Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
2955
2955
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Z poklidné, uklidňující pohody do deprese a beznaděje. Dobře se to četlo, určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Skvělá knížka, jen ten konec byl takový no čekala jsem nějaké ukončení, přitom tak knížka prostě skončila...
Kniha se dobře četla. Myslela jsem, že zápletka bude úplně o něčem jiném, spíš něco jako detektivka. Takže jsem byla překvapená, jak se příběh vyvinul.... vlastně je to dost smutný příběh...
Zezačátku jsem si knihou nebyla jistá, i když se mi četla snadno, ale nečekala jsem od ní nic velkého. V druhé polovině jsem ale začala být opravdu nadšená, přišlo mi to silné, naprosto mě to vtáhlo a chvílemi jsem se musela nutit zvednout oči a zpracovat emoce, které u mě stránky probouzely. Houbařku rozhodně doporučuji dál!
Příběh byl zajímavý, ze začátku se děj tak nějak táhnul, ale druhá polovina knihy už byla zajímavější. Trošku mě zklamal konec, jakoby nedořešený. Myslela jsem, že to bude lepší čtení
Knihu jsem zhltla za necelé dva dny. Po dlouhé době jsem sáhla po české autorce a jsem moc ráda, krásně napsané.
Z počátku velmi klidný příběh, ve kterém přesto visí ve vzduchu otázka: Proč hlavní hrdinka zvolila samotářský způsob života? Odpověď se nám postupně odkrývá cestou do dětství hlavní hrdinky. Příběh se mění v ponurý a depresivní a po jeho přečtení mi bylo úzko.
Díky tomuto příběhu si můžeme uvědomit, jak je v našem životě důležitá rodina a jak důležité je o věcech mluvit.
Rozhodně si od této autorky přečtu nějakou další knihu. :)
Kniha byla nabitá emocemi a líbila se mi, akorát chování rodičům mi bylo cizí a nepochopitelné. Jak otce, tak matky. Oceňuji pěknou češtinu, určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Očekávala jsem od knihy nejspíš něco jiného.
První třetinu jsem četla nejdýl, neboť po každé stránce jsem měla pocit, že děj snad ani neplyne a Sáru jsem nemohla vystát (proč alespoň neostříhá ten keř okolo chatrče?).
Ve druhé třetině přijde zápletka - docela drsná. Postavy okolo naprosto neschopné, nedokážu si (jako matka) představit takovouto reakci matky, ale bohužel takoví lidé jsou.
A závěr, ten kniha prakticky nemá.
Knihu s podobnou tématikou bych normálně hltala, ale tato je psána apatickým stylem, který mi není vůbec blízký.
Body nahoru za hezkou češtinu.
Tak jsem se i já konečně seznámila s touto výraznou a známou českou autorkou a jsem ráda.
Do příběhu jsem vstupovala netuše, o co se bude jednat, a tak mě poklidný začátek ukolébal. Ještě jsem si říkala, co na tom všichni mají, takové pohodové vyprávění. Ale časem mi začalo svítat a z poklidného se nenápadně stal příběh postupně depresivní, drásající nervy a emocionálně náročný. Ukazující, jak velké jsou jizvy na duši a jak těžké je vyrovnat se s tím, že někdo zradil a ublížil, a že některé změny jsou prakticky nevratné. Jen těžko se po některých zkušenostech vrací důvěra k lidstvu.
Doporučuji, ale není to lehké čtení.
Někdo to má v životě o hodně těžší než ostatní. Obdivovala jsem Sáru, že si dokázala nazout ty tátovy boty. Jsem ráda, že jsem dopředu nečetla hodnocení ani anotaci. Je to moc pěkná knížka. A taky mě potěšilo, že je napsaná hezky česky.
To je tak skvela knizka! Mam rada takovehle depresivni pribehy, postavy jsou skvele popsane, plynule se strida pritomnost s minulosti a dej pomalu graduje az do finale. Nekolikrat jsem mela pri cteni chut ihned vyrazit do lesa s kosikem, ale bohuzel byl prave konec ledna a byla jsem v Praze.
