Ikona
Frederick Forsyth
Rusko, rok 1999... svět plný extrémů chudoby a luxusu, hladu a obžerství, politiků, gangsterů, prostitutek a kněží. Cena chleba se vyšplhala na neuvěřitelný milion rublů a sociální struktury praskají pod náporem hyperinflace, chaosu, korupce a zločinnosti. Před blížícími se volbami zní nejzvučněji hlas charismatického vůdce jedné pravicové strany – Igora Komarova. Slibuje zbídačelému národu měnovou reformu, odstranění korupce, tvrdý postup proti zločinnosti a zemi návrat někdejší moci a slávy. Z Igora Komarova se postupně stává idol – ikona, kterou zdeptaní Rusové potřebují, aby se jí mohli klanět. Jenže z Komarovova stolu zmizí dokument – a těm, kdo si jej na Západě přečtou, pro změnu vyprchá krev z tváří a roztřesou se jim ruce. Jestli je Černýmanifest pravý, pak Igor Komarov není spasitel Ruska, ale zrůda v lidské podobě. Oficiálně nemůže Západ dělat nic, ale představitelé nejmocnějších zemí přesto nechtějí jen tak stát a pozorovat, jak se věci vyvinou samy od sebe. Rozhodnou se Komarova odstranit z politické scény a ruskému lidu opatřit jinou ikonu. Pod starobylými zdmi Kremlu se začíná odehrávat gigantický zápas o Rusko...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1999 , Knižní klubOriginální název:
Icon , 1996
více info...
Přidat komentář
Forsyth vo vrcholnej forme. Pútavý príbeh plný detailných informácií zo zákulisia tajných organizácií. Ak niekoho tieto popisy nudia, zrejme si pomýlil autora, pretože toto je typický Forsyth. Samotný príbeh už má vyše 20 rokov, ale téma studenej vojny a radikálnych politických strán je stále aktuálna.
Táhne se to jak sopel po zábradlí. Každý kolemjdoucí musí být popsán, co se mu stalo od narození až doposud, ačkoli je v podstatě okamžitě zapomenut. I z odboček se najdou nějaké odbočky. Čili pokud chcete děj, trochu ho tam je, ale musíte hodně hledat mezi popisy těžkého údělu agentů a kolemjdoucích, na několika časových liniích. Pokud chcete popis sovětské, ruské, britské a kdovíjaké historie a společnosti, dejte této knížce šanci. I když pokud můžu soudit podle narážek na Československo, skutečnosti to moc odpovídat nebude.
Jedna hvězda za konečně akčních cca 50 stran na konci. Jinak dost nuda, ačkoli řemeslně napsaná výborně.
Nikdy jsem netíhla k tomu, abych se zajímala o dějiny Ruska, spíš mě vždycky přitahoval ještě dálnější východ. Nicméně mi Forsyth nasadil brouka do hlavy a i když vím, že část knihy je fiktivní, i tak ve mě probudila zájem si něco víc načíst.
Kniha je to vážně skvělá. Postav není tolik, aby si je člověk nezapamatoval a genialita Jasona Monka mě bavila úplně nejvíc. Klobouk dolů, jak si Forsyth dokázal pohrát s charaktery postav i se zápletkou. Dokázala bych si představit knihu i zfilmovanou (pokud tedy už film neexistuje).
Forsytha miluju a jakákoli kniha mě od něj pohltí.
První půlka knihy je popis velmi zajímavé historie studené války a špionů, což je popis založený a faktech, který si můžete ověřit dokonce i v české wikipedii. Na těchto faktech pak druhá půlka knihy rozvine napínavý a částmi i vtipný příběh, který je od začátku až do konce fikce, protože autor knihu psal v roce 1995 a děj druhé části se odehrává o čtyři roky později.
Ikona je skvělá. Dávám 4 z 5, protože jsem měla místy pocit, že kladní hrdinové byly až moc dobří. Mysleli jako geniální počítače a mysleli na všechno a život takový prostě není.
