Jako zabít ptáčka

od:


KoupitKoupit eknihu

Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/14499/jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg 4.51671
Série:

Jako zabít ptáčka (1.)

Orig. název:

To Kill a Mockingbird (1960)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, XYZ
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (337)

Přidat komentář
MS47
05. prosince

Knížka je velmi pěkná, doporučuji

PetraBery
01. prosince

Konečně jsem si i já přečetla knihu mnohokrát zmiňovanou v jiných dílech a zjistila důvod, proč tomu tak je. Příběh vyprávěný malou Čiperou ukazuje svět na americkém venkově začátkem minulého století. Dětské vnímání výborně vykresluje atmosféru městečka i jeho obyvatel a hlavně soudní proces, kde jako obhájce vystupuje její otec Atikus. Poselství knihy je jasné, za spravedlnost stojí bojovat.

Leeonteena
23. listopadu

Čtivý příběh z malého okresu v Alabamě z 30 let 20 století, kdy Amerikou otřásla hospodářská krize a rasová problematika, vyprávěný 8 letou dívkou Scout (v českém překladu Čipera - což jsem nepochopila). Ta dětská naivita a bezprostřednost dodává příběhu velmi milou atmosféru. Postavy jsou sympatické a dobře se v nich orientuje, každá má své kouzlo. Příběhy samotné ať už o Tomu Robinsonovi nebo Bubu Radleym jsou velmi silné a odráží se v nich realita tehdejší doby. Kniha je v základě velmi jednoduše psaná a věřím, že se někomu může zdát nezáživná. Je to klasika no a mě se líbila :-)

Danago
22. listopadu

První část knížky mě nebavila vůbec. Druhá půlka byla o hodně lepší. Nejvíc mě bavil soudní proces. A konec byl docela překvapivý.
Uznávám, že v knížce je asi hodně velkých myšlenek, je to silné téma, i když již mnohokrát zpracované. Mě bohužel tento styl zrovna nesedl. Vyprávění z pohledu malé holčičky mi přišlo nevěrohodné. Prostě pro mě tato knížka nebyla to pravé.

Gabusinka
16. listopadu

První polovinou jsem se musela prokousat. Nebylo tam nic moc záživného,ale od okamžiku,kdy začal soud,jsem se opravdu nenudila. Konec jsem přečetla jedním dechem. Závěr byl opravdu překvapující,ale dost se mi líbil.

Adelajda_4
11. listopadu

Hlavním tématem této knihy je justiční vražda neprávem odsouzeného černocha ve 30. letech 20. století v Americe. Příběh vypráví dvě děti, jejichž otec odsouzeného obhajuje. Díky tomu, ze je vyprávěn dětmi, je příběh rozevlátý a plný různých, z našeho pohledu někdy zbytečných odboček. Samozřejmě nejdůležitější je tam však pohled má soud, který je obyvateli malého městečka vnímán různě. Děsivé ale je, ze ještě v minulém století bylo o otázkách života a smrti rozhodováno ne podle pravdy, ale podle barvy pleti.

allyce
07. listopadu

Asi zde budu momentálně černou ovcí, knihu hodnotím mírným podprůměrem. Četla jsem v poslední době několik knih s tématikou amerického jihu a otroctví, nu a mysl je na nějakou dobu přesycena. Asi jsem tuto knihu měla číst jako první. Teď mě již ničím nepřekvapila a nic na tom nemění ani Čipera a Jem.

chamyl
06. listopadu

Pohádka o americkém jihu první poloviny 20. století s prvky syrovosti jakoby inspirované bratry Grimmovými. Černobílé (doslova) vykreslení postav ubírá příběhu na síle a tak nikdo neprochází žádným vývojem, čímž se tato kniha stává roztomilou a v mnoha hrdinech idealizovanou kronikou autorčina dětství.
Přesto dávám plný počet a to zejména s ohledem na příjemnou čtivost i nápad vyprávění „dospělých“ témat osmiletou holčičkou. Zároveň velmi oceňuji i pasáž školní výuky o Hitlerovi a její zasazení do kontextu celého děje. To je pojato originálně, nadčasově a především stále aktuálně.
Celkově tedy nadstandardní klasika, kterou si může přečíst opravdu každý.

vikaa
26. října

Kniha o morálce, která nemoralizuje. Kniha o (ne)vině a trestu. Kniha o tom, že co zaseješ, tak taky sklidíš.
Příběh bezpráví sledujeme očima malé Čipery a jejího staršího bratra Jema, kteří se dostanou do centra pozornosti díky svému otci Atticovi, který obhajuje nevinného černocha. Nespravedlnost, jíž se mu u soudu nakonec dostane a která vyústí v tragédii, je obyvateli městečka vnímána odlišně. Většina lidí si nedovede představit, že by slovo černocha mohlo zvítězit nad slovem bělocha i když se jedná o tzv. "bílou chátru". Existuje však pár lidí, pro které nejsou demokracie a rovnost jenom slova... Může ve skutečném světě zvítězit dobro nad zlem?
Pro mě je nepředstavitelné, že kniha se neodehrává v daleké minulosti, ale v době poměrně nedávné, kdy se v Evropě dostal k moci Hitler.

