Hadí doupě
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31996/bmid_hadi-doupe-MBH-31996.jpeg
4
663
135
Hadí doupě – příběh, který na scénu nepřivádí ani slavnou slečnu Marplovou, ani bystrého ješitu Hercula Poirota, a dokonce ani Tommyho Beresforda a jeho ženu Pentličku; přesto jej jeho autorka opakovaně označila za jednu ze svých nejoblíbenějších detektivek. Ve velkém, poněkud bizarním domě na londýnském předměstí žije rozvětvená rodina řeckého přistěhovalce Aristida Leonidese. Když náhle starý pán za podezřelých okolností zemře, vše nasvědčuje tomu, že byl úkladně zabit a že pachatele je nutno hledat právě v okruhu rodinných příslušníků. Vždyť příslib tučného dědictví je tak lákavý… Ovšem motivů vraždy může být přinejmenším tolik, kolik žije na sídle lidí. O ruku milionářovy vnučky Sofie se shodou okolností uchází syn kriminalisty ze Scotland Yardu – napůl host v domácnosti a napůl amatérský detektiv začíná luštit hádanku, jejíž řešení vyráží dech. Jaké štěstí pro čtenáře, že před více než padesáti lety nepodlehla Agatha Christie naléhání vydavatelů a odmítla závěr Hadího doupěte přepsat! Přeložil Karel Voleský. Vydání třetí.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
Crooked House , 1949
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Potřeboval jsem nějakou chytrou jednohubku před tsunami novinek na které se těším a tak jsem po roce sáhnul po Agathě Christie..
Těšil jsem se na další nářez ve stylu Deseti malých černoušků, ale bohužel se zase mě jednalo o lepší průměr a to hlavně z toho důvodu, že hlavní hrdina neuvěřitelně hloupá postava a s žádnou jinou postavou jsem si nedokázal oblíbit, snad jen malou Josefínu..
I když jsem měl tip na vraha původně špatný a později správný, říkal jsem si, že to tak určitě nakonec nebude, že v roce 1949 nemohla vyjít kniha, kde by bylo vrahem dítě, ale nakonec tomu tak bylo..
K mistryni Christie se někdy určitě zase vrátím, ale budu doufat, že příště sáhnu pro lepším titulu:)
Autorka považuje tuto knihu za jednu ze svých nejoblíbenějších. Přiznám se,že je mi to záhadou. Mně připadá tento titul průměrný.
Další detektivka z řady knížek, které mám doma a dala jsem si za úkol, že je přečtu.
Já jsem velmi nešikovný pozorovatel, takže ani tady mne ani ve snu nenapadlo, kdo je skutečným vrahem. Motiv zločinu zde je VELMI primitivní, ale o to víc mne překvapilo, co přimělo vraha zabít a jak potom všechny dovedně tahal za nos.
Zatím jsem vraha neuhodla ani jednou.
Jen mi trochu mrzí, že hlavní hrdina na mne působil trochu jako ňouma.
Nikdy jsem nečetla od Agathy Christie knihu, ve které není Hercule Poirot a byla to chyba, Hadí doupě se mi moc líbilo a slupla jsem ho za jedno odpoledne. Ještě mi chybí slečna Marplová a Pentlička, ráda napravím
Trošku s pomalejším a rozvláčnějším průběhem než jsem u Agathy zvyklá. Konec ale napínavý až do poslední chvíle a jako vždy překvapivé rozuzlení. Její říkanky mám ráda.
Překvapením byl styl jako od Chandlera, nebo spíše naopak.
Detektivní příběh od královny detektivek v audiočetbě v excelentním přednesu pana Zavřela bylo fajnovost.
Příběh zločinu v němž je mimo jiné alibim důrazný odpor vůči mamonu, je tak nelogický, až je podezřelý.
Dětské říkanky - (dnes v mezinárodní politice Putin Bidenovi ) jsou klíčem k rozluštění. "Kdo to říká, ten to je, na toho to pasuje."
Bezvadnost.
Ta Agátina posedlost říkankami je vážně otravná. Otřepaná, nudná a trapná.
Jinak se mi ale líbí vystavění příběhu a taky absence obvyklých detektivů.
Další z knížek od Agathy Christie, kterou čtu opakovaně a stále mne baví. Nevyskytuje se zde ani všetečná slečna Marplová, ani světoznámý Hercule Poirot a přesto má čtenáři co nabídnout.
Hned na začátku se zde setkáváme s celou plejádou roztodivných postav, poznáváme jejich osudy, životní dramata a soukromé tragédie. A jak děj pomalu postupuje, stoupá i drzost vraha, který je na konci knihy odhalen. Co se konce týče, ten se Christie opravdu povedl - je grandiózní a až děsivě depresivní.
Tentokrát jsem poslouchala audioknihu - V. Zavřel poslech úžasný, klasická detektivka, i když děj pomalejší napínavé až do konce...
Nečekaná smrt rodinného patriarchy. Dosud poklidný rodinný život je náhle plný chamtivosti, nenávisti, potlačované touhy, pocitů méněcennosti a falešné náklonnosti. Všichni jsou podezřelí, všichni mají motiv. Zdánlivě banální příběh, ovšem v rukách Agathy Christie opět skvělá přehlídka psychologie lidského chování. I když nevyšetřuje žádný ze známých detektivů, zklamáni nebudete.
