Hluchavky
Luboš Hacala
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402173/bmid_hluchavky-NAW-402173.JPG
5
180
77
Nejzákeřnější vlastností sluchového postižení je to, že není vidět. Kniha, která se Vám právě dostala do ruky, nabízí nahlédnutí do světa neslyšících očima dvou hlavních hrdinů. Spojuje je skutečnost, že se oba narodili hluší. Eva má však na rozdíl od Honzy ještě slyšící rodiče. Nechte se vést příběhem a seznamte se s překážkami, na které naráží většina neslyšících obyvatel v České republice. Možná je nakonec začnete vnímat trochu jinak.... celý text
Přidat komentář
... my slyšící si vůbec neuvědomujeme, jaké nástrahy čekají v našem světě na ty, kteří neslyší. Velmi zajímavé příběhy a podněty, o kterých je třeba vědět
Nádherně napsaná kniha, přečtená jedním dechem za víkend. Autor napsal fascinující příběh sluchově postižených.
Zajímavé téma, ale bylo to spíš takové vyprávění. Druhá polovina už mě moc nebavila,bylo to stále dokola.
Velmi zajímavá a čtivá kniha vyprávějící o životě neslyšících. Je neuvěřitelné, že oba hrdinové jsou o jen pár let mladší než já a přesto se v době, kdy já jsem měla pocit, že se plno věcí mění k lepšímu, oni potýkali s až nepředstavitelnými problémy - Honza s prací, kdy jako neslyšící sice makal (a nekecal), ale nezapadal do kolektivu (jak by mohl) a vadil některým lidem a Eva se studiem vysoké školy. Nenapadlo by mě, že v době, kdy Eva studovala vysokou, by mohl mít neslyšící takový problém s materiály ke studiu.
A jejich dětství, to člověku vhání slzy do očí. Ne kvůli tomu, že jsou neslyšící, ale kvůli tomu, že v té době bylo znakování považováno za hloupé a neslyšící děti byly učeni orální metodou.
Knihu doporučuji naprosto všem.
Jde o pěkný popis světa "hluchavek", který je zde pojatý z pohledu neslyšících. Toto by si měli přečíst ti, co neslyšící označují jako opice. Život neslyšících je těžký. Jejich svět je jiný, a to někteří slyšící nechápou. Prostě přečtěte si ji.
Nádherná a neuvěřitelná knihy . Až teď vidím cítím s lidmi kteří jsou neslyšící. Obdivuji je. Škoda že není pokračování
(SPOILER)
Neuvěřitelně zajímavá kniha. Ne literárně, ale obsahem! Dlouho jsem nečetla nic, co by mě donutilo tolik přemýšlet! Jak to vlastně ti neslyšící dělají?! Zvonek, vlastní hlas, tanec, to jsou věci, které mě nikdy nenapadly. Ale šokující zjištění pro mě bylo, že dokonce i čtení není jednoduché, protože napsané slovo se pro děti musí překládat do znakové řeči.... Jinak nemá význam.
Ale teda konec se mi nelíbil, takové nefeministicke zakončení, silná vzdělaná žena nakonec ženou v domácnosti se svým truhlářem ale to je můj problém.
Všem doporučuji přečíst!
Musím se přiznat, že dětská léta Evy i Honzy jsem četla skoro pořád přes závoj slz... Dojetí jsem nebyla schopná zkrotit hlavně z osobních důvodů, stačilo málo a byla by ze mě taky taková hluchavka - ačkoli já měla to štěstí v neštěstí, že jsem se narodila slyšící a stačilo pár operací v různých nemocnicích... Nedoslýchaví mají určitě víc šancí a nemusí překonávat tolik nepředstavitelných překážek, jako ti, kteří se hluší narodí... Životy obou knižních hrdinů od narození až po dospělost jsou velmi hezky popsané - člověk si vůbec nedokáže představit, čemu všemu musí neslyšící čelit. Obdivuji hrdinku Evu, která to se svojí pílí dotáhla tak daleko, smekám před její cestou sama k sobě. Doporučuji hlavně kvůli pozitivnímu vyznění celé knížky - když člověk chce, všechno jde překonat...
Kniha vypráví fascinující příběh dvou lidí, Honzy a Evy, kteří se narodili jako neslyšící.
