Hledání Aljašky
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144816/bmid_hledani-aljasky-QmT-144816.jpg
4
3657
3657
Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
Looking for Alaska , 2005
více info...
Přidat komentář
Tak trošku zklamání.. Možná jsem na to moc malá, ale i tak jsem čekala mnohem víc!
Tak tahle kniha mě totálně zklamala. Po skvělých Hvězdách, jsem byla opravdu hodněěě zklamaná!!! :(
Četla jsem Hvězdy nám nepřály a samozřejmě zatoužila i po této knize :) Musím ale napsat, že jsem zklamaná :(
Kniha se mi dostala do ruky a začala jsem číst... Kdyby mi bylo 15 let, (což je podle mě cílová skupina této knihy) tak není co řešit.
Ale strašně mě zajímalo, proč má nálepku BESTSELLER, co se stane potom a proč je tolik lidí tady z ní unešený, tak jsem četla dál. V druhé polovině knihy se stalo to, co se dalo předpokládat už na začátku - velmi smutné.
Byla to strašně moc hezká knížka, ale podle mě je pro 15 leté ne pro dospělé lidi.
Jak už zde bylo napsáno: Neurazila, ale bohužel nenadchla.
Tak táto kniha sa mi teda páčila oveľa viac ako známejšia Hviezdy nám nepriali. Napriek pomalému začiatku sa príbeh len zlepšoval a kniha vo mne vyvolala mnoho emócií a hlavne ku koncu som sa dávno tak neusmievala (keď prišiel do školy "profesor" na prednášku;) Fakt, túto knihu odporúčam. AJ
ůj imaginární rozhovor s Johnem Greenem:
Já: "Čau, Johne, nechceš půjčit zapalovač?"
John: "Ne, to je dobrý, cigarety si nezapaluji. Metafora, chápeš? Dáš si zabijáka do pusy, ale nedovolíš mu zabíjet."
Já: "Jo, jasně, ty tvoje metafory. Nějak jsem si to neuvědomila, když teď nečtu Hvězdy nám nepřály. Mimochodem, když jsme u těch knížek, zrovna čtu Hledání Aljašky."
John: "Vážně? A co na to říkáš?"
Já: "Jo, je to fakt skvělé, nevypadá to na takový 'doják' jako bylo Hvězdy nám nepřály."
John: "Hahahaha"... potutelně se směje a odchází...
Já, po dočtení knížky (protože každá bolest se dožaduje procítění): "Ty hajzle! Jak si mi to mohl udělat?! Tvářit se celou dobu jako nejlepší kamarád a přesně v tu chvíli, kdy to člověk nejméně čeká - PFÚ - a mně nezbylo nic jiného, než 'prořvat' celý den! Nenávidím tě! AGHRRR!"
(P. S. Už se nemůžu dočkat, až přeloží Paper Towns, jsi nejlepší :) )
No, mám celkem smíšené pocity. Kniha je velice zvláštní. Neurazila mě, ale ani nenadchla. Mě trochu nudila, chtělo to víc "akce", chvílemi mě to fakt nebavilo, některé stránky tam byly zbytečné, což je mi líto,protože jinak je to opravdu KRÁSNÝ příběh.
Doporučuji si ji přečíst, protože jak jsem již zmínila, je něčím zvláštní a záleží na každém komu co sedne.
Takže mě se příběh líbil, určitě mě nezanechal chladnou, ale čekala jsem "POTÉ" akčnější děj.
No nic, jdu hledat to velké MOŽNÁ :-)
Možná jsem byla příliš ovlivněna názvem, možná jsem čekala alespoň trochu více procítěnosti a zajímavosti, jako tomu bylo u Hvězdy nám nepřály. Každopádně mě kniha mírně zklamala. Přesto jsem si užila velkou část "Předtím" i konec "Potom". Nejvíce mě však zaujaly otázky závěrečných prací, a sice, "Jak se dostaneme z labyrintu?" Labyrint života je skutečně nevyzpytatelný, stejně jako byly stránky této knihy a Aljaška sama. Možná, že kdybych nečetla podobné knihy lepšího zpracování, zanechala by ve mě tahle hlubokou stopu. Teď si však říkám jen to, že hledání velkého Možná a cesty z labyrintu je krásný nápad s hlubokou myšlenkou, ale chabým zpracováním.
Tato kniha byla pro mne dříve jen další romantický slaďák o ničem, ale později, když jsem snad i já sám našel své velké Možná, chtěl jsem si knihu za každou cenu přečíst. Výsledek? Smích, slzy, štěstí, žal. Ani nevím jak to popsat. Rozhodně jsem nikdy nečetl knihu jako je tato a musím říci, že asi ani moc číst nebudu. Kniha Hledání Aljašky je bez pochyb jedna z nejlepších knížek co jsem kdy četl a stejně si myslím, že i jedna z nejlepších v historii.
Nikdy by mě nenapadlo, že mě rozbrečí kniha. Tak dobrá je. Budete brečet smíchy i smutkem a myslím že po právu se zařazuje do top 10 mých oblíbených knih.
Edit: Ještě jsem zapomněla říct, že kdo se nezamiluje do Aljašky, tak nikdy nemůže pochopit, jak úžasná byla.
