Na co slova nestačí
Brigid Kemmerer
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449614/bmid_na-co-slova-nestaci-D38-449614.png
5
797
216
Dopisy ztraceným série
< 2. díl
Rev Fletcher bojuje s traumaty z minulosti. S adoptivními rodiči po boku se mu to daří..., ale s dopisem od jeho násilnického otce se vše vrátí. Emma Bluelová radši programuje vlastní počítačovou hru, než aby čelila rozpadajícímu se manželství svých rodičů. Jenže ji kontaktuje online troll, kterého se začne bát. Když se Rev a Emma potkají, zatouží sdílet svá tajemství. Věci však začnou být nebezpečné- a jejich vzájemná důvěra projde tím největším testem.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
More Than We Can Tell , 2018
více info...
Přidat komentář
Příběh Reva a Emmy mě pohltil hned od začátku. Stejně jako předchozí díl Dopisy ztraceným.
Autorka píše nádherně. Až mě mrzí, že mám její knihu tak rychle přečtenou.
Dětství Reva bylo hrozné a to ho ovlivňuje i po mnoha letech. Ale ani Emma to nemá v životě jednoduché. Tyto dvě ztrápené duše se potkají a vzájemně si dodávají odvahu bojovat ve svém životě.
Občas jsem zamačkávala slzy, zvláště u příběhu Reva.
Skvělá kniha. Těším se na další autorčinu knihu. Dokonce uvažuji, že bych si pořídila i její fantasy tvorbu (série Temné a osamělé prokletí), ale to si ještě nechám projít hlavou. Přeci jenom fantasy není můj žánr, až na pár výjimek.
Volné pokračování Dopisů ztraceným je za mě opravdu ještě lepší. Tahle kniha se zařadila mezi TOP knihy letošního roku. Proč?
Tématem je několik problémů, se kterými se můžete setkat v reálném životě. A že se s nimi spousta lidí setkává. Můžete tu sledovat, jak se hlavní postavy potýkají s kyberšikanou, nedoceněním, neporozuměním, rozvodem nebo s novým členem domácnosti, který se sám pere s vlastními problémy, s týráním, se znovuobjevováním sebe samotného. A hlavně, kam se všude můžete dostat, a co to s vámi dělá.
Chvíli jsem měla nutkání nadávat na to, jak od sebe postavy všechny zbytečně odhání. Jenže jsem to četla zrovna v období, kdy jsem sama měla problémů dost a krizi k tomu, a úplně jsem si to dokázala dosadit do reálného života.
K tomu samozřejmě nesmí chybět skvělá romantická linka, která je prostě zase roztomilá a přidává příběhu čtivost a ubírá depky. Zase mi Kemmerer ukázala, že od ní chci číst i nákupní seznam! (Teda ale doufám že trojka Temného a osamělého prokletí bude lepší, mrk mrk.)
Tato kniha je velmi čtivá, přečtete ji vážně rychle, ale celkem náročná i na psychiku čtenáře. Nutí vás soucítit s postavami, a zároveň přemýšlet, jak byste se v jejich situaci zachovali vy.
Každopádně Emmu i Reva jsem si zamilovala a jsem ráda, že kniha nakonec dopadla, jak dopadla.
Příběh byl čtivý, hezky napsaný, postavy fajn. Líbilo se mi, že autorka ukázala na dnešní úskalí sociálních sítí.
Kdo pochybuje, je podobné mořské vlně, hnane a zmítané vichřicí.
Ty nejtišší chvíle jsou ty nejhlasitější.
Všichni někdy odstrkujeme ostatní, jenom abychom viděli, že nás jistí.
Celý život je jedna velká zkouška.
Člověk dokáže proti sobě druhého obrátit stejně snadno, jako přátelství vybudovat.
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme. Znamená to, že se věci stanou, když se stát mají.
Vždycky je pitomý nechat něco nedokončený.
Člověk si často myslí, že ho potkalo to nejhorší co mohlo. A pak slyší příběh jiných.
Čtivé, smutné a milé.
