Hovory k sobě – ohlédnutí za psychoterapií

05.09.2023

Jak která povídka. Ale celkově bych lépe hodnotila ostatní knihy, které jsem od Yaloma zatím četla.

15.04.2022

Ač jsem se snažila tuto knihu číst tak, abych si něco odnesla z přemýšlení a technik významného psychiatra, nemohla jsem si nepokládat otázku, kolik otázek a kolik problémů, s nimiž se potýkají Yalomovi pacienti, si v sobě nesu já sama. Kniha se mi tak stala skvělým prostředkem nejen ke vzdělání, ale i k sebepoznání, které je pro výkon jakékoli pomáhající profese klíčové. Knihu moc doporučuji nejen těm, kteří se zajímají o psychoterapii - lidské příběhy a niterný svět postav jsou krásně popsány, věřím, že si v tom každý najde to své.

10.04.2022

Poznali sa takmer celý život, vzájomne sa podporovali, usmerňovali, jeden druhého držali nad vodou a zrazu... sa mali rozlúčiť. On uznávaný psychiater a svetoznámy autor, ona výborná profesorka a popredná feministka, bojovníčka za rodové práva. Vyše šesťdesiat rokov spoločnej radosti i strastí, láskou a porozumením naplnených okamihov i občasných chmúrnejších dní sa zrazu malo skončiť.

Na jednej strane ani jeden z nich nič neľutoval, spoločne strávený život i chvíle zaslúženej samoty si obaja pochvaľovali, veď si ich užili naplno, na druhej strane ich vedomie blížiacej sa smrti (a s ňou spojenej straty či opustenia) bolestivo zasiahlo. Tvárou v tvár novovzniknutej situácii sa však neuzavreli do seba, ale tak, ako i mnohokrát predtým, sa jej rozhodli čeliť spoločne.

V emocionálnej spovedi Otázka smrti a života zachytili neľahkú realitu ich posledných spoločne strávených chvíľ – občas nádherných, naplnených smiechom a radosťou z času stráveného s rodinou či priateľmi, s ktorými zdieľali nezabudnuteľné zážitky, inokedy bolestných, pretkaných zúfalstvom a myšlienkami na vytúžený koniec.

O svojich skúsenostiach so zdravotnými problémami, nevyliečiteľnou chorobou či s čoraz nástojčivejšou otázkou "čo bude potom", ktorá sa nad nimi vznášala ako prízrak, rozprávali celkom otvorene, bez zbytočnej strojenosti, čím ich spomínanie nadobudlo ešte intímnejší (no zároveň bolestnejší) rozmer. Vo svojej surovosti to bolo dojemné, v drsnosti prekrásne.

Skutočná labutia pieseň dvoch prepletených duší

26.01.2022

Děsí mě, kolik toho musí psychiatři snášet! I psychoterapeuti. Chudáci. Kniha je to vlastně velmi drsná...

13.01.2022

Téma existenciálních obtíží se nese všemi příběhy knihy pana profesora Yaloma. To, že všechno má svůj konec (a lidský život v tomto nemá výjimku) je pro mnohé lidi neuchopitelnou záležitostí, o které mnohdy sami nevědí. Z každého případu se sám autor dostává z roviny terapeuta do roviny žáka a velmi mě těší, že takto krásně umí sebereflexi vyjádřit.

"Pamatuji si, jak jsem jednoho dne šla na dostihy. Bylo to pro mě poprvé. Překvapilo mě, že Billy si odmítl vsadit, a když jsem se ho na to zeptala, odpověď byla bizarní. Prý už si svoje štěstí vybral tím, že vyhrál v loterii života - takových miliónů jiných vajíček a spermií, a zrovna on měl to štěstí a vytáhl si vítězný ticket. Ukázal na všechny roztrhané prohrávající tickety na zemi a řekl, že je 'loterii života' povinen nevyhazovat svoje peníze nebo se nesnažit je sebrat jiným, ale využít je tak, aby žil naplno."