Krásná knížka, krásný příběh. Tuto knížku jsem si užila a když jsem četla tak jsem nechtěla přestat číst.
John Green mě neustále překvapuje! Tato kniha je podle mě lepší než Hvězdy nám nepřály a spisovatel se po právu zařazuje do mých oblíbených. Stylem vyprávění, celým dějem a překvapivým místem, kdy vlastně ještě v polovině knížky nevíte, proč každá kapitola začíná ...... dny předtím, a pak, až vás to překvapí , vy prostě musíte číst dál.
Zatáhněte oponu, fraška skončila. Odcházím hledat to veliké Možná.
1553, 9.4. Francois Rabelais, francouzský spisovatel
Je to už pár knížek co jsem přečetl po této knize, ale stále mám v hlavně Greena ...jeho způsob psaní a líčení je fakt úžasnej spisovatel ... někdy mi přijde jako bych opravdu Aljašku znal osobně a zažil si to co Miles, jako bych někdy viděl její pokoj plni knížek, dokázal mi že opravdu umí líčit místa a hlavně lidi... jsem zvědavy na Hvězdy nám nepřaly
Úžasná kniha! Patřím mezi lidi, kteří tvrdí, že Hledání Aljašky je lepší, než Hvězdy nám nepřály. Obě jsou to krásné knihy, ale TFIOS je hodně vychvalovaná kniha, takže mé očekávání bylo velké, zatímco u LFA jsem počítala s tím, že to bude méně kvalitní dílo, už jen proto, že ho Green napsal dříve. O to větší byla má radost, když jsem zjistila, že to tak vůbec není.
Styl psaní Johna Greena sedne snad každému, takže se kniha čte dobře. Taky se mi moc líbil nápad, psát příběh tak, že o každém dnu je něco napsáno a rozhodně to není nudné vyprávění o tom, co ten den měli na oběd. Postavy jsem si zamilovala snad všechny. Takže abych to shrnula. Hledání Aljašky je skvělá a poutavá kniha, z pera velice talentovaného spisovatele, která mě opravdu mile překvapila.
Přečtená v podstatě jedním dechem :) Nešla jsem spát dokud jsem nevěděla jak to dopadne :D .Prvně jsem četla Hvězdy nám nepřály a hned jsem hledala další knížku od Johna Greena. Nedají se srovnávat podle toho která je lepší, protože každá je jiná a obě výborné! Doporučuji :)
Chytila mě...a to víc než Hvězdy. "Aljašku prostě nelze nemilovat", no. ;) Kniha je plná krásných i podivných posledních slov, úvah, citátů, vína a cigaret.
(Mimochodem, mou oblíbenou postavou se stal zakrslík Plukovník)
Děkuju, Johne.
Touhle knížkou sis mě získal. Jeho nejlepší knížka, ať si říká kdo chce, co chce. Je na mém žebříčku knih, které mě ovlivnily, svým způsobem ve mně zůstala a troufám si říct, že žádná jiná od Johna už ji nepřekoná. Kniha, která v člověku zůstane.
Prostě skvělá. Bavilo mě to jako jiná knížka už dlouho ne, příběh mě úplně strhnul. Musela jsem číst pořád dál a dál, abych věděla co, jak, kdy, kde a proč. Úžasný humor, emoce, myšlenky; hloubavé a filozofické, přesně pro mě. Do Aljašky jsem se zamilovala, byla mi víc než sympatická a naprosto jsem ji pochopila - Aljašku prostě nelze nemilovat.
Stoprocentně lepší než Hvězdy nám nepřály. Líbila se mi mnohem víc a něco jsem v tom našla. A proto pořád věřím ve velké Možná.
velice čtivé, vtipné :) určitě si přečtu další knihy autora. Líbila se mi poslední slova a napětí navozené odpočítávání dní před :)
Vtipne, citlive, dobre napsane, libi se mi styl psani (ale to uz i ve hvezdach)...problem byl v tom, ze jsem cetla strasne krasne napsany pribeh, ktery se mi na druhou stranu nelibil na 100% (tak na 80%), ale neco na nem bylo, zaujal me, ale priznavam, ze kdyby podobny pribeh napsal jiny autor, asi by me to tolik nebavilo, protoze jak jsem to uz rekla, krasne napsane...vazne jsem se bavila...
Štítky knihy
přátelství prvotina smrt střední škola internát pro dospívající mládež (young adult) zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Mně se knížka vážně moc líbila. Nevím, jestli je to tím, že je autor tak mladý a ještě si pamatuje, jak to na střední měl s kamarády, ale nevybavuju si, že bych kde jinde četla tak věrné (a zároveň vtipné) rozhovory (chytrých) teenagerů, to mě vážně nadchlo!
Dále pozor, SPOILER!!!
Taky se mi líbí, jak je popsaný vyrovnávání se se ztrátou. A podle mě to hlavní dobrý je, že se výjimečně nařeší, jak je po smrti blízké osoby rodičům nebo příteli / přítelkyni (pro které je samozřejmě ztráta nejtěžší), ale je popsaný, jak se situací vyrovnávají kamarádi (i když třeba hodně dobří...). Sama jsem v podobný situaci byla a vím, že je to hrůza. Oceňuju, že se na to autor zaměřil.