičky), ale spíše jako little-kickass, a její velký dvanáctiletý bratr Jem, se protloukají prašným dětstvím a snaží se proniknout do tajemství tajemného domu, kde údajně žije obávaný Bubu Radley, který zůstává neviděn, plouží se jak stín, připomínajíc Cyrila z díla "Neviditelný". Černoch 'ptáček' půlručka, velký násilník, se do příběhu dostane téměř až v polovině knihy a svým příchodem na scénu zamíchá osudy mnoha postav, které do posledních stran gradují. Tato kniha vážně není o rasismu, ale spíše o lidské hlouposti, stádním chování, přetvářce, ale stejně tak i o laskavosti, zodpovědnosti, smyslu pro spravedlnost a hlavně dětské nezkaženosti a nezatíženosti předsudky .

PS: Atikus by zasloužil hlavní cenu za otce i matku roku.

PS2: Zaujala mě pokrytecká paralela bílé dámičky k nacistickému Německu a diktátorovi Hitlerovi, kde byl odsuzován přístup k židům, kdežto "demokratická" Amerika by nikdy žádnou skupinu či rasu nediskriminovala, aneb všem stejná práva a možnosti (ta negerská havěť se přece nepočítá)!

lushi
03. května

Velmi pěkná a milá kniha, ale čekala jsem, že rasismu se bude věnovat víc. Pouze třetina knihy byla dějově zajímavá, zbytek bylo takové plácání okolo. Pěkně napsané, ale nijak zvlášť poutavé.


TIP: Máte rádi Databázi knih? Podpořte ji v Křištálové lupě (Zájmové weby) - hlasujte zde.

Štítky

Amerika černoši soudci znásilnění rasismus zfilmováno Alabama 30. léta 20. století hospodářská krize soudní procesy USA děti

Autor a jeho další knihy

Harper Lee

Harper Lee
americká, 1926 - 2016

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených76x
v Přečtených2152x
v Čtenářské výzvě808x
v Doporučených243x
v Knihotéce561x
v Chystám se číst1586x
v Chci si koupit234x
v dalších seznamech22x