Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204044/bmid_hvezdy-nam-nepraly-AX6-204044.jpg
4
7811
1629
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě. Nové vydání připravujeme v souvislosti s aktuálním filmovým zpracováním – stejnojmenný snímek vznikl podle tohoto knižního bestselleru a v hlavních rolích představí Shailene Woodley a Ansel Elgort.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Yoli (ČR)Originální název:
The Fault in Our Stars , 2012
více info...
Přidat komentář
Ty jo... nemám slov... Kniha byla úžasně smutná, dobře se četla a měla v sobě strašně moc citu.
Skvělá relaxační knížka, která okáže pobavit rozesmát, ale i donutit lidi se zamyslet nad svým životem. Tato kniha mi něco dala, i vzala.
Začala sjem ji číst na popud kamarádky, nejdřív se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem byla ráda. Doporučuji všem, kteří mají rádi lásku, přátelství a taky knížky, které nemají vždy dokrý konec.
Knihu už jsem četla je to docela dávno, ale pořád si ji pamatuju.
Ano, je to pěkná kniha.
Ano, brečela jsem u ní.
A ano, je to jedinečná kniha.
Ale ne, není u mě na prvním místě u Johna Greena.
Knihu jsem četla a ráda jsem se k ní vracela, ale nebylo to takovéto, že když jsem knihu odkládala měla jsem pocit, že přicházím o další díl seriálu. To ne prostě ano zasáhla mě, ale ne nezasáhla mě tak hluboce.
Knihy tohoto rázu nebývají mým šálkem čaje, nicméně příběh Hazel a Guse mě ohromil i dojal. Jde na něm znát, že je zaměřený na mladší čtenáře, některé části mi nevyhovovaly, ale i tak se mi četl hezky.
Po dočtení knihy jako by něco umřelo i ve mně. Smála jsem se, pak jsem plakala, prožívala jsem příběh s nimi.
Kniha se stala nejlepší knihou, kterou jsem kdy četla a myslím, že by si ji měl přečíst každý, abychom si všichni vážili života, přátel, lásky a všeho, co máme!!
Pět hvězdiček z pěti je pro tuto knihu pořád málo.
Byla to jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla, prakticky bych řekla, že i ta nejlepší co jsem kdy četla.
Skvělý příběh se smutným a dojemným koncem nad kterým jsem si pobrečela.
Doporučuji si knihu přečíst, je fakt úžasná.
Knížka o věcech, které by měl zažít každý mladý člověk a o věcech, které by se stávat neměly nikomu a už vůbec ne mladým lidem na prahu života. Někdy jsem měla pocit, že ty děti svou nemocí rychle dospěli a jsou o dost starší, než většina dospělých. Přestože by se to tak mohlo zdát, kniha rozhodně není prvoplánovitě sentimentální, je v ní i pořádná dávka humoru. A co je důležité - po přečtení ještě nějakou dobu doznívá a nutí nás přemýšlet o tom, co je a co není důležité ...
O knize jsem už hodně slyšela předtím a hodně jsem od ní očekávala. Kniha mě nezklamala. Vtáhla mě do děje jako snad ještě žádná kniha. Nikdy jsem se u knihy nerozbrečela a jsem opravdu ráda že první knihou u které jsem brečela byla tahle skvělá kniha. Kniha je velmi pěkně napsána a vybarvená do posledních detailů. Citáty jsou v knize skvělé. Nemohu jinak než doporučit :)
Původně jsem se do čtení něják nehnala, protože mi bylo jasné, že něco takového ani nemůže mít šťastný konec. Ale nebyla to ani tak kniha o umírání, jako spíš o životě jako takovém. Napsaná s neuvěřitelnou lehkostí, kterou sice přečtete rychle, ale přesto ve Vás něco zanechá. A k některým myšlenkám stojí za to se vracet.
Trošku jsem se téhle knize vyhýbala a nechtěla jsem ji číst, ale jsem ráda, že jsem se rozhodla jinak.