I přesto je to kniha, která stojí za to si přečíst. Zvláště posledních 100 stran je vyloženě lahůdka pro jakéhokoli čtenáře.
Forsyth prostě umí. Jen mi kniha přišla misty přitažená za vlasy a proto nedávám plný počet hvězdiček.
Forsyth mě nezklamal. Opět. Je ve svých dílech vysoce neemotivní, poněkud schematický v charakterech hlavních postav, ale také hluboce informativní. Dokáže do detailu popsat fungování politických stran, výrobu špinavé bomby nebo, jako tady, zcela srozumitelně vyložit genealogický strom propletených šlechtických rodů. Forsyth nenapíše toliko, že se rozbil tranzistor, kdepak. On k tomu ještě přihodí podrobný technický popis jeho účelu, fungování a všechny myslitelné možnosti jeho zneužití ke špionáži či teroristickému útoku. K tomu dokáže vytvořit takové napětí, že mě dokonale přišpendlí ke svým knihám. Ve své Ikoně - příhodný název pro pravoslavné Rusko, zemi s úspěšně zavedeným kultem osobnosti, tedy rovněž ikonou ideologickou - tentokrát Forsyth vytvořil úžasně věrohodnou kulisu postsovětské politické a bezpečnostní anarchie. Postavy jasně a jednoznačně vykreslené, životní příběhy příjemně propletené. Opět další výborný špionážní počin, ve své době zcela jistě atraktivní s ohledem na skutečný stav věcí v tehdejším ekonomicky vyčerpaném Rusku.
Knihu bych dokazal zkratit na 10 stranek - manifest nehledat, Komarovem prohlasit za podvrh, nikoho nezabijet :)
Ale tim bych prisel o spoustu skveleho cteni, takze dobre, ze tento nesmysl elitni vysetrovatel KGB provedl.
V téhle knize je Forsyth je výborné formě. Skvěle popisuje zákulisí špionážní práce a z děje, který je vykreslený velmi realisticky, až mrazí.
Můj první a nejoblíbenější Forsyth. Humor, napětí, ideály a reálie. A další reálie. V první části člověk potřebuje držet pozornost, aby mu neutekla jedna nebo druhá časová linka, ale od chvíle, kdy se setkají, je to už neochvějná jízda. Asi jako ta tankistická. A je to vůbec takové pěkné, že za hlavní sympaťáky jsou tam ruští poldové, tankisté a čečenská mafie. A patolog je úžasný. Na druhou stranu si člověk říká, kolik demokracií takhle angloamerické elity "zachraňují" a s jakými nerománovými konci.
Tohle se mi četlo opravdu špatně a dlouho. Musim sice smeknout před autorovými znalostmi a výtečným popisem fungování tajných služeb, ale velká část knihy jsou jen flashbacky do minulosti, které jsou sice zajímavé ohledně popisu historických událostí a již zmíněného fungování KGB a CIA ale pro vlastní děj mi nepřišly nijak důležité a daly by se krásně shrnout do jedné - dvou kapitol. Samotný děj knihy je vesměs prostý a závěr doslova uhání tryskem a vše se rozhodne na pár stránkách. Co musím ocenit je zajímavý fiktivní popis vývoje v Rusku. Xenofobie, nacionalismus, antisemitismus, umlčování novinářů, vůdce který se dere k moci a jeho fanaticky oddaní pohunci s plnou hubou slovanství a zlého západu...no nepřipomíná vám to něco? Zkuste někdy na facebooku zabrousit - na vlastní nebezpečí- do skupin typu "přátelé ruska" apod. V tomto autor projevil jisté vizionářství. Naštěstí se to zatím tak uplně nesplnilo :-) EDIT: rok 2022 a musím uznat, že kniha je bohužel vizionářská až příliš:-(
Přestože tento typ knih obvykle nečtu, přilákalo mě k přečtení to, že děj se odehrává v Rusku. A přečtení rozhodně nelituji. Autor je opravdu mistr zápletek a chvílemi jsem vlastně nevěděla, nakolik je děj skutečný a nakolik fikce. Rusko je země neomezených možností :-). Mimochodem - oceňuji přehled postav na začátku knihy, protože minimálně v první třetině jsem dohledávala, kdo je kdo.
