Ke dnu
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330755/bmid_ke-dnu-fwR-330755.png
4
928
271
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.... celý text
Přidat komentář
Druhá kniha od Anny Bolavé. Úplně jiná než Do tmy, ale v mnohém i podobná. Už názvy knih Ke dnu a Do tmy ale mají v sobě jakýsi nádech pochmurnosti. Navíc v této knize je pochmurnost umocněna (alespoň pro mě) i nevlídným počasím - neustále je zima, je pošmourno, mrzne .... Na knihu Do tmy navazuje děj Ke dnu opravdu jen volně. Některé osoby byly v knize Do tmy jen velmi krátce zmíněny. Autorka většinou popisuje život v těch nejrůznějších podobách a situacích. A opět nechybí ty smutné pochmurné životní etapy! I pseudonym autorky jakoby naznačovalo, že půjde o "bolavá" témata. I tady nechává autorka prostor pro čtenáře a jejich fantazii. Takže, když si na začátku čtenář uvědomí , kdo patří ke komu, pak jde bezesporu o zajímavé čtení a spousty námětů k přemýšlení.
Vzhledem k tomu, že jsem již měla za sebou četbu knížky Do tmy, tak jsem už tak nějak tušila, do čeho jdu. Tento příběh mne ale zaujal víc, nebylo to tak ponuré, občas se tam objevilo něco dobrého a pozitivního. Knížky A. Bolavé se zkrátka nedají číst často.
Kniha se mi moc nelíbila, nemohla jsem se zorientovat v postavách, postrádala jsem nějaký děj.. Tahle kniha mi zkrátka nesedla.
Kniha mě hezky vtáhla do děje, četla se dobře, až na už zmíněnou roztříštěnost a nedotažené příběhy. Do tmy bych hodnotila o kus výše.
Mnoho psů, zajícova smrt? Napadlo mne, když se objevilo mnoho směrů. A taky hledal návaznost na předchozí knihu - třeba jsem se těšil, že Anička bude sbírat léčivky. Tak dobře, tudy návaznost nešla. Ani Hančina teta nebyla postavou z předešlé knihy. Jen Miluška a pan doktor. A tajemno, vnitřní a vnější bolest, bezvýchodnost života. Spousta věcných postřehů (nákup ve velkém městě; práce v drůběžárně; nemocnice neléčící pacienty). Spousta různých střípků spojená malou (ale ta už vlastně malá nebyla) Aničkou. Oproti předchozí knize nekončí smrtí (ale copak je smrt pesimistickým závěrem?). Je rok 2019 - bude další "bolavá" kniha?
Magický realismus se opět vzmáhá..je to mne milý literární styl...takhle krásně jsem se s ním u českého autora/ky nepotkala. Svým jazykem pěkně navozuje atmosféru. Výrazové prostředky jsou neotřelé a poselství o lidských vztazích nápadité, moudré..
Začátek byl trochu zmatený. Pořád jsem přemýšlela, jakým způsobem Ke dnu navazuje na Do tmy?! V polovině knihy jsem přišla na to, že nijak :-) a to mi hodně pomohlo. Ke dnu má rozhodně rychlejší spád, napínavou zápletku a trochu plastičtější postavy než Do tmy.
Jak mě nebavila nebo resp.drásala první kniha Anny Bolavé, tak tohle byla pecka. Předpokládám, že příběhu prospělo to, že je tam více postav, ne jen utrpení / zášť / zloba / smutek jedné nezapadající osoby. Bezva.
Výborná, bolestivá kniha. Postavy se topí v různých bolestech a trápeních, věřím, že každý něco z toho někdy zažil, a je povzbudivé a posilující číst, že někdo to má taky tak a mnohdy mnohem horší.
Oproti "Do tmy" je tady navíc pořád mlha a zima, působivé. Oceňuju víkendové intermezzo, odlehčuje emočně náročnou četbu. Vytkl bych příliš mnoho ženských postav, u některých jsem měl pocit, že jsou v knize navíc a nevyužité.
Kniha se mi zdála příliš rozevlátá. Rozehrané, ale nedokončené příběhy. Oproti knize Do tmy to pro mě bylo trochu zklamání.
Čekala jsem přímější návaznost na knihu Do tmy. Tato kniha je však úplně jiná. Překvapilo mě to, ale rozhodně nezklamalo. Je to trošku takový "lidovější" román, s rozsáhlejším množstvím postav, ale zároveň tak propracovaným a spletitým kontextem, až kunderovským, že jsem z toho měla prostě čirou radost a užila jsem si příběh od začátku do konce, bez výhrad. Snad jen opět že bych si dala nášup. Musím ještě závěrem vypíchnout, že zvláště oceňuji zobrazení některých na první pohled (pro obecenstvo) titěrných pochodů a trápení lidské mysli, které však pro člověka samotného mají neskutečný význam a dokáží utvářet celou jeho cestu životem...
