Jako zabít ptáčka

od:

Jako zabít ptáčka

Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/14499/jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg 4.51560
Série:

Jako zabít ptáčka (1.)

Originální název:

To Kill a Mockingbird (1960)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, XYZ
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (311)

Přidat komentář
RHorse
12. srpna

Zpočátku jsem si skoro myslela, že knížku odložím a nedočtu, sice to bylo hezky napsané ,styl vyprávění mi seděl, ale nějak mi připadalo, že je knížka o ničem. Přesto mi něco nedovolilo přestat číst. Postupně jsem se začítala víc a víc až tak, že jsem se nebyla schopna odtrhnout. Skvělá gradace, výborný vyprávěcí styl, všem doporučuji! Rovněž doporučuji si nakonec znovu přečíst první kapitolu.

pepa4081
08. srpna

Velmi pěkná knížka, která pojednává o rasových předsudcích, ale hlavně o tom, jací jsme. Ať máme kůži jakékoli barvy duhy, jsou mezi námi dobří i špatní...a hlavně asi ti průměrní.
Díky tomu, že je psaná z pohledu malého děvčete, se neuvěřitelně lehce čte a přes vážný obsah je i humorná. Pulitzerovu cenu si jistě zasloužila. Vřele doporučuji.
Velmi uspokojivé.

angloumene
06. srpna

Jako zabít ptáčka je další z řady příběhů, který nahlíží na velice kontroverzní téma z dětského pohledu a snaží se tak vdechnout čtenářům krapet lidskosti a vzájemného pochopení. Leejino poselství je i podle názvu knihy jasné - je jedno zda jste černoch, žid nebo jakákoliv jiná menšina, všichni jsme lidé a měli bychom se podle toho chovat.

Celková myšlenka je samozřejmě krásná a zcela s ní souhlasím, jen toho moralizování bylo chvílemi trochu moc. Naštěstí jsou jednotlivé příběhy psány tak poutavě, že kniha se i přes mé výhrady četla skoro sama.

kofina
06. srpna

Tenhle příběh krásně poukazuje na "čistotu" dětského uvažování bez sortování lidí dle životních poměrů nebo barvy pleti. Chování člověka je to, na čem záleží.

nicolettkaa
04. srpna

Po prvním pokusu jsem knihu na hodně dlouho dobu odložila. Pročetla jsem jen pár stránek a nemohla jsem se začíst. Po letech jsem se rozhodla jí dát druhou šanci a rozhodně jsem toho nelitovala.
Kniha je plná hodnotných myšlenek. Postavy plné předsudků, některé soucitu a empatie, některé vzteku a nenávisti.
Za mě určitě palec nahoru a doporučuji všem, kterým problematika života černochů na jihu Ameriky v období po občanské válce není cizí.

prestiggio
29. července

Dojmy z tejto knihy nešlo napísať hneď. Ak čakáte akciu a napätie, budete sklamaní. Poslaním tejto knihy je niečo celkom iné. Má nám ukázať akí by sme mali byť a ako sa správať k druhým. Že nezáleží akej farby pleti ste. Sami máte na výber či budete dobrý, čestný a slušný alebo bezcitný, sebecký a zlý, bez ohľadu na svetlosť či tmavosť pokožky. Knihu som začala čítať druhý krát. Najskôr som si musela privyknúť na štýl a rôzne, nie často používané, slová. Každopádne neľutujem a nad príbehom budem ešte premýšľať.

GaleW
11. července

Skvělý nápad vyprávět ryze dospělácké téma jazykem malé dívenky. Velmi povedená knížka, která vám jasně ukáže, jakým člověkem byste chtěli být a jakým rozhodně ne

DJANKA
09. července

Čekala jsem příběh s rasistickou tematikou. I přesto , že se v knížce toto téma objevilo, tak si nemyslím, že je to knížka o rasismu. Jako zabít ptáčka je moc krásná knížka, ale ne snad ani svým příběhem ( přiznám se, že mi chvíli trvalo, než jsem se začetla), ale spíš tím co nám chce říct. Nevím jestli to dokážu správně shrnout, ale tak nějak .... jak být dobrým člověkem. Atikus je pro mě snad nejsilnější knižní postavou. Lidí jako on by na světě mělo být co nejvíce. Nevím jestli bych já tuto knížku dokázala tak ocenit i v mladším věku, ale teď když sama mám dvě děti, mě knížka zasáhla hodně hluboko. I malinkou slzičku jsem uronila. Moc krásná knížka.

