Příběh ztracené holčičky
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354433/bmid_pribeh-ztracene-holcicky-YRa-354433.jpg
5
936
186
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
< 4. díl
Závěrečný díl neapolské tetralogie Geniální přítelkyně odkrývá další osudy Eleny a Lily. Obě jsou dospělé, mají muže, milence a svou kariéru. Jejich vztah, někdy hluboký a úzký, jindy nejasný a plný nedorozumění, je v jejich životech tou jedinou jistotou a tím, co je váže k rodné čtvrti, která stále určuje jejich osudy. Ty jsou propojené do chvíle, než Lila záhadně a beze stopy zmizí, a Elena se rozhodne sepsat příběh jejich přátelství.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ProstorOriginální název:
Storia della bambina perduta , 2014
více info...
Přidat komentář
Bravo, bravo, bravissimo :-) Naprosto úžasná série. Samozřejmě bych si mohla přát, aby nějaké moje oblíbené postavy měly jiný charakter, zachovaly se jinak, byly takové a makové, atd., ale to už k tomu zkrátka patří.
Za mě překvapující, nádherná a báječná série. :-)
DOPORUČUJI. :-)
První dva díly jsem zhlédla ve filmové podobě, při následném porovnání s knihami jde o velmi věrnou adaptaci díla (dodatečně jsem srovnávala). Četla jsem tedy 3. a 4. díl. Nepamatuji se, kdy bych se takto nemohla odtrhnout od četby a přitom to nebyla detektivka.
Vykreslení charakterů nejen hlavních postav je zkrátka bravurní. Postavy jsou vykresleny tak reálně, že mohou žít v jakékoliv době a stát se tak nesmrtelnými, identifikují sami sebe. Je zde více popisu obecně, ale ani jednu větu není možné vyškrtnout, protože bez ní by dílo nebylo celistvé a kompaktní; dotvoření obrazu doby je nedílnou součástí díla, bez něhož by charaktery postav nikdy nemohly získat na své síle.
Velice mě bavilo prostředí, ve kterém se hlavní hrdinka pohybovala, všechny dny, kdy se něco událo, i všechny všední dny, které dotvářely tu obyčejnou část života, která je zcela nedílná.
A i když je pohled druhé strany více zamlžen v domněnkách, právě to nám dovoluje o tom všem více přemýšlet dále.
Po 3. díle jsem si nebyla jistá, zda jej 4. díl překoná, a stalo se, před tím nemůžete utéci nikam, jen číst, číst a dočíst.
10 hvězdiček.
Nezklamala, spíše naopak. Člověk si říká, že třetí díl už nebude nic moc, ale tady rozhodně ne. Doporučuji celou sérii.
Tímto posledním dílem jsem se nějak hůře prokousávala, ale stejně mne zvědavost nutila knihu dočíst. Některé rozsáhlé popisy mne už moc nebavily a také vypravěčka mi začala být více a více nesympatická, snad svojí sobeckostí, nevím. No ano, je to feministický román, tak snad proto. Jsem jiná, ale je pravda, že celá série je celkově napsaná skvěle a i když funguji na jiné vlně než vypravěčka a asi i autorka románu, tak to stojí za přečtení ač se asi nikdy k ní již nevrátím.
„Je těžké si každý den uvědomit, že ty jsi volná a ona zůstala uvězněná. Jestli existuje peklo, tak je v té její nespokojené hlavě, tam bych nechtěl vstoupit ani na vteřinu," říká Pietro v závěrečné knize série vypravěčce Elen. Explicitně tak pojmenuje ono napětí, kolem kterého se točí celé vyprávění o dvou přítelkyních na život a na smrt. Zdá se, že ztracená holčička není v tomhle příběhu jen jedna. Autorka se stále znovu vrací k motivům z předchozích tří dílů, čímž skvěle dokresluje dobovou atmosféru i mentální svět žen (nejen dvou hlavních hrdinek), které se (marně?) snaží uniknout svému osudu. Příběh ztracené holčičky je feministickým románem v tom nejlepším slova smyslu. Přivedou nás ke štěstí funkční rodinné vztahy, peníze, sláva, nebo láska k potomkům...? Závěrečný díl z Neapole jednoznačně ukazuje, že volba vůbec není jednoduchá. A otázkou zůstává, nakolik a zda vůbec vlastně můžeme volit.
"Knihy lidi nedělají dobrými, ale dobří lidé občas napíšou pár dobrých knih." Knihy ze série Geniální přítelkyně nejsou jen dobré; jsou výborné!
Celá tetralogie je pro mě výjimečná, autorka si skvěle hraje s jazykem, umí dobře vyvážit emoce i rozum, poskládat chaos divoký Neapole tak, že mu rozumíte. Je v tom respekt a úcta k lidským slabostem, která dokáže pochopit vášeň stejně jako zlo a zbabělost. Celý je to tak trochu óda na život, kterej je často špinavej a zákeřnej, ale stejně má cenu do něj jít naplno a nebát se ho. Lina je fascinující postava, jedinečná svojí rozervanou inteligencí a celoživotní marnou snahou najít duševní klid - geniální, nešťastná, milující i zlá zároveň, přesto naprosto reálná, uvěřitelná do poslední buňky. Závěrečnej díl série je po ucouraný trojce hutnej a nabitej k prasknutí, trochu se pošklebuju jen očividný snaze autorky dostat tam všechny fenomény současný literatury, to jest drogy, homosexualitu i transky tak, aby to nevypadalo, že jsou tam vměstnaný na sílu, jenže ono to tak stejně trochu vypadá. Buď jak buď, dávám plnej počet a bez váhání doporučuju!
Proč to čtu, když se mi to nelíbí? Protože chci prostě vědět, jak to všechno dopadne. Knihu jsem dočetla a uzavřela tak sérii, ke které se zřejmě už nevrátím. Postavy nesympatické ale příběh čtivý. Arrivederci Eleno a Lilo!
Poslední díl byl pro mne zklamáním. Velmi těžko jsem se jím prokousávala. Jediné, co mne v knize drželo, byla touha, dozvědět se, jak to celé nakonec dopadne. Možná je celý příběh inspirovaný skutečnými událostmi, možná proto Ferrante skrývá svou totožnost. Mám pocit jako by tento příběh byl autorcinym pokáním.
*Spoiler ke 4. dílu*
Elena mi přišla zaslepená Ninem a nespravedlivá ke svému okolí. Pokud by spolu zůstali a on by fungoval, překvapilo by mne to, takhle jsem s tím počítala a nic jiného jsem od něho ani nečekala. Bylo mi líto jejich dcer i Pietra. To, co se stalo Lile bylo strašné a do konce knihy jsem to nechápala. Doufala jsem, že se to vysvětlí, ale to se nestalo. Odloučení svých dcer i Lily si Elena nakonec za svůj přístup v životě zasloužila.
K této tetralogii se již nevrátím, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Dala mi toho hodně a hlavní hrdinky mi budou chybět. Sbohem Eleno, Lilo, Tino, Immo, Dede (Elsa mi k srdci nepřirostla). Sbohem Enzo, Antonio, Marcello i Michele, Rino, Pietro a další.
Nejlepší charakteristikou posledního dílu je pro mne "kniha ztrát bez nálezů". Postavy jedna po druhé, většinou neslavně, mizí ze scény, všechno směruje k jasnému konci a ani příchody nových postav, které by měly nést budoucnost, ji nevyřeší. Úzkost a dokazování vlastní ceny jsou stálými průvodci a hledání pevného bodu ústředním tématem. Nejvíce mne trochu ale děsilo, kolik z každé hrdinky mám pod kůží, jednou víc jako jedna, někdy druhá... Každopádně je celá tetralogie aspirantem na místo v mé knihovně a na návrat k četbě.
Poslední díl vnímám z celé série jako nejlepší, dějem je ale nesmírně krutý, často nespravedlivý, někdy také nepochopitelný a občas též rozvláčný.
Elena mě jako už od začátku vytáčela na každé třetí stránce a je pro mě symbolem sobeckosti.
Lila je jiný příběh - tam nikdy nevíte, jestli je to čarodějnice manipulující vším a všemi okolo nebo naopak hluboce nešťastná žena, k níž je život nemilosrdný od dětství.
Velmi zjednodušeně: po závěrečném díle jsem rozsekaná, něco mě v hlavě tíží a chvilku mi bude trvat, než nad nimi (kým vším ale??) přestanu přemýšlet.
A to jsem si před tím, než jsem vůbec začala sérii číst, říkala - ježkovy oči, co mě tak na příběhu z Itálie může zaujmout...
Závěr celé série je stejný jako předchozí části. Velmi dobře vyprávěný příběh o v podstatě obyčejných věcech. Obdivuji široký časový záběr od konce druhé světové války až do současnosti, vykreslení situace v Itálii i charakteru jednotlivých postav. To co prožívají hlavní hrdinky se mohlo stát kdekoliv jen v jiných kulisách. Doporučuji k přečtení
Nikdy bych nevěřila, že dokáži přečíst asi 1600 stran o tak nesympatických osobách...můj vztah k nim se nezměnil až do poslední stránky a přesto jsem četla a četla a četla...
Celá série, i její poslední díl byly úžasné. Znovu a znovu jsem obdivovala, s jakou lehkostí a věrohodností dokázala projít celým životem nejen Lily a Eleny, ale i jejich okolí, od dětství až do stáří. Říkala jsem si, kolik skutečných životních osudů musela odpozorovat, aby tak citlivě vystihla, jak se s léty lidé mění, resp. jak vlastnosti zůstávají, jen se některé zvýrazňují a jiné se trochu vytrácejí. Obě, Lila i Elena, mi přirostly k srdci. Chvílemi jsem je nesnášela - jednou tu, podruhé onu, říkala jsem si, proč je tak slepá, tak pitomá, tak tvrdohlavá, jenže ony prostě dělaly chyby, jako každý jiný, uhýbaly problémům a vytvářely si nové, dělaly kompromisy, pořád jedna druhou ovlivňovaly, žárlily a záviděly si, utíkaly od sebe a přitom si chyběly. Jako každý jiný ale jenom chtěly, aby jejich život měl smysl a byly šťastné.
"V jakém jsme žili nepořádku, kolik úlomků se z nás odštěpovalo, jako kdyby žít znamenalo vybuchnout a rozpadnout se na střepiny."
"Deprimovaní lidé nepíšou knihy. Ty píšou spokojení jedinci, kteří cestují, jsou zamilovaní a mluví a mluví, protože jsou přesvědčení, že slova pokaždé tak či onak dorazí na správné místo."
"Co znamená, že Nino je inteligence bez tradic?" Ironicky na mě pohlédla. "Že není nikdo. A pro toho, kdo není nikdo, je ze všeho nejdůležitější, aby z něj byl někdo. A to má za následek, že tenhle pan Sarratore je nespolehlivá osoba."
Bylo to náročných 14 dnů, s Neapolskou sérií, hlavně pro mou rodinu. Je dobře, že jsem dočetla v pátek, jinak by o víkendu obědvali rohlík s paštikou...
Ještě nikdy jsem nečetla nic podobného, byly to opravdu mimořádné knihy. Rozhodně doporučuji!
Milá Eleno, ty mě tak štveš... Vyvrcholení ságy o sobecké ženské, která si na konci tak jako symbolicky trochu přizná, že celej život kašlala na svoje děti a věnovala se hlavě sobě. A teď se na ně s pýchou dívá, jak studujou a pracujou v zahraničí – protože jim to zaplatili jejich otcové – a říká si, jak se jí ten život povedl. Je to krutý, co se stalo Lile – malá Nunzia mohla vyrůstat s Immou a byly by z nich nové geniální přítelkyně. Jenže to se nestalo a Lila byla zase nucená čelit krutýmu životu a Elena ji místo porozumění měla ještě za blázna (celkem jasně to řekla v pasáži, kde se jí Lila svěří, že za Nunziiným zmizením mohl být únos po tom, co se objevila s paní spisovatelkou Elenou na fotce v novinách – ano, to je celkem pravděpodobný, ale Elena si samozřejmě nic takovýho nikdy nepřipustí, naopak, bere to jako osobní útok). Dík za tuhle ságu, působí velmi opravdově, věřím, že čerpá dost ze života a my tak můžeme číst zase o trochu jiném "světě", kterej přitom máme nedaleko.
Štítky knihy
italská literatura Itálie feminismus Neapol ženství
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Kniha Příběh ztracené holčičky je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 1 383x |
| Čtenářské výzvě | 166x |
| Doporučených | 60x |
| Knihotéce | 331x |
| Chystám se číst | 246x |
| Chci si koupit | 49x |
| dalších seznamech | 5x |
Sérii jsem doporučila i mé "geniální přítelkyni" a v jednom z rozhovorů o knize jsme debatovaly o tom, s kým se stotožňujeme víc, jestli s Linou, nebo s Lenú.. Ani jedna jsme nedokázaly odpovědět. Obě měli světlé, ale i temné stránky, obě se dokázaly chovat chválihodně ale stejně tak děsivě, nebo nepochopitelně. Ostatně jako v životě - nic není jen černá a bílá. Každopádně série mě vtáhla do sebe a já ji zbožňovala, jako dlouho žádnou jinou.