Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2749/bmid_onegin-byl-rusak-YhK-2749.png
4
891
150
Helenka Součková série
< 2. díl >
Volné pokračování bestselleru Hrdý Budžes. I Oněgin byl Rusák chytí za srdce jak každého, kdo má v živé paměti prapodivně popelavou dobu husákovské normalizace, tak čtenáře, kteří onen čas-nečas znají už jen zprostředkovaně. Helena Součková se přes kádrové překážky dostává na gymnázium. Přestože jí osud nerozdal právě příznivé karty, statečně usiluje vyznat se ve svém nitru i v pokryteckém světě kolem. Navzdory všem obtížím a zmatkům si dokáže trpělivě budovat bohatý vnitřní svět. Oněgin byl Rusák je tedy podobně jako Hrdý Budžes jednak autobiograficky laděným osobním příběhem, jednak tragikomickou mozaikou doby, která ani s odstupem času neztratila nic na své obludnosti. Zparchantělý, prohnilý komunistický absurdistán ČSSR zde (spíše jakoby mimochodem, tím však přesvědčivěji) vystupuje ve vší své ubohosti a nahotě.... celý text
Přidat komentář
Poslouchala jsem audioknihu namluvenou Bárou Hrzánovou,skvělé určitě doporučuji.Teskná vzpomínka na dobu dospívání za socialismu.
S Hrdým Budžesem moc nesrovnávám, je to prostě jiné, tak, jako je jiný pohled na svět očima malé holčičky a osmnáctileté dívky. Hrdý Budžes pro mě byla taková roztomile vtipná vzpomínka na socialismus, s trochou nostalgie, tohle je mnohem syrovější, bolestnější… Vtipné rozhodně ano (občas jsem se smála nahlas, a to se mi dnes moc nestává), ale současně hodně smutné… Krutě ironický pohled na dospívání v normalizační době.
Pro mě navíc naprosto autentický, věrohodný pohled na dobu, kterou pamatuju, nejen těmi reáliemi, ale i pocity, bylo mi, jako bych se vrátila v čase nazpět. A ve vztahu Helenky s maminkou příběh taky hodně přitvrdil. V závěrečných kapitolách mi kniha připomněla (kupodivu) hodně pochmurnou - a výtečnou - Honzlovou od Zdeny Salivarové…
Dost mě vzalo za srdce, po delší době pět plných zcela zasloužených hvězd.
Helenka na gymplu v Praze. Už to není taková legrace, ale normalizační výpověď je stále přesná a poučná. Dospívání v partě, básně, zvýšená vnímavost na kulturu i dospělé, první velké lásky, rebelie, provokace, tragédie. To byly, jsou, a doufám stále budou znaky tohoto věku v každé době, v každém režimu. Autorka to všechno, včetně smutného farizejství dospělých a jejich ne vždy účinných konexí, dokáže citlivě a pravdivě popsat.
90 % (aktuálně 635 hodnotících s průměrem 87 %).
... Když už je nějakej dům zničenej natolik, že to začne bejt nebezpečný pro kolemjdoucí, vyřeší se to tím, že se kolem něj postaví ohrada nebo lešení, na kterým ale nikdy nikdo nepracuje a který už tam zůstane stát navždycky.
Antoša má jednoho spolužáka, co je takovej technicky založenej, prej je to tak trochu magor, jmenuje se Šíma, ale říkaj mu kvůli tomu inženýr Šíma, a ten má kromě jinýho takovou úchylku, že ty lešení počítá a vede si o nich záznamy, kdy a kde nějaký postavili a tak. A tenhleten Šíma jich jenom na Starým Městě napočítal čtyřicet osm. A tak je to všude, ve všech čtvrtích kromě sídlišť, ale ty jsou i bez lešení ještě mnohem hnusnější.
Hned po Budžesovi jsem šel do Oněgina. Je to úplně něco jiného. Nedá se to porovnávat. Ale je to stejně dokonalé. Irena Dousková má dar napsat to tak, že čtenář je tou vyprávějící osobou a kouká na ten svět očima Helenky Součkové. Posun od vnímání malé holčičky k vnímání dospívající ženy, je přesně to v čem je to jiné než Budžes a je přesně to, v čem je to dokonalé (pokud jako muž tedy mohu soudit). Připomínka socialistických reálií je přesně taková, jak si to pamatuji a sdílím s Helenkou názor na Michala Davida. I když jsem se v průběhu knihu často smál (i nahlas), výsledný dojem na mě měla kniha smutný, ten závěr vše pak ještě umocnil
Tak jsem po letech konečně došla k pokračování Budžese, které jsem tenkrát nedočetla. Asi jsem nebyla dostatečně zralá. Bylo to fajn čtení, ukázka z dob minulých a už vyrostlá Helenka vidí svět dospělejšíma očima.