Jedním slovem bezva, bééézva!
Perfektní, realistická, uvěřitelná špionážně politická fabulace na téma, že Rusko je opravdu... A je to vůbec fabulace, není to jen nějaký pře/opis reality? Včera bylo zítra nebo zítra bude včera?
Lidé čtěte a bděte...
Můžete to doplnit i čistě nebeletristickou knihou Edwarda Lucase nebo třeba šířeji i Huntingtonem atpd..
Další naprosto špičkové čtené, které mě pohltilo a vyplivlo až na konci knihy. Forsythův styl se mi líbí, tempo příběhu je pěkně vyváženo popisem politických systémů, pšionážních akcí, historií jednotlivých špionů a zrádců.
I když jsem od Forsytha četl hodně knih a říkám si, čím mě ta další překvapí, tak tahle překvapila hodně ... pozitivně! Doporučuji, jednoznačně 100 %
Četla jsem před lety na dovolené,nemohla se odtrhnout.Po letech jsem se podívala na film a ten mě moc nenadchl.
Mělo jít o výjimečné dílo, a to symbolicky tím, že bude Forsythovo poslední (víme, že nakonec neodolal, pokračoval v psaní). Taktéž nemělo čerpat inspiraci ve skutečných událostech, nýbrž šlo svým způsobem o předpověď, jak se mohou vyvíjet události v Rusku koncem 90. let. Námět zněl poutavě, a tak jsem se pustil do čtení.
Jako vždy musím vyzdvihnout autorovy rozsáhlé historické znalosti, jeden se mnohé dozví a zároveň nemá pocit, že čte cosi objevené díky internetovému vyhledávači. Věříte, že ví, o čem píše.
Naopak nejde nevyčíst šablonovitost některých postav, a tím myslím vykrádání sebe sama. Vysloužilý agent CIA Monk jako by z oka vypadl Samu McCreadymu (Mistr klamu). Plukovník KGB Grišin beze zbytku naplňuje autorovu představu (Mistr klamu nebo Vyjednavač) typického sovětského důstojníka, sice do jisté míry schopného, zároveň však nelítostného s upřímnou nenávistí vůči všemu západnímu. Taktéž si autor zřejmě nemůže pomoci a opět zdůrazňuje nadstandardní vztahy Spojených Států a Velké Británie. Potud se jedná o klasické rysy/nešvary Forsythových knih.
_____________________________________________________________________________________________________________________
Co mě však udivilo a donutilo psát tyto řádky, byl styl vyprávění hodící se spíš do Mayovek nebo děl Emilia Salgariho.
- Během čtení mozek chtě nechtě protestuje, má-li uvěřit, že Britové nejsou schopní najít ve vlastních řadách aktivního odborníka na bývalý Sovětský Svaz, a tak se obracejí na Američany.
- Ti ovšem taktéž nejsou schopní doporučit nikoho lepšího, než vysloužilého agenta, který po velkých úspěších zanevřel na práci pro CIA a už nějakou dobu žije v ústraní.
- Agent následně bez jakéhokoli jištění ze strany své, či spojenecké vlády, úspěšně plní úkoly na nepřátelském území a snadno uniká protivníkům.
- Navíc se bez jakýchkoli potíží dostává za kterékoli, pro běžného smrtelníka, pevně zavřené dveře.
- Dokáže během několika vět přemluvit kohokoli k čemukoli a všichni poslušně konají jeho vůli.
- Poměrně lacině je podaná paralela mezi Igorem Komarovem a Hitlerem. Černý manifest (Mein Kampf?), černé gardy (černé košile Benita Mussoliniho?), plán na vyhlazení Židů, znovuotevření pracovních táborů, plánování dobyvačných válek na úkor svých nejbližších sousedů. Samozřejmě chápu, že autor nesmí nechávat čtenáře na pochybách, že Komarov je ztělesněné zlo, ale proč tak primitivně? Skutečně u čtenáře předpokládá tak mizernou inteligenci?
