Ke dnu
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330755/bmid_ke-dnu-fwR-330755.png
4
928
271
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.... celý text
Přidat komentář
Četba Do tmy byla pro mě nezapomenutelným zážitkem, tady první polovina spíš utrpení.Těžko jsem se orientovala v té spoustě postav, než jsem pochopila z pohledu které postavy je psáno už byl skok jinam. Druhá polovina knihy už se více přibližovala nedostižnému prvnímu dílu. Co je však už těžko stravitelné je ta spousta různě vyšinutých lidí v jedné obci.
Začátek knihy je rozvláčný, pomalý, působil na mne chaoticky, co se týká jednotlivých postav. Proti knize Do tmy hodnotím jako průměrnou knihu.
Zajímavá kniha, ponoření do hlubin lidské duše. Nosný není příběh jako takový, ale to, jak na události nahlížejí jednotlivé postavy. Příběh nemá začátek ani konec, je to neohraničená etapa a jak to dopadne, to vlastně není podstatné. A vše je zastřené mlhou ...
Dno jakožto leitmotiv celé knihy, která se výborně četla. Čtenářem prochází chlad z popisovaných močálů a konec knihy se mu pomalu otvírá jako hustá mlha z nich.
Bohumila Adamová se pomalu, ale jistě, stává mou nejoblíbenější současnou českou autorkou. Ke dnu je propracovanější, komplexnější než Do tmy. Pořád ale za postavami cítím jednotný hlas autorky, což je mi sympatické, protože mi její pohled na věci sedí. U rozuzlení jsem ani nedutala, prolínání myšlenek postav jsem si nesmírně užívala, ocenila jsem dětský pohled Aničky i syrovou práci v drůbežárně. Depresivní? Není. Celou dobu jsem se u autorky cítila v bezpečí a na závěr mě nezklamala.
Komentář ke knize Ke dnu, nezačnu větou:
"Ke dnu je lepší kniha než Do tmy."
Ani ho nezačnu větou:
"Ke dnu je horší kniha než Do tmy."
Problém je v tom, že obě knihy jsou jiné. Odehrávají se ve stejné vesnici a jsou ve stejné sérii. Bohužel. Protože potom je často těžké udržet se a nesrovnávat obě knihy.
Autorka tentokrát nechá trpět víc postav. Jejich osudy byly zajímavé. Ale bavily mě především kvůli tomu prvku tajemna, ale chybělo mi to osudové poetično a lyrično nebo jak bych to nazvala. (Možná by jí potom ale bylo vyčítáno, že vykrádá sama sebe.) Ale pravdou je, že potom autor nemůže jít tolik do hloubky, nemá na to čas. (Že by v pokračování?) Jenže pointa je v tom, že vyjít takhle od aurorky jako první kniha, asi si ji nepřečtu. Není to moje obvyklá literatura. (Do tmy jsem tehdy zkusila kvůli doporučení u knihy Houbařka, což jsou dvě knihy mimo mojí "nebezpečnou zónu".)
Autorka má ale dar. Ví, jak použít slova a jak je poskládat do vět, aby byly úderné a hlavně dávaly stejný smysl na konci jako na začátku. Což, nebudeme si lhát, dost autorů neumí. (A pokud jim to ještě trochu pokazí překlad, tak error.) Proto se mi kniha prostě jenom líbila, ale nadšení se nedostavilo, přestože jsem si na začátku nebyla jistá, jestli tohle "bude ještě pro mě". Jsem na tom podobně jako sgjoli. Čekala jsem něco jiného a proto jsem se pustila i do téhle knihy. Takže tak ... no ... tři hvězdy, ale chápu, proč někdo knihu hodnotí i lépe než Do tmy.
PS: ale je to poprvé, co jsem se neustále musela vracet k anotaci. Stále jsem se zamotávala v postavách, to se mi neděje ani u severských detektivek :(
Opět skvěle napsaná kniha paní Bolavé, ale musím říct, že Do tmy se mi líbilo víc. Kniha má výbornou atmosféru, je napínavá, chvilkami mi i běhal mráz po zádech, krásný jazyk, je velmi čtivá. Jenže některé postavy mě neskutečně iritovaly a těch "divných" tam bylo trošku moc. Doporučuji!
Je to moje první kniha kterou jsem od autorky četla a musím říct, že mě bavila.
Líbilo se mi propojení postav a jejich charakteristika a propletené osudy.
A to jak autorka dokázala vylíčit a opsat prostředí a pochmurnou atmosféru, bylo vynikající.
Možná mi trochu vadil otevřený a nedotáhnutý konec u některých postav, a i bych uvítala pokračování.
"Černá. Nejprve ospalá, potom prudká a vyděšená. Nakonec temně zelená, průsvitná a zlá."
Paní Bolavá má neskutečně vtahující styl psaní. Slova plynou jako když voda teče, lidé mají své velké bolesti a trápení, které většinou ani nechtějí řešit. Nejvíc mě zaujala Milada s Áňou a asi jako každá žena jsem litovala Milušku, kterou známe už z prvního dílu. Je to silné a depresivní čtení, ale oceňuji poutavý styl psaní a krásný jazyk.
„Ke dnu" je první kniha, kterou jsem od Anny Bolavé přečetla. Cítila jsem potřebu se s tvorbou této autorky blíže seznámit zvláště kvůli množství pozitivních recenzí a ohlasů. Měla jsem tudíž docela vysoká očekávání, která však byla naplněna jen zčásti.
