Hvězdy nám nepřály

1 17. září

Všechny knihy od Johna Greena jsou boží a kniha ,,Hvězdy nám nepřály" se řadí do TOP žebříčku! :)

2 15. září

U mňa prvá knižka od J. Greena a pre mňa aj najlepšia. Videla som prvý film, ako zvyčajne - a potom som zistila, že je aj kniha. Dostala som ju ako darček, prelúskala cestou na dovolenku a príbeh ma zasiahol aj tak.
Je to zdrvujúce, realistické a páčia sa mi myšlienky Hazel, tá si ma proste získala.

5 13. září

Pro mě první knížka, která mě dokázala rozbrečet a zárověň v několika pasážích i rozesmát. Hrozně se mi na této knížce líbil styl psaní pana Greena, knížka se čte velmi dobře a rychle. Příběh je silný a ještě dlouho poté ve vás nechá smíšené emoce.

1 03. září

Nakonec jsem z knihy nebyla tak nadšená jako čtenáři v mém okolí, kniha mi místy přišla nudná a vztah hlavních hrdinů nerozvinutý.
Hlavní myšlenka knihy je výborná a některé myšlenky a fráze mi budou ještě dlouho ležet v hlavě. Celkové zpracování je podáno srozumitelně a jsem si jista že mladší čtenáře příběh opravdu nadchne.

1 29. srpna

Rakovina. Mrcha, nad kterou zvítězí jen vyvolení. Lze se jí poddat, nebo s ní bojovat a jí se vysmívat. A používat černý humor to tihle dva zamilovaní umí náramně. A o tom, co dokáže láska, plnit zdánlivě nemožná přání třeba, vypráví Hazel Grace a Augustus.

5 23. srpna

"Bolest se musí umět procítit," tohle je můj nejoblíbenější citát z celé knihy...
K této knize a k autorovi mě váže určité pouto, protože díky Hvězdám jsem naprosto propadla čtení!
Miluju tenhle příběh i celkově miluju téma nešťastné lásky. Myslím si, že každý ví o čem kniha či film je. Bohužel já jsem jako první viděla film, takže na mě příběh nezapůsobil tak jak by na mě zapůsobil, kdybych jako první četla knihu... Ale i tak mě to naprosto odrovnalo a kniha je mou srdeční záležitostí!

2 22. srpna

Romantika není můj oblíbený žánr, ale protože je v tomto díle plno cynismu a černého humoru, tak jsem si jí koupila. Knížka je svižná, čtivá, rychle to přelouskáte, na léto to byla super volba. U knihy jsem tedy nebrečela, ale naopak se smála u těch vtipných pasáží, takže dávám čtyři hvězdy.

2 20. srpna

John Green. Ve mě . Zanechal stopu. Jizvu.

3 17. srpna

Knížku jsem si přečetla víceméně kvůli tomu, že o ní všichni mluvili a já jsem chtěla být v obraze; toto téma není úplně můj šálek kávy. Nicméně mě příjemně překvapila. Líbil se mi ten typ humoru, a hlavně ta autentičnost. Je úžasné, jak to pan Green dokázal napsat tak, aby to bylo zajímavé a čtivé a zároveň tak uvěřitelné.
Přečetla jsem to za pár dnů, sice už ji znovu číst asi nebudu, ale jsem ráda, že jsem to udělala.

17. srpna

Kniha je nádherná. Je to jedna z mála knih u které jsem se rozbrečela. V tomto případě se mi líbí více film,ale netvrdím,že kniha není krásně napsána. Tohle se opravdu Johnu Greenovi povedlo.

4 17. srpna

Toto je první knížka, které se povedlo mě rozbrečet. Je to knížka, která uvízne v hlavě i dlouho po přečtení a chytne člověka za srdce. Kdyby šlo dát více jak pět hvězd, klidně jí je dám.

