Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443902/bmid_duch-domu-ashburnu-DDv-443902.jpg
4
2394
2394
Strašidelné domy série
1. díl >
O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout. Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb. Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2019
,
Fobos
Originální název:
The Haunting of Ashburn House , 2016
více info...
Přidat komentář
Od knihy jsem čekala trochu více děsu, ale i tak byla knížka přijemně strašidelná. Krásný popis starého domu, malého městečka a zajímavého rozuzlení strašidelné dámy, která hlídá dům. Ačkoliv jsem čekala více, užila jsem si knížku :)
"Nejděsivější kniha roku." To jako vážně?! Nebavilo mě to a strach se také nedostavil. Nejvíc jsem se lekl při traileru ke knize (proto ta jedna hvězda). Jdu zapálit svíci :-).
Adrienne zdědí prastarý dům Ashburnů po své příbuzné. Dům je v městečku, u kterého stojí, považován za tajemný a strašidelný, protože se v něm před lety stala vražda a mimo jiné i proto, že majitelka nedovolila do domu nikomu vejít. Ani Adrienne se v domě necítí dobře a postupně si musí přiznat, že tam vážně straší :
.......Ještě včera jsem ani nevěřila na duchy. A teď - kletby, rejdiště duchů, lochnesská příšera, cokoli. Jen houšť; uvěřím všemu.
ŽÁDNÁ ZRCADLA
JE PÁTEK.
ZAPAL SVÍCI
..........................................................................
Sto tisíc tenoučkých škrábanců se vrylo do dřeva, ale pořád to nebylo dost. Její prsty pokračovaly v psaní. Nehty byly olámány až na maso, kůže pokrytá strupy praskala. Její vybledlé oči hleděly do prázdna. Její dech, hluboký a rytmický, skřípavě doprovázel práci prstů. Teď nepřestane. Ne, když je tak blízko..... Zpod prstů jí vylétly další třísky. Zasypaly její bledé tváře a černé šaty. Byla už tak blízko okamžiku, kdy prorazí dřevem ven a narazí na těžkou, vlhkou hlínu udusanou nad ní.
......................................................................................
Kniha mě potěšila svíravou atmosférou ponurého domu i jeho okolí a tím, čím si musela hrdinka projít (spolu se svým jedinečným kocourem), ale strach mi nenahnala. Co mě naopak nepotěšilo bylo zhmotnění čehosi jako zombie a chyby v překladu, ale to jsem přešla, protože mě hned vtáhla do děje a nešla odložit.
Doporučuji všem, kteří mají rádi tajemno a napětí.
Kniha byla velmi čtivá a napínavá. Já osobně mám "duchařinu" ráda, takže jsem se na ní velice těšila. V knize je popisován klasický duchařský příběh. Holka zdědí dům, kde se po nastěhování začínají dít divně věci a ona se všemu snaží přijít na kloub, protože dům je v současné době jediné její útočiště. Nemá už rodinu, přátelé se rozprchli do všech světových stran, vydělávat větší peníze se nedaří a tak zůstává až do doby, než události naberou rychlý spád. Otázkou zůstává, zda v tu dobu bude ještě možné utéct...
Kniha není moc objemná, takže jsem jí přečetla celkem rychle. Celou knihou vás provází nevyřčené tajemství a čekáte, kdy se dozvíte o něco málo více, než už víte. Je pravda, že na můj vkus by se mohly trousit drobečky k pravdě trochu ve větším množství, ale na druhou stranu o to víc vás překvapí rychlý spád na konci knihy, kde se dozvíte vše do posledního detailu, takže doporučuji vydržet až do konce. Jediné, co bych knize vytkla je to, že mohl být konec trochu propracovanější a naopak oproti zbytku knihy delší. Přijde mi, že úplný konec knihy už byl takový trochu zvláštní, ale i přesto jsem po přečtení knihy byla spokojená s tím, co mi kniha poskytla. Určitě si od autorky koupím další knihu, která bude u nás zanedlouho vycházet.
Tak tohle se mi hodně líbilo. Můj první literární horor /vlastně ne, kdysi jsem četla E. A. Poea/ a fakt dobrý, přečteno prakticky na jeden nádech a napnutá jsem byla... ne že ne :-) Kniha skvěle podněcuje čtenářovu fantazii, já jsem měla pocit, jako bych tím starým domem s květovanými tapetami, prapodivnou galerií obrazů v patře, pracovnou s krásným starým psacím stolem a ponurou ložnicí s postelí s nebesy sama chodila s rozsvícenou lampou a oknem se dívala do tajuplného lesa. Závěrečné rozuzlení formou dopisu bylo na můj vkus přitažené za vlasy, ale asi to tak u daného žánru má být. Jo... dobrý do bylo.
Tak tohle byl vskutku poctive a vydarene napsany hororovy pribeh... V prubehu cteni, kdy jsem strachy ohlodavala zalozku, a behem tryznive (ne)chute cist dalsi stranku, nadskakujic pri kazdem zvuku a obsedantne rozmazlujic sveho milovaneho kocoura, bych neverila, ze to reknu - ale kniha se mi opravdu libila. Hlavni hrdinka byla inteligentne smyslejici sympatanda, ktera se nedala a v kazdem okamziku reagovala skvele, to a uz jen samotny konec je za plny pocet hvezd. Vrele doporucuji, nebudete ji chtit odlozit :)
Dobře napsaná i trošku strašidelná kniha. Já jsem se tedy moc nebála, ale stránky jsem hltala až do pozdní noci. Určitě doporučuji lidem, kteří se rádi bojí.