(SPOILER)
Tady nám autorka naložila. Bylo toho tolik, všech těch problémů, že jsem se v tom málem utopila. Zpočátku sympatická Emma se stala obyčejnou hrdinkou jako v jiných knihách, což byla hrozná škoda. Rev byl skvělý, i když v Dopisech jak kdyby to byla úplně jiná osoba, než byla v této knížce. V příběhu mi chybělo více Declana a Juliet.
A ke všem těm problémům - autorka se toho nebála a dala jich tam opravdu kvantum - Emminy a Revovy problémy, problémy rodičů Emmy, Matthew a další a další. Budiž. Ale všechno nakonec v příběhu jen klouzalo po povrchu, nic nešlo do hlouby, všechno bylo jen nakousnuté a pořádně se neřešilo. Takže jsem přečetla tlustou knížku, ale otazníku na konci zbylo opravdu hodně. A také to od autorky bylo troufalé. Třeba Emmin otec - tohle bylo celkem vážné a chtělo by to nějaké uzavření, vysvětlení. Ne jen odbytí pár větami Emminy mámy, která něco konstatovala. Také vyřešení problémů mezi Emmou a rodiči, toho se čtenář nedočká. A takto bych mohla pokračovat.
Což je škoda, myslím, že by si čtenář zasloužil odejít spokojenější.
Také mi přišlo, že knížka je soubor krátkých příhod, chyběl mi tam silný příběh, který by se tím vším proplétal a držel ho pohromadě.
Ale velké plus ale za Kristy a Geoffa. Jsou skvělí. A za romantiku, i když jí tam mohlo být víc a nemusela ji autorka vždycky přerušit nějakou nepříjemnou situací.
Četlo se to dobře, ale první díl byl v mnohých ohledech mnohem lepší, čtivější.
Abych byla upřímná, Dopisy ztraceným mi sedlo výrazně víc, tady mě až příliš rozčilovala Emma, která se často chovala jako neskutečná koza, na druhou stranu to bohatě vyrovnával Rev, kterého jsem si oblíbila už v prvním díle a moc jsem se na jeho příběh těšila a ani v nejmenším mě nezklamal. Nakonec hodnotím plným počtem už za Reva a čtivost.
Tak tento príbeh ma úplne pohltil a veľmi zasiahol. Najviac ma dostala Revova minulosť a všetko, čo musel prežiť.. nazvala by som to výrazom emocionálna bomba. Príbeh vo mne vyvolal veľa neopísateľných pocitov a množstvo otázok typu...Prečo? Postava Reva sa mi páčila už v Dopisoch Ztraceným. Bol silný, dobrosrdečný, odvážny, milý, aj keď mal v sebe veľa pochybností s ktorými bojoval. Emma bola pre mňa zaujímavá hrdinka, ktorá mala skvelú záľubu, ale čo sa mi na nej nepáčilo, ako sa správala k svojim blízkym. K Emme som sa musela viac prepracovať a začať ju chápať a som rada, že pochopila svoje chyby. Vedľajšia postava Matthew si ma získal a v duchu som si hovorila, že aj on by mohol mať svoj vlastný príbeh. V knihe sa mi páčila romantická linka, ktorú autorka skvelo spracovala. Postupné zbližovanie a zdôverovanie sa hlavných postáv bolo úžasné. Jediné, čo mi chýbalo v knihe bolo, ako to dopadlo s rodinou hlavnej hrdinky, pretože táto časť nebola úplne doriešená, čo ma troška zamrzelo. V tomto príbehu som si oveľa viac uvedomila, aká veľká dokáže byť sila internetu, a že toto miesto môže byť oveľa viac klamlivé než sa nám môže zdať. A tiež, že zničené detstvo môže zanechať veľa rán s ktorými človek každý deň bojuje. Tento príbeh ma emočne vyšťavil a dokonca spadlo niekoľko sĺz.
Tak tohle teda byla jízda. Na co slova nestačí ve vás nechá obrovské množství pocitů a to jak těch smutných i pozitivních. Příběh Reva a Emmy je dojemný a upřímný. Po přečtení Dopisů si říkáte páni, to bylo pěkný, ale tohle je naprosto šílené. Když jsem měla posledních 20 stran říkala jsem si, že nechci aby to skončilo. Knížka se čte úplně sama a po dočtení chcete víc. Obrovské doporučení.