MaroCZ
23. října

školní radou regionu Peel v kanadské provincii Ontario doporučena k odstranění ze školních knihoven. Prý je "rasistická a násilnická". Koukám, že v radě nesedí jenom ultralevicoví cenzoři, ale navíc ještě naprostí ignoranti...

Malýmedvěd
20. října

Moc pěkná knížka o morálce, spravedlnosti, o nás, o davu, o většině, o svědomí. Knížka nutí přemýšlet a přitom vůbec nepůsobí mravokárně, nebo školometsky. Je to určitě díky vyprávění z pohledu malé dívky, ale i díky skvělému zpracování. Když se někde děje nějaká nespravedlnost, máme všichni ohromnou schopnost ji poznat. Děti mají tento cit navíc ještě neotupělý a nebojí se nespravedlnost pojmenovat jménem. Zatímco většina nás ostatních, máme „důvody“ ji nevidět, omlouvat ji, zdůvodňovat ji, nebo se k ní přidat. Ať už jsou naše důvody jakékoli, je dobré, že na to někdo umí upozornit. Po přečtení takovéto knihy, budete mít chuť být lepší, budete mít chuť být jako Atikus, Přeji nám všem, ať se nám to daří naplnit, Ať umíme bojovat za spravedlnost, ať umíme nemlčet, ať umíme nepřidávat se k většině.

Martin_Eli
19. října

První polovina knihy je totální nuda (něco jako Bylo nás pět, v mnohem horším podání, s tím, že děti jsou jen tři). Druhá polovina je lepší, soudní proces je dobrý, ale celkově to není žádný zázrak. Když si knihu přečtete od půlky, o nic nepřijdete.

StephenKingje
15. října

Tak tahle kniha mi dala hodně zabrat. A ani ne z toho důvodu, že je špatně napsaná, či jiné věci. Je to kvůli zvláštnému jazyce, který autorka zde používá. Ten je sice velice rozvynutý (jde poznat, že autorka měla skvělou slovní zásobu), ale není ze začátku moc jednoduchý. Jinak se jedná o velice dobrou knihu, u které mě asi nejvíc bavil samotné soudní řízení, které bylo velice dobře napsáno.

Takže shrnutí:Velice dobrá kniha, která si zaslouží pojmenování KLASIKA a zalouží si i tu Pulitzerovu cenu.

HODNOCENÍ:8,5/10

veronikacerna
14. října

Libila se mi... jde o klasiku a notoricky znamou... ale bylo to skvele cteni. Urcite keste zopakuji

Chajda69
12. října

Ne vždy v knize tak přilnu k nějaké postavě a jen zřídka se mi stane, že jí začnu téměř nekriticky obdivovat. Ale ano, Atticus Finch je pro mě ztělesněním morálky, kategorického imperativu, spravedlnosti a silných principů.

Ať už jde o Bubu Radleyho, slečnu Maudie, Toma Robinsona nebo třeba i Hecka, všichni dokázali, že se umí zachovat statečně a že morálka pro ně není jen pytel prázdné slámy. To se o většině ostatních obyvatel Maycombu příliš říct nedalo.
Dovolím si jen některé z Atticových zapamatování hodných výroků:

"Proč rozumní lidé začnou řádit jako zběsilí, když se zběhne něco, v čem je zapleten černoch, nad tím mi zůstává rozum stát."

"Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to do konce, ať se děje, co se děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to podaří."

"Pravda je taková: někteří černoši lžou, někteří černoši jsou zkažení, někteří černoši jsou nebezpečím pro ženy - černé jako bílé. Ale to se dá vpravdě říct o všem člověčenstvu, a nikoli výlučně o některé lidské rase. Není v této síni člověka, který by byl nikdy nezalhal, který se nikdy nedopustil něčeho nemorálního, a není takového člověka který by nikdy nebyl pohlédl na ženu se žádostí."