- Rovněž si pohrává s myšlenkou znovunastolení monarchie v zemi, která je poměrně nacionalisticky založená. Uchazeč o trůn, jehož rodina několik generací žije na západě a je Rusem ze 3/8, by vskutku vyvolal pramalé nadšení obyvatel, natož aby ho podporovala státem dotovaná církev.
- Co ovšem této přehlídce logických rozporů nasazuje pomyslnou korunu, je Forsythovo tvrzení, že na Silvestra 1999/2000 budou moskevské ulice zet prázdnotou, neboť všichni se budou věnovat intenzivní konzumaci alkoholu ve svých domovech. Těžko říct, co ve chvíli, kdy dostal tento nápad, konzumoval spisovatel, ale vstup do nového milénia, kdy se řeší obavy kolem počítačových sítí a světové metropole se předhání v co nejvelkolepějších oslavách, jde o představu značně fantaskní.
- A tak velmi rychlý, velmi zjednodušený konec ve světle výše napsaného již tolik nezamrzí, naopak – je vysvobozením z autorovy myšlenkové kocoviny.
Jak jste správně pochopili, pro mě je kniha bohužel zklamáním. Fredericku Forsythovi sice mnohdy vyčítám zdlouhavé popisy, nebo přílišné zjednodušování po předcházejícím zkomplikování, avšak tohle s tím nemá nic společného. Ikona se jednoduše nepovedla.
Kniha mně připadala spíš jako dokument než jako beletrie, kde bych mohla obdivovat spisovatelův um. Taková kniha by se měla číst jedním dechem. Místo toho jsem četla opravdu střízlivá a podle mého předvídatelná fakta, jakoby poněkud rozepsanou osnovu. Bohužel musím konstatovat, že po dlouhé době jsem se při čtení nudila. Je samozřejmě nanejvýš pravděpodobné, že to byl jen můj subjektivní dojem. Na Ikoně byl pro mě zajímavý popis činnosti výzvědných služeb, který zřejmě velmi odpovídá realitě. Také líčení praktik politiků a zákulisního předvolebního boje v Rusku Forsythovi věřím. Za to dávám 2 hvězdičky.
Poslechla jsem si audioverzi, protože na čtení Forsytha nemám dost trpělivosti, a na rozdíl od některých čtenářů jsem byla vcelku překvapena, jak dobře autor odhadl vývoj v Rusku po skončení studené války. Vždycky jsem si říkala, že ruské dějiny jsou plné velkých otcovských postav, od kterých se lid nechává nadšeně zotročovat. Forsyth se určitě dobře bavil, když popisoval komplot za účelem znovunastolení monarchie. A mě to bavilo poslouchat při žehlení.
Štítky knihy
Rusko špionáž Sovětský svaz CIA studená válka KGB
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2005 | Ikona |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2014 | Seznam smrti |
Kniha Ikona je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 739x |
| Čtenářské výzvě | 20x |
| Doporučených | 49x |
| Knihotéce | 297x |
| Chystám se číst | 99x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 3x |
Za mě jedno z Forsythových top děl.
Byť rozumím výhradám ohledně popisnosti knihy (napoprvé mě první polovina také téměř odradila), zvlášť s opětovným čtením člověk musí uznat, že všechny části v knize mají své místo, a to, jak celá ta struktura špionáže, intrik a klamů hladce zapadá do sebe je prostě dechberoucí. Co se týče špionáže, je to nejspíš nejlepší kniha, jakou jsem četl.
Drobným problémem je, že kniha popisuje z pohledu roku vydání budoucnost, která ovšem reálně nenastala, a tak je čtenáři od prvního okamžiku jasné, že čte fikci (na rozdíl od třeba Šakala). Na celkovém dojmu to ale nic neubírá.