I takhle jednoduše by bylo možné popsat, o čem Hluchavky jsou.
To by ovšem zdaleka nevystihlo všechno, co tato, na první pohled nenápadná, kniha nabízí. Nevyslovené otázky a odpovědi, tiše skryté za řádky, mě vzaly na horskou dráhu mých emocí, názorů a myšlenek. Při čtení jsem souběžně s životními osudy hrdinů přemýšlela sama o sobě – o tom, kdo jsem, a o tom, kým chci být. O mých vlastních slepých a hluchých místech, o tom, jak z nich ven. O tom, jak důležité je skutečné porozumění, a nejen domněnka a falešné přesvědčení, že víme o druhých víc, než o sobě vědí oni sami. A stačí jen pasivně čekat, až svět změní k lepšímu někdo jiný? Nebo má smysl snažit se?
Tahle kniha není o schopnosti nebo neschopnosti slyšet. To je jen fyzická dovednost.
Tahle kniha je o naslouchání. O touze soucítit, vytušit, rozpoznat, rozumět..., a pochopit.
Co dodat k téhle knize?
Snad jen - přečtěte si ji, protože tahle kniha s vámi zacvičí.
Kniha asi nemá ambici být uměleckým skvostem, ale zajímavou, čtivou formou přibližuje zákoutí naší společnosti, kam málokdo z nás nahlédne. Bylo to pro mě obohacující čtení.
Slyšící si neuvědomuje, jak se žije život v tichu. S každým hendikepem je život těžší a je dobře, že doba pokročila a dokáže se přizpůsobit, aby tito lidé měli méně problémů. Knížka je moc dobře napsaná a příběhy zajímavé.
Veľmi pekný príbeh. Tak, ako píše väčšina čitateľov, aj mňa veľa problémov nepočujúcich prekvapilo a netušila som o nich. Čo mňa osobne ale zaujalo najviac, boli problémy počujúcich detí nepočujúcich rodičov. Niekoré pasáže o Honzovom bratovi ma naozaj zasiahli.
Knižka sa číta veľmi ľahko, páči sa mi rozdelenie kapitol na Evin a Honzov pohľad a ich striedanie. Autor sa nesnažil umelo v nás vyvolávať emócie. Príbeh je rozprávaný jednoducho, veľmi reálne a prirodzene. Myslím, že v každom z nás tak vyvolajú rôzne pasáže rôzne emócie, a zaujmú nás rôzne myšlienky. A ak by bol ešte rozprávač v tretej osobe, tak tomu dám aj 6 hviezdičiek! ;) Nakoniec musím pochváliť záver. Lepšou vetou sa to ani nemohlo skončiť.
Prvních 200 stran jsem přečetla jedním dechem. Pak mi přišlo, že se děj nějak zasekl. Ale kniha byla velice zajímavá, je to první kniha o tomto tématu a dozvěděla jsem se spoustu věcí, které mi vlastně ani nedocházely.
Kniha se mi libila moc, cloveka by ani nenapadlo kolik a jake problemy vlastne neslysici musi resit... zajimave a hezky napsane. Doporucuji
„Možná jsme my neslyšící takoví Indiáni v rezervaci ohraničené slyšícími bílými tvářemi“, říká jedna z hlavních postav.
Milary to v komentáři vyjádřila přesně: „Knížka mě ohromila. Trochu zahanbila.“ Mě taky, obojí – a naprosto to potlačilo mou (druhdy silnou) potřebu vyčítat pravopisné chyby (jsou tu, ale čert to vem) či jazyk postav (Honza by se zřejmě vyjadřoval - z mnoha důvodů – jinak než Eva). Tohle ale opravdu neubere ani špetku síle, která je skrytá v obyčejném vyprávění o běžných situacích v životě hluchých. Nikdy mi nedošla obrovská spousta věcí souvisejících s hluchotou od narození, prostě mě ani nenapadla:
„(Logopedka) zapne takovou zvláštní televizi, ve které jsou hry … V televizi se ukazují celé slabiky nebo dokonce slova. Doprovází je klikyhák, což má být melodie toho slova. Jenže já žádnou melodii ve skutečnosti nikdy neslyšela, takže mi to nedává žádný smysl.“
Zmíněné zahanbení je způsobeno nejen touto mou nedůvtipností a dosavadní skoro až lhostejností k hluchým, ale i příslušností k slyšícím v historické perspektivě: rok 1880 určil striktně způsob výuky neslyšících, a ten víc než 100 let znemožňoval hluchým nejen dosáhnout pořádného vzdělání, ale i komunikovat? Neuvěřitelné, šílené a příšerné.