tyna4828
18. června

Nádherná kniha! Pohled na svět očima osmileté Čipery se mi ani nechtělo opouštět. Téma rasismu a maloměšťáctví je velmi citlivě podané, a přesto vás přinutí se zamyslet.

t.adm
15. června

Dobře napsaný příběh zabývající se rasovou diskriminací, hlavně z perspektivy dítěte. „Nezkažené“ názory a všetečné otázky Čipery dodávaly knize punc nevinnosti, nejvíce ovšem bodovala postava Atika – takovéhoto člověka potkat doopravdy, tak se hluboce ukloním (o této postavě jsem ještě dlouho přemýšlela, krása). Ovšem až tak úplně mě kniha nedostala - co se této problematiky týče, daleko více se mi líbil Černobílý svět.

Květ
03. června

Ráda sáhnu i po klasice, a tento román k ní patří. Příběh se odehrává v první třetině 20. století v Americe, kde sledujeme dětství hlavní vypravěčky, osmileté Čipery a jejího staršího bratra Jema, které ovlivní případ nevinného černocha obviněného ze znásilnění bělošky. Obviněného obhajuje otec dětí, který je advokátem. Knížka je hezky napsaná, čte se dobře, i když vylíčení dospělého světa očima dětí není úplně můj šálek čaje.

Abia
01. června

Čekala jsem něco jiného, nějakou poučnou knihu, dramatickou, zaměřenou proti rasismu a potkala jsem krásnou knihu o dětství v 30. letech v Americe, která mě nadchla. Je tak hezky napsaná, krásné dialogy mezi dětmi a jejich otcem, které vás jen tam mimochodem navedou na zásadní otázky života. Jsou všichni lidé stejní, mají stejná práva nebo ne? Mohou děvčata nosit kalhoty a ženy být v porotě u soudu? Stále aktuální a nedivím se, že je kniha tak slavná. Já jí určitě přečtu někdy ještě jednou, je o zásadních věcech a přitom má takové milé, rodinné kouzlo dětství. Na Čiperu a jejího Atika budu často myslet.

Vejtluc
29. května

Nemohla jsem se odtrhnout. Zajímavý vhled do minulosti.

Pralev
26. května

Opravdu strašně pěkná kniha, která dokáže čtenáře dokonale vtáhnout a velmi zdařile vytvořit atmosféru amerického Jihu třicátých let dvacátého století. Ta bezmoc, která z celého soudního procesu na čtenáře dýchá, je hrozně opravdová. Asi jediné, co ptáčkovi mohu vytknout, je autorčina berlička, kdy pointu některých částí obžaloby a obhajoby vysvětlují malé děti, které něco takového ve svém věku absolutně nemohou chápat (a to beru v potaz, že jejich táta je právník).

Mimochodem, když čtu v poslední době některé věty Evropanů o uprchlících z Afriky či Blízkého východu, přemýšlím nad tím, zda jsme se jako lidstvo od té doby, ve které se odehrává Jako zabít ptáčka, někam opravdu posunuli... Neproběhl by takový soud (a i to, co mu předcházelo a co jej doprovázelo) dnes úplně stejně?

kní
17. května

tohle je ten drozd mnohohlásek ze strany 93 (kterého je hřích zabít):
https://www.youtube.com/watch?v=PbImHA61P1o
... i když ... - možná to bude spíš tenhle:
https://www.youtube.com/watch?v=oBY7XYM4gi0

thefreakinside
04. května

Po přečtení "Černobílého světu", jsem byl naladěn na vlnu černošského bezpráví a tak jsem sáhl po Ptáčkovi, který už nějakou dobu poletoval na mém seznamu. Alabama ve 30. letech 20. století, kdy hospodářská krize dává Spojeným státům americkým pěkně zabrat z pohledu malého děvčátka. Byl jsem překvapen, že hlavním tématem není rasismus, ten se nenápadně táhne na pozadí příběhu dvou sourozenců, pak na chvíli vzplane, aby opět rychle zhasl. Osmiletá Jana Luis, která se rozhodně nechová jako dámička (nic pro oči její tetičky), ale spíše jako little-kickass, a její velký dvanáctiletý bratr Jem, se protloukají prašným dětstvím a snaží se proniknout do tajemství tajemného domu, kde údajně žije obávaný Bubu Radley, který zůstává neviděn, plouží se jak stín, připomínajíc Cyrila z díla "Neviditelný". Černoch 'ptáček' půlručka, velký násilník, se do příběhu dostane téměř až v polovině knihy a svým příchodem na scénu zamíchá osudy mnoha postav, které do posledních stran gradují. Tato kniha vážně není o rasismu, ale spíše o lidské hlouposti, stádním chování, přetvářce, ale stejně tak i o laskavosti, zodpovědnosti, smyslu pro spravedlnost a hlavně dětské nezkaženosti a nezatíženosti předsudky .