Příběh vyprávěný očima dítěte je rozhodně zajímavý, dokáže podat odpudivé lidské jednání jako vlastně jen trochu nesrozumitelný přešlap a fantazie dokáže vykouzlit z nijak zajímavé věci věc prvotřídního významu. Okolo dozvuků hospodářské krize či rasismu se našlapuje jen velmi zlehka, možná až nesnesitelně lehce, protože vědomí, co je opravdu za tím, že někdo nazývá někoho "negromilem" je teprve to hrůzné. Ne nepodobná je paralela s urážlivým nálepkováním a pohrdáním "vítači", "havlofily" nebo "sluníčkáři". Jako zabít ptáčka ukazuje, kam může právě tohle dospět. A věřím, že se najde dost takových, jako byl Atticus Finch. I já se snažím být takovým, jako byl on.

rusalka123
02. října

Tahle knížka se dotkla něčeho hluboko ve mně. Ale jen tak nenápadně, že jsem si toho sotva všimla. O to hůř se to popisuje... Příběh to nebyl žádný obzvlášť dramatický, a tak ani žádné velké emoce nepřišly. Ale "něco" v té knížce je. A to něco dává knížce místy nesmírně hluboké vyznění. Myslím, že to je hlavně díky Atikovi. Člověk tak nějak cítí, že takový by měl být... Tahle kniha prostě čtenáři tiše připomene ideály, za které by měl bojovat, vlastnosti, které by si měl osvojit, přístup ke druhým lidem, na kterém by měl pracovat. A to bez patosu, kterého se já osobně nedokážu vyvarovat ani v komentáři. Pardon. :-)

Vysky
25. září

Knihu jsem začal číst kvůli jedné, pro mě velmi důležité osobě. Postupem času už jsem knihu četl proto, ze mě prostě zaujala ona sama. Příběh je vyprávěn skrze mladou a nevinnou dívku Čiperu ,příběh vypovída o sociálních problémech v USA v první polovině dvacátého století. Zejména kniha poukazuje na rasismus a diskriminaci. Na knize se mi moc líbilo, že zde vystupovali osoby, s nadcasovymi názory a myšlenkami, které se z větší části shodovaly s těmi mými. Knihu bych spis doporučil pro mladší ročníky, ale i staršímu čtenáři tato kniha může hodne dát.

Sedlmajerka
14. září

Nedivím se, že vyznavačům Childa, Larssona, Nesba a spol. připadá tato kniha nudná a zdlouhavá. Tato kniha spadá do kategorie krásné literatury a přesně taková je - KRÁSNÁ!

haracky
13. září

Kéž by byli všichni lidé jako Atticus Finch

March
11. září

Kniha mi byla doporučená, nevěděla jsem co mě čeká...musím uznat, že styl psaní mne překvapivě bavil na to, jak je kniha stará. Krásné vykreslení chování dětí, částečná naivita a úcta k rodičům, ale zároveň i dřívější postoj k jiné rase. Žádnou pecku jsem neočekávala a vlastně ani žádné WAU nezískala. Chvilkami zdlouhavé vyprávění.... Dle mého, nic moc.... Ale po těch severských krimi odlehčené čtení

Andi
06. září

Nedokázala jsem se začíst. Začala jsem přeskakovat, a pak se na to vybodla. Netvrdím, že to není dobré dílko, ale asi jsem čekala něco víc a taky něco jiného. Napsáno z pohledu malé holčičky, no jasně, tohle autorce tak žeru, páč takhle 6tileté mrně neuvažuje. To se nepovedlo. Hodně nepovedlo. Atikus je fajn postava, asi jediná, která mi nevadila. Ta děcka dělala skopičiny, je to takové Bylo nás pět po americku, až na to, že dost nudné. Možná někdy příště tomu dám druhou šanci, no teď to prdím.

Katuska88
29. srpna

Do knihy jsem šla hlavně ze zvědavosti.
Chtěla jsem si přečíst ten literární skvost, o kterém jsem toho tolik slyšela, a na který je tolik odkazů v ostatních knihách. Nechtěla jsem být "neznaboh". No, nechci být velký kritik, ale do prvních cca 250 stran jsem se absolutně nemohla začíst. Měla jsem pocit, že se děj většinou "plácá" od ničeho k ničemu, a tak by se vůbec nic nestalo, kdybych těch prvních 250 stran vůbec nečetla. Nevím, jestli je to tím, že je to psáno z pohledu Jany Luisy (která se podle mne určitě nechová jako klasické osmileté dítě, a co víc, ani nemá slovní zásobu, a ani názory osmiletého dítěte)...nebo čím přesně, ale čtení mne nebavilo. V této době jsem knihu odložila na tři čtvrtě roku. Čekala jsem na proces jak na smilování boží a doufala jsem, že "to" konečně přijde. Přišlo, až ve druhé polovině.
Dětský - naivní pohled na tehdejší společnost a čistota, která z toho vyzařuje, je věc, která vás zaujme, ale jinak to asi není můj šálek kávy. Kdyby byl vypravěčem Atikus, bylo by to asi poutavější. Až na konci jsem pochopila, proč je vypravěčem právě malá Jana Luisa.
Pro všechny, kdo o četbě uvažuje, myslím, že by bylo zajímavé si to přečíst v originále, vzhledem k tomu, že se kniha používá jako mluvnický vzor pro anglicky mluvící mládež. Celkově, nebýt až úplného konce, tak mne kniha moc nenadchla. Ve finále jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale určitě nebude patřit mezi moje oblíbené klasiky.

