Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303983/bmid_harry-potter-a-proklete-dite-y3o-303983.jpg
3
6720
6720
Harry Potter série
< 8. díl
Speciální vydání pracovního scénáře. Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší. Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst. Divadelní hru Harry Potter a prokleté dítě na námět J.K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea napsal Jack Thorne. Je osmým příběhem ze série o Harrym Potterovi a zároveň prvním, který se oficiálně dočkal divadelního zpracování.... celý text
Divadelní hry Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , Albatros (ČR)Originální název:
Harry Potter and the Cursed Child , 2016
více info...
Přidat komentář
Nečetla jsem komentáře, nečetla jsem kritiku. S čistou hlavou jsem se pustila do čtení této knihy a musím říct, že jsem z ní nadšená :-) Nemohla jsem se od ní odtrhnout a doufala, že děj neskončí.
Nesedlo mi to. Asi hodně dělalo i to, že to nebylo psáno přímo Rowlingovou. Čte se to dobře, to jo, ale chybí tomu spousta věcí. Že šlo o divadelní hru mi tolik nevadilo, až na momenty, kdy jsem si to v duchu představila. Nějaké kouzlení a scény mi prostě nešly dost dobře představit (po technické stránce), když se to má odehrávat na prknech jeviště. Harryho neustálé problémy, jestli je nebo není dobrý otec mi taky nesedli, byl mi najednou cizí. A neustálé skákání v čase taky ne, i když na tom byl děj v podstatě postavený. Některé pasáže se mi líbily, ale protože jsem, jako spousta jiných, na knížkách o Potterovi vyrostla, vidím prostě dost "chyb". Je to taková, pro mě lehce nepovedená odnož, kterou k ostatním knížkám nepočítám. Kdyby se to napsalo normálně a ne formou osekaného scénáře, mohla z toho být fajn knížka. Tady prostě chybí ty detaily a nějaká hloubka.
Prokleté dítě - ano, je potřeba si skutečně uvědomit, že je to dílo inspirované Rowlingovou, nikoli jí celé napsané.
Když se pokusím nespojovat si úplně hru s řadou knih, pak dojdu k tomu, že je to opravdu skvělena psané. Nesmíme zapomínat, že nečteme román a řadu detailů si musíme domýšlet a představovat, stejně jako když čteme divadelní hry od Čechova, Shakespeara a dalších.
Shrňme si to... Osmý Potter.
Před čtením této knihy si musíme uvědomit dvě základní fakta: 1. je to psáno podle Rowlingové, nikoli jí samotnou a za 2. je to divadelní hra. Ten druhý bod zásadně ovlivňuje koncept knihy, ale také bohužel to, co mi na díle vadí, tedy následující:
- statické filosofické rozhovory typu - "je to moje vina", "né, je to moje vina." "Chci být lepší syn/otec/dcera..." Na Harryho Pottera trochu moc, ne? Hlavně druhá část je toho plná. Ale chápu. Asi...
- málo prostoru ostatním postavám. Trochu mě mrzí, že toho nevím víc o Rose, Jamesovi atd. Na to taky u Pottera nejsme zvyklí. Ale na detailech divadelní hra nestaví, ta potřebuje jen jádro věci.
- jenže o detailech to všechno je. Chtěla bych se víc ponořit do toho světa. Ta kniha je jak potápění na mělčině. Něco zahlédnete, ale moc zblízka ne. Proč jsme nemohli například chvíli setrvat ve světě, kde vládne Voldemort?
Nu nemohli, divadelní hra k tomu prostor nedává. A to je základní problém. Šmarjá Rowlingová, tos to nemohla namísto jedné dvoudílné divadelní hry rozepsat do dvou klasických próz? Mělo to na to, sakra mělo to na to! Škoda promarněné šance, skvělého příběhu a jedné hvězdičky...
Protože říkejte si, co chcete, já si to užila. Hltala to a obzvlášť nad první částí (tou lepší) se usmívala jako blbec. S příběhem H. Pottera prostě Rowlingová zacházet umí. :-) Škoda, fakt škoda...