2 15. srpna

Knížku jsem četla asi před rokem, ale stále ve mě zanechala moc krásný pocit. Je to velice dojemný příběh dvou mladých velmi nemocných hrdinů. Hazel s Gusem se seznámí v podpůrné skupině , kde se schází lidé s rakovinou. Velice se sblíží a tráví spolu hodně času. Oba dobře vědí, jak málo času jim zbývá. Naprosto mě nadchla cesta do Holandska a taky mě tato kniha přiměla si přečíst Deník Anny Frankové a navštívit její rodný dům. Prostě mě tato kniha hodně ovlivnila v mnoha směrech.
Nejsem cílová skupina , ale přesto mě knížka hodně oslovila. Já doporučuji.

2 14. srpna

Nádherné úsměvně smutné dílo. Po dočtení mě mimo slz přepadl pocit smířené smrtelnosti a přesto krásný. Je to zkrátka OKAY.

1 11. srpna

I když jde o hodně smutné téma, kniha se opravdu čte lehce a hlavní hrdinové jsou moc sympatický.

1 07. srpna

Na můj vkus je to místy až přehnaně intelektuální vzhledem k vážnosti tématu. Normálně bych hodnotila jednou hvězdičkou, tu druhou dávám coby ulitbu rakovině...

3 06. srpna

Je mi docela trapně že jsem si knížku přečetla až teď a že k ní píšu komentář a každý to o mně ví.
Věřím že by jsem si ji víc užila, kdyby jsem předtím neviděla film (klidně mě ukamenujte), který by mi kamarádka před tím, než jsme se na něj začali dívat, nevyspoilerovala. I tak jsem si čtení ale vychutnávala a dalo mi určitě víc, než polovina knížek co jsem zatím přečetla dohromady. A z těch všech poučení, rád a citátů co vysí u Augusta v domě, jsem si nejvíc vzala k srdci asi to o přátelství, takové to o tom, že bychom se měli o sebe zajímat když žijeme a ne až potom a vzbudilo to ve mně chuť zavolat nějaké mé kamarádce a na něčem se domluvit, klidně jenom jít třeba na zmrzlinu.

1 04. srpna

Úžasná!!!!
Brečela jsem skoro pořád :).

11 03. srpna

"BEZ BOLESTI BY ČLOVĚK NEPOZNAL RADOST".
Romantika ? Ano.
Beznaděj ? Ano.
Vtip ? Ano
Doufání ? Ano.
Radost ? Ano.
Smutek ? Ano.
Láska? Ano.
Smrt ?
Mnohokrát se mi slzy tlačily ven ze slzovodů a taková ta hořkost v ústech, která doprovází zadržované vzlyky.
Čtete příběh o lidech, kteří denně bojují o svůj život. Se smrtí (ať již vlastní či cizí) jsou smířený a přesto se nevzdávají. A vy to nevzdáváte s nimi. Bojujete za ně. A pak se ty slzy už nedají zastavit... A pak... Konec.
Kniha o bolesti, utrpení a rakoviny. A nebo také kniha o lásce a radosti života.
Doporučuji ? Ano, ano, ano.
"NĚKTERÁ NEKONEČNA JSOU VĚTŠÍ NEŽ JINÁ NEKONEČNA".

1 28. července

Četla jsem v prosinci 2016. Podle mých poznámek:
V ich formě - dívka.
O zamilování a lásce dvou mladých lidí - oba mají rakovinu.
Hezké, čtivé, smutné, ale hezké.

6 24. července

Nikdy jsem nebyla fanouškem dramat a zamilovaných románů, apod. (čtu fantasy), ale jakmile se mi dostala tato kniha do rukou, tak ji ne a ne pustit. Přečetla jsem ji během jediného dne a na konci jsem se mlátila do hlavy pouze proto, že jsem očekávala trošku jiný konec (pro zasvěcené - Co se stalo s Hazel?), ale musím říct, že to byl od autora mistrovský tah. Už chápu, jak se Hazel cítila po přečtení Císařského neduhu :)

3 24. července

Knížku můžu jen doporučit! Já osobně jsem jí přečetla za tři dny, nedalo se od ní odtrhnout. Je smutná, je pravdivá a je psychologicky hluboká. Smrt jedné z hlavních postav se dala už od začátku předpokládat, ale i tak bylo pořád co objevovat.