Musím ocenit dokonalé vykreslení pochmurné atmosféry mrazivých dní i prostředí maloměsta, které jsem si dokázala přesně představit. Mimo to mě fascinovalo neustálé působení na všechny smysly. Během čtení jsem vnímala barevnost jednotlivých dní, nálad i emocí; cítila pach hnilobného masa i chlad zalézající až pod kůži. Rovněž jsem poslouchala celou škálu nejrůznějších zvuků - od křížících se rozhovorů až po hluk pásu v místní drůbežárně, který naopak nebylo možné přehlušit.
Kromě bezchybného zachycení atmosféry se toho však v knize (alespoň na můj vkus) moc neděje. Osudy postav se sice všelijak prolínají a kříží, ale z nějakého důvodu mě jejich příběhy plně nepohltily a nevtáhly. Možná je to tím, že autorka zvolila poměrně velké množství postav, takže se u mnohých z nich nemohla pouštět do větší hloubky a držela se spíše náznaků. Některé příběhy na mě proto působily zbytečně útržkovitě a snad i nedotaženě... Také ze samotného závěru jsem byla trochu v rozpacích...
Možná opravdu takový "bolavý" styl psaní, pochmurný a zároveň krásný, který v člověku něco zanechá. Stejně jako první díl Do tmy. Posledních pár řádek této knihy mě donutilo se pousmát.
Je vidět, že autorka to s českým jazykem umí.
Tento díl se mi líbil o něco více, než prvotina autorky "Do tmy". Opět velmi dobré charakteristiky postav. Ovšem tady již děj byl obsáhlejší, týkal se většího počtu postav a dokresloval nádherně život v jedné ulici na malém městě. Nahlédli jsme do drůbežářského závodu, do školy, na středisko, do nemocnic... Udělali si obrázek o několika rodinách a vazbách přátel i spolupracovníků, či milenek... Dalo by se říci, tak trošku typická česká "drbárna". Ovšem až do chvíle, kdy se dostáváme více do hloubky poraněných duší a zjišťujeme, že nic není tak, jak se na první pohled jeví. Že to, co si jeden myslí, nemusí znamenat, že ten druhý to tak má také. Je to krásný psychologický vstup do mnoha postav, který je dějem, jistým tajemstvím a prostým životem vygradován perfektně až "Ke dnu" rozbolavělých duší.
Volné pokračování knihy Do tmy, které nás opět zavede do městečka Řečovice. Tentokrát sledujeme hned několik osudů a tajemství. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení mezi stožáry v polích za městem…
Styl psaní autorky mě opět moc bavil. Neskutečně čtivé, pravdivé, občas tajemné a temné. Ve spoustě postav se najdete, budete jim fandit, budete s nimi dýchat. Zajímavé a těžké osudy, které se zde promíchávají a nedají Vám spát. Spousta věcí je v knize zahalena tajemstvím a je jen na čtenáři, jak si domyslí, že to vlastně bylo….
První kniha Do tmy se mi však líbila víc. V této knize mi možná vadilo moc postav. Raději bych jich tam měla méně, ale jejich osudy vzít ještě více do hloubky.
Autorčin velmi čtivý styl je velké plus knihy. Zároveň i propracovanost postav, jejich psychiky, maloměstských poměrů a celková ponurá podzimní atmosféra dělá knihu zajímavou...jen je těch postav trochu moc a déle mi trvalo se zorientovat. Konec mohl být trochu propracovanější. Knihu Do tmy jsem nečetla, ale po této zkušenosti si ji velmi ráda přečtu.
Vtáhlo mne to trochu méně než Do tmy,ale pořád dobré,zejména autorčina znalost maloměstských poměrů i obyvatel-zvláště na ženských si dala "záležet",závěr jsem čekala o něco dramatičtější,přesto ne tak beznadějné jako prvotina.Jinak je autorčin styl psaní pro mne velmi čtivý.
Za mě bohužel ne. Prvně jsem přečetla Do tmy, a ač to byla kniha složitá a těžká, tak mě moc bavila. To se o téhle říct nedá a na mě vůbec nezapůsobila...Autorka si vybrala opět osudy těžké, propletené, ale pro mě nezáživné, chaotické a nezajímavé. Já jí nedočetla. Strašně nerada hodnotím knihy negativně, tak dávám alespoň jednu hvězdičku za krásný přebal.
Štítky knihy
česká literatura tajemství maloměšťáctví vztahy psychické problémy psychická traumata jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany Magnesia Litera
Kniha Ke dnu je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 1 240x |
| Čtenářské výzvě | 212x |
| Doporučených | 57x |
| Knihotéce | 288x |
| Chystám se číst | 394x |
| Chci si koupit | 64x |
| dalších seznamech | 5x |
Dokonalá jesenná depka. Bolavá nezostáva nič dlžná svojmu pseudonymu ani v tejto próze. Avšak život má práve takúto podobu, happyendy sa nekonajú, no nádej miestami presvitá pomedzi hmlu a upršanú oblohu.
Autorkin román Do tmy sa mi páčil o trochu viac, no Ke dnu ma určite presvedčil, že si chcem prečítať aj jej ďalšie diela.