24.08.2021

Celou knihou sa tiahla téma smrti a konečnosti v rôznych podobách. Štýl mi pripomenul prvé knihy od Yaloma, ktoré som čítal.
Okrem zbierky príbehov je kniha aj istou "terapeutickou pomôckou" - mne osobne ako začínajúcemu terapeutovi dala spätnú väzbu, ale aj niekoľko "aha momentov". Rezonovali vo mne aj slová z doslovu, kde autor písal o tom, že sa dnes kvôli tlaku poisťovní preferujú hlavne evidence-based prístupy v terapii a humanistický sa akosi neprávom dostáva do úzadia. Aspoň v prístupe poisťovní.

Jediné, čo mi vadilo bolo, že príbehy mohli byť dlhšie a lepšie rozpracované, stálo by to za to.

04.04.2021

Mám knihy Irvina Yaloma rád, ale tahle patří mezi ty slabší. Připadá mi, že jednotlivé představené "příběhy" nemají jasnou ustálenou linii.

13.11.2020

Opětovné setkání s autorem mě znovu nadchlo.

21.03.2020

Krátké příběhy z terapie, do kterých jsem se hned dokázala vžít a skoro mě mrzelo, že každý z nich není rozpracován více.

04.12.2018

Čím jsme starší, tím naléhavěji si uvědomujeme, že náš život tak, jak ho žijeme, jednoho dne skončí. S každým dalším rozloučením, pohřbem... ale i s každým novým dnem. Velmi moudře vyprávěné příběhy z terapeutické ordinace můžou pomoci si některé věci porovnat v hlavě, nebo si je aspoň uvědomit. To ostatní už je na čtenáři samotném. Za mě velice užitečná kniha, díky za ni.

10.11.2018

Skvělá kniha, která nechává nahlédnout přímo do "kuchyně" významného terapeuta a představitele takzvané existenciální terapie. Přijde mi, že pro samotného Yaloma je terapie a následné psaní o různých podobách léčby vyrovnávání se se svou vlastní smrtelností. V některých příbězích jako by se sám autor ocitl na druhé straně, v pozici pacienta, a samotný pacient v roli terapeuta. Ale to je asi právě ten specifický přístup existenciální terapie, ve které se do jisté míry stírá rozdíl mezi pacientem a terapeutem, a jež se svým přístupem vyhýbá zjednodušujícímu nálepkování a klasifikaci. Doporučuji.

14.01.2018

Psychoterapeutka v kapitole "Trojí pláč"... Jej príbeh hovorí asi nielen o predčasne diagnostikovanej chorobe jej dlhoročného kamaráta, ktorá je výsledkom v našej laickej reči "deformácie profesiou". Zaujal ma kvôli myšlienke o vzťahoch. Silné vzťahy sú vzťahy z časového hľadiska dlhé, osobne ich preferujem viac ako bežný človek, keďže počet členovej mojej rodiny viem narátať na jednej ruke, a to nepoužijem všetky prsty:/ Samozrejme, že som podobne mala takýto vzťah nielen s jedným človekom, s ktorým sa už najmä pre priestor nemôžem stretnúť. Spomínam na tie vzťahy ako na minulé a dobré. Ale potom mám tu vzťah s kamarátkou, ktorá aj bez mojej snahy diangnostikovať niečo, to má potvrdené na papieri. Poznáme sa viac než 27 rokov. A preto mi Trojí pláč najviac utkvel v pamäti. Náš vzťah mal vývoj od útleho detstva, dnes už pár rokov dozadu sa obohatil o jej diagnózu, ktorá jej pomohla prvý raz klásť mi bezdôvodny odpor. Ale ja nie som lekár. Nič v tomto smere jej nemôže urobiť lepšie, ako moja prítomnosť. A v duchu si môžem už len premietať, že som sa pomýlila, že celé tie roky som si predstavovala náš vzťah inak, ale ono to vlastne s ňou už bolo iné odmalička, mali to podchytiť dospelí. Už mi zostáva spomínať len na tie časy hier...