"Čím víc jsem o Revovi psala v DOPISECH, tím víc jsem chtěla vyprávět jeho příběh - jenom jsem netušila, jak bolestné bude dostat se mu do hlavy." - Brigid Kemmererová
Čím víc se Rev v DOPISECH objevoval, tím víc jsem chtěla poznat jeho srdce... Učaroval mi tak, jak žádná vedlejší postava dlouho ne. Když jsem se dozvěděla, že druhý díl této série bude o něm, už jsem netrpělivě očekávala den, kdy tuto knihu budu moci začít číst. A když jsem ji držela v rukou, ještě jsem ten pocit chtěla oddálit - to těšení se, že ho poznám, že mu porozumím... Je to čirá láska k literární postavě. Taková, jaká jenom láska tohoto druhu může být. Nejčistší...
DOPISY ZTRACENÝM jsou překrásným románem, který je ve svém žánru výjimečný. Dojímala jsem se u něho. Zasáhl mě do srdce...
NA CO SLOVA NESTAČÍ ho předčil.
Obě dvě knihy obsahují velice tísnivá a složitá témata, která když se v poslední době objeví v Young Adult žánru, tak mě jejich uchopení a zpracování neuspokojí.
Autorka se místo romantické dějové linky více věnuje právě nitru hlavních hrdinů a čtenáře ponoří do jejich emocí. Zahltí ho a nenechá chladným.
Na tuto knihu doopravdy nestačí slova. Protože sám Rev Fletcher je nepopsatelný. A to on kraluje tomuto příběhu. Miluji ho a miluji tuto knihu. A autorce děkuji, že se jeho příběhu věnovala. Že světu darovala tohoto hrdinu... Věřím, že Rev vzbuzuje lásku všude tam, kde se čte tato kniha. A proto má kniha ohromnou cenu.
S nesmírnou láskou, děkuji.
Na co slova nestačí se četlo velice příjemně. Dopisy ztraceným jsem předtím nečetla, ale vše zapadalo do sebe a dalo se snadno pochopit.
Rev byl postava, se kterou se dalo snadno soucítit, jeho příběh vyvolal emoce a jeho charakter si prošel vývojem. Líbil se mi vývoj konfrontací s jeho otcem a jeho vnitřní prožívání.
Bohužel, Emma mi byla docela nesympatická a její příběh s tím Revovým moc nesouzněl - velkou část knihy jsem měla silný pocit roztříštěnosti a nevyváženosti. Dějová linka s Ethanem po dle mého gusta potřebovala trochu plynulejší vývoj, vyvrcholení na mě bylo dost uspěchané a náhlé. Přemýšlím, zda by příběh nebyl silnější, kdyby se více zaměřil na Reva. Rozumím, kam autorka Emminou linkou mířila, ale nemyslím, že to bylo úplně povedené.
Nemohu za sebe říct, že by to ve mně vyvolalo slibovaný "boom efect", nicméně počtení zajímavé s netypickou a docela vydařeně zpracovanou tematikou. Hodně se mi líbily vedlejší postavy, zejména Matthew, který by si zasloužil více prostoru, a Revovi adoptivní rodiče, které by chtěl za rodiče každý. Jen teda škoda Emmy, která byla poměrně nevyzrálá a její linka oproti Revově působila docela slabě.
3,5 *
Nevím, jestli to bylo lepší nebo horší než Dopisy ztraceným. Ale jedno se autorce nemůže upřít. Do zdánlivě obyčejných příběhů dokáže zasadit neuvěřitelný přesah, který nezní vůbec směšně, není to psáno na sílu. Soucítila jsem s Revem, často nechápala Emmu. Ale jako celek to fungovalo podezřele dobře. Doufám, že to není poslední kniha, která u nás od autorky vyjde.