PS: Atikus by zasloužil hlavní cenu za otce i matku roku.

PS2: Zaujala mě pokrytecká paralela bílé dámičky k nacistickému Německu a diktátorovi Hitlerovi, kde byl odsuzován přístup k židům, kdežto "demokratická" Amerika by nikdy žádnou skupinu či rasu nediskriminovala, aneb všem stejná práva a možnosti (ta negerská havěť se přece nepočítá)!

lushi
03. května

Velmi pěkná a milá kniha, ale čekala jsem, že rasismu se bude věnovat víc. Pouze třetina knihy byla dějově zajímavá, zbytek bylo takové plácání okolo. Pěkně napsané, ale nijak zvlášť poutavé.

Devorah
24. dubna

Na první pohled se může zdát, že je to naprosto obyčejný příběh. Objevují se v něm věci krásné i ošklivé, stejně jako spravedlivé i nespravedlivé - přesně tak, jak to v životě chodí. Jde o příběh z pohledu malé holčičky Čipery, které skvěle sekunduje její bratr Jem. Pak na scénu nastupuje postava jejich otce Atika, kterého jako advokáta čeká předem marný boj s předsudky, strachem i nenávistí, když obhajuje černocha obviněného ze znásilnění bílé dívky. Postava Atika Finche tak dává příběhu jinou dimenzi a zároveň s sebou nese neskutečné morální poselství.
Rozhodně to není kniha o rasismu a nespravedlivém soudním procesu, je to román plný silných myšlenek. Je to zkrátka neuvěřitelně lidský a čtivý příběh o dětství, o dospívání, o různých formách osobní statečnosti, o pokrytectví, morálce a osobní zodpovědnosti.

Andrea81
22. dubna

Hezká knížka, ale asi jsem čekala o trošku víc, vzhledem k její slávě. No na zadek si z ní nesednu, ale byl to hezky strávený čas.

zeros
06. dubna

Určitě si nemyslím, jak tu bylo vícekrát zmíněno, že kniha začíná až za půlkou. Rasová segregace totiž není jediným tématem knihy a podle mě by byla chyba k ní tak přistupovat. A za skvěle podaný dětský pohled na "dospělé" problémy musím dát plný počet. Mimochodem, výborná je audio verze načtená Klárou Issovou.

koki.veru
05. dubna

Knihu jsem se rozhodla přečít v rámci knižní výzvy 2018. Máme jí už nějakou dobu doma, tak mě to konečně dokopalo a nelituju toho. I když mám ráda více knihy s "akčnějším dějem", do knížky jsem se začetla celkem snadno. I když ze začátku to byl spíš takový příběh o dětech, postupem se kniha dostávala "dál a dál". Moc zajímavá knížka.

LyttaNeyd
04. dubna

Jako často, i do této knihy jsem se pustila, aniž bych o ní předem cokoli tušila. A bylo to úžasné! Jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu měla tu čest přečíst.

Ze začátku měl příběh podobný charakter jako Oceán na konci uličky – hlavně kvůli malému dítěti jako vypravěči a taky kvůli tomu nádechu tajemství. Taky jsem si nejdřív myslela, že se to celé bude točit jen kolem Bubu Radleyho, ale pak se příběh rozprostřel do krásné scenérie malých příhod a zajímavých myšlenek. Bylo mi pak trochu líto, že Bubu zmizel ze scény, protože (jak asi autorka zamýšlela) už od začátku jsem na něj byla hrozně zvědavá. O to velkolepější pak byl závěr, který mi udělal velkou radost – Bubu nezklamal a zároveň to nebylo přehnané.

Čipera jako vypravěčka byla moc sympatická a Atikus... Těžko říct, jestli opravdu existují takovíhle tátové, ale jestli ano, pak jsou všechny jejich Čipery a Jemové šťastné děti.