(SPOILER) Bohužel jsem kvůli štítkům zde přišla o "překvapení" o čem ta kniha vlastně bude. I když mi to neubralo na zážitku, spíš jsem čekala, jestli tedy toho otce nakonec otráví těma houbama nebo ne (zajímalo by mě, kolikrát si Sisi za život vyčítala tu schválně spálenou smaženici...). Matku bych nakrmila pěknejma řízečkama teda taky! Jinak se mi kniha moc líbila, vyprávění krásně plynulo a střídání minulosti s přítomností bylo hladké. Určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Chtěla jsem jen další pěkný příběh ze Šumavy, kterou mám tak ráda.. ale tahle kniha mi od samého začátku nejen odkrývala místa, která důvěrně znám (ať už to byla známá místa v Plzni a nebo z mých toulání se po Šumavě), ale zároveň i pomalu odkrývala pravý důvod "poustevničení" hlavní hrdinky Sáry.. a byl to teda silný a smutný příběh.. knížku jsem ráno začala číst a odpoledne ji odložila přečtenou, tak moc mě vtáhla do děje..
Podle vysokého hodnocení Houbařky jsem byla na knížku hodně natěšená. Zajímavé informace o houbách a krásně vykreslená šumavská příroda, libovala jsem si. A pak mi spadla brada. Dvakrát jsem chtěla skončit, jednou kvůli otci, podruhé kvůli matce. Neobyčejně depresivní. Ale nikdy jsem nečetla tak podrobně popsané nejhlubší niterní pocity, trápení, smutek a zkušenosti někoho, kdo se ocitl v této situaci a pere se s tím docela sám. Hluboký obdiv k paní autorce a netradičně plný počet !
Po přečtení této knihy se mi hlavou honilo hlavně to, jako dokonale byl celý příběh vystavěný! Člověk si celkem dlouho říkal, co ta holka sakra blbne, stojí jí za to žít v tak nevlídných podmínkách? Zvlášť v zimě? A pak, krůček po krůčku, stránku po stránce autorka odkrývá, sděluje, stupňuje... a odhalí... Jasně, něco malinko vytušit šlo, ale popis všech těch událostí a reakcí zúčastněných, při něm mi zůstala pusa dokořán. A závěr ve mě vzbudil, naštěstí, vlnu naděje, za kterou děkuji :-) Byla potřeba.
Moje první seznámení s autorkou a že jsem se na něj chystala dlouho! Intenzivně smutné čtení, ale přesto tak čtivé, že mi kniha nedovolila, ji na delší dobu odložit, a tak jsem ji přečetla během pár hodin. Musím říct, že mi to připomíná tou depresivní náladou Mornštajnovou a několikrát se mi vybavily i Vrány. Chování postav se může zdát nelogické, především chování matky, ale mně to tak nepřišlo. K její povaze to sedělo. Kniha se skvěle četla a pasáže o houbách mě bavily moc. Jen musím uznat, že ten samotný neuzavřený konec mě zklamal, čekala bych tady závěr trošku víc jasnější.
Velmi dobře zpracovaný příběh.Kniha má už tolik hodnocení s plným počtem hvězdiček s kterým naprosto souhlasím.
Přestože české autory moc nečtu, na tohle jsem se těšila. Autorku jsem do této doby vůbec neznala a kdybych náhodou nenarazila na nějaký rozhovor s ní, kde popisuje témata, kterým se v knihách věnuje, asi bych se k ní ani nedostala. Popravdě řečeno mě ke knize přitáhlo i místo děje. Jako člověk, který na Šumavě vyrostl (dokonce jen kousek od místa, kde je v knize chata (:-D) a v Plzni jsem bydlela v ulici, kde měla být vila, kde hlavní hrdinka vyrůstala. Velmi se mi líbil styl psaní. Téma, které je společensky citlivé je parádně zpracované. Určitě si přečtu i další knihy autorky.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Finální dojem je velká deprese aneb někdy je vlastní rodina dost peklo. Neveselé téma o mladé ženě, která vlastně nedostala šanci... A podnět k zamyšlení, že když je někdo divný, nemusí to být jeho volba.
Knížku jsem poslouchala jako audio. Poslouchala se dobře, text měl spád, nic nudného, co bych chtěla přeskočit. Příjemné jsou mezi dějové psáže vložené vsuvky o houbách.