Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468167/bmid_hajovna-hXF-468167.jpg
4
940
940
Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce. Píše se rok 1985. Linda žije na hájovně, která je součástí vojenského prostoru, v němž jsou umístěni ruští vojáci. Jedné noci změní hloupá legrace nezvaných hostů její osud v tragédii a Linda se ocitne ve vězení. Oporou jí je mimo manžela i kamarádka Hanka. Po propuštění z vězení se vrací na hájovnu ...... celý text
Přidat komentář
Od K.K. je to má 3. knížka a opět musím dát 5*.
Přečteno na jeden zátah. Prožívala jsem to o to víc, protože jsem měla své 1. dítě ve stejné době jako Linda a ta doba se mi v představě vrátila, své 2. dítě jsem měla v době jako Hanka a revoluci jsem prožívala s malým miminem u televize, ale i na Václaváku. Ani se nedivím, že v takovém prostoru v hájovně měla stach z Rusáků. Líbí se mi, že popsaný je tehdejší život, ale i život rodinný a i 5 let, kdy Linda musela pikat za svůj strach a čin, který ze strachu spáchala. Tato knížka má tolik bodů, pod které by se hodily v letošní výzvě dát, ale bohužel jde volit jen jeden.
Lidské osudy jsou vždy pro mne velmi čtivé, ani tato kniha nezklamala. Smutný příběh s dobrým koncem, kniha psaná tak, že sem se dokázala vcítit do Lindina příběhu.
Líbila se mi lehkost a svižnost celé knihy. Žádné zdlouhavé čtení o ničem. Hájovnu jsem viděla živě před očima. Určitě doporučuji.
Hájovna je rozhodně silný příběh. Nečekejte ale příběh propracovaný, který jde do hloubky. Tenhle se autorce vešel na 200 stran a je psán jednoduše a svižně, takže pokud hledáte knihu na jedno odpoledne, ideální.
Co mi nesedělo, bylo autorčino používání vykřičníků - na každé stránce jich bylo několik a na mě osobně působily rušivým dojmem.
Námět této knihy byl velmi zajímavý, nicméně ve finále jsem trochu zklamaná. Přišlo mi to, jako kdyby klouzal po povrchu, nedokázala jsem se vcítit do Lindina příběhu, a to přitom mohl být příběh matky odtržené díky vězení od své dcerky, velmi srdceryvný, ale bohužel ve mně žádné velké emoce nevyvolal. Nemůžu říci, že by se mi kniha nelíbila, to určitě ne, jenom jí, aspoň pro mě, něco chybělo. Bez problému jsem od ní odcházela a neměla jsem potřebu se vracet.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Nedalo se odtrhnout… perfektně psaná kniha bez zbytečných “omáček”, opravdu silný příběh a doufala jsem v jiný konec…Vojtěch mě v mnoha ohledech štval téměř od začátku, byl takový chladný, místy až netaktní, ale Linda ho milovala i přesto… určitě si knížku opět někdy přečtu a vřele doporučuji dál.
Taková večerní jednohubka. Mrazivý příběh z osmdesátých let. Příběh o lásce, mateřství přátelství. O tom jak se velmi rychle tyhle vztahy mohou změnit. Příběh je psány svižně a čtivě, moc se mi líbil.
Na pár stránkách silný příběh. Kolik bolesti a zbytečného trápení způsobila jedna hloupá věc.
Hájovnu jsem si vybrala ke čtení kvůli instagramu, kde ji sdílela snad každá bookstagramerka, kterou sleduji, s popiskem, jak je to úžasné. Do toho pár reklam a já začala mít pocit, že si to musím přečíst.
Upřímně ale nechápu, z čeho jsou všichni tak nadšení. Obdivovaný strohý styl vyprávění mi byl spíše na obtíž, příběh je lineární a poněkud prostší...
Zároveň mě štve, že anotace otevřeně popisuje události, které se stanou na straně 150 ze 200, takže pokud jste četli anotaci před samotnou knihou, což většina lidí asi dělá, nečeká vás vůbec žádné překvapení, ale jenom rozvláčně popsaná ta anotace.
Líbil se mi závěr knihy, konec byl emotivní a pěkný, ale všechno, co mu předcházelo, byla natahovaná uondaná otrava.
A k dějí samotnému, jak se dle anotace hrdinka Linda "ozhodne se bojovat o manžela i dceru"...
Děvče zlatý, na toho ubožáka bych se já vy***la už na straně 10... Nechápu, proč za něj bojuje a snaží se ho získat zpět, když se za celou dobu ani jednou neprojevil jako muž s charakterem. Blbec.
Celkově je Hájovna dobrý průměr, ale literární překvapení roku se nekoná.
A ještě jedna poznámka. Kdo dělal tu obálku? Pět různých fontů a ta paní s dítětem v úplně jiném stylu než zbytek obálky vypadá, jako kdyby ji tam v programu Windows Malování přidalo šestileté dítě. Takhle neee... Prosím, příště lépe.
Velmi čtivý příběh z doby našich samozvaných (ruských bratří) Míchal se tady vztek, bezmoc, ponížení s nadějí na lepší budoucnost. A jak to dopadlo s hlavní hrdinkou si určitě nenechte ujít.