Jak je psáno již v úvodu - zajímavá a citlivá knížka - to přesně tuto knihu za mě vystihuje. Příběh plynul rychle, opravdu jsem se snadno začetla a konec knížky dočetla v slzách (spíš probrečela), doporučuji :-)
Smutně krásná kniha, jinak to napsat nejde. Knihu jsem přečetla za pár dní, četlo se to samo. Ke konci jsem měla tedy slzy na krajíčku, to se přiznám, ale ustála jsem to :D
Smutný příběh dvou lidí, kteří i přes strašlivou nemoc, která se jim postavila do cesty a převrátila tak jejich život naruby, našli společnou lásku. Bylo mi jasné, již na začátku, že kniha nemůže končit jinak, než smrtí jednoho z milenců, nebo rovnou obou... Takže jsem ke konci vlastně ani neměla být překvapena, nýbrž jak jsem zjistila při čtení - dojata. Až na některé pasáže, které mi vyloženě nesedly se mi kniha moc líbila.
Knihu vřele doporučuji ;)
Kniha super, četla jsem ji jedním dechem. Dalo by se říct, že příběh byl podobný Stmívání nebo nějakým knihám pro puberťačky, ale tento příběh měl trošku 'dospělácký' nádech. Hodnotím kladně, pokud se chystáte číst, doporučuji kapesníčky. ;)
Moc pěkná kniha. Nádherný příběh. Když mi vyhrkly slzy do očí a já začala vidět rozmazaně ani to mi nezabránilo číst dál. Prostě za tohle autora obdivuji.
Až príliš veľa pozitívnych recenzií. Až príliš veľká reklama. Až príliš veľa náhod, u ktorých narážam na túto knihu. Vždycky boli tieto indície zárukou toho, že kniha za toľko "príliš" nestojí. Vždycky. Bez výnimky..... až do nedávna...
Na rovinu priznávam, že som ju otvárala so skeptickým povzdychnutím a vduchu si hovorila, že prinajhoršom ju nedočítam. Ani vo sne ma nenapadlo, že o 48 hodín budem na konci, hľadieť pred seba s nechápavým výrazom, so slzami v očiach a stískajúcou bolesťou, tam niekde u srdca. Pôsobí to sentimentálne aj pre mňa samotnú, ale ináč sa to vyjadriť nedá. Ide o ten príbeh. O príbeh, ktorý Green pojal tak nejak nenapodobiteľne. Je výnimočný svojou originalitou, aj keď s malou nadsázkou, ale pôsobí to sakramentsky dobre.
Všetko ostatné už bolo napísané v názoroch pod tým mojim, tak si dovolím dodať len týchto pár viet z knihy, nad ktorými som veľmi, ale skutočne veľmi dlho uvažovala a nemohla nič, len súhlasiť:
"Nejspíš už nikdy neuvidím oceán z výšky deseti kilometrů, z takové výšky, že už člověk nerozezná vlny ani lodi, takže oceán je jen veliký, nekonečný monolit. Uměla jsem si to představit. Uměla jsem si na to vzpomenout. Ale už jsem to nemohla znova vidět a připadalo mi, že hltavou lidskou ctižádost nikdy nemohou uspokojit splněné sny, protože člověk se nikdy nezbaví myšlenky, že by se to všechno dalo udělat znova a lépe."
5/5
…………. Vůbec nevím co dodat, jak to okomentovat. Zkrátka nemám slov!! U žádné knihy jsem ještě nebrečela, ale tahle mě k tomu přinutila. Oči jsem měla zarudlé, řasenku rozmazanou po tvářích, kdybych jí četla u moře, tak by bylo hned o něco slanější. DOKONALÁ knih s neuvěřitelnou dávkou emocí. Uvědomila jsem si, že zdraví je skutečný dar. Mnoho lidí si ho neváží a ten kdo ho má špatné by za něj dal cokoliv, jenomže život si nevybírá..
Nenapadlo by mě, že někdo dokáže tak úžasně popisovat smyšlené pocity. Natož muž! K tomu ještě na takové téma, jaké je rakovina.
John Green dokázal nepřímo popsat, že náš život ovlivňuje především láska a strach. I ten největší, řekněme, borec nebo tvrďák, by se nad ní nejméně pozastavil a zamyslel.
Hazel se v průběhu knihy hodně, hodně, hodně změnila a Gus? Do toho jsem se zamilovala i já. Například to stou cigaretou se mi moc líbilo, už jenom proto, že je to vážně originální. Uměl si dívky vážit, věděl jak se má k mladé, nerozhodnuté slečně chovat, a hlavně jeho pozornost k ní, která né vždy byla na místě, mě na této postavě zaujala ještě víc.
Hazel byla taková, až přehnaně starostlivá o druhé. Více než na jejím životě a jí samotné, jí záleží na tom, aby ,až umře, nezpůsobila bolest moc lidem, proto se snaží uzavírat do sebe a lidi od sebe odhánět.