Vzhledem k velmi negativním reakcím jsem začínala pomalu litovat, že jsem si knihu koupila. Tento pocit pak chvíli po rozečtení přetrvával, protože prvotní časová orientace v ději byla namáhavá. Ale potom musím říci, že vůbec nelituji času ani peněz knihou pohlcených. Sice do té správné klasické potterovské série něco chybí, ale i tak dokáže okouzlit.
S Harrym jsem vyrostla, moc jsem se na knihu těšila a četla se mi dobře... Bohužel dojem z ní je jako z podívání se na trailer k filmu - jen základní kusé informace bez oblíbených detajlů. Zajímavý nápad ze kterého mohly být dvě pořádné knihy a fanoušci by to velice ocenili. Toto označuji za jakésik divné rychlodílo :( vůbec nerozumím tomu proč tato kniha vznikla.
Trošku jsem se knihy bála. Nevěděla co čekat od divadelní hry. Ale nakonec jsem knížku přečetla během šesti hodin a ani nešla spát. Stále to bylo ještě jednu kapitolu, ještě jednu. Až jsem byla na konci.
Jako mnoho dalších jsem na knihách Harryho Pottera vyrostla. Nejdříve jsem z této knihy měla obavy, nevěděla jsem, jestli si jí vůbec chci přečíst. Ale nakonec jsem si řekla, že to musím zkusit a nelituji toho. "Normální" knížky o Harry Potterovi jsou samozřejmě lepší, ale nebylo špatné opět navštívit tento kouzelnický svět s novým příběhem. S knihami ve stylu scénáře nemám problém, ale u Harryho mi chvilku trvalo si na to zvyknout, přeci jen je to od prózy trochu skok.
Doporučuji všem, kteří svět Harryho Pottera milují, protože příběhů z tohoto světa nikdy nebude dost.
Knížku jsem zhltla během dvou dnů, velmi dobře se mi četla. I když jsem se ze začátku bála, že to je psané jako divadelní hra. Bylo velmi zajímavé si přečíst, co se dělo potom s dětmi Harryho Pottera, i když si myslím, že mnohem zajímavější by byla normálně psaná kniha, kde by bylo víc podrobností a více rozepsané jednotlivé zápletky. Ale i přesto se mi knížka velmi líbila.
Kniha se mi dobře četla, měla jsem obavy, že forma scénáře mi bude dělat problémy, ale opak byl pravdou. Škoda, že Prokleté dítě není delší.
Co se týče děje, nezklamal, příběh byl zajímavý, ale taky dost osekaný. Rozhodně bych byla nadšená, kdyby J.K. Rowling k pracovnímu scénáři přidala další detaily a napsala tak pokračování o Harrym.
Věděla jsem, do čeho jdu.. nebudu přeci tropit scény a mrmlat, že je to dílo neúplné či jinak zpatlané. Naopak moje srdce zaplesalo, jsem holka šikovná a mé fantazii se meze nekladou. Osmý příběh neboli přepis scénáře do knižní podoby mi opět rozpoutalo chuť vyhlížet sovy s mým přijetím do Bradavic. (I když mi táhne skoro na 30 :D) No a, že je to dospělej Harry, no a že jeho syn se trochu chová jinak a no a že jsem si netrhala vlasy strachem jako v sedmém díle. Jsem šťastná, že ji mám v knihovně a jednou ji s celou serií předám s láskou svým dětem..
Dojem z knihy vychází tak nějak průměrně.
Styl scénáře mi nevadil a celkem rychle jsem si na něj zvykla. Sice mi trochu chyběly klasické popisy postav, prostředí a situací (člověk se holt musí smířit s tím, že to není klasický román), ale četlo se to lehce.
Pozor Spoiler
Pravdou však je, že ke klasickým Potterovkám to má daleko.
Děj se odehrával během několika školních let a hlavně ze začátku ty skoky byly tak náhlé, že to docela vadilo. Pak jsme tedy zakotvili ve 4 ročníku a docela rychle se rozběhla zápletka, která byla zajímavá a měla šmrnc. I když mi poměrně hodně rychle došlo, že Delphi je nějak divná. To že to nedošlo klukům je jasný, jsou to kluci :D.