Na tuto knihu? Na to slova nestačí - rozhodně ne. Pane jo. Když jsem četla Dopisy, nečekala jsem, že by byla nějaká další kniha, nějaké možné volné pokračování, proto, když jsem se o tom dozvěděla, měla jsem velkou radost, byla jsem zvědavá a těšila jsem se. Autorka se mi osvědčila hned několikrát, takže její um vypichovat dvakrát nemusím. Její styl mi velmi sedí a je příjemný, dobře se to čte a dost rychle - až mě to mrzí, jak ty stránky rychle utekly. Pohled obou hrdinů, vypravěčů je prostě super, každý prožívá to své, a je to tak autentické. Tohle se mi líbí.
Hlavního hrdinu Reva jsem si po takové době z Dopisů vůbec nepamatovala, což mě vůči němu kapku mrzí. Každopádně v jeho vlastním příběhu jsem si ho neskutečně zamilovala. Ten kluk mi ukradl srdce. Pane bože - to, co si prožil. Zničilo mě to. Bylo to naprosto neskutečný, nepochopitelný, hnusný. Bylo mi ho tak moc líto a zároveň jsem ho tak moc obdivovala. Toužila jsem v některých chvílích ho prostě obejmout a utěšit! Ten drzý fanatik, ta zrůda - která se sama nazvala jeho stvořitelem by zasloužila všechno zlo a mučení světa. Na jednu stranu to ve mě vře a impulsivně bych ho vlastníma rukama zamordovala, ale to, co si pro něj připravil osud, respektive Bůh!, - to je příjemná a pomalá odplata. Zaslouží si to - jednoznačně a mnohonásobně. Rev byl tak silným, odvážným, hodným, i když o sobě pořád pochyboval. Byl to hrdina a já ně něj byla pyšná. Dokázal jít dopředu. Krok po kroku. Držela jsem mu hrozně palce, protože si to tak moc zasluhoval! Jeho rodiče - mámu a tátu jsem měla ráda. Skvělí lidé - a jedině dobře, že takovou rodinu měl, protože jí byl dokonale a po právu hoden.
Druhou hlavní hrdinku Emmu jsem měla taky moc ráda. A stejně jako Rev to vůbec neměla lehké. I když naprosto jiným způsobem. Ti dva si byli tak podobní - v mnohém, a přesto tak odlišní. Mrzelo mě, jaká situace panovala v jejich rodině, mrzelo mě, čemu musela čelit ve své vlastní tvorbě, kterou dobrovolně poskytla dál - lidi jsou tak hnusní! - mrzelo mě, že svým způsobem s tím absolutně neuměla bojovat, takže si to dělala ještě horší, např. s Cait. Byla ztracená a kopala kolem sebe - ústně, což bolí leckdy víc, než rána pěstí. Dost mě překvapil Ethan. Tohle teda byl šok. Do poslední chvíle jsem neměla tušení!
Ti dva zažili dost, tak na dva - tři životy. Každopádně byli to bojovníci a jelikož i tento pochmurný příběh je protknut jemnou, milou romantickou nitkou, tak jsem byla spokojená mnoha směry. Ti dva byli tak krásní. Držela jsem jim palce. V příběhu se objevila i dvojice z Dopisů, a to především Declan, kterého jsem si oblíbila dávno, byl skvělý a byla jsem ráda, že i tady udělal několik kroků kupředu. A Matt? Bylo zajímavé ho sledovat. Možná potencionální postava do další knihy? Nebyla bych proti.
Tahle kniha je něco. Je tak úžasná, milá, skvělá a přesto tak hrůzná, děsivá a smutná. Nemohla jsem se od toho odtrhnout, hrozně mě to bavilo a líbilo se mi. Vyvolala ve mě fyzickou bolest, v kapitolách Reva, i vyloudila úsměv na tváři. Bylo to skvělé a já nemám slov. Velmi silný příběh, výborně sestrojený a napsaný. Tohle dílo rozhodně doporučuju, protože chytne za srdce. Hodnocení je nad slunce jasné - dávám všechno, co mám. Dávám to, na co slova nestačí. :)
(SPOILER)
Po všelijaké chvále na druhý díl "Dopisů" jsem se nemohla dočkat, až se konečně do knihy začtu. Měla jsem velká očekávání a ta byla naplněna. "Na co slova nestačí" je další příběh Brigid Kemmerer, který vás zkrátka dostane do kolen. Pokud se vám líbil první díl, tak z tohoto budete stejně nadšení, ne-li více.