Pod doporučení na přebalu nečíst knihu za tmavých deštivých dní se můžu podepsat i já. Knížka má perfektní tíživou a místy i strašidelnou atmosféru. Nekoná se žádný pozvolný rozjezd, už první kapitola nám ukáže, jakým směrem se vše bude ubírat. Líbilo se mi, že se hlavní postava Addy nechovala hloupě, jak často vidíme v hororových filmech. Neriskovala zbytečně, nedělala nelogická rozhodnutí. Pokud tvrdím, že příběh byl doslova prošpikovaný tísnivými pocity, pak pravým protipólem byly pasáže, kdy na scénu přišel kocourek Wolf. Kdykoliv se zapojil do děje, měla jsem pocit, že se nic špatného nemůže stát. V knize nebyly slabé pasáže a za konec musím dát plný počet hvězd.
Docela se mi to líbilo, ale myslela jsem, že to bude víc strašidelné. Asi proto, že hlavní hrdinka byla hodně nebojácná, jsem se nebála taky. Ale jako oddechovka to nebylo špatné.
Jsem si úplně vzpomněla na Stopy hrůzy, jak jsem to milovala a kupovala si ty sešítky, když jsem byla malá a trávila jsem léto na chatě. Moc horory nečtu, ale tohle bylo fajn. Neblbej jazyk, napínavý, ke konci trošku klišé a ve chvíli, kdy je nepřítel jasný, trošku trapný, ale v rámci žánru a účelu naprosto oukej.
"Duch domu Ashburnů" je duchařský příběh, který čtenáři nedává nic nového! Vše už tady bylo... starý dům, který majitelka zdědí, tajemné nápisy, zvuky, obrazy, věci... zvíře, které vytuší paranormální jev.... Samota u tmavého lesa, nefungující elektřina, absence telefonního signálu, nedaleko domu hrob a na každém rohu na vás číhá nějaký přízrak nebo minulost bývalé majitelky - pratety, o které vlastně nic nevíte. Jen, že to celý život byla podivínka a kolovaly o ní i o domě duchařské pověsti a historky. Ano, není to nic nového a přesto mě to hodně bavilo. Atmosféra místa, kde hlavní hrdinka Adrianne začala žít byla velmi tíživá a mrazivá od prvních stránek. Děj byl napínavý od začátku do konce. V knížce se projevila autorčina láska ke kočičkám a to bylo velmi milé.
Na knihu jsem se těšila, ale velmi mě zklamala. Příběh začínal slibně, pak už ale ztrácel napětí, v jednom momentě už vyšlo najevo, co v domě straší, přesto stále nebyl konec... Hlavní hrdinka je skoro Rambo v sukních, vše vyřeší, vše jí dojde. Vadila mi i stylistika textu, Adriene se otočí, Adriene se koukne, Adriene jde zapnout pojistky...
Duch domu Ashburnů byla mojí první hororovou knihou a musím uznat, že to bylo skvělé, napínavé, záhadné a strašidelné čtení. Kniha mě pohltila a četla se velmi dobře. Přiznám se, že posledních pár kapitol jsem musela číst ve dne, jinak bych večer neusnula. Kniha mě velmi bavila, atmosféra byla skvěle popsaná a jako bych tam byla s Adrienne a cítila její strach z přítomnosti zla. Na konci knihy se mi moc ulevilo, že vše dobře dopadlo a určitě si přečtu další knihu této autorky. Navíc ve mě kniha probudila zájem o další strašidelné příběhy.
Knížka se četla svižně a samozřejmě jsem byla napnuta, co s tím domem je a co se tam vlastně stalo.. jsem ráda, že se příběh zbytečně nenatahnul do více stránek.Pro mě takové oddechové čtení.
Pěkně se četla a příběh byl napínavý a zajímavý. Ale na straně 169 jsem si řekla to jako vážně? Ale donutila jsem se dočíst...I když se mi konec zdál až příliš laciný...
Četl jsem a čekal, kdy to bude děsivé a tajuplné... a nic. Četl jsem dál a čekal, kdy to bude napínavé... a zase nic.
Nemám ráda tehnle typ knih, tahle byla po dlouhé době první, nakonec v pohodě. Příběh dobře vymyšlený, konec pozitivní, nakonec OK.
Já jsem byla nadšená. Nemám s duchařskými knížkami zkušenosti a díky této knize, jsem je začala teď vyhledávat. Za mě napínavé, byla jsem se číst sama doma a knihu jsem přečetla jedním dechem.
Štítky knihy
thrillery tajemství zombie horory duchové a přízraky strašidelné domy duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Duch domu Ashburnů |
| 2019 |  Tajemství sídla Craven Manor |
| 2021 | Kořist |
| 2020 | Přízraky domu Carrowů |
| 2021 | Hlasy v bouři |
Tak za mě ne a ne. Začátek celkem ušel, i ten prostředek se dal, ale potom.....katastrofa. To i některé pohádky pro děti jsou děsivější :). Takhle zpackaný konec jsem dlouho nečetla. Ale jednu výhodu to mělo. S kolegyní v práci jsme se tomu hodně nasmály a tak jedna hvězdička bude za prodloužení života.