Tahle knížka mi v hlavě něco sepnula jinak - a rozhodně líp.
Neuvěřitelná kniha....
Přistupoval jsem ke knize s mírnou obavou, ale jakmile jsem začal číst příběh Evy a Honzi tak všechny obavy okamžitě zmizely. Je až neuvěřitelné jak se kniha rychle a snadno čte, i když vám vlastně vysvětluje jak to chodí ve světě neslyšících. Hodně podobný pocit jsem měl u Hany od Aleny Mornštajnové kdy se kniha hrozně dobře a lehce čte, ale téma je hodně závažné.
Během čtení se u mě střídaly různé emoce od smutku az po čirou radost - když Eva dostane výsledek svého testu IQ.
Příběh Evy mě určitě více zasáhl asi proto, že pochází ze slyšící rodiny.
Jedná so opravdu o úžasný příběh, který vám předává neuvěřitelnou spoustu informací, ale vůbec to tak nepřipadá. Prostě čtete super knihu a zároveň dostáváte informace. Hluchavky rozhodně doporučuji přečíst každému. Rozhodně bych knihu zařadil i do vzdělávacího plánu pro školy. Myslíte, že jsem se zbláznil? Ne! Pokud by to tak bylo tak věřím, že by se menšině neslyšících v naší společnosti žilo snadněji. Hluchavky jsou rozhodně z té skupiny knih, která ve vás zůstane i dlouho po přečtení.
Za mě tedy moc nee, bohužel. Jako beletrie to dle mého názoru neobstojí - jednoduchý příběh by nevadil, ale styl postavený na celkem obyčejném strohém popisu mi tedy jako nějaká kvalita nepřišel, a to mi vadilo... A na druhé straně tím, že se autor až úzkostlivě drží reálné situace, jak to vypadá v České republice (například zcela konkrétně - nutno podotknout, že pravdivě - zmiňovanými obory pro neslyšící, které je zde možné studovat), jakoby vytvářel dojem rádoby odborné literatury, což ovšem kniha taky není... Výsledek? Těžko definovatelný žánr, kde se relativně zábavnou formou o světě neslyšících něco dozví ti, kteří o něm zatím nic moc neví... Možná nejblíže by to bylo literatuře populárně naučné. Ovšem ty, kdo se v tématu trochu orientují, knížka nenaláká novými informacemi a bohužel ani příliš kvalitně vystavěným příběhem.
Jinak se ale dobře čte a oceňuji střídání perspektivy dvou hrdinů, tím je kniha zajímavější.
Dávám za pravdu mé oblíbenkyni miretti - knížka by si zasloužila více pozornosti než leckteré rádoby bestsellery. Je totiž ze skutečného života a nám slyšícím umožňuje poodhalit život neslyšících - za to si autor zasluhuje uznání. Zpracováním je příběh velmi jednoduchý, o to uvěřitelnější. Zcela bez váhání doporučuji.
Štítky knihy
neslyšící sluchové postižení tělesné postižení hluchota
Autorovy další knížky
| 2021 |  Můj syn feťák: skutečný příběh |
| 2018 | Hluchavky |
| 2022 | Máma má alzheimera |
| 2017 |  Jedna z vás |
Kniha Hluchavky je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 220x |
| Čtenářské výzvě | 77x |
| Doporučených | 42x |
| Knihotéce | 124x |
| Chystám se číst | 203x |
| Chci si koupit | 35x |
| dalších seznamech | 4x |
Uplne uzasna kniha! Bavila me od zacatku az do konce, brala bych i pokracovani. Clovek se obcas ani nezamysli, ze je opravdu skoro vse mysleny pro nas slysici a ze sluchove postizeni lide to maji o dost tezsi. Kazdy clovek by si tuto knihu mel precist, aby se vcitil do jejich zivota, cim vsim si museli projit. Je psana ve forme deniku dvou lidi, takze se cte opravdu lehce.