Oba příběhy, jak Declana a Juliet, tak Emmy a Reva jsou si v mnohém podobné a přesto se liší. Nedá mi to a aspoň trochu ty dva příběhy srovnat musím. Oba dva jsou založené hlavně na vztazích - jak rodinných, tak přátelských. Zatímco první díl byl hodně o vztahu Juliet s Declanem, dvojka se zabývala zejména těmi komplikovanými rodinnými vztahy. Romantická linka šla stranou - spíš tak vyplyne z toho vztahu nakonec, důležitější jsou ty problémy, které autorka řeší. Ale samozřejmě i vztah mezi Emmou a Revem je klíčový pro celý příběh.
Příběh otevírá neskutečně mnoho témat, které se ale skvěle prolínají a doplňují a celé to vytváří takové neotřelé prostředí plné tajemna. Klíčovou roli v této knize hraje rodina. Rodiny Emmy i Reva jsou úplně odlišné. Zatímco Revovi rodiče jsou pro svého syna ve všem oporou, dávají mu prostor, jsou milující a podporující, Emma nepoznala nic jiného než rozpadající se rodinu a ze strany svých rodičů opovržení toho, co dělá a postupné odcizování. Je zde vidět, jak to dítě platí za to, když jeho rodiče spolu nevychází, když ty vztahy jsou takové chladné. Má to na něj velký vliv, větší, než si spousta lidí uvědomuje. Jenže ti rodiče to nevidí, protože mají svých problémů dost a o dítě se nezajímají tolik, kolik je potřeba, proto přijde na řadu odcizení. Dítě má pak tendenci se uzavírat do sebe, mají pocit, že nikam nepatří a že jim nikdo nerozumí a hledají pak útěchu jinde (v dnešní době online, přesně jak to dělala Emma). Ti falešní přátelé pak zneužívají té důvěry a stávají se hrozné věci. Je zde také problematika rozvodu, stěhování, zbytečných slibů, že si lidé budou vést lépe, což je lež, dokud tak nezačnou konat... Velkým tématem v knize je také otázka adopce.
Rev a Emma si jsou v lecčems podobní - často se mi zdálo, že jsou vlastně zrcadlem toho druhého. Oba dva mají své problémy - Emmu trápí vztah s rodiči a kyberšikana a Reva pronásleduje jeho minulost, kdy si prošel peklem. Oba dva někdo bombarduje zprávami a oni proti tomu nemůžou nic moc udělat. Ani jeden z nich nemá zkušenost se vztahy. Emma měla problém s tím se začlenit do společnosti a neustále lpěla na tom virtuálním světě. Rev je příklad člověka, na kterého má velký vliv dětství, protože to je klíčem ke všemu. Revova minulost je odkrývána postupně a já si říkala, co asi může přijít dál - všechny historky byly šílené. Revův otec je příklad fanatika, jenž si neuvědomuje dopad svého konání - manipuloval s bezbranným dítětem, které nemá jak poznat, co je správné, co je normální. Je to hrozné pomyšlení, čeho jsou lidé schopni ve jménu víry. Rev se snažil omlouvat chování otce, jelikož to dělal právě ve jménu víry, jenže to neomlouvá ty ohavnosti, které mu dělal. Rev k němu má zajímavý vztah - na jedné straně je to dítě, které vůči otci cítí poslušnost a na straně druhé dospělý muž, který dokáže říct ne. Tyto dva přístupy se v Revovi praly a nebylo divu, že měl v hlavě zmatek.
Kniha vás dostane tím, že je tak reálná a popisuje situace, které se jistě mnohým z nás staly. Hodně mě dostalo setkání Declana s jeho otcem, se kterým se viděl po pěti letech. jak si uvědomil, že je to jen člověk, který lituje svých chyb. Dokázala jsem se vžít do Declanovy role, protože se mi stalo něco podobného. Stejně tak jsem se viděla v Emmě, která hledala únik ve světě her - já ho hledám ve světě knih. A mohla bych pokračovat dále.