Dva dny smutku, bezmoci a lítosti ....a nakonec obdivu. Tyhle stavy mysli mi knížka připravila. A moc se mi líbila.
Vůbec mi nevadila stručnost, s jakou je příběh psán. Právě naopak. Líbí se mi forma - rozdělení do tří celků, žádné vracení se v ději, příběh běží jako film.. Když jsem musela knihu odložit, (protože přečíst na jeden zátah by šla, kdybych nezačala s čtením večer:-), přemýšlela jsem už v polospánku o Lindě a její mamince (jako mámu dospělých dcer mě její osud až fyzicky bolel), o Vojtěchovi, Hance... Jednání všech postav (těch kterým fandím i těch druhých) mi přišlo logické, uvěřitelné a i pochopitelné.
Moc děkuji za tuto čtenářskou výzvu, díky které jsem si knihu koupila a upřímně doporučuji.
A jako velmi milý bonus ještě dávám plný počet hvězdiček i obálce knížky.
Krásné, čtivé, ach ty osudy...
Jenom mě dožral Vojtěch, když v cukrárně po koupi kočárku prohlásil, že jeho rodiče jim dali barevnou TV a že ta stala víc. Doprdele to ti chlapi neumí počítat do dvou - jeho rodiče byli dva, tedy dva platy nebo důchody, kdežto Lindina matka na dceru byla od jejího útlého věku sama!!!
A pak, ta Linda to trdlo, než se rozhodla bránit se už dopředu, nemohla se zeptat, kdo je tam? Vždyť měla doma maminku, tak se nemusela tolik bát. Fakt je, že ti borci, Vojtechovi kamarádi, vnikli na cizí pozemek - prelezli plot. Ale dneska se to taky nebralo jako přiměřená obrana.
Krásné čtení, plakala jsem. Od žádného autora nemám přečtené všechny jeho knížky, jenom od paní Kubikove ANO.
Pěkné, oddechové čtení. Děj není napsán nijak do hloubky, ale při čtení to nevadilo.
Spálená křídla se mi od paní autorky líbila více.
Hlavní hrdinka Linda, se shodou náhod a atmosférou doby dostane do situace, která její život fatálně ovlivní. Autorka velmi věrohodně vykreslila myšlení a emotivní jednání dvacetileté nezkušené dívky a její rozporuplného postoje (nechce bydlet s rodiči, ale bojí se na hájovně, nechce kšeftovat s Rusáky, ale nakupuje u nich). Kniha je sice vážná, ale psána spíše v duchu optimismu. V druhé polovině knihy mi schází větší propracovanost a tohle téma by si jistě zasloužilo jít více do hloubky.
(SPOILER)
Příběh silných žen - Linda, Hana, Erika, obě maminky... Spojuje je jeden bezpáteřní samec Vojtěch. Co se týče Tondy a Franty, škoda, že nemířila lépe...
Věrný obraz doby, nálady ve společnosti, kdo v tom nežil, těžko uvěří.
O vězení - naštěstí - nic nevím, ale vydržet tam pět let... Neskutečné.
Myslíte si, že nejhorší má za sebou, ale kdepak, její nejbližší a milovaní ji připraví další peklo na zemi.
Paradoxní byl ten obrat na konci knihy, změní se doba a z psance je rázem hrdinka, měla bych z toho mít radost, ale cítila jsem jen beznaděj a bezmoc a strašnou nespravedlnost.
Ale jo, četlo se to samo, taková jednohubka to byla. Bohužel místy mi přišla nedotažená, nedořešená.
Taky jsem knížku otevřela kvůli čtenářské výzvě a nelituji. Hodně vážné téma, knížka je z větší části dost smutná, ale je z ní cítit naděje a odhodlání. Vztah s Vojtěchem je od začátku dost vlažný, žádná velká láska. Každopádně se se vším hlavní hrdinka poprala s grácií a má můj obdiv. Bála jsem se konce, ale je krásný.
Celkem krátká kniha, ale moc mě bavila. Zajímavé téma, někdy bych i brečela bezmocí.
Štítky knihy
vězení, věznice 80. léta 20. století rodinné vztahy socialismus ze života mateřství české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce |
| 2017 | Spálená křídla |
| 2007 | Rafanda |
| 2008 |  Samoživitelka |
| 2024 |  Dům na konci ulice |
(SPOILER) Nebylo to špatné, ale nebylo to wau. Příběh nebyl úplně propracovaný, některé věci mi na něm vadily. Nedokázala jsem hlavní hrdinku litovat - spojler - to že si myslela, že střílí na Rusáka, z ní neudělalo hrdinku, chyběla mi třeba i trocha lítosti nad tím, co udělala. V knížce nic nejde do hloubky, když srovnám s Morštajnovou, Ledeckou, Chalupovou - chybí mi větší záběr do historie - historický rámec - revoluce - odsun ruských vojáků - mi připadá, že je dán do knížky prvoplánově, že je to dnes moderní psát knihy z nedávné historie.