Tieto prípady sú skvelé pre ľudí s existenc. problémami, smrť je aktuálna pre každého živého tvora, ale starosti a povinnosti sa vekom obmieňajú a v istých obdobiach nedovoľujú ani skloňovať pojem smrť. Ale ak sa vžijem do tretej generácie, táto kniha je slepačia polievka pre ňu. V úplnom závere nepriamo hovorí Yalom o vďačnosti za život... Berme tento okamih tak, že ak nepatríme medzi tých, ktorí naozaj, ale NAOZAJ neboli životom skúšaní, nezažili krivdu, nútené práce, muky, konštantnú samotu od detstva, smrť vlastných detí (nie rodičov) a to ešte vo vojne, ktorá prinútila matku obesiť sa a ja ju chápem, tak buďme aj my vďační tak ako Yalom.

Nezabudnime na Maxima Gorkého, ruského spisovateľa, ktorý mal neľahkých prvých 20 rokov života a jeho pokuse o samovraždu. Dá sa povedať, že jeho život sa tým činom rozdelil na dve fázy. Myslím, že jeho kniha "Detstvo" a "Vo svete" sú rovnako hodnotné a silné ako Yalomove knihy. Nie preto, aby sme si povedali, že mne je predsa len lepšie ako bolo jemu a tým pociťujem úľavu, ale preto, že si pripisujeme negatívne emócie do takej mieri, že sa menia aj naše postoje voči spoločnosti, pričom vôbec netušíme, že tento negatívny postoj máme v prvom rade k sebe. Na čo príde najrýchlejšie psychoterapeut.

Záver: Táto kniha mi potvrdila jednu pravdu, s ktorou sa celý život vyrovnávame po svojom: sme pominuteľní. Áno, je to strašne kruté. To uvedomenie si vlastnej bezcennosti trvá dlhšie, prichádza to postupne s rôznymi okamihmi a udalosťami, trvá to aj roky. Mizne v nás to, čo odmalička nám dávali pociťovať: jedinečnosť. Starali sa o nás, chránili. Nemali sme starosti. Všetci stáli v pozore. Plnili naše priania. Milovali nás. A to všetko časom nahrádza ľahostajnosť, nedostatok času, samota, nezáujem. Pocit nenahraditeľnosti sa stráca. A tak hľadáme človeka, pre ktorého by sme ho znovu získali, pre ženy je to jednoduchšie, stačí im mať dieťa. Myslím, že práve s touto pravdou dospelý človek najviac času bojuje v živote rôznymi spôsobmi. Ale pozor, pretože veľmi ľahko môžeme upadnúť do predstavy, že vlastne spoločnosť je našim nepriateľom. V boji o náš vlastný pocit nenahraditeľnosti.

06.06.2017

Kniha je krásná jako každá z jeho tvorby. Ale i tak si myslím, že mne nedokázala oslovit v plném rozsahu, protože pro mne zatím smrt, umírání není tak zásadní téma.

17.11.2015

Kniha obsahuje sbírku desíti povídek, které popisují příběhy pacientů z autorovy psychoterapeutické praxe, podobně jako autorovy dřívější knihy Láska a její kat a Máma a smysl života. Yalom knihu vydal ve věku 84 let, a možná právě proto se zde více než v jiných knihách zabývá tématem smrti a překonávání strachu ze smrti.

V doslovu autor píše: „Pacienti v příbězích, které jste právě přečetli, našli pomoc způsobem, který jsem nemohl nijak předvídat. … Píšu pro ty z vás, kdo máte upřímný zájem o lidskou psýché a osobní růst, pro mnoho čtenářů, kteří se poznávají ve věčných existenciálních krizích vylíčených v těchto příbězích, a pro jednotlivce, kteří uvažují o tom, že nastoupí terapii, nebo na ni už chodí. Doufám, že tyto příběhy o nápravě povzbudí všechny, kdo bojují se svými démony.“

28.05.2015

Táto kniha je o smrti a je o smrti viac ako Pohled do slunce či ktorákoľvek iná Yalomova kniha. To nie je samo o sebe dobre či zle - smrť v tejto knihe je však natoľko plastická, natoľko živá - že Yalom čitateľa vyslovene priamo konfrontuje s niečím, na čo ešte nemusí byť pripravený (nie som presvedčený o tom, či som túto knihu vlastne chcel čítať). Zrejme naj-auto-terapeutickejší Yalomov text.