Přesto, že je kniha o rakovině tak není o smrti. Neřekla bych, že je přímo o lásce, ale spíše o bolesti, kterou zažívá každý z nás, jen v jiné podobě. Ale Hazel a Gus jí měli ještě mnohem víc.
Knihu jsem začala číst asi o půl 4 nebo ve 4 odpoledne, a něco po 10 večer jsem jí už měla dočtenou. U knihy jsem měla sotva čas se nadechnout, byla opravdu velmi poutavá! Doporučuji přečíst. (!!)
Nenadchne a neurazí. Zaměřeno pro mladší čtenáře a je to dost znát. Já osobně už jsem zvyklá na jiný druh četby. Velmi se mi líbila část v Holandsku a naopak mi tam ale vůbec neseděla zápletka s autorem. Byla i místa, která se mi líbila, ale jinak celkem zklamání. Po přečtení recenzí jsem čekala o dost víc... pro mě slabší průměr.
Achjo. Jediný co můžu říct je to, že jsem ráda, že jsem si tuhletu knížku četla ještě před tím obrovským sociálním zájmem. Protože bych z ní mohla být zklamaná ještě víc. Příběh mi přišel dost naivní, lehce předvídatelný a taky nehorázně hrající na city. Sem tam, jsem se zasmála, sem tam jsem se cítila mizerně, ale i tak takových momentů bylo málo a proto řadím knížku mezi průměr. Kdybych nečetla knížku a pročítala recenze, tak bych si myslela, že jde o nějaké geniální dílo, které dokáže rozporcovat i to nejchladnější srdce na kusy, ale já ji četla. 3 hvězdy za Augustuse a Amsterdam :)))
Je jen málo lidí, kteří dokáží dokonale popsat pocity a myšlení někoho jiného, obzvláště pak osoby opačného pohlaví. John Green dokázal nejen tohle, ale také vytvořil úžasnou knihu skvěle popisující fakt, že v životě jsou hlavní dvě emoce - láska a strach. A v neposlední řadě i bolest, které je víc než dost.
Ačkoli nebylo příliš těžké odhadnout konec příběhu už zpočátku, velice to se mnou citově pohnulo. Je to snad jediná kniha, která mě přivedla až k slzám - pro mě ještě překvapivěji i po očekávání takového konce. Autor nádherně popsal situace i myšlenky Hazel, a dokázal vytvořit nádherný příběh, jehož hlavním motivem je velmi ošemetné téma - rakovina.
Opravdu mě kniha velmi ovlivnila, určitě si ji ještě někdy přečtu, a mohu směle říci, že je to jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla.
téhle knize jsem se dlouho vyhýbala, ale nakonec mi to nedalo. udělala jsem hroznou věc a knihu si nejprve tramtarará:), což nedělám. no, už ji mám v knihovničce, což asi mluví za vše. Sice pravda o rakovině je o dost krutější a stejně tak pocity, které nemocní prožívají. takový ten vnitřní boj mi tam chyběl. ale kniha je určená hlavně teenagerům, takže je to pochopitelné. jen by mě zajímalo, kdo z těch "dojatých" lidí by si opravdu v metru sedl k člověku s oteklým obličejem a vypadanými vlasy nebo s parukou. v reálu to vypadá jinak, než na papíře. a také doufám, že se nám teď nevyrojí romány s rakovinou, jako tomu bylo s upíry
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Kniha Hvězdy nám nepřály je v
| Právě čtených | 107x |
| Přečtených | 12 461x |
| Čtenářské výzvě | 1 457x |
| Doporučených | 1 135x |
| Knihotéce | 2 231x |
| Chystám se číst | 1 448x |
| Chci si koupit | 381x |
| dalších seznamech | 45x |
Kniha sama o sobě není špatná, prostě dívčí román se smutným koncem. Já byla při čtení ale zklamaná. Moc jsem se na knihu těšila, tolik pochvalných recenzí.......Téma je zajímavé, ale prostě nezajïmavě zpracované, už od začátku čtenář ví, že to špatně dopadne, vtipné mi tam nepřišlo vůbec nic a zřejmě jsem emočně otrlá, protože slzu jsem neuronila......ano závěr byl dojemný,věřím tomu, že u filmu budu brečet jako želva.Je to koneckonců velmi smutné téma.
Závěr- kniha pěkná , ale trochu přeceňovaná, spíš pro mladší ročníky.