Příběh plyne pozvolna, jak to Agatha umí. Nemáme tu žádného že starých známých detektivů, ale na kráse to příběhu neubírá. Rozuzlení je dechberoucí, jako vždy, vraha jsem neuhodla. Tady to snad ani nešlo. Dost možná nejděsivější autorčin příběh.
Vážená lady Mallowenová,
jediné, co oceňuji na této knize, je dětská říkanka, která je z mého pohledu přímo ušitá na míru tomuto příběhu. Nebo že by byl příběh přímo ušitý na míru této říkance?
Vytvořila jste opravdu hadí doupě. Nejistota vůkol panuje, zmije všem tam kraluje, když zatne zuby jedové....
Bohužel množství jedu tentokrát otrávilo i moje šedé buňky mozkové rozvláčností, nudou, způsobenou nejenom amatérismem detektivů.
Celý příběh byl z mého pohledu tak nějak nakřivo.
Já ale opravdu nesnáším lenochy a příživníky a kluzké hady k tomu...
P.S.: A možná jsem jenom patologicky závislá na Belgičanovi. Takže nakřivo je nejspíš moje hodnocení...:-))))
Žil jednou jeden křiváček, ten ušel světa kraj.
A našel křivý pěťáček u křivých schodů, co tam maj.
Měl křivou kočku, co chytla křivou myš.
A všichni žili pospolu, v křivém domku měli skrýš
Přečteno podruhé a můj první komentář. Chtěl jsem zjistit, proč autorka tento příběh považovala za svůj nejoblíbenější. Domnívám se, že se pokusila napsat tak trochu "psychologickou detektivku" a věřila, že se jí to prostředím, zápletkou a komplikovanými postavami podařilo. Inu povedená detektivka to je, ale z hlediska mého pohledu nepatří ke špičce její tvorby, ale vysoký standard to je!
(SPOILER) Když božská Agáta vpustí na scénu Poirota nebo slečnu Marplovou, dá se očekávat, kudy se zhruba bude příběh ubírat. V případech, jako je tento, je to všechno ještě o moc zapeklitější. Podezření jsem pojala až hodně ke konci. Také by se mi hodilo nějaké to dědictví po dědečkovi. myslím, že bych věděla, jak s tím naložit.
Ty "malé šedé buňky mozkové" mi trochu scházely, ale přesto knihu řadíme mezi vydařené.
Po "špiónce" ,Nástrahy zubařského křesla' je tenhle titul dalším z mně zatím neznámých. Co říct? Že jsem byla od půlky napjatá úplně "neklasickým" způsobem? Že se nesnažím odhalit vraha, abych se čirou náhodou neošidila o moment překvapení, a pakliže jsou nějaké indicie, dovedně je ignoruju? A že to dělám asi vážně dobře, protože tady bych se řešení nedobrala dřív, než mě kleplo do čela? Že stejně jako u těch dalších nemnoha nejmilejších autorů drobná škobrtnutí (stylistická, překladatelská, dějová či ta, která jdou na vrub korektorů) bez povšimnutí obcházím, částečně i proto, že si jich v zápalu děje fakt často ani nevšimnu? Že znovu a znovu propadám obdivu k autorčiným kombinačním schopnostem a rozmanitosti zápletek? Že - samozřejmě - svou roli hraje, když si madam Christie dopřávám v čase prázdnin, ale že mi ony knihy tu pohodu vyplývající z volna dokážou navodit, kdykoliv se u nějaké (byť opakovaně) uvelebím? Že stačí, když se podívám tady na databázi vpravo na těch pár červenými čtverečky označených titulů (dávno přečtených), a už po mě natahuje drápky důvěrně známá atmosféra a napětí, které jsou pro knížky Agathy Christie tak typické? Jistěže všechny série, příběhy ani aktéři nedosahují plošně stejné obliby. Ale těch opravdu dobrých knih k "uvelebení se" je hodně. A navíc je lze číst stále znovu :).
Štítky knihy
vraždy tajemství Velká Británie 40. léta 20. století travičství detektivky podle říkanek
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Kniha Hadí doupě je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 1 027x |
| Čtenářské výzvě | 123x |
| Doporučených | 44x |
| Knihotéce | 390x |
| Chystám se číst | 87x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 6x |
Pokud vás občas popadne touha přečíst si po plejádě novodobých knížek nějakou tu starou klasiku, ale zároveň chcete, aby to bylo něco neobyčejného, co vás překvapí, možná pro vás máme tip.
Hadí doupě je tak trochu jiná detektivka od Agathy. Nevyšetřuje tu Hercule Poirot, ani slečna Marplová ani nikdo další z tradičních postav jejích příběhů, nýbrž přítel jedné z hlavních postav, syn policisty.
Obětí je hlava jedné řecké přistěhovalecké rodiny v Londýně, starý pán Aritid Leonides, který zemřel za záhadných okolností. Jeho smrt se sice jeví jako nehoda, ale je při nejmenším podezřelá a snad každý z členů rodiny má motiv pro vraždu.
Jinak nechybí nic z umění slavné britské autorky. Příběh má spád, udržuje vás v napětí a i když máte všechny indicie, je těžké si tipnout vraha. Přitom je to jen tenounká chuťovka na jeden volný večer.