3 21. července

"A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela." -Doslova.

Nikdy bych nečekala, že zrovna tato knížka mě pohltí tak, jak mě pohltila, protože rozhodně nejsem věkově cílová skupina. Svým způsobem to je veselá knížka o jedné z nejsmutnější věci, která se člověku může přihodit.

Ze svého okolí alespoň trochu vím, jaké to je, když ta m*cha rakovina postihne jak dospělého, tak dítě. Ale nedokážu si představit, jaké to je, když si někdo "díky" této nemoci přeje umřít, osvobodit se.

A i když jsem viděla film mnohem dřív, než četla knihu, neskutečně jsem Hazel i Augustovi fandila, oblíbila jsem si Izáka. A ano, brečela jsem, jednou. Na krajíčku jsem měla během čtení knihy několikrát, ale slzy mi tekly jen jednou.

1 19. července

Knihy od Johna Greena se čtou dobře, ale nebaví mě. Stejně tak to bylo i s touto knihou, která mi spíše přišla o ničem a téměř nic se tam nedělo.

1 18. července

Nejlepší, co autor zatím napsal..neskutečně autentický náhled na psychiku onkopacientů. Tu knížku jsem si zamilovala a četla několikrát. Nakonec jsem si ji přečetla i v originále. A některé věty z té knihy si budu pamatovat dlouho...Ale přes vážnou a smutnou tématiku je paradoxně nesmírně vtipná, takže jsem se smála a brečela zároveň. Přes slzy jsem neviděla na písmenka, ale nedokázala jsem ji odložit. Konec je realistický, bohužel.

1 15. července

Je to první kniha co jsem od autora přečetla.

Kniha sama o sobě mě nadchla ale konec knihy mě moc nepotěšil, byl spíše smutný. V knize mě nejvíc upoutali hlavní hrdinové, kteří mají chorobné nemoci, vlastně díky tomu se seznámí spolu na podpůrné skupině. Postupem času se seznamují a zamilují se do sebe. Docela mě zklamalo, že ke konci příběhu hlavní hrdina umře ale což se dalo taky předpokládat. Příběh je velmi čtivý a poutavý. Postavy jsou poměrně neuvěřitelné a zároveň jsou sympatické. S knihou jsem byla velice spokojená, nemůžu si na nic stěžovat.

3 13. července

S touto knihou mám podobný problém jako s Dívkou ve vlaku - příliš velké očekávání. Člověk před samotným čtením slyší samou chválu, o jak úžasný příběh jde. Já třeba dříve viděla i filmovou adaptaci, ze které jsem byla nadšená. A tak čtete a čekáte, kdy přijde to velké Ó, které nad knihou uděláte a jste rozčarovaní a zklamaní, když ten moment jaksi nepřijde. Tento pocit nenaplnění mi pak bohužel zkreslil celkový dojem, jenž by jinak nebyl vůbec špatný. Příběh se dobře čte, a i když jde o téma, které je těžké a depresivní, autor ho podává s ironickými vložkami a průpovídkami, které ho krásně odlehčí. Zajímavé jsou i filozofické dialogy a samotné téma rakoviny, nemoci a boje s ní, člověka určitým způsobem fascinuje a děsí zároveň. Postavy jsou uvěřitelné, v rámci možností i docela sympatické. Ale zkrátka... jsem čekala něco víc.

3 10. července

První kniha, kterou jsem od autora přečetla.

Příběh je neskutečně smutný. Přečetla jsem jí také asi během dvou dnů - nevím, jestli to bylo tím příběhem ... nebo tím, jak byla je kniha napsána. Ale musím říct, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout a od začátku jsem se chtěla dozvědět, jak příběh skončí.

Doporučuji asi všem!!

2 10. července

Nádherný příběh. Vím o čem autor psal a ta jsem brečela jak malá.

Tak nádherný a přitom tak smutný příbeh. Moc povedená kniha, která i toto šíleně smutné téma dokáže odlehčit. Musím se přiznat, že jsem posledních cca 50 stran probrečela.. Zdraví především!