A mimo jiné je mi zatěžko uvěřit, že by se ze Cedrika stal smrtijed. Kdepak ten kluk tohle v sobě neměl. I kdyby se cítil ponížen, tak jak to bylo uvedeno v knize, tak by podle mě takhle nezahořkl.
Co trochu vadilo byl takový strašně rychlý konec. Tak nějak to proběhlo až moc rychle. A taky byla škoda, že Voldík tam vlastně neměl žádnou dějovou funkci.
Takže celkový dojem 3 hvězdičky.
Harry Potter je moje srdcová záležitost. Takových je tady určitě většina. Na tuto knihu jsem se hodně těšila, protože po sedmém dílu jsem byla tak trochu zklamaná, že už se není na co těšit, že příběh je u konce a najednou to tu bylo zase, mohla jsem se těšit, až knížka vyjde, mohla jsem se ještě jednou vrátit do světa, který miluji už tolik let:)
Bohužel jsem byla docela zklamaná. Ano, kniha se dobře čte, člověk si na scénář po pár stránkách zvykne, to není problém. Na mě to byl ale příliš mělký příběh, postavy se mi zdály tak nějak "cizí", úplně jiné, než jak je znám, jejich jenání mi nesedělo. S novými postavami jsem se ani nestihla sžít, nikdo mi nebyl příliš sympatický, postavy byly hodně povrchní - což na druhou stranu chápu, šlo o scénář, ne o klasickou knihu. Taky jsem měla pocit, že některé postavy tam byly nastrčené jen tak, pro efekt, nebo že se objevily postavy, které nikde předtím nebyly a nikdy se o nich nikdo nezmínil..
Shrnuto - určitě jsem ráda, že mám knihu doma a mám tak kompletní sbírku :) Ale zůstanu u původního příběhu, který jsem schopná číst už tak podesáté :)
J. K. Rowling změnila dětství nejednomu čtenáři. Dodnes si pamatuju, jak jsem se třásla nedočkavostí, než vyjde další díl. Byla to první knížka, u které jsem brečela. Když se objevily zvěsti, že vyjde 8. díl ve formě scénáře ke stejnojmenné divadelní hře, řikala jsem si, že už není co psát. Když jsem ale knížku otevřela a začetla se, musím říct, že není špatná. Jako bych se vrátila v čase a čekala na svůj vlaatní dopis do Bradavic. :D Zápletka je zajímavá, ať si kdo chce říká co chce. Ať už jde o staré známé postavy nebo ty úplně nové, umějí oslovit. Znovu nás pustila do světa své fantazie. Zase ukázala to, co víme už z dřívějších knih, že její smysl pro náznaky a jejich propojení jsou dokonalé a dokáže vytvořit nco, ci si s chutí přečtu. I když se pořád najde hodně škarohlídů, stojí za to si knihu přečíst. Je to prostě Harry Potter!
Po přečtení recenzí nadšenců i odpůrců jsem ke knize přistupovala s mírnou skepsí. Ale musím říct, že se mi líbila moc. Upřímně bych byla raději kdyby to bylo psáno jako všechny díly předtím, ale jde především o příběh a ten se povedl.
Nakouknul jsem do toho, ale číst to nebudu. Zkušenost mi říká, že pokusy o nastavování sérií jinými autory nedopadají dobře. Nero Wolfe Rexe Stouta by svému dvojníkovi v podání Roberta Goldsborougha musel dát facku. Soudce Ti od Fréderica Lenormanda mě taky nepřesvědčil. Nejspíš je to tak, že duch příběhu vyvěrá z mysli původního autora. Jakýkoliv pokračovatel se pak buď musí zříct vlastní osobnosti, což ovšem znamená, že vzniklé dílo nebude mít vůbec žádného ducha, anebo napsat svůj příběh o "zděděném" hrdinovi tak, jak ho vidí on, což ovšem znamená, že to bude jenom kniha o jakémsi jmenovci původní postavy. Vzhledem k tomu, že to všechno se očividně děje jen proto, že "zavedená" postava je lepší pro marketing, tak ať si ji marketing užije. Pro mě to není.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Ačkoli je kniha napsaná jako pracovní scénář, četla se mi dobře. Sice se asi dalo předpokládat, že původních 7 dílů bude prostě nejlepších, ale i tahle knížka mě mile překvapila.