V knize je tolik myšlenek. Hrají zde velkou roli sociální sítě a technologie obecně - autorka poukazuje na nebezpečnost her, jak je lehké sklouznout do té virtuality. Poukazuje na tu křehkou psychiku dětí. Na sbližování - jak dvou cizích lidí, tak o tom rodinném. Na životní příběhy a milníky - každá postava v knize tam měla svůj důvod a někoho reprezentovala. Autorka se zabývá důvěrou, nedostatečným zájmem o děti, ujasnění v prioritách. O potenciálu změnit se ve své rodiče... A mohla bych pokračovat a pokračovat.
A závěrem - knihu si určitě přečtěte, vůbec neváhejte. Otevře vám oči a dá vám i mnohem více.
Knížka mě dostala. Mám ráda silné příběhy, kde se hlavní hrdinové vyrovnávají s traumaty a jsou si navzájem oporou. A to tahle knížka splnila na výbornou. Trošku mi připomínala knihy – Topím se v tobě, Topíme se v sobě, které sice řeší jiná traumata, ale stejně jako zde jsou oba hrdinové rozbití a snaží se dát dohromady.
Příběhu jsem věřila, byl napsán tak, že mě vtáhl do děje a nepustil. Hltala jsem každou stránku a pořád čekala, co bude dál. Knížka pro mě měla i poměrně velký přesah, nebyla ta jen obyčejná romantika, nebo young adult.
Reva jsem v mnoha situacích úplně nechápala. Pořád jsem si říkala „Co na tom? Tak už to řekni! Mluv s nimi/ní/ním!“ Jenže pak mě napadlo, jak bych mu mohla radit? Vždyť po tom, čím si prošel, nemusí a možná ani nemůže reagovat běžně. Při tom jeho úvahy mě v mnoha situacích úplně dostali. Ten kluk měl v hlavě sice šílený chaos, ale zamilovala jsem si ho.
Emma mě chvílemi hrozně štvala. Chápu, že to neměla úplně jednoduché, ale přesto v mnoha situacích jednala hrozně sebestředně. A naprosto jsem se ztotožnila s názorem Cait, která její jednání moc pěkně shrnula.
Co mě ale na knížce dostalo a je to její největší klad, jsou vedlejší postavy. Declan byl ještě lepší než v prvním díle. Fantastický kamarád. Jejich vztah s Revem mi přišel možná i nejlepší na celé knížce. To samé co Declan pro Reva byla Cait pro Emmu. Hrozně se mi líbilo, jak při nich stáli, i když si to v té chvíli možná ani nezasloužili. Revovi rodiče byli úžasní. Tolik pochopení, lásky, trpělivosti, tolerance, při tom Revovi nikdy nevnutili svůj názor. Diskuze Reva Geoffem byly také parádní. No a v neposlední řadě Matthew. Moc se mi líbila dynamika jeho vztahu s Revem a možná ještě o maličko víc s Declanem. Byť ta tam byla jen naznačena. Opravdu doufám, že i Matthew dostane vlastní díl.
Na závěr musím konstatovat, že i když se mi první díl líbil opravdu hodně, tak tento druhý ho ještě překonal. Takže doporučuji.
Štítky knihy
rodinné vztahy pro dívky romantika domácí násilí pro mládež pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2019 |  Dopisy ztraceným |
| 2019 | Temné a osamělé prokletí |
| 2020 | Na co slova nestačí |
| 2021 | Říkej tomu, jak chceš |
| 2020 |  Statečné a zlomené srdce |
Na knihu jsem se velmi těšil, jelikož byla opěvovaná od každého co jsem viděla. Popravdě to bylo největší zklamání za rok 2020.
Nebyla špatná, ale asi jsem bohužel měla velké očekávání. Příběh utíká rychle a čte se velmi snadno. Popis událostí a postav je super. Ale za mě nenastal žádný wow moment abych si jako řekla “jooo ta kniha mě dostala” Škoda.