Miška.Miška
28. srpna

Kniha kteoru by si měl každý alespoň jednou v životě přečíst.

elenai
24. srpna

Jak je možné, že někdo, kdo nenávidí Hitlera za perzekuci Židů, nenávidí černochy? To nepochopím ani já, Čipero. Příběh se zpočátku jeví velmi nevinně až idylicky. To se ale změní v okamžiku, kdy začne soudní proces. Na něm je krásně vidět, jak fungovala americká společnost 30. let, jak jsou některé skupiny lidí omezené a zároveň velmi nebezpečné. V závěru mi běhal mráz po zádech. Stát se něco podobného mým dětem, tak se rozhodně nezachovám jako Atikus Finch. Ten je pro mě, jen tak mimochodem, mužem, kterého bych chtěla mít doma po svém boku, kdybych už jednoho podobného neměla.

Red_Fox
19. srpna

Aneb o vážném tématu z pohledu dítěte...
Do knihy jsem šla s otevřenou myslí, netušila jsem, o čem bude a tak jsem ani neměla konkrétní očekávání. Přesto z ní mám neutrální pocity. Nebyla moc náročná na čtení, ale velká část mi přišla jako vatová výplň o ničem. Přibližně v polovině došlo ke zlepšení. Scéna se vzteklým psem byla bezvadná, měla jsem pocit, jako bych byla osobně přítomna. Dále mě zaujal soudní proces s Tomem Robinsonem, přestože to celé už od začátku smrdělo průšvihem.
Možná by bylo zajímavé mít příběh odvyprávěn z pohledu Atika.

thedifferentJ
19. srpna

Tato kniha je něco , na co se nezapomíná. Není to jen poutavý příběh, který se lehce čte, ale taky ukazuje na to , jací lidé byli, jsou a budou. A taky na to, že tu jsou takoví hodní a nesobečtí jedinci , jako je Atticus Finch , který zřejmě navždy bude jednou z mých oblíbených knižních postav. Rasismus je stále něco , co je hodně aktuální a ikdyž se názory trochu lepší, pořád je tu spousta těch, kdo názor na lidi jiné pleti měnit nechce. Všichni jsme lidé,všichni děláme chyby a všichni se radujeme, tak proč řešit věc jako je tahle ? Chtěla bych někdy říct , ale to co je v někom nezměním, zvlášť když je to už po staletí . Kniha ale není jen o tomto tématu , je to více příběh ,který je o... to už zjistěte sami :)

RHorse
12. srpna

Zpočátku jsem si skoro myslela, že knížku odložím a nedočtu, sice to bylo hezky napsané ,styl vyprávění mi seděl, ale nějak mi připadalo, že je knížka o ničem. Přesto mi něco nedovolilo přestat číst. Postupně jsem se začítala víc a víc až tak, že jsem se nebyla schopna odtrhnout. Skvělá gradace, výborný vyprávěcí styl, všem doporučuji! Rovněž doporučuji si nakonec znovu přečíst první kapitolu.

pepa4081
08. srpna

Velmi pěkná knížka, která pojednává o rasových předsudcích, ale hlavně o tom, jací jsme. Ať máme kůži jakékoli barvy duhy, jsou mezi námi dobří i špatní...a hlavně asi ti průměrní.
Díky tomu, že je psaná z pohledu malého děvčete, se neuvěřitelně lehce čte a přes vážný obsah je i humorná. Pulitzerovu cenu si jistě zasloužila. Vřele doporučuji.
Velmi uspokojivé.

angloumene
06. srpna

Jako zabít ptáčka je další z řady příběhů, který nahlíží na velice kontroverzní téma z dětského pohledu a snaží se tak vdechnout čtenářům krapet lidskosti a vzájemného pochopení. Leejino poselství je i podle názvu knihy jasné - je jedno zda jste černoch, žid nebo jakákoliv jiná menšina, všichni jsme lidé a měli bychom se podle toho chovat.

Celková myšlenka je samozřejmě krásná a zcela s ní souhlasím, jen toho moralizování bylo chvílemi trochu moc. Naštěstí jsou jednotlivé příběhy psány tak poutavě, že kniha se i přes mé výhrady četla skoro sama.

kofina
06. srpna

Tenhle příběh krásně poukazuje na "čistotu" dětského uvažování bez sortování lidí dle životních poměrů nebo barvy pleti. Chování člověka je to, na čem záleží.