Na to jake tu jsou recenze,jsem cekala vic.Jevilo se mi to jako prumerna proza,ktera nebyla dokoncena.:(Nevim,zda bude pokracovani?Nicmene jako oddechovou cetbu doporucuji:)
Kniha mě naprosto uchvátila. Příběh Milady jsem četla jedním dechem, příběh Milušky dojímal. Oproti autorčině knize Do tmy, která mi přišla trochu "nijaká", toto absolutní špice
Vypadá to, že Anna Bolavá ušla od "Do tmy" velký kus cesty. Tyhle dvě její knihy se moc srovnávat nedají. "Ke dnu" chybí podle mě wow efekt a není to prostě ono. Začátek knihy byl hodně zmatečný. Četba mě však bavila a připomínalo mi to takový ten typický moderní "vesnický román" jak já tomuhle žánru říkám. Vystupovalo tady velké množství postav, ve kterých jsem se musela nejprve zorientovat. Na konci ve mě zůstal pocit tajemna a dost nezodpovězených otázek. Doporučuji, i když na autorčinu prvotinu to prostě nemá...
Dlouho jsem uvažovala jak knihu ohodnotit, jestli mi z ní něco utkví v paměti, ale pořád si pamatuju jen to, že je tam všechno špatně - i nákup jídla je tragédie. Pro mě to byla spíš sbírka negativních epizodek, co špatného by se asi tak mohlo přihodit teď, oproti předchozímu dílu mi to ale nedokázalo vytvořit tu přece jen poetickou atmosféru marnosti.
Lituji, ale já se asi s autorkou míjím. Psát určitě umí výborně, proto jsem taky dočetla obě knihy. Ale celou dobu ve mě něco řvalo: "Proboha, proč?". Pseudonym autorky asi předznamenává obsah knih. Je to vážné, je to závažné a osudové, pro mě tedy příliš.
Neurčité náznaky patosu schované za slůvko TO. To je to vážně trápilo, ono je to rozdělovalo a neurčité to leželo mezi nimi. Ne, s tím mám problém. Výkřiky do tmy mi nestačí, to táhne obě knihy ke dnu.
druhá knížka od české autorky v krátké době - v knihovně jsem šáhla po Zlodějce příběhů od Michaely Klevisové a také po Anně Bolavé (která mi jménem připoměla Pratchettovic Toničku :))) a Anna byla jednoznačně lepší volba...
Román "Ke dnu" je poměrně ponurá kniha...celá se snad odehrává někde mezi chuchvalci mlhy, nad podzimní řekou, bahnem, mezi umírající trávou a hnilým zelím..depresivní počasí, nešťastní lidé, smrt se dotýká tělíčka, těla, i vztahů...a přeci tam prosvítá vespod nadějě na něco hezkého...a taky ukrývá náznaky tajemna - světýlka od vodou, propletená těla v hloubce, zelené oči Hany Strnadové a záhada jejího tatínka...
pošmourná, plná bolesti, nejistoty, trápení, a přeci tak velmi lidská...hrdinové knížky si mě získali...či už Milada bojující s mrtvými kuřaty na lince, či její dcera Anička bludička, Míra Barták s rodinou, křivě obviněný doktor Diviš...poťouchlá vědma Irma a její nástupkyně Ilonka... postavy živé, jakoby bydlely vedle v paneláku...pardon, děj je z vesnice, tak vedle v domečku...
záhada s mrtvou Helenou a jejími vlasy, tajemný přelud lákající do močálů - lehce připomělo Erbena či Urbanova Hastrmana.....
autorce jsem sežrala všechno, atmosférou počínaje, dějem konče, i s navijákem...a klidně bych četla román dál...případně jeho pokračování...
každému asi nesedne, ale mně se teda líbila moc ! hezkých 5*
Určitě se mi líbila víc než Do tmy. Knížka byla také dost depresivní, na můj vkus tam bylo i hodně postav, ve kterých jsem se díky poznámkám do notýsku celkem rychle zorientovala.
Štítky knihy
česká literatura tajemství maloměšťáctví vztahy psychické problémy psychická traumata jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany Magnesia Litera
Kniha Ke dnu je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 1 240x |
| Čtenářské výzvě | 212x |
| Doporučených | 57x |
| Knihotéce | 290x |
| Chystám se číst | 394x |
| Chci si koupit | 65x |
| dalších seznamech | 5x |
"Do tmy" jsem si zamiloval,a u této knihy tomu není jinak.Anna Bolavá opět rozehrává příběh plný smutku,bolesti,promarněných šancí a zklamání s takovou bravurou,že se vyprávění dotkne nejhlubšího nitra.Trochu mi dělalo problém množství podobných jmen,ale to na skvělém ději nic nemění..