Tak jsem dočet Budžese a hned se vrhl na pokračování, a tak nebyl ani čas na hodnocení, tak to teď páchám oboje najednou. Helenka krapet povyrostla už je z ní středoškolačka, to snad moc neprozrazuju z děje. Každopádně zde už to tragi převažuje násobně víc nad tím komické, ale není to nevkalitou knihy, to v žádném případě, jen je to spíš dobou a vztahy a vůbec...Určitě vás kniha chytne stejně jako Budžes a ty konce, no takovou marnost jsem dlouho necítil, ale tak snad se i Helča dočká lepších časů....otázka jak moc jsou lepší no...
Výborná, vtipná a trefná kniha. Přibližuje život v Českých zemích v období komunismu, hodně jsem se u ní zasmála, ale také díky ní více oceňuji život, jaký žijeme v dnešní době!
Hrdého Budžese to nepřekonalo, protože ten je prostě srdcová záležitost, ale i přes to je jedná o velmi povedené volné pokračování.
Za mě asi nejlepší díl trilogie. Z naivní Helenky, která přemlouvá Kačenku aby konečně mohla taky do Jisker se stává protirežimní bojovnice, která pořádá provokativní besídky, chodí za školu na Stalina a řeší konflikty s dospělými.
Paráda, jdu barvit cvičky. Nesmírně vtipné, upřímné a citlivé. Je to dobrý vhled do doby a člověk se do Helenky úplně vžije. Teda člověk, spíš děvčata, trošku pochybuji, že z knihy bude mužské publikum tak nadšené. Vtipy jsou jedna pecka za druhou a některé příhody tak šílené, že o nich člověk nezapochybuje. A když vyprávění došlo až vraždícím křečkům, brečela jsem smíchy. Konec byl opravdu dojemný.
Oproti Hrdému Budžesovi trochu slabší kousek, ale i tak jsem si Oněgina užila. Ale něco vám povím - jsem tak šťastná, že si z komoušů nepamatuju ani prd (v 89. mi byl rok), protože já bych to nedala Prostřednictvím Helenky jsem spadla do toho šílenýho světa, kde si člověk musel dávat pozor na každé svoje slovo. A nedobře byl příběh zakončen. Zůstala po něm hořká pachuť. Opět jsem poslouchala audioknihu a přednes Báry Hrzánové byl úžasný + kvituju hudební doprovod.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, ale to kouzlo Hrdého Budžese, tomu nějak chybělo. První kniha byla super v tom, že podávala pohled dětskýma očima, nebylo to hloupé jen dětsky nevědomé. Zde už se to snaží o podobnou formu nadhledu ale vyzní to hloupě, vlastně tak, že každá postava je debilní. A nakonec je Vám nejvíc líto křečků.
Moje nejmilejší knížka plná vtipu i chytrejch myšlenek.
Helenka je moje spirit animal a naprosto jsem si ji zamilovala.
Už to nebylo tak brilantní jako "Budžes", ale i tak jsem ráda, že jsem ji přečetla. Chyběl mi v tom ten svět malé holky. Kouzlo naivního pohledu na věci, kterým děti nerozumí, se už vytratilo. I tak to bylo dobré. Připomenutí smutné doby, kterou bychom neměli zapomenout. Určitě doporučuji přečíst.
Já prostě nemohu jinak než dát pět hvězdiček, i když je to už něco jiného (logicky, hlavní hrdinka dospěla) než Hrdý Budžes. Pro mě mají odkazy na dobu mého mládí (a to naprosto přesné odkazy!) maximální kouzlo. Jen se při četbě malinko červenám, protože já byla ve svém raném mládí ta hlupaňa, kterou by Helenka pohrdala; z rodiny bez problémů, pilňuška, poslouchala jsem Zagorovou, četla oficiální literaturu... Možná i tím je tahle knížka pro mě přitažlivá.
Štítky knihy
Praha satira humor Československo dospívání studenti komunismus normalizace (1969-1989) socialismus
Autorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
Kniha Oněgin byl Rusák je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 361x |
| Čtenářské výzvě | 106x |
| Doporučených | 84x |
| Knihotéce | 288x |
| Chystám se číst | 208x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 2x |
I když některé situace byly nezáviděníhodné,velice ráda jsem se vžila do Helenčina středoškolského života plného snění,tápání,ideálů a kamarádské soudržnosti. Ach jo,kde jsou ty časy!