Málokdy se mi stává, že mě nenapadá, co vytknout, ale tohle je jeden z těch případů. Je to krásný příběh, žádný charakter není odbytý a i přesto, že je to někdy smutné, ta atmosféra příběhu je pořád příjemná. Určitě se s touhle knížkou nevidím naposled.

antonin0999
04. dubna

Román sází na paradoxy. Děti, které se ocitají doslova uprostřed problémů dospělých a rovněž celé společnosti. Chromá oběť, která je označena za viníka. Coca-Cola, co měla být whiskey.
Krásné vypravěčství, svižný děj.
Bubák zachráncem.

e.s.e.t.
29. března

Zařazeno do knižní výzvy 2018, téma 1 - kniha zmíněná v jiné knize.
Souhlasím s názorem, který se tu v komentářích objevuje: kniha začíná až přibližně v 60% svého obsahu. Problematika segregace, diskriminace menšin apod. mě zajímá, baví a dá se říct, že jej vyhledávám, ale nikoliv v "umělecké" formě. Větší přednost tomuto tématu dávám v informační podobě. Kniha je vyprávěna z pohledu 6 - 9 roční holčičky, což jí ubírá na surovosti (díkybohu). Jako zabít ptáčka, jsem četla takříkajíc na 3 x, kdy jsem knihu nejprve dvakrát odložila, protože jsem se nemohla začíst, z toho důvodu taky dávám jen 3*.

destak
20. března

Název knížky mi přišel vždycky dost zvlášní a možná právě to mě od ní trošku odrazovalo. Ale jsem ráda, že jsem se nedala a přečetla si ji. Protože Čipera, Jem, Atikus a ostatní postavy prochází hodně zajímavým příběhem. Autorka nikde netlačí na pilu ani zbytečně nepřikrášluje, ale přesto nutí čtenáře zjistit, co se bude dít dál.

theMarty
14. března

Krásná a nezaměnitelná.

Káča2015
13. března

Čipera a Jem se stávají mými nejoblíbenějšími hrdiny.

druzickaster
13. března

Nádherný příběh. Musím uznat, že svět dospělých očima dítěte mě vždycky dojme. A svět v područí nadřazenosti rasy, svět plný zapšklých negramotů a oproti tomu hodných a ne nutně vzdělaných lidí očima dítěte, to je pak teprve jízda. Vyprávění Čipery o jejích blízkých i vzdálených je velmi chytlavé. Postavy jsou nádherně plastické a ač příběh není moc složitý ani zamotaný čte se výborně. Musím mrknout i na pokračování Postav hlídku, bez toho to prostě nejde.

JessieEx
07. března

K četbě mě přimělo především to, že je kniha zařazena do seznamu „1001 knih, které by měl člověk přečíst, než umře“ - je to prostě klasika a to by bylo, abych ji nepřečetla. Příběhy pro dospělé vyprávěné z pohledu dětí úplně nevyhledávám, nicméně nakonec si je většinou oblíbím. Proto, jsem tušila, že tato knížka nebude tou nejhorší volbou. Navíc mě na ní zaujalo to, že je vlastně jakousi sondou do života obyčejných lidí na americkém jihu v první polovině 20. století.
Na pozadí téměř bezstarostného dětství „Čipery“ Jane a jejího staršího bratra Jema v malém městečku Maycomb v Alabamě se odehrává něco mnohem vážnějšího, něco co má spojitost s otroctvím, rasismem a předsudky. Zatímco první polovina knihy se věnuje spíše jen dětem, jejich příhodám a jejich obsesí tajemným sousedem, druhá polovina je mnohem zajímavější, čtivější a poukazuje na to, jak může být společnost zkažená a že ne každý je takový, za jakého jej ostatní považují. Přemýšlela jsem nad čtyřmi hvězdičkami, ale nakonec dávám jen tři, jelikož tuším, že ač knížka byla super, hlubokou stopu ve mně nezanechá...

VaskovkaG
04. března

Jsem ráda, že se dostávám do stádia, kdy čtu dobrovolně knihy, které jsou stejně staří lidé nuceni číst k povinné četbě a nedokáží to ocenit. Jako zabít ptáčka je naprosto dokonalá kniha, která vás donutí se zamyslet. Nejen nad příběhem, ale i dnešní dobou. Rozhodně jsem knihu nečetla naposledy. Čiperu si zamilujete a Atika by chtěl za tatínka snad každý.