Hranice zvrhlosti

03.06.2023

Mně přijde, že toho
máme společného dost.
Zájem o BDSM je slušnej základ.
"To ale neznamená,
že se máme o čem bavit."

"Jsi připravená překročit hranici zvrhlosti?"

Po pětidílné Pragocalypse a zatím dvojdílné fantasy Věčné mlhy, se Honza Urban rozhodl zavítat do kriminálního světa brutálních vražd. V tomto případě se jedná o příběh vraha, který zabíjí ve stylu BDSM. Ale to jste si určitě přečetli v anotaci u této knihy. Osobně mám pocit, že do čeho se pan spisovatel vrhne, to dokáže zpracovat s poklidem a s přehledem, ať už se jedná o jakýkoliv žánr. V tomto případě se skoro podstatná část děje odehrává v okolí Prahy a tak jsem mě i dobrý pocit z toho, že lokality znám a vím jak to v nich vypadá. Bonusem pro mou maličkost je pak pevnost Josefov a zde konaný metalový festival Brutal Assault.

Citát: Někdy ty krásné věci, co vás tolik lákají, jsou vašemu zdraví a životu opravdu nebezpečné.

Zpracování tohoto vážného a brutálního příběhu se mi líbilo. Vraždy jsou si skoro podobné, ale jejich styl se u každé z nich mění. Tak že nedochází k jakýmsi "rutinám" a pokaždé je nám nabídnuta jiná smrt. Zní vám to moc morbidně? Inu, tak to prostě je. Vraždy mají jen malé stejné aspekty, ale vždy jiné provedení. Po této stránce je to prostě propracované. Mně osobně lehce vadilo, že se v některých dialozích objevují humorné hlášky alá Vyvyan (Pragocalypsa). Ale naštěstí jich tam není moc. Možná by se dalo říci, že je to spíš známka nebo osobní styl pana spisovatele. Naštěstí v tak vážném příběhu jsou ty ulehčující hlášky spíše vítané.

Malá ochutnávka:
Kurva, proč musí být dneska každý, komu ještě teče mlíko po bradě, na všech sociálních sítích, co to je za novou módu? Nestačila by jedna, maximálně dvě? Ty mladý pořád vyžadujou nějakou pozornost . . . a v tom je možná zakopaný nejen pes, ale i pořádný plejtvák našeho problému.

Zajímavý je také styl psaní. Nejdříve se seznamuje s vyšetřovacím týmem a první vraždou. Vše je psáno ve třetí osobně, nikdo nemá prim. Po několika kapitolách přichází osoba, která začíná o sobě mluvit (psát) v ICH formě. Změna stylu se zpočátku zdá divná a nehodící se. Ale to po několika odstavcích přejde a čtenář tento styl prostě přijme. Dá se říci, že to je taková zvláštní změna, kterou moc spisovatelé nepoužívají. V tomto případě tuto formu používá jeden z vyšetřovatelů Tobiáš Říhal. Proč tomu tak je je vlastně jedno, ale ve výsledném vyúčtování zjistíte, že to má svůj účel.

Citát: . . . jsem si říkal, jestli vůbec existuje někdo normální.

Ovšem, co mě překvapilo a velmi nadchlo je vyústění vyšetřování a odhalení vraha. Vlastně do toho v jednu chvíli doslova skočíme po hlavě a někteří při čtení tento aspekt celkem možná přehlídnou. Za pár sekund jim to dojde. Naprostá bomba je pak pointa příběhu samotného. Takové konce já prostě miluju. Když už to jsou brutální, smutné a kruté vraždy, tak proč tomu nedodat nějaký perfektní zakončení. Tady, alespoň pro mě to bylo perfektní zakončení.
Tak že už jen dvě otázky:
Bude pokračování?
A co na to Nesbø?

Citát: Vsadím se, že o tomhle případu někdy někdo natočí film, trochu si ho podle sebe upraví a přitáhne na něj do kina spoustu diváků, kteří se budou chtít bát a budou chtít být zhnusení.

26.05.2023

Tak já nevím. Úplný začátek byl velmi slibný pro čtenáře žánru krimi. Jenže potom do děje vstupuje ich forma a tam se to začalo bortit. Velice zvláštní myšlení, podivné slovní obraty, spíš jako mysl puberťáka. V polovině knížka začala ztrácet dech, aby ho ke konci zase trochu chytla. Bohužel to už moje tušení hraničilo s jistotou, že vím co mě na konci čeká. Tušení mě nezklamalo, ale co mě zklamalo byl úplný závěr. Čekala jsem, že Tereza aspoň na konci projeví nějakou inteligenci, když už při samotném pátrání kromě rozvážení notebooků nic nepředvedla.

25.05.2023

Začnu tím, že autorův styl mi fakt sedl. V knize střídá úhel pohledu i formu vyprávění a kniha tím nabyla dynamičnost.
V knize se budou řešit sériové vraždy, podniknete exkurzi do BDSM, a pod povrchem probublává i kritika dnešní společnosti....
Samomluva Tobiáše, jeho sebeironie a i sarkasmus mě bavil. Občas jsem i vyprskla smíchy.

Nezapomenutelná hláška:
'no co, někdo sbírá céčka, někdo zase péčka '

Tady musím vyzdvihnout skvělý přednes Evy Novotné. Barva jejího hlasu i ten nadhled dodal knize další rozměr

Ještě stále si nejsem jistá, zda mě takový konec knížky čtenářsky uspokojil, ale proč vlastně ne?
Ale jedno je jisté: Rady od lékaře by se měly vždy poslouchat......

25.05.2023

,,Vždycky je dobré, když mrtvola má už jméno. Pak se věci dokážou hýbat nějakým směrem, i když třeba jen tempem chromého slimáka."

Vyšetřování sériových vražd s prvky BDSM.
Odporně popisné, zvrácené, rozporuplné, zlehčené ironickým humorem, který mnohdy přešel ve výsměšný sarkasmus. Přesto líně se táhnoucí úvahy jednoho odkopnutého milence, bývalého forenzního psychologa, nudily.
Konec knihy vše vysvětlil a mě posadil na zadek.
Příznivci spisovatele markýze de Sade nebo Leopolda von Sacher - Masocha čtěte.

,,Dominance opravdu neznamená aroganci."

Pár pouček v této knize i tak najdete.
Zkrátka letem světem problematikou bondage, dominance/disciplíny, sadismu/submisivity, masochismu.

,,Jsem subinka bez pána. Poslední dobou si to čím dál víc uvědomuju. Je mi z toho smutno a moc bych si přála svého pána najít."

P.S: Lidé jsou různí. Povětšinou hovada.Co vy na to, pane Hašku?
P.P.S.: Proti gustu žádný dišputát.

Audiokniha: čte Eva Novotná, s nadhledem a kapkou ironie