Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1219
414
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
Přečteno rychle, což v mém případě znamená, že kniha je dobrá, ALE.. možná i napsáno rychle? Hlavní příběh o vztahu tří generací je celkem zajímavý, nakonec i zajímavý nápad protnout to tím road movie. Nevadily mi vulgarismy ani nesympatické postavy. Jen to možná opravdu chtělo lépe poskládat, uspořádat, potenciál to mělo velký. Také jsem naivně čekala, že k sobě všichni trochu najdou cestu, že si něco vysvětlí, ale ani v životě to tak nebývá. To se mi to radí, když nepíšu a jen čtu. Podle krásné obálky jsem čekala něco jiného, ale alespoň jsem zase překvapená. Kniha opravdu jiná. Asi budu zvědavá i na další.
Autorku mám ráda,ale tahle kniha se jí podle mě moc nepovedla. Nesympatická hlavní hrdinka a její chaotické chování, ohraný námět cesty... Popis vztahů, který stejně nikam nevede.. Autorka mela už lepší knihy (Osm, Veselí).
Prvních 50 stran knihy bylo chaotických a nedalo se v nich vyznat. Čtenář nemůže, ze zběsilého a zmateného, začátku poznat, kdo je kdo, co se právě děje, a nebo jestli se jedná o přítomnost, či současnost. Po těchto 50 stranách se kniha rozjede. Bohužel se rozjela tak, že jsem ji musel ihned odložit. Nepochopitelné chování vám nesympatické hrdinky, plné flustrací, zmatku, zvláštní pachuťi a odporu je doplněno o několik až nechutných scén, které nepochopíte ani kdyby jste se snažili sebevíc.
Bohužel kniha není jiná od autorčiných předchozích, jak někteří knižní blogeři říkají. Já jsem četl jen Bábovky, a nic se nezměnilo. Nesympatické hlavní hrdinky, sex, násilí, krev a vulgarita. Tato kniha se vůbec dobře nečetla. Neměl jsem chuť otáčet na další stránku s obavamy, co my nabídne tentokrát.
Jestli paní Třeštíkovou psát baví, ať tedy píše. Nicméně to nemusí vydávat, a tím někoho zatěžovat!
Co si o týhle knížce vlastně myslet? Já nevím. Přišlo mi to někdy tak zmatený...hrozně dlouhý souvětí, autorka skáče od myšlenky k myšlence...nemůžu říct co je knížka vyloženě špatná, ale taky není úplně na vrcholu slávy...
Vladěna hledá samu sebe po nevydařeném manželství, špatném vztahu s dcerou, šíleným vztahem s matkou..konec mi přijde otevřený, takže je možné, že se s příběhem Vladěny ještě setkáme..
Líbí se mi však moc obal knihy :)
Tak tohle mi moc nesedlo, teda spíš nesedla mi hlavní hrdinka, takže jsem se skoro celou knížku trápila. První polovinu se mi nešlo vůbec začíst, stránky mi utíkaly, až ve druhé polovině, ale děj mě bohužel nijak neoslovil, našly se dobré pasáže, ale taky místa, kde jsem přeskakovala odstavce, bohužel... Průměr.
Knížka mě divným způsobem bavila, ačkoli mám problém s prezentací - moc dlouhé věty, skoky od myšlenky k myšlence, trochu psycho, trochu divné (v dobrém slova smyslu), což mi vadí pouze a jen proto, že čtu ráda před spaním, a tahle chaotická forma mi hrozně zamotává hlavu a nemůžu pak spát, takže pokud se čtením uklidňujete a vypínáte před spaním, s touhle knížkou to nezkoušejte :D
O této knize bylo za poslední měsíc a půl napsáno a řečeno už tolik, že jsem neměla vůbec chuť se do ní pouštět. Nakonec jsem před pár dny neodolala a začala číst, ovšem s rozhodnutím, že se nenechám ovlivnit žádnými názory prezentovanými na internetu. Vždycky je dobré vytvořit si vlastní pohled na věc. A až pak názory konfrontovat.
Na začátek bych ráda zmínila, že jsem od Radky Třeštíkové četla jen Bábovky, které bych hodnotila jako lepší průměr, a průměr proto, že mi přišly dost zmatečné postavy i děj, a pak knihu Veselí, kterou bych naopak hodnotila velmi nadprůměrně. Přesně takový tip knih od českých autorek mě baví. Hodně vztahů, rodinných, přátelských i partnerských, a také plno emocí. O její nové knize Foukneš do pěny jsem si před otevřením první stránky přečetla vlastně jenom to, že je úplně jiná než všechny ostatní její knihy. A já ráda zkouším nové věci.
Po dočtení jsem si samozřejmě načetla spoustu názorů a recenzí. A byla jsem dost překvapená, že ve spoustě hodnocení se objevovalo tvrzení, že kniha byla nudná a naprosto k nečtení. S tím bych si dovolila nesouhlasit. Je jen psaná jinak, dominuje vnitřní monolog žen, které si prožily a prožívají své. Ani jedna není sympatická, ba jsou všechny tři ženy až iritující, s tímto názorem recenzujících proto naopak souhlasím. Proč by ale měly být postavy v knize vždycky sympatické? Vždyť bohatě stačí, když jsou něčím výjimečné, třeba tím, že jsou tak obyčejné, jak jen mohou být. Obyčejnější než průměrně obyčejní. Občas však udělají něco, co už se obyčejnosti vymyká. A o to tady jde.
Matka i dcera mají smůlu na muže a také na své děti. Muži je opustili, vlastní dítě k nim příliš lásky nechová. Tři generace žen, o kterých kniha je, dcera – matka – babička, se k sobě vzájemně chovají, jako by je někdo do příbuzenského vztahu nutil. Takových rodin ale existuje hodně, dokonce si troufnu tvrdit, že těch vřelých vztahů bude mnohem méně. Proč tedy knihu číst? Čím je tak výjimečná? Protože Radka Třeštíková umí psát. Možná se trochu podbízí aktuálním literárním trendům, ale proč ne. To jí přeci nelze vyčítat. Navíc vztahy tu byly, jsou a budou, a když mám chuť si o nich číst, ráda po takové knize sáhnu. I když je v ní na mě možná o něco více metafor, než bych si přála, a surrealistických výjevů, u kterých netuším, zda se skutečně staly, nebo jde jen o výplod autorčiny fantazie. Možná je tam i dost pasáží, ve kterých jsem se ztrácela, zdali to říká matka či dcera, a podobné problémy jsem měla s určováním časových rovin, v nichž se postavy právě nacházejí. Ale na to už jsem zvyklá z Bábovek.
Přes to všechno na Foukneš do pěny oceňuju především to, že se Radka pustila do něčeho, co ještě nikdy nezkoušela. Vypsala se ze své komfortní zóny trochu jiným směrem, možná až místy poetickým (rýmovaček v knize pár najdeme). Rozhodně jsem ovšem neměla problém knihu dočíst, spíš budu mít problém se k ní vrátit. Nejspíš to ani neudělám. Zato její předposlední knihu Veselí bych si klidně po letech ráda přečetla znovu. A tak i tato třetí kniha, kterou jsem od autorky četla, mě přesvědčila o tom, že si Radku musím načíst celou.
Pro mě nejslabší z autorčiných knih. Moc depresivní a psychotické. Žádný oddech v tom nehledejte, spíš naopak. Dle mého soudu velmi moderní, ale já už pro knihu znovu nesáhnu. Tipuji, že kniha rozdělí čtenáře na dva tábory, ti co ji budou milovat a ti co se jim nebude líbit vůbec.
Tak to byla opravdu jízda. Doslova i obrazně. Hrdinka se chová jak smyslů zbavená. Probírá se neustále sama sebou a svou rodinou. Jestli se z toho svého blázince dokáže vymanit a začít žít na vlastních nohou se stejně nedozvíme, můžeme v to alespoň doufat. Jak typické pro závěr autorky. Můžeme si udělat závěr vlastní. Ačkoliv jsem to věděla, stejně jsem knihu "potřebovala" dočíst, protože ta jízda byla tak neuvěřitelná.
Kniha byla pro mě zklamáním. Jediné pozitivum, které mohu za sebe o knize říci, má hezký přebal. Knihu jsem přečetla do konce, ale neoslovila me. Jeden velký chaos v ději i myšlenkových pochodech hlavní hrdinky.
Knihu jsem přidala do čtenářské výzvy jako knihu, jejíž hlavní hrdina má mé vysněné povolání. Vlastně jsem se ani nedočetla o jaké povolání jde, ale hlavní myšlenkou bylo hledání sebe sama.
Jinak co se týče knihy jako takové, dost zmatená, hodně přeskakující časové linky.. Pro mě nejslabší že všech, které jsem od Třeštíkové četla.
Zaujala mě více než Veselí a méně než Osm. Knížku jsem dostala, v opačném případě bych pro ni asi do knihovny nešla. Třeštíková je fenomén dnešní doby, jedni ji milují, druzí zatracují. Já stojím asi někde uprostřed. Kniha měla hlavu a patu, je třeba se do ní začíst a soustředit se i na malé detaily, které dohromady tvoří mozaiku příběhu. Celé to na mě působilo smutně, tolik zpackaných lidských životů a duší. Možná ze života :-)
Už od začátku jsem měla pocit, jako bych se šťourala v životě a intimitě lidí, do kterých mi nic není. Motiv je jasný od prvních stran, nicméně celek působí hodně nepatřičně, příběh je plný vulgarismů a klasické třeštíkovské "ženské sebeironie", což by nevadilo, ale když ono je to v každé knížce a snadno se to přejí. Bohužel, nebavilo, odradilo, trošku to působilo tak, že knížka byla psána schválně zajímavým a nekonvenčním způsobem, aby se odlišila od předchozích.
Tahle kniha mi uplne nesedla... I kdyz nemuzu rict, ze kniha byla spatna... Mozna jsem si ji mela zkusit vzit az za par let :-)
Radka Třeštíková je taková kontroverzní osobnost.jedni její knihy milují a obdivují a druzí je hodnotí jako odpad.Nic mezi tím.
Já budu taková zlatá střední cesta a dávám 3 hvězdy. Proč? Protože kniha nebyla natolik dobrá, aby si u mě zasloužila 4 hvězdy a vice, ale ani tak špatná na dvě nebo míň hvězdiček.
Přišlo mi, že se Radka tentokrát chtěla vyvázat ze škatulky Bábovek a udělala pokus o vysokou literaturu.Mně se kniha četla místy hrozně těžce, místy lépe, metafor bylo moc, nekteré mi přišly takové na sílu, bylo jich opravdu příliš a díky nim jsem se v textu často ztrácela a musela se vracet zpět.Navic některé nebyly moc povedené-"Motýli přestali létat" to bych čekala u nějaké začínající spisovatelky.
Ale výsledný dojem ok.
Mimochodem fakt nechápu lidi, co jsou schopni dát knize odpad. A tady jich je hodně. Připadá mi to vůči autorovi neuctive
Ještě jednou jsem se ke knize vrátila, ale i ten kousek, co jsem znovu přečetla, ve mně zanechal jen pachuť. Takže knihu jsem dala do budky, snad se někomu bude hodit.
Jsem nadšená, vyzrálý styl! Fragmentární podoba textu klade na čtenáře jisté nároky, a přesně taková Třeštíková se mi líbí. :-)
Do knihy se vůbec nedá začíst a upřímně závidím těm, kterým se to podařilo. Já jsem prostě četla jen příšerný zmatek situací vytržených z kontextu, navíc mnohdy nebylo ani jasné, kdy se jedná o realitu, vzpomínky, nebo o představy či dokonce bludy hlavní hrdinky. Kniha nemá začátek ani konec, jen několik nesourodých prostředků, je úplně jedno, kde začnete a kde skončíte, stejně z toho budete mít v hlavě akorát segedín, kterému se mimochodem nevyhnete snad na žádné stránce.
Spíš než čtivý příběh mi to přijde jako autorčina snaha šokovat čtenáře nekonvenčním provedením, výrazovými prostředky, naprosto ujetými situacemi. A nic na tom nezmění ani rady, že mám číst pomalu a pozorně, nebo že k tomu, abych knihu pochopila, musím dozrát. Myslím, že číst umím dostatečně dobře, zralá jsem až až, a taky jsem již natolik omlácená životem, abych poznala, jestli se mi knížka líbí, nebo ne.
"Když to bolí, tak aspoň víš, že žiješ."
Ať si říká, kdo chce, co chce, tohle bylo vážně skvělý!
Autorka mě velmi mile překvapila, jde o hlubokou sondu do nitra a duše.
Vůbec bych se nezlobila, kdyby v podobném duchu byly i její další budoucí díla.
Štítky knihy
nevěra pro ženy rozvod rodinné vztahy psychologické romány cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Nebudu opakovat, co už zde bylo řečeno